1 Azs 174/2024 — Nejvyšší správní soud

11 A 105/2025- 45 - text  11 11 A 105/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Vadima Hlavatého ve věci žalobkyně: L. S., narozená X, státní příslušnost Ukrajina, bytem X, zastoupené Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s., sídlem Poděbradská 173/5, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra – OAMP, IČO 00007064, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v prohlášení zániku dočasné ochrany žalobkyně, takto: I. Zásah žalovaného spočívající v prohlášení zániku dočasné ochrany žalobkyně ke dni 11. 5. 2025, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před prohlášením zániku dočasné ochrany žalobkyně. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci a žalobní argumentace 2. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala určení, že zásah spočívající v prohlášení zániku dočasné ochrany žalobkyně, byl nezákonný, a současně požádala, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikázal mu, aby obnovil stav před prohlášením zániku dočasné ochrany. 3. V žalobě uvedla, že Ukrajinu opustila již před mnoha lety. Na jaře roku 2022 získala dočasnou ochranu, kterou si prodlužovala. Dne 11. 8. 2025 navštívila pracoviště žalovaného, kde si chtěla vyzvednout vízový štítek prodloužené dočasné ochrany. Vízový štítek však nezískala, přičemž nechápala důvod tohoto postupu, načež se s žádostí o pomoc obrátila na neziskovou organizaci. Žalobkyně dále uvedla, že si zpětně uvědomuje, že neměla dočasnou ochranu získat, jelikož v den vypuknutí konfliktu na Ukrajině nepobývala. Tuto ochranu však do doby jejího zániku dle svých slov v dobré víře užívala. 4. Je přesvědčena, že § 5 odst. 8 písm. e) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „zákon č. 65/2022 Sb.“, příp. „Lex Ukrajina“), obchází výluku přezkumného řízení stanovenou v § 16 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dočasné ochraně“, příp. „ZDO“). Dále poukázala na § 10 zákona o dočasné ochraně, v němž jsou uvedeny důvody pro odejmutí dočasné ochrany. Žalobkyně je přesvědčena, že u ní není naplněn ani jeden z nich. 5. Dle žalobkyně je zároveň § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina v rozporu s právem Evropské unie, a to s čl. 8 odst. 2 směrnice 2001/55/ES ze dne 20. 7. 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“), a bodem 17 preambule prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. 3. 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 Směrnice o dočasné ochraně (dále jen „prováděcí rozhodnutí“). 2. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. V rámci rekapitulace případu uvedl, že žalobkyně v roce 2011 podala žádost o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území dle § 33 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“, příp. “ZPC”). Poté v roce 2017 neúspěšně žádala o vydání povolení k trvalému pobytu dle § 67 zákona o pobytu cizinců, a téhož roku také podala žádost o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území z důvodu uvedeného v § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, které rovněž nebylo vyhověno. Žalobkyni bylo dne 3. 3. 2022 uděleno dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu na území dle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, a to v souvislosti s ozbrojeným konfliktem Ukrajině. 8. Dne 21. 3. 2022 vstoupil v účinnost zákon č. 65/2022 Sb., přičemž dle § 8 odst. 1 tohoto zákona se cizinec, kterému bylo od 24. 2. 2022 v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na Ukrajině uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území ČR dle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, ode dne nabytí účinnosti zákona č. 65/2022 Sb., považuje za cizince, kterému byla udělena dočasná ochrana. Žalobkyně se tak od tohoto okamžiku stala držitelkou dočasné ochrany v České republice. Žalobkyně se poté dne 2. 3. 2023 elektronicky registrovala k prodloužení dočasné ochrany, dne 3. 3 2023 jí byl vyznačen vízový štítek prodloužené dočasné ochrany s platností do 31. 3. 2024. Tato ochrana byla následně opětovně prodloužena do 31. 3. 2025. Dne 13. 3. 2025 se žalobkyně opět registrovala k prodloužení dočasné ochrany, přičemž za účelem vyznačení štítku prodloužené dočasné ochrany se k žalovanému dostavila dne 11. 8. 2025. Vzhledem k tomu, že místo pobytu paní žalobkyně bylo po dobu více než 90 dnů (konkrétně od 9. 10. 2024 do 11. 5. 2025) ohlášeno v sídle pracoviště správního orgánu, došlo dne 11. 5. 2025 k zániku dočasné ochrany, resp. přesněji k zániku jejího dosavadního oprávnění k pobytu na území za účelem dočasné ochrany podle § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina. 9. V rámci vyjádření k samotné žalobě žalovaný uvedl, že má v prvé řadě za to, že zánik dočasné ochrany žalobkyně by skutečně mohl představovat nezákonný zásah, avšak pouze pokud by sám žalovaný nepostupoval v souladu se zákonem, což se ale podle něj nestalo. Poukázal na důvodovou zprávu k zákonu č. 175/2022 Sb., o dalších opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace a o změně dalších zákonů v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „zákon č. 175/2022 Sb.“), jenž doplnil důvody zániku dočasné ochrany podle § 11 zákona o dočasné ochraně specificky ve vztahu k osobám využívajícím dočasnou ochranu v souladu s Lex Ukrajina. Z ní plyne, že podle zákonodárce je nadále možné aplikovat § 11 zákona o dočasné ochraně, nicméně se k němu doplňují další důvody. V důvodové zprávě se mluví o situacích, souvisejících s poskytováním dočasné ochrany ve smyslu i jiného pobytu jiným státem (nebo Českou republikou). Cílem úpravy je dle důvodové zprávy zamezit tomu, aby jedna osoba disponovala různými pobytovými tituly, důvody pro zánik přitom do značné míry odrážejí důvody pro nepřijatelnost žádosti o dočasnou ochranu. 10. Dále poukázal na právní úpravu týkající se dokládání dokumentů o ubytování žadatelů. Žalobkyně dle žalované nesplnila své povinnosti plynoucí z § 6 odst. 1 Lex Ukrajina, když zaslala oznámení o změně pobytu, bez potřebných příloh. Postupoval proto v souladu s § 6 odst. 10, § 6a odst. 4, § 7b odst. 6 Lex Ukrajina ve spojení s § 31 odst. 5 zákona o pobytu cizinců. Zrušil tak žalobkyni pobyt na dosavadní adrese, a jelikož nedodala potřebné podklady k zápisu adresy pobytu nového, stala se adresou žalobkyně adresa správního orgánu, který původní údaj o adrese zrušil. Na tomto místě pak byla žalobkyně registrována od 9. 10. 2024 do 11. 5. 2025. Dnem 11. 5. 2025 následně došlo k zániku dočasné ochrany žalobkyně (resp. k zániku dosavadního oprávnění k pobytu na území ČR za účelem dočasné ochrany). 11. Důvodná dle žalovaného není ani námitka rozporu § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina s právem Evropské unie. V prvé řadě uvedl, že je jakožto správní orgán povinen postupovat v souladu se zákonem, který je nadále platný, a proto konstatoval zánik dočasné ochrany u žalobkyně. Dále má za to, že v daném případě nejsou naplněny podmínky doktríny acte clair, a již vůbec ne doktríny acte éclairé, aby mohl vnitrostátní soud nepoužít ustanovení vnitrostátního práva, o němž se domnívá, že je v rozporu s unijním právem. Ustanovení § 5 odst. 8 písm. e) dle žalovaného neodporuje žádnému z ustanovení směrnice o dočasné ochraně. 12. K námitkám týkajícím se odnětí dočasné ochrany podle § 10 zákona o dočasné ochraně cizinců uvedl, že tato část nesouvisí se situací žalobkyně, u které došlo k zániku dočasné ochrany dle § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina, a proto se touto částí nezabýval. 3. Ústní jednání 13. Ve věci se konalo ústní jednání v souladu s § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen “soudní řád správní”, případně “s. ř. s.”). 14. Při jednání účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích. Zástupkyně žalobkyně zdůraznila, že se žalobkyně nedozvěděla důvody, pro které jí dočasná ochrana zanikla, a žalovaný zejména uvedl důvody, pro které nemůže být ust. § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina v rozporu s právem EU. 15. Soud u jednání provedl důkaz Potvrzením o provedení elektronické registrace k prodloužení dočasné ochrany dne 13. 3. 2025, na jejímž základě byla žalobkyně oprávněna pobývat na území ČR za účelem dočasné ochrany do 30. 9. 2025. Žalobkyně byla upozorněna, že vyznačením vízového štítku na pracovišti Ministerstva vnitra v uvedeném termínu bude dočasná ochra