2 As 228/2016 — Nejvyšší správní soud

11 A 11/2025- 27 - text 6 11 A 11/2025 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy ve věci žalobkyně: Vinostrada s. r. o., IČ 02967375, sídlem Korunní 588/4, 120 00 Praha 2 zastoupena Mgr. Ing. Ondřejem Dlouhým, advokátem, sídlem Opletalova 600/6, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 17/65, 110 00 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2024, č. j. MZE-82793/2024- 18124, sp. zn. MZE-82054/2024, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení. III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. IV. Soud vyzývá žalobkyni, aby ve lhůtě pěti dnů od doručení tohoto usnesení sdělila číslo bankovního účtu, na který má být zaplacený soudní poplatek vrácen. Odůvodnění: 1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou brojí proti v záhlaví označenému právnímu aktu. Tím byla v rámci autoremedury podle § 16a odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“, případně „IZ“), vyřízena žádost o poskytnutí informace tak, že informace byla poskytnuta. 2. Ve správním řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, se žalobkyně domáhala žádostí o informace ze dne 4. 11. 2024 o poskytnutí informací souvisejících s důvodovou zprávou k zákonu č. 26/2017 Sb. (dále též „Důvodová zpráva“, případně „DZ“). Žalobkyně žádala o poskytnutí informací o osobách, jež se podílely na legislativním procesu a dokumentů vzniklých při přípravě a schvalování tvrzení uvedených v důvodové zprávě, včetně schvalovacích dokumentů vztahujících se k těmto tvrzením. Dne 19. 11. 2024 obdržela žalobkyně odpověď ředitele Odboru kanceláře ministra, zaevidovanou pod č. j. MZE-78025/2024-18124. V ní žalovaný mj. uvedl, že při přípravě postupuje povinný subjekt v souladu s Legislativními pravidly vlády, důvodová zpráva je součástí návrhu právního předpisu a v její obecné části provádí orgán, který návrh zpracovává, zhodnocení dopadů navrhovaného řešení, mj. ve vztahu k judikatuře soudních orgánů Evropské unie a obecným zásadám práva Evropské unie, dopadům na životní prostředí či zákazu diskriminace. Dále bylo žalobkyni sděleno, že v rámci mezirezortního připomínkového řízení se k inkriminovaným oblastem vyjádřil Odbor kompatibility Úřadu vlády, Ministerstvo životního prostředí či Ministerstvo spravedlnosti. Všechny připomínky byly řádně projednány a vypořádány. Současně bylo uvedeno, že se nejedná o prohlášení, ale je třeba hovořit o zhodnocení jednotlivých posuzovaných problematik v souladu s Legislativními pravidly vlády, toto zhodnocení není doprovázeno žádnými dokumenty a bylo provedeno Bc. D. F., M.A., který byl v rozhodné době vedoucím Oddělení pro víno a v současnosti již u povinného subjektu nepracuje. 3. Proti tomuto vyřízení žádosti žalobkyně podala dne 22. 11. 2024 stížnost dle § 16a odst. 1 IZ, v níž uvedla, že poskytnuté informace jsou dle jejího názoru nedostatečné a neodpovídají požadavkům informačního zákona. Poukázala mj. na to, že neexistence podpůrné dokumentace je nepravděpodobná. Žalobkyně v návaznosti na podanou stížnost obdržela dne 27. 11. 2024 odpověď žalovaného, č. j. MZE-82793/2024-18124, sp. zn. MZE-82054/2024, ve které žalovaný doplnil a poskytl s využitím institutu autoremedury požadované informace týkající se uvedení osob (Ing. Z. T., Ing. P. J., Bc. D. F., M.A.) schvalujících předkládaný legislativní návrh do Poslanecké sněmovny, jehož nedílnou součástí byla důvodová zpráva, a který byl již upraven na základě připomínek vznesených z připomínkových míst, tzn. včetně těch, kterých se předmětné body dotýkaly. Jako schvalovací dokument byl žalobkyni předložen referátník, ve kterém zde uvedené osoby souhlasily s předloženým materiálem. Současně byly k jednotlivým osobám vydány další informace požadované žalobkyní. Dokumenty požadované žalobkyní (vztahující se k posouzení souladu návrhu zákona s právem EU, dopadem na životní prostředí a zákaz diskriminace – pozn. soudu) však nebyly poskytnuty s odůvodněním, že neexistují. 4. Žalobkyně vyřízení žádosti ze dne 27. 11. 2024 napadla dne 29. 11. 2024 stížností na nesprávný úřední postup při vyřizování žádosti. Namítla nedůvěryhodnost poskytnutých informací a opětovně se domáhala zpřístupnění podpůrné dokumentace k legislativnímu procesu souvisejícího se zákonem č. 26/2017 Sb. Dále uvedla, že pokud není informace poskytnuta, musí správní orgán vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti dle § 15 odst. 1 IZ. Dodala však, že odpověď žalovaného na žádost o informace a stížnost naplňují znaky materiálního rozhodnutí. Současně žádala, aby o této stížnosti rozhodl ministr zemědělství (dále „ministr“), jako nadřízený orgán. 5. Ministr rozhodnutím ze dne 12. 12. 2024, sp. zn. MZE-84344/2024, č. j. MZE-85381/2024-18124, potvrdil postup žalovaného dle § 16a odst. 6 písm. a) IZ. Přitom konstatoval, že požadované informace byly poskytnuty sdělením žalovaného ze dne 19. 11. 2024 a ze dne 27. 11. 2024. Ministr se ztotožnil se závěrem žalovaného, že dokumenty požadované žalobkyní nevznikly, a nemohou proto být poskytnuty. Dále poukázal na to, že žalovaný využil institutu autoremedury, a proto nemusela být stížnost předána k vyřízení nadřízenému orgánu. Ministr dodal, že jelikož byly žalobkyni poskytnuty veškeré požadované a možné informace, nebylo na místě vydávat rozhodnutí o odmítnutí žádosti, jehož se žalobkyně dožaduje. 6. Právní zástupce žalobkyně poté zaslal žalovanému rozklad, kterým napadl sdělení žalovaného ze dne 27. 11. 2024. V rozkladu uvedl, že toto sdělení je materiálním rozhodnutím o odmítnutí žádosti o informace, které je nepřezkoumatelné, věcně nesprávné a nezákonné. Namítl přitom, že požadované informace musí existovat, pokud povinný subjekt v rámci důvodové zprávy uváděl natolik významná a hodnotící tvrzení o souladu návrhu zákona s právem EU, dopady na životní prostředí a zákazem diskriminace. Taková tvrzení by měla být podložena konkrétními dokumenty, analýzami nebo daty. Absence jakékoli dokumentace je v rozporu s povinností povinného subjektu dokumentovat svá tvrzení. V rámci rozkladu žalobkyně navrhla, aby ministr napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 7. Ministr žalobkyni sdělil dne 16. 1. 2025, pod sp. zn. MZE-90734/2024, č. j. MZE-2210/2025-11155, že jí podaný rozklad posoudil jako stížnost dle § 16a IZ, která směřuje proti vyřízení žádosti o informace sdělením žalovaného ze dne 27. 11. 2024. Konstatoval, že aby bylo možné dané sdělení vyhodnotit jako tzv. rozhodnutí v materiálním smyslu, musela by jeho podstata spočívat ve vůli ministerstva jakožto povinného subjektu nevydat poptávané informace. V nyní projednávané věci jednak informace žalobkyni byly poskytnuty, a jednak bylo objasněno, z jakého důvodu se žalobkyní poptávaná informace nepořizuje. Podstatou napadeného rozhodnutí proto není vůle ministerstva požadované informace nevydat, a proto ho nelze chápat jako rozhodnutí o odmítnutí žádosti v materiálním smyslu. Odkázal přitom na své předchozí rozhodnutí ze dne 12. 12. 2024, jímž rozhodl o stížnosti ze dne 29. 11. 2024, kterou žalobkyně rovněž zpochybňovala zákonnost dotčeného sdělení ze dne 17. 11. 2024, které však není správním rozhodnutím, ale vyřízením žádosti o informace, a nelze proto proti němu podat rozklad. Žadatel se může bránit podáním stížnosti, kterou však již žalobkyně dříve podala. Vzhledem k tomu, že o předchozí stížnosti již bylo rozhodnuto, nebylo možné o podaném rozkladu (stížnosti) znovu formálně rozhodnout dle § 16a odst. 6 IZ. Ministr dodal, že vzhledem k povaze napadeného sdělení nebylo možné ani zamítnutí rozkladu pro nepřípustnost dle § 152 odst. 5 ve spojení s § 92 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“, případně „s. ř.“). Z věcného hlediska byla žalobkyně (její zástupce) odkázána na rozhodnutí ministra ze dne 12. 12. 2024. 8. Žalobkyně následně podala u městského soudu žalobu proti v záhlaví označenému sdělení žalovaného. V ní nejprve zrekapitulovala průběh řízení před správními orgány. Poté odkázala na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále „krajský soud“, případně „KS“) ze dne 20. 8. 2024, č. j. 15 A 4/2024-34, ve kterém krajský soud seznal, že pokud požadované informace neexistují, musí povinný subjekt v tomto rozsahu odmítnout žádost ve formě správního rozhodnutí. Žalobkyně dále poukázala na závěr krajského soudu, že i prosté sdělení může být považováno za rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace dle § 15 odst. 1 IZ v materiálním smyslu nevydané v zákonné formě. Sdělení žalovaného ze dne 27. 11. 2024 je tak dle žalobkyně možné považovat za materiální rozhodnutí. Proti takovému rozhodnutí je pak dle žalobkyně možný opravný prostředek