6 Afs 8/2018 — Nejvyšší správní soud

11 A 120/2025- 34 - text 13 pokračování 11 A 120/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce Mgr. Marka Zimy v právní věci žalobce: M. M. bytem X zastoupen Mgr. Martinem Kukrálem, advokátem sídlem Tylova 382/2, 397 01 Písek proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2025, čj. MZE-44847/2025-14142, sp. zn. MZE-41075/2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále též „SZIF“) ze dne 30. 4. 2025, čj. SZIF/2025/0350192, sp. zn. 24/F1D/216/002038-EKCZ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla žalobci poskytnuta Základní celofaremní ekoplatba pro rok 2024 ve výši 279 511,50 Kč. SZIF tedy žalobci poskytl ekoplatbu ve snížené výši oproti jím podané žádosti ze dne 18. 4. 2024, když snížil výši Základní celofiremní ekoplatby pro rok 2024 o částku 36 761,26 Kč. Žalobní body 2. Žalobce má za to, že žalovaný i SZIF přistupovali k posuzování splnění podmínek žádosti žalobce značně plochým a formalistickým přístupem. Důvod pro snížení Základní celofaremní ekoplatby podle žalovaného správního orgánu spočívá v nedodržení podmínky stanovené v ustanovení § 13 odst. 1. písm. a) nařízení vlády č. 83/2023 Sb. Dotace tedy nebyla poskytnuta žalobci v plné výši proto, že část plochy dílů půdního bloku nebyla vedena na žalobce v Evidenci využití půdy (LPIS) za celé kontrolní období trvající od 8. 4. 2024 do 31. 10. 2024. 3. Žalobce namítl, že měl předmětnou část půdy propachtovanou na základě soukromoprávní smlouvy na pachtovní rok, který i domněnka uvedená v ustanovení § 2339 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů („občanský zákoník“), předpokládá jako období do 30. 9. kalendářního roku. Po uplynutí pachtovního roku žalobce propachtovanou půdu vydal vlastníkovi a měl ji tedy vedenou v evidenci LPIS jen do 30. 9. 2024, neboť respektuje zákon a nikdy neměl v úmyslu v LPIS mít evidovanou půdu za období, po které k ní již neměl užívací právo. Jinými slovy, dotace nebyla žalobci v plné výši přiznána jako důsledek toho, že žalobce měl část půdy o výměře 0,22 h evidovaný v LPIS o 31 dnů méně. 4. Žalobce namítl, že v souladu s podmínkami dotace ochranný pás kolem vodního toku na část půdního bloku řádně založil, řádně udržoval (čímž mu pochopitelně vznikly náklady) a řádně jej k 1. 10. 2024 předal vlastníkovi, který jako jeho hospodářský nástupce tento pás zachoval jako neprodukční plochu, a to dokonce déle než do 31. 10. 2024. Smysl a účel vytvoření ochranného pásu tedy zůstal bezezbytku naplněn a bylo by proti smyslu a účelu zákona, aby v takovém případě správní orgán fakticky trestal žalobce za to, že ačkoliv řádně pás založil a udržoval, tak jej neměl po zanedbatelnou část kontrolního období evidovaný v LPIS a i za tuto část kontrolního období byl ochranný pás zachován hospodářským nástupcem žalobce. 5. Žalobce připomněl, že sám žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že účelem ochranného pásu je přispět k zastavení smyvu pesticidů a jejich reziduí, snížení ztrát živin jejich splavením do povrchových vod, omezení eroze a biodiverzity. Při vědomosti tohoto účelu ochranného pásu je podle žalobce snížení poskytnuté dotace z důvodu zanedbatelného formálního nedostatku možno označit za přepjatý formalismus správního orgánu. Žalobce považuje za nesmyslné přehnaně lpět na formálních náležitostech v situaci, kdy je bezezbytku zachována materiální podstata pro poskytnutí dotace (povrchové vody byly v souladu s účelem právní normy postupem žalobce ochráněny). Za situace, kdy žalobce řádně hospodaří na zemědělské půdě, kterou si žalobce propachtovává (pochopitelně na pachtovní rok), má žalobce legitimní očekávání, že dotaci v plné výši obdrží, když učiní veškeré kroky, které se po něm v zájmu ochrany povrchových vod požadují. 6. Žalobce dále v podané žalobě polemizuje se závěry správních orgánů, když podle něj samotné odchýlení se od kontrolního období oproti předvídané a v praxi osvědčené době pachtovního roku lze vnímat jako pochybení zpracovatele právní normy, neboť taková právní norma není předvídatelná a kontrolní období není pro všechny neprodukční plochy stanoveno jedním termínem, ale pro každou neprodukční plochu je stanoven termín jiný. Navíc k přehlednosti kontrolního období rozhodně nepřispívá ani skutečnost, že se délka kontrolních období v průběhu doby také měnila. Proto se žalobce dovolává určité míry tolerance k drobným formálním chybám zemědělských podnikatelů při čerpání dotací a má za to, že přistupovat ke krácení dotací lze pouze v situacích, kdy nejsou splněny ani materiální podmínky pro poskytnutí dotace. Správní orgány vůbec nezohlednily, že odchylka ve skutečně evidovaných výměrách v LPIS je v případě žalobce zcela zanedbatelná a v souvislosti s vyčleněním ochranného pásu vznikly žalobci náklady a došlo tím ke zmenšení produkčních ploch v zájmu ochrany vod, přičemž vzhledem ke snížení ekoplatby se žalobci nedostalo legitimně předvídané finanční kompenzace. Za současného stavu vysokých nákladů a nízkých výkupních cen je zkrácení dotace pro žalobce velice finančně náročné, proto navrhl, aby správní soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného 7. Podle názoru žalovaného není žaloba důvodná. Předně prakticky neobsahuje nové námitky, neboť je totožná s obsahem podaného odvolání. Tyto námitky pak byly podrobně vypořádány v napadeném rozhodnutí v souladu s ustanovením § 68 odst. 3 zákona č. 500/204 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalovaný proto odkázal na odůvodnění výroku rozhodnutí, proti kterému žaloba směřuje. Žalovaný i nadále považuje napadené rozhodnutí za přezkoumatelné a vydané v souladu s právními předpisy České republiky i v souladu s přímo použitelnými předpisy práva Evropské unie. 8. K námitce žalobce týkající se značně plochého a formalistického přístupu žalovaný uvedl, že žalobce při podání žádosti prohlásil, že se seznámil s podmínkami dotace (podle § 11, § 13 a § 23 Nařízení vlády č. 73/2023 Sb., o stanovení pravidel podmíněnosti plateb zemědělcům, ve znění pozdějších předpisů – dále též „Nařízení vlády“), o kterou žádá, a zároveň se zavázal, že bude tyto podmínky dodržovat. 9. Zjevné nedodržení podmínek pro poskytnutí předmětné dotace, o kterou žalobce požádal, s nimiž právní předpis spojuje snížení dotace, nelze dle žalovaného považovat za zanedbatelný formální nedostatek či přepjatý formalismus, jak namítá žalobce. V případě, že žadatel nesplní všechny podmínky pro udělení dotace, musí správní orgán realizovat právem stanovené následky, neboť jeho povinností je ochrana finančních zájmů EU. 10. Žalobce nemohl mít legitimní očekávání, že bude o jeho žádosti rozhodnuto kladně, a mohl předvídat, že bude sankcionován (v daném případě mu bude poskytnuta snížená dotace), neboť věděl, že od 1. 10. 2024 již nebude disponovat právním důvodem užívání předmětného dílu půdních bloků (dále jen „DPB“). Jelikož tedy žalobce vědomě nesplnil podmínku, o které věděl, nemůže se domáhat ochrany svých práv ani namítat neoprávněný zásah do právního postavení (tzv. legitimní očekávání) ze strany správního orgánu. 11. Žalobce ostatně nijak nezpochybňuje skutečnost, že tento DPB na sebe v LPIS neměl evidovaný po celé uvedené rozhodné období, pouze vysvětluje důvody, které ho k tomu vedly a které de facto nemohou mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Pokud žalobce tvrdí, že uvedenou podmínku nemohl splnit kvůli pachtovnímu roku, který končí 30. 9., po tomto datu musel žalobce propachtovanou půdu vydat vlastníkovi, neboť respektoval zákon a nikdy neměl v úmyslu mít v LPIS evidovanou půdu v období, po které k ní neměl užívací právo, pak žalovaný uvádí, že právní domněnka obsažená v příslušném ustanovení občanského zákoníku připouští odlišné smluvní ujednání, v tomto případě odlišné ujednání okamžiku skončení pachtu. Z uvedeného vyplývá, že žalobce si mohl ve smlouvě sjednat odlišné podmínky doby pachtu tak, aby splnil podmínky této dotace. To se však nestalo. 12. Námitka žalobce, v níž uvádí, že ochranný pás kolem vodního toku na části DPB řádně založil, řádně udržoval do jeho předání vlastníkovi pozemku, který jako jeho hospodářský nástupce tento pás zachoval jako neprodukční plochu déle než do termínu 31. 10. 2024, není dle žalovaného relevantní, neboť žádost o dotaci v rámci opatření Základní celofaremní ekoplatba na standardní půdu pro rok 2024 a podmínky, které SZIF ověřuje v rámci této žádosti, se vztahují na žalobce, nikoliv na ji