8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

11 A 124/2024- 66 - text 14 pokračování 11 A 124/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce Mgr. Marka Zimy ve věci žalobce: J. V. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí České republiky sídlem Vršovická 1442/65, 100 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 2. 10. 2024, čj. MZP/2024/290/1483 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 2. 10. 2024, čj. MZP/2024/290/1483, jímž zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí ministerstva ze dne 31. 5. 2024, čj. MZP/2024/620/2316. Tím bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že žalovaný správní orgán nevyhověl námitkám žalobce proti Záměru na vyhlášení Chráněné krajinné oblasti (dále jen „CHKO“) Soutok, který byl zveřejněn na úřední desce Městského úřadu Břeclav veřejnou vyhláškou dne 29. 8. 2023. Žalobní body 2. Žalobce v podané žalobě namítl, že napadené rozhodnutí ministra o rozkladu i rozhodnutí o námitce vydané žalovaným ministerstvem jsou nezákonná a v rozporu se zveřejněným Záměrem na vyhlášení zvláště chráněného území CHKO Soutok. Žalobce již v rámci řízení před žalovaným upozorňoval na diskriminaci své osoby v rámci Vyjádření k Oznámení o ukončení dokazování a Výzvy k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí o námitce, když uváděl, že správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. 3. Ve zveřejněném Záměru je zcela jednoznačně uvedeno, že „Nově navržené území CHKO Soutok bude složeno ze dvou částí oddělených zastavěným územím města Břeclav“ (strana 10, pátý odstavec shora Záměru na vyhlášení zvláště chráněného území – Chráněná krajinná oblast Soutok). Uvedená skutečnost je příčinou, že proti vyhlášení CHKO Soutok se nezvedla vlna odporu obyvatel Břeclavi. Vzhledem k tomu, že žalobce má své pozemky a nemovitost v zastavěném území Břeclavi, požaduje stejný přístup jako k ostatním vlastníkům trvale žijícím v nemovitostech v zastavěném území města Břeclav. Uvedený záměr je záměrem žalovaného a snahou zařadit pozemky a nemovitost žalobce do CHKO Soutok v rozporu s jeho vlastními záměry. Jestliže je zveřejněný záměr žalovaného veřejným zájmem, potom není včlenění pozemků a nemovitosti žalobce do CHKO Soutok ve veřejném zájmu. 4. Žalovaný nevyhověl podané námitce žalobce spočívající v nesouhlasu se zařazením pozemků parcelních čísel 193/2 a 500/2 v katastrálním území Břeclav do CHKO Soutok. V rámci vyhlášky o vymezení zón ochrany chce žalovaný navrhnout zařadit tyto dva pozemky do IV. zóny ochrany. Tvrdí, že jejich vyjmutím z CHKO by došlo nejen k narušení celistvosti území, ale také ke ztížení zajištění ochrany předmětů ochrany CHKO a evropsky významné lokality (dále též „EVL“). Neřeší však, že předmět ochrany se na předmětných pozemcích nenachází, ani neuvádí, jak bude v rámci IV. zóny zajišťovat ochranu předmětů ochrany CHKO a EVL. Neuvádí, jak by došlo k narušení 126,9 kilometrů čtverečních CHKO vyjmutím 932 metrů čtverečních pozemků žalobce. V rozhodnutí o námitce žalovaný uvádí, že pozemky žalobce se nachází uprostřed navrhovaného území CHKO, což ale platí o celém zastavěném území města Břeclavi, u kterého to není důvodem k jeho zařazení do CHKO, byť jen do IV. zóny. Navíc se žalovaný snaží vyvolat dojem, že jde o odlehlý objekt, přičemž vzdálenost od náměstí T. G. Masaryka je 1 900 metrů a jenom z náměstí na nejbližší hranici východní části CHKO je to cca 3 000 metrů. 5. Ministr žalobou napadeným rozhodnutím rozklad žalobce zamítl a rozhodnutí ministerstva potvrdil. V odůvodnění na straně 3 rozhodnutí uvádí, že nezařazení pozemků do CHKO Soutok se týká „souvisle zastavěného území“. Žalobce však má za rozhodující, že na úřední desce v Záměru bylo zcela jednoznačně uvedeno, že „Nově navržené území CHKO Soutok bude složeno ze dvou částí oddělených zastavěným územím města Břeclav“. Stavební zákon naprosto jasně definuje zastavěné území, naopak pojem souvisle zastavěné území nezná. Stejně tak i zákon o ochraně přírody a krajiny zná pouze pojem zastavěné území. Též snaha argumentovat na straně 4 rozhodnutí ministra, že zastavěná území (už ne tedy souvisle zastavěná území) sídelních útvarů jsou běžnou součástí CHKO, je jistě obecně pravdivé, avšak jenom u malých sídel a ne běžně, a v případě města Břeclav je přímo nepravdivé. Jde tedy o diskriminaci žalobce, který má své pozemky v zastavěném území a je s ním nakládáno jinak než s ostatními vlastníky trvale bydlícími také v zastavěném území Břeclavi. Se zbývajícími odůvodněními rozhodnutí ministra žalobce též nesouhlasí, ale ve vztahu k začlenění pozemků žalobce do CHKO Soutok nejsou podstatná. Závěr ministra životního prostředí prezentovaný v napadeném rozhodnutí o rozkladu tak žalobce považuje za nesprávný a žádá o zrušení napadeného rozhodnutí v rámci soudního přezkumu. Vyjádření žalovaného k obsahu žaloby 6. Žalovaný k žalobní argumentaci ve svém vyjádření uvedl, že v případě města Břeclav nebyly do návrhu CHKO Soutok zařazeny souvisle zastavěná území a zastavitelné plochy města. Správní orgán v odůvodnění rozhodnutí ve své úvaze vycházel z umístění pozemků žalobce zahrnutých v rámci navrhovaného území CHKO Soutok. Tyto pozemky přímo nenavazují na navrhovanou hranici CHKO Soutok, jedná se o pozemky s rozptýlenou zástavbou uprostřed území navrhované CHKO v segmentu navrhované II. zóny ochrany přírody CHKO, jehož jsou nedílnou součástí, a tudíž byly navrženy k ponechání v CHKO. Ve snaze snížit co nejvíce možnou administrativní zátěž pro vlastníka (tedy žalobce) při jejich využívání byly oba předmětné pozemky po vyhodnocení přeřazeny ministerstvem do IV. zóny ochrany CHKO v rámci návrhu vyhlášky MŽP vymezující jednotlivé zóny ochrany CHKO Soutok. 7. Správní orgán v odůvodnění rozhodnutí upozornil na skutečnost, že podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“), se závazné stanovisko nevydává, jde-li o stavby v zastavěném území obce ve IV. zóně chráněné krajinné oblasti. Vzhledem k ministerstvem navrženému zařazení pozemků do IV. zóny ochrany nebude žalobce ustanovením § 44 odst. 1 ZOPK dotčen, tedy nebude tímto omezen na svých právech. Pro efektivní zajištění ochrany přírody a zachování, popřípadě zlepšení stavu biodiverzity v území je vhodné mimo jiné snížit administrativní zátěže pro občany, a to snížením stávajícího počtu kompetentních orgánů ochrany přírody v tomto území a zejména sjednocením výkonu státní správy na jeden orgán ochrany přírody, kterým bude Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky („AOPK ČR“ či „Agentura“). Na území, které se stane součástí CHKO Soutok, dojde ke snížení počtu orgánů ochrany přírody (v tomto území přestane jako orgán ochrany přírody působit krajský úřad nebo obec s rozšířenou působností). Toto tvrzení, uvedené v odůvodnění rozhodnutí, samozřejmě neplatí pro území mimo navrhovanou CHKO, kde kompetence dosavadních orgánů ochrany přírody zůstávají zachovány. 8. Záměr předpokládá, že součástí CHKO jsou i zastavěná území, a tomu odpovídá i mapová příloha s detailním vymezením hranic CHKO nad kopií katastrální mapy, která je nedílnou součástí záměru na vyhlášení. Z výše uvedené citace je také evidentní, že uvedený záměr na vyhlášení tedy pracuje s pojmem souvislé zástavby města Břeclavi. Pojem souvisle zastavěné území obce byl, až do jeho novelizace v roce 2012, součástí ustanovení § 44 odst. 2 ZOPK, nejedná se tak v ochraně přírody a CHKO o nový či zcela neznámý pojem. 9. Řešené pozemky žalobce se dle platného územního plánu města Břeclav („ÚP“) sice nacházejí v zastavěném území města, to ale neznamená, že by jejich zařazení do CHKO Soutok bylo v rozporu se zveřejněným záměrem. Obecný text obsažený v záměru totiž doslovně nepopisuje detailní vedení hranice CHKO, jelikož konkrétní podoba vedení navrhované hranice CHKO je v souladu s vyhláškou č. 45/2018 Sb., o plánech péče, zásadách péče a podkladech k vyhlašování, evidenci a označování chráněných území, konkrétně podle ustanovení § 10 této vyhlášky, znázorněna nad kopií katastrální mapy, která je nedílnou součástí záměru na vyhlášení. Zastavěná plocha města, ve které se dle ÚP pozemky žalobce nacházejí, je oddělena od souvisle zastavěné části města Břeclav a tvoří malou enklávu uvnitř přírodního území, které je vedeno dle ÚP jako plochy zeleně – zeleň krajinná ostatní, a které je navrženo do II. zóny odstupňované ochrany, a jednou svou stranou pak sousedí s územím vedeným v ÚP jako plochy zeleně - zeleň krajinná skupinová (lesy, remízy)