11 A 38/2025 – Městský soud v Praze

11 A 38/2025- 80 - text 8 11 A 38/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy ve věci žalobkyně: TBG METROSTAV s. r. o., IČO 63992990, sídlem Koželužská 2246/5, 180 00 Praha 8 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, IČO 00064581, sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1 za účasti: 1) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 2) Městská část Praha 7, sídlem U Průhonu 1338/38, 170 00 Praha 7 3) M. V., nar. XA, bytem XB zastoupen advokátem Mgr. Ing. Tomášem Vítkem sídlem Přívozní 1054/2, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2025, č. j. sp. zn. S-MHMP 2040216/2024/STR, č. j. MHMP 100353/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 7, stavebnímu úřadu (dále jen „Stavební úřad“) č. j. MČ P7 314746/2024/SU/VF, sp. zn. MČ P7 313028/2020/SU/VF ze dne 11.9.2024 (dále „prvostupňové rozhodnutí“, případně „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“) a toto rozhodnutí potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím Stavební úřad zamítl žádost žalobkyně o povolení změny v užívání dočasné stavby s názvem „Výrobna betonových směsí 1. část umístěna v ZS 5 – Troja pro Městský okruh Myslbekova – Pelc – Tyrolka Praha 7 – Libeň“ (dále též „Záměr“). Navrhovaná změna spočívala ve vymezení nového účelu užívání stavby (ve výrobně se kromě betonových směsí budou vyrábět též maltové a podlahové směsi) a v prodloužení doby trvání dočasné stavby výrobny betonových směsí do 31. 12. 2040. Důvodem pro zamítnutí žádosti byla skutečnost, že v průběhu řízení bylo vydáno závazné stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj (dále též „MMR“) ze dne 28. 7. 2023, č. j. MMR-52483/2023-81 (dále též „Závazné stanovisko MMR“), které znemožňuje žádosti vyhovět. 2. Obsah žaloby 2. Žalobkyně nejprve v žalobě předestřela skutkové okolnosti věci, dosavadní průběh řízení a namítla nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu nezákonnosti Závazného stanoviska MMR, které je dle žalobkyně rovněž nepřezkoumatelné. 3. V rámci žaloby žalobkyně uvedla, že Magistrát hlavního města Prahy v rámci svého závazného stanoviska ze dne 30. 8. 2021, č. j. MHMP 1226803/2021, sp. zn. S-MHMP 359418/2021 (dále jen „Závazné stanovisko MHMP“) přihlédl ke specifickému účelu Záměru, který má sloužit veřejnému zájmu – konkrétně výstavbě strategických infrastrukturních projektů, z nichž některé jsou v územním plánu hl. m. Prahy (dále jen „Územní plán“) vymezeny jako veřejně prospěšné stavby. K tomu žalobkyně dodala, že umístění takovýchto zařízení je podmíněně přípustné v ploše ZP (parky, historické zahrady, hřbitovy), pokud zůstane zachován dominantní podíl zeleně, a také v ploše IZ (izolační zeleň), pokud sousedí přímo s plochou ZP, což je v tomto případě splněno. Na základě toho bylo vydáno Závazné stanovisko MHMP, v němž je uvedeno, že je Záměr v daném místě přípustný. V rámci Závazného stanoviska MMR je pak dle žalobkyně užit restriktivnější a formalistický přístup, jelikož je Záměr posouzen jako betonárna, nikoliv jako stavba technické infrastruktury. Tento závěr MMR opřelo o tvrzení, že Územní plán pojmy „betonárna“ a „technická infrastruktura“ rozlišuje, jelikož je oba výslovně uvádí, např. v rámci plochy VS. V odůvodnění Závazného stanoviska MMR je navíc uvedeno, že betonárna se běžně nevnímá jako technická infrastruktura. Tato interpretace však není dále nijak odůvodněna, MMR neprovedlo žádný výklad obou pojmů, což dle žalobkyně činí tento závěr nepřezkoumatelným. 4. Dále žalobkyně namítla, že Závazné stanovisko MMR není náležitě odůvodněno v souladu s judikaturou. K tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 22. 10. 2009, č. j. 9 As 21/2009-150. 5. Žalobkyně považuje úvahu MMR, že betonárnu nelze podřadit pod technickou infrastrukturu, za nelogickou. Přístup, který zaujalo MMR by dle žalobkyně vedl k postupnému vyprázdnění významu obecných pojmů jako „dopravní infrastruktura“ nebo „technická infrastruktura“, které z povahy věci představují nadřazené kategorie zahrnující širokou škálu konkrétních staveb. 6. Stejně tak uvedla, že Územní plán nedefinuje pojmy „plošné zařízení technické infrastruktury“, „technická infrastruktura“ ani „betonárna“. Vzhledem k tomu je dle žalobkyně možné vyjít ze zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů („starý stavební zákon“, příp. „SSZ“). Žalobkyně uvedla, že v rámci něj je uveden výčet toho, co patří mezi technickou infrastrukturu. Fakt, že sama betonárna není zmíněna, není dle žalobkyně na škodu, jelikož se jedná o výčet demonstrativní a betonárna plní obdobnou funkci a slouží veřejnému zájmu. 7. Dle žalobkyně došlo k pochybení, když v rámci Závazného stanoviska MMR nebylo blíže zkoumáno, zda Záměr může být posuzován jako „zařízení staveniště“. Dle žalobkyně totiž betonárna může být právě takovouto „stavbou zařízení staveniště“, jelikož Záměr slouží k „provádění staveb nebo udržovacích prací“. 8. Ze Závazného stanoviska MMR poté vyšel žalovaný při rozhodování o odvolání, to zamítl a napadené prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Pro výše uvedené žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného, stejně jako prvostupňové rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. 3. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Na úvod shrnul procesní historii věci, přičemž poukázal na rozdílné závěry závazných stanovisek, jež byly ve věci vydány. Žalovaný uvedl, že obsah Závazného stanoviska MMR je pro odvolací orgán závazný. Toto závazné stanovisko může odvolací orgán posuzovat pouze v tom smyslu, zda bylo ve stanovisku reagováno na odvolací námitky a zda byly řádně vypořádány, což dle žalovaného Závazné stanovisko MMR splňuje. 4. Osoby zúčastněné na řízení 10. V souladu s ustanovením § 34 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), soud po podání žaloby vyzval osoby, které přicházely v úvahu jako zúčastněné řízení (dále též „OZNŘ“), aby ve stanovené lhůtě oznámily, zda budou svá práva OZNŘ v řízení uplatňovat. Přípisem ze dne 23. 4. 2025 oznámil Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, že bude uplatňovat svá práva osoby zúčastněné na řízení. Přípisem ze dne 28. 4. 2025 oznámila Městská část Praha 7, že bude uplatňovat svá práva osoby zúčastněné na řízení. Tyto osoby však soudu nedodaly žádné vyjádření k věci. 11. Přípisem ze dne 30. 5. 2025 oznámil pan M. V., že bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Poté zaslal vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. O tom soud rozhodl usnesením ze dne 25. 6. 2025, č. j. 11 A 38/2025-52. Následně zaslal také vyjádření k žalobě, v němž navrhl zamítnutí žaloby, a aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení. Dále v něm poukázal na to, že dotčená stavba leží v místě, kde by však dle Územního plánu měly být parky, zahrady či místa pro oddych. 5. Obsah správního spisu 12. Soud ze správního spisu zjistil následující podstatné skutečnosti. 13. Dne 14. 10. 2020 obdržel stavební úřad podání společnosti TBG METROSTAV, s.r.o. – oznámení o změně v užívání stavby. Z dalšího vývoje je důležité především to, že Stavební úřad vydal rozhodnutí č.j. MČ P7 360890/2022/SU/VF, sp. zn. MČ P7 313028/2020/SU/VF ze dne 20. 10. 2022, kterým požadovanou změnu v užívání stavby povolil. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání účastník řízení před správními orgány pan Mark Vydra. V rámci projednávání Záměru bylo vydáno výše specifikované kladné Závazné stanovisko MHMP. Vzhledem k tomu, že odvolání směřovalo právě proti němu, žalovaný v souladu s § 149 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“, případně „s. ř.“) požádal o potvrzení nebo změnu závazného stanoviska příslušného nadřízeného dotčeného orgánu, tj. Ministerstvo pro místní rozvoj. To následně vydalo výše specifikované Závazné stanovisko MMR, jímž bylo změněno Závazné stanovisko MHMP tak, že „záměr je nepřípustný“. 14. Žalobkyně poté podala podnět k zahájení přezkumného řízení podle § 149 odst. 8 správního řádu ve věci výše uvedeného Závazného stanoviska MMR. Dne 7. 3. 2024 bylo odvolacímu správnímu orgánu doručeno sdělení ministra pro místní rozvoj č. j. MMR-19060/2024-31 ze dne 6. 3. 2024, že nebyly shledány důvody k zahájení přezkumného řízení ve věci Závazného stanoviska MMR. 15. Žalovaný následně vydal napadené rozhodnutí, jímž rozhodnutí Stavebního úřadu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Stavební úřad poté dne 11.9.2024 vydal rozhodnutí, jímž podanou žádost zamítl. Proti tomuto ro