7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

11 A 78/2024- 48 - text  8 11 A 78/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: České Radiokomunikace a.s., IČO 24738875 sídlem Skokanská 2117/1, 169 00 Praha 6 zastoupená advokátkou Mgr. Karin Konstantinovovou sídlem Benediktská 690/7, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Český telekomunikační úřad sídlem Sokolovská 58/219, 190 00 Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí Rady žalovaného ze dne 27. 6. 2024, čj. ČTÚ-19 464/2024-603 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Žalobkyně požádala o udělení přídělu rádiových kmitočtů pro celoplošnou Síť 25 (DVB-T2). Žalovaný řízení o žádosti zastavil, neboť ji shledal zjevně právně nepřípustnou. Žalobkyně se proti rozhodnutí bránila rozkladem, který Rada žalovaného zamítla napadeným rozhodnutím. 2. Žalobkyně s posouzením správních orgánů nesouhlasí, a proto se obrátila na soud. Pro posouzení její žaloby je podstatná otázka, zda mohl žalovaný řízení o žalobkynině žádosti zastavit, nebo zda měl žádost věcně projednat a rozhodnout o ní. 2. Obsah žaloby 3. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné. Navrhuje, aby soud zrušil napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí a přiznal jí náhradu nákladů řízení. 4. V rámci prvního žalobního bodu žalobkyně nesouhlasí se závěrem žalovaného, že její žádost byla zjevně právně nepřípustná. Žalobkyně je přesvědčena, že její žádost je v souladu se Strategií rozvoje zemského digitálního televizního vysílání včetně přechodu na technologicky vyšší standard DVB-T2, opatřením obecné povahy čj. ČTÚ-2830/2022-619 i příslušnými zákony. Strategie, kterou schválila vláda v červenci 2016, předpokládá vytvoření nové kompenzační celoplošné Sítě 25 a její spuštění do konce roku 2021. Vláda též uložila předsedovi Rady žalovaného, aby postupoval dle strategie. V opatření obecné povahy sám žalovaný uvedl, že o přídělu rádiových kmitočtů bude rozhodovat právě v souladu se strategií. Žalovaný jako ústřední orgán státní správy má povinnost řídit se zákony a usneseními vlády, což v žalobkynině věci znamená, že má povinnost řídit se strategií. Žalobkyně obdobnou argumentaci uplatnila v rozkladu a žalovaný se k ní nevyjádřil, což dle žalobkyně činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. 5. Žalovaný založil svůj závěr o zjevné nepřípustnosti žádosti na tom, že nesplňuje podmínky dle § 21 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Žalobkyně však v žádosti požadovala, aby žalovaný nejprve zahájil řízení dle § 44 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, o udělení přídělu kmitočtů pro zajištění Sítě 25 a následně, aby jí kmitočty přidělil. To žalovaný ve své argumentaci nijak nereflektuje. Navíc sám žalovaný zamýšlel vyhlásit řízení o přídělu rádiových kmitočtů pro Síť 25. V takovém případě nemohla být žalobkynina žádost právně nepřípustná, neboť žalovaný zamýšlel takové řízení zahájit. Měl-li žalovaný pochybnosti o smyslu žádosti, měl žalobkyni vyzvat k odstranění vad dle § 45 odst. 2 správního řádu. 6. Žalobkynina žádost nebyla zjevně právně nepřípustná i proto, že žalovaný při jejím posuzování musel provést složitější úvahy a posoudit, zda žalobkyně není v postavení subjektu, který by mohl o přidělení kmitočtů žádat na základě zákona nebo rozhodnutí Evropské komise. Zjevně právně nepřípustná je však žádost pouze tehdy, pokud žadatel požaduje něco nemožného nebo k čemu není oprávněn, jak plyne z odborné literatury i judikatury Nejvyššího správního soudu (NSS). Zahájení řízení o udělení přídělu kmitočtů pro Síť 25 je právně i fakticky možné, neboť sestavení této sítě předpokládá strategie, podle které měl žalovaný na základě usnesení vlády postupovat. Žalobkyně je oprávněna žádat o udělení přídělu kmitočtů, neboť sestavení Sítě 25 představuje kompenzační opatření za celkovou ztrátu rádiových kmitočtů v Síti 2 a 3, která má v souladu se strategií zajistit řádné dokončení přechodu na DVB-T2. Žalobkyně byla provozovatelkou Sítě 2 a její dceřiná společnost Czech Digital Group, a.s., IČO 25842609, byla provozovatelkou Sítě 3. 7. V druhém žalobním bodu žalobkyně namítá, že žalovaný postupoval v rozporu se zásadou stejného zacházení a zákazu diskriminace. Žalobkyně měla na základě strategie a usnesení vlády legitimní očekávání, že žalovaný bude postupovat v souladu s těmito dokumenty ve vztahu k Síti 25 a rozhodne o přidělení kmitočtů. Žalovaný již přistoupil k částečné realizaci kompenzačních opatření na základě strategie a přidělil kmitočty v rámci Sítě 24. Musí proto pokračovat v započatých opatřeních a rozhodnout i o přídělu pro zajištění Sítě 25, aby byl nediskriminačně dokončen přechod na DVB-T2 bez zvýhodnění provozovatele Sítě 24. Pouze částečný přechod na DVB-T2 by ze strany žalovaného představoval diskriminační jednání, které nemá oporu ve strategii ani v zákoně. Tím, že žalovaný nečiní kroky k vytvoření Sítě 25 a udělení kmitočtů žalobkyni, snižuje její konkurenceschopnost na trhu nejen vůči provozovateli Sítě 24, ale také vůči provozovatelům jiných platforem šíření televizního signálu. 8. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně poukazuje na to, že žalovaný porušil její právo nahlédnout do správního spisu před vydáním rozhodnutí. Žalobkyně již v žádosti požádala o nahlédnutí do správního spisu. Žalovaný se touto žádostí však nijak nezabýval a řízení rovnou zastavil. Napadené rozhodnutí toto pochybení přiznává, ale nijak příslušnou rozkladovou argumentaci nevypořádává. Žalobkyně měla v plánu koordinovat přesný termín nahlížení se správním orgánem, a to s ohledem na předpokládaný rozsah správního spisu. Žalovaný jí však svým postupem upřel právo do spisu nahlédnout. 9. V posledním, čtvrtém žalobním bodu, žalobkyně namítá, že pokud žalovaný dospěl k závěr, že pro přidělení kmitočtů pro Síť 25 neexistuje potřebná legislativa, měl řízení o její žádosti přerušit a iniciovat přijetí příslušné zákonné úpravy. Žalovaný je oprávněn předkládat návrhy právních předpisů ministerstvu dle § 108 odst. 1 písm. s) zákona o elektronických komunikacích. V této souvislosti žalobkyně poukázala na to, že v minulosti při přechodu na standard DVB-T2 došlo v návaznosti na strategii k přijetí novelizačního zákona č. 252/2017 Sb. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že mu zákon neumožňuje řízení přerušit a iniciovat změnu zákona. S tím žalobkyně nesouhlasí. Je přesvědčena, že žalovaný mohl řízení přerušit dle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu a dát podnět k řízení o předběžné otázce. Na podporu své argumentace odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze z 29. 6. 2011, čj. 45 Ad 6/2010-27. 3. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K žalobní argumentaci předně uvedl, že je shodná s rozkladovou argumentací, s níž se podrobně a přezkoumatelně vypořádal v napadeném rozhodnutí. 11. K prvnímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že aby bylo možné s žalobkyní vést řízení o přídělu rádiových kmitočtů, musela by splnit některou z podmínek dle § 22 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. To se nestalo a žalobkyně ani konkrétně netvrdí, že by nějakou z těchto podmínek splnila. Nepřípustnost žalobkyniny žádosti byla zřejmá na první pohled a žalovaný postupoval v souladu se zákonem i relevantní judikaturou. 12. K druhému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že žalobkyni nediskriminoval. Zdůraznil, že pokud žalobkyně nesplňuje podmínky § 22 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, nemůže mít legitimní očekávání, že žalovaný její žádosti vyhoví. S každou nepřípustnou žádostí by žalovaný naložil stejně. 13. Ani třetí žalobní bod nepovažuje žalovaný za důvodný. Neměl povinnost vyzvat žalobkyni k objednání se k nahlížení do spisu. Žalobkyni neodepřel právo do spisu nahlédnout, jen ho žalobkyně nevyužila. 14. U čtvrtého žalobního bodu žalovaný setrval na svém závěru, že mu zákon neumožňuje přerušit řízení a iniciovat změnu zákona ve prospěch žalobkyně. Změna právní úpravy není předběžnou otázkou, a § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu, na který žalobkyně odkazovala, proto není ve věci použitelný. 4. Posouzení věci soudem 15. Ve věci se konalo ústní jednání dle § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.). 16. Žalobkyně setrvala na své žalobní argumentaci, kterou shrnula a v podrobnostech na ni odkázala. Zdůraznila, že Síť 25 měla být kompenzační sítí za odebrané Sítě 2 a 3. Žalovaný měl povinnost řídit se usnesením vlády a schválenou strategií, což však neučinil. Jeho (ne)jednáním vznikají žalobkyni škody, kterým se pokusila předejít tím, že požádala o přidělení kmitočtů. Žalovaný též nesprávně aplikoval příslušná ustanovení správní řádu. Pokud ve věci posuzoval, zda by v případě žalobkyně nešlo o nedovolenou podporu, měl řízení přerušit a obrátit se na Evropskou komisi. Případně měl řízení přerušit a iniciovat přijetí příslušné právní úpravy. 17. Žalovaný též setrval na svém stanovisk