11 A 98/2025- 53 - text
13
pokračování 11 A 98/2025
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy v právní věci
žalobkyně:
proti
žalovanému:
SCHORM FARMS spol. s r.o., IČ: 623 01 659
sídlem č. p. 327, 742 91 Velké Albrechtice
zastoupená JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph. D., advokátkou
sídlem Jungmannova 24, Praha 1
Ministerstvo zemědělství
sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1
za účasti: Státní zemědělský a intervenční fond, IČO 48133981
sídlem Ve Smečkách 33, 110 00 Praha 1
o žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 2. 6. 2025, čj. MZE-39424/2025-11155,
takto:
I. Rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 2. 6. 2025, čj. MZE-39424/2025-11155, a rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2025, čj. MZE-21637/2024-14112, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 27 539 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. Sylvie Sobolové, Ph.D., advokátky.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Vymezení věci
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministra zemědělství (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ministr potvrdil usnesení Ministerstva zemědělství (dále též „žalovaný“) ze dne 1. 4. 2025, čj. MZE-21637/2024-14112. Tím bylo pravomocně rozhodnuto o zahájení přezkumného řízení o souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy, konkrétně Dohody o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova České republiky (dále jen „Dohoda“), která byla uzavřena mezi žalobkyní a Státním zemědělským intervenčním fondem (dále jen „Fond“) dne 14. 8. 2018.
Žalobní body
2. Žalobkyně namítla, že žalovaný nesprávně posoudil klíčové právní otázky týkající se prekluze práva zahájit přezkumné řízení, když zcela nesprávně určil počátek běhu prekluzívní lhůty pro zahájení přezkumného řízení, když tuto lhůtu mylně počítal ode dne vyplacení dotace žalobkyni. Žalovaný dále mylně považoval běh prekluzívní lhůty za přerušený úkonem, jenž podle žalobkyně vůbec nebyl schopen takové právní účinky vyvolat. Konečně žalovaný také nesprávně vyložil i délku samotné prekluzívní lhůty.
3. Protože žalovaný nesprávně právně posoudil klíčové otázky prekluze práva zahájit přezkumné řízení, dospěl k nezákonnému a nesprávnému závěru, že řízení bylo zahájeno včas. Protože vadou nezákonnosti a nesprávnosti žalovaný zatížil jak žalobou napadené rozhodnutí, tak i rozhodnutí prvoinstančního, žalobkyně navrhla, aby soud obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
4. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že v dané věci není sporu o tom, že dotace poskytnutá žalobkyni měla být spolufinancována z prostředků Evropské unie a žalovaný tak byl povinen řídit se přímo použitelným nařízením Rady EU č. 2988/95 ze dne 18. 12. 1995, o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, v platném znění (dále jen „nařízení č. 2988/95“). Podle článku 3 odst. 1 nařízení č. 2988/95 činí promlčecí doba pro zahájení řízení čtyři roky od okamžiku, kdy došlo k nesrovnalosti. Tato lhůta je dle dostupné judikatury aplikovatelná i na přezkumné řízení. Žalovaný tak zahájením přezkumného řízení zahájil řízení o uložení správního opatření podle článku 4 nařízení č. 2988/95, a byl tak vázán čtyřletou prekluzívní lhůtou. Žalovaný však zcela nesprávně a nezákonně posoudil klíčové právní otázky, tj. kdy začala prekluzívní lhůta pro zahájení přezkumného řízení běžet, jak dlouhá tato lhůta v daném případě byla, a zda a jakým úkonem byla tato lhůta přerušena.
5. Podle v žalobě podrobně odůvodněného názoru žalobkyně prekluzívní lhůta pro zahájení přezkumného řízení v dané věci marně uplynula dnem 14. 8. 2022, aniž byla přerušena jakýmkoliv úkonem způsobilým vyvolat takové následky. Pokud žalovaný zahájil přezkumné řízení po uplynutí prekluzívní lhůty stanovené přímo použitelným předpisem unijního práva, učinil tak nezákonně.
Vyjádření žalovaného k obsahu žaloby
6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Doplnil, že čtyřletá prekluzívní lhůta podle článku 3 odstavec 1 nařízení č. 2988/95 ) počala běžet již dnem uzavření Dohody dne 14. 8. 2018.
7. V posuzovaném případě spočívá nesrovnalost při posuzování poskytnutí dotace v pochybnosti, zda žalobkyně již v době podání žádosti o dotaci splňovala podmínky pro její přiznání. Běh prekluzívní lhůty začíná až okamžikem konečného přiznání výhody, tedy v případě ex post dotací až schválením žádosti o platbu a vyplacením finančních prostředků. Podle žalovaného nelze připustit, aby lhůta začala běžet již při podání žádosti nebo při uzavření Dohody, protože v těchto okamžicích dosud nebyl rozpočet EU poškozen. Dohoda proto nemůže být považována za rozhodnutí o konečném přiznání výhody. V případě žalobkyně došlo k poškození rozpočtu EU až dnem 5. 11. 2018, kdy byla dotace žalobkyni vyplacena, neboť až tímto okamžikem nastala nesrovnalost ve smyslu článku 1 odstavec 2 nařízení č. 2988/95.
8. Pokud žalobce v žalobě uvádí, že u přezkumu Dohody nelze použít desetiletou lhůtu podle ustanovení § 11a zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SZIF“), protože se tato týká jen řízení o vrácení dotace a nikoli přezkumného řízení žalovaného, žalovaný poukázal na článek 3 odstavec 3 nařízení č. 2988/95, které výslovně umožňuje členským státům uplatňovat delší než čtyřletou lhůtu bez omezení na typ správního zásahu. Účelem této úpravy je zajištění jednotného a efektivního postupu při ochraně finančních zájmů Unie.
9. Eurokonformní a teleologický výklad ustanovení § 11a zákona o SZIF vede podle žalovaného k závěru, že desetiletá lhůta dopadá na veškerá řízení o nesrovnalostech ve smyslu článku 1 odstavec 2 nařízení č. 2988/95 včetně přezkumného řízení podle § 165 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů („správní řád“), je-li jeho účelem odstranění aktu umožňujícího neoprávněné čerpání finančních prostředků Unie. Desetiletá lhůta běžící ode dne výplaty dotace tak zůstala nevyčerpána, když přezkum byl zahájen 1. 4. 2025.
10. Žalobkyně rovněž namítla, že žádný úkon běh prekluzívní lhůty nepřerušil, protože prováděcí rozhodnutí Komise (EU) č. 2022/908 za takový úkon nepokládá a Oznámení o zahájení řízení o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci přišlo až po uplynutí prekluzívní lhůty. K tomu žalovaný uvedl, že jelikož promlčecí lhůta počala běžet až dne 5. 11. 2018, čtyřletá lhůta by uplynula až dnem 5. 11. 2022. V jejím běhu však došlo jednak k oznámení Fondu o zahájení řízení o vrácení dotace (9. 9. 2022), což vede k závěru, že nová čtyřletá lhůta běží od 9. 9. 2022 a zahájení přezkumného řízení (1. 4. 2025) je včasné, druhak došlo k prekluzívní lhůtu přerušujícímu úkonu, jímž je vydání Prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2022/908 ze dne 8. 6. 2022. Jde totiž o akt způsobilý přerušit běh promlčecí lhůty, poněvadž je to úkon příslušného orgánu týkající se vyšetřování či řízení o nesrovnalosti. Žalobkyně si této okolnosti musela být vědoma, neboť v příloze prováděcího rozhodnutí je uvedena položka „nezpůsobilý projekt“ s částkou odpovídající projektu žalobkyně, a navíc žalobkyně podala dne 19. 8. 2022 žalobu k Tribunálu ve věci T.507/22, Schorm Farms vs. Komise. Tím byl dle žalovaného splněn požadavek adresnosti a informovanosti dotčené osoby.
11. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Další vyjádření žalobkyně
12. Žalobkyně využila svého práva a k obsahu vyjádření žalovaného podala repliku.V ní k okamžiku zahuájení běhu prekluzívní lhůty uvedla, že Oznámením o výši dotace ze dne 25. 10. 2018, respektive faktické vyplacení dotace dne 5. 11. 2018 nejsou rozhodnutím správního orgánu ve smyslu § 65 soudního řádu správního, protože nejde o rozhodnutí, které by zakládalo, měnilo, rušilo nebo závazně určovalo práva a povinnosti adresáta. Rozhodnutím o konečném přiznání výhody je podle žalobkyně dohoda uzavřená dne 14. 8. 2018, jež má povahu veřejnoprávní smlouvy a nahrazuje vydání správního rozhodnutí. K délce prekluzívní lhůty žalobkyně uvedla, že přezkumné řízení o souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy podle § 165 správního řádu nelze ani ve světle eurokonformního výkladu považovat za řízení o vrácení dotace ve smyslu § 11a zákona o SZIF, když podle tohoto zákona žalovaný vůbec nepostupuje, postupuje výhradně podle správního řádu, jehož žádné ustanovení upravující postup žalovaného v přezkumném řízení nestanoví odchylku od čtyřleté prekluzívní lhůty podle nařízení č. 2988/95. K údajnému přerušení běhu prekluzívní lhůty žalobkyně zopakovala, že takové účinky nemohlo mít Oznámení Fondu ze dne 9. 9. 2022, neboť bylo učiněno po uplynutí čtyřleté prekluzívní lh