4 Afs 14/2017 — Nejvyšší správní soud

11 Af 15/2022- 153 - text 12 11 Af 15/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: HP Systém s. r. o., IČO 48026425 sídlem Roháčova 145/14, 130 00 Praha 3 zastoupena advokátem Mgr. Tomášem Kudějem sídlem Plzeňská 395, 330 02 Dýšina proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 20. 9. 2022, čj. 35439/22/5300-22441-711776 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Žalobkyně vykonává činnost personální agentury. Na soud se obrátila, protože nesouhlasí s tím, že jí finanční orgány doměřily za leden 2017 až duben 2018 daň z přidané hodnoty (DPH) a uložily jí povinnost uhradit z doměřené daně penále. 2. Finanční orgány měly za to, že žalobkyně neprokázala, že fakticky přijala plnění od svých dodavatelů. Mezi účastníky jsou v řízení před soudem sporným plněním služby (nábor zaměstnanců, dodání pracovních oděvů a obuvi, školení, výuka českého jazyka, přeprava, ubytování a stravování zaměstnanců, tlumočnické služby, zajištění IT služeb, tisk reklamních brožur a letáků, zajištění nových akvizic, pronájem areálu pro firemní akci, správa a úprava webových stránek, realizace dětského dne a zajištění prezentace na dni otevřených dveří), které mělo žalobkyni poskytnout sedm dodavatelů: - AAFS NOVO CZ, s.r.o. (AAFS), - Adecia Capital s.r.o. (Adecia), - Anselm Build s.r.o. (Anselm), - Hepra Corporation s.r.o. (Hepra). - PA&T – Profile Analyses & Training s.r.o. (PA&T), - PE-INVESt s.r.o. (PE), a - destacar s.r.o. (destacar). 3. Pro věc je zejména podstatné, kdy finanční orgány fakticky zahájily daňovou kontrolu a zda žalobkyně prokázala, že deklarované služby skutečně obdržela. 2. Žalobní argumentace 4. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí i dodatečné platební výměry za nezákonné a nicotné. Navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí i platební výměry zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 5. V prvním žalobním bodu namítla, že dodatečné platební výměry byly vydány po uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně. Daňová kontrola byla fakticky zahájena 12. 6. 2018, kdy se u žalobkyně konalo místní šetření. Dodatečné platební výměry byly vydány 15. 9. 2021 a žalobkyni oznámeny až 20. 9. 2021. Žalovaný sice tvrdí, že kontrola byla zahájena 4. 10. 2018 sepsáním protokolu o zahájení daňové kontroly. Přehlíží však, že místní šetření bylo svým rozsahem a obsahem faktickým zahájením daňové kontroly, jak dovozuje judikatura Nejvyššího správního soudu (NSS). Z ní dle žalobkyně plyne, že místní šetření v rámci vyhledávací činnosti nesmí být spojeno s žádným hodnocením důkazů ani žádostmi o vydání značného množství podkladů. V opačném případě jde již o zastřenou daňovou kontrolu. 6. Žalobkyně upozornila, že místní šetření trvalo prakticky dvě hodiny a finanční úřad si v rámci něj opatřil celou řadu podkladů včetně kompletního účetnictví za prověřované období, evidence pro účely DPH a daňové doklady za přesně vymezené období. Dotazoval se též na detaily žalobkyniny podnikatelské činnosti. Prakticky stejný rozsah dokumentů žádal finanční úřad po formálním zahájení daňové kontroly. Místní šetření navíc proběhlo v kanceláři finančního úřadu, nikoliv v žalobkynině provozovně či sídle, kde má primárně probíhat. Finanční úřad s žalobkyní dopředu komunikoval o konání místního šetření a dokladech, které má na místní šetření přinést. I to dle žalobkyně svědčí o tom, že finanční úřad neprováděl vyhledávací činnost, ale zajímaly ho konkrétní skutečnosti a doklady. 7. Z dokumentů, které si finanční úřad vyžádal plyne, že již předtím musel hodnotit dokumenty z místního šetření. Po žalobkyni totiž při formální zahájení kontroly požadoval doložení konkrétních daňových dokladů ve vztahu ke konkrétním dodavatelům. Je proto zřejmé, že finanční úřad měl již před místním šetřením konkrétní pochybnosti o uplatněném nároku na odpočet za zdaňovací období. Dokumenty, které od žalobkyně finanční úřad získal při místním šetření, následně téměř čtyři měsíce zkoumal a hodnotil a teprve poté formálně zahájil daňovou kontrolu. Takový postup je dle žalobkyně nezákonný a v rozporu s judikaturou NSS, na kterou odkázala. 8. V druhém žalobním bodu žalobkyně namítla, že finanční orgány nerespektovaly úpravu navrácení lhůty v předešlý stav. 9. Žalobkyně požádala 6. 5. 2021 o navrácení lhůty k vyjádření k výsledkům kontrolního zjištění. Vyjádření totiž podala až po lhůtě stanovené finančním úřadem, neboť její zástupce měl dopravní nehodu a následně byl hospitalizován. Finanční úřad 7. 5. 2021 oznámil žalobkyni ukončení daňové kontroly (oznámením z 5. 5. 2021). Následně (10. 5. 2021) vyhověl žalobkynině žádosti o navrácení lhůty v předešlý stav a stanovil jí novou lhůtu k vyjádření k výsledkům kontrolního zjištění. Žalobkyně se v poskytnuté lhůtě vyjádřila a doplnila důkazní návrhy. Na její vyjádření finanční úřad nijak nereagoval a vydal dodatečné platební výměry. 10. Popsaný postup považuje žalobkyně za nezákonný. Rozhodnutí o navrácení lhůty způsobilo, že oznámení o ukončení daňové kontroly a zpráva o daňové kontrole jsou neuskutečnitelné dle § 105 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Finanční úřad měl proto iniciovat řízení k prohlášení nicotnosti těchto rozhodnutí. To, že tak neučinil, způsobuje dle žalobkyně nezákonnost dodatečných platebních výměrů i napadeného rozhodnutí, které je ze stejného důvodu též nicotné. 11. V třetím žalobním bodu žalobkyně namítla, že unesla své důkazní břemeno ohledně faktického přijetí sporných plnění. 12. Finanční orgány hodnotily důkazy paušálně, povrchně a tendenčně. Rámcovým smlouvám žalovaný vytýkal, že jsou příliš obecné, ač je obecnost znakem rámcových smluv. Předložená čestná prohlášení označil žalovaný paušálně za nevěrohodná a nekonkrétní. Žalobkyni též vytýkal, že všechna čestná prohlášení jsou identická a existuje podezření, že jejich autorem je žalobkyně, která je pouze předložila jednotlivým osobám k podpisu. Žalobkyně je však přesvědčena, že není podstatné, jak si obstarala důkazní prostředky, a totožnost čestných prohlášení nezpůsobuje jejich nevěrohodnost. Nepodstatné je též to, že dle informací od České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) neměli její dodavatelé žádné zaměstnance, ač pracovníci v čestných prohlášeních tvrdili opak. Evidence ČSSZ nejsou veřejnými rejstříky a nelze k nim přistupovat nekriticky, jak to činily finanční orgány. Žalobkyni navíc nelze přičítat k tíži případná pochybení jejích dodavatelů při plnění zákonných povinností. Zcela nepřípustné a nepodložené je pak obvinění žalovaného, že žalobkyně měla snad využít ekonomické závislosti jednotlivých osob, jež podepsaly čestná prohlášení. Žalobkyně dále namítla, že finanční úřad nesprávně provedl výslechy svědků, které mu žalovaný uložil doplnit. Úřad se totiž spokojil s formulářovými otázkami bez zohlednění toho, že od jednotlivých sporných plnění uplynula již dlouhá doba. 3. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje, aby ji soud zamítl. Má za to, že s většinou žalobní argumentace se vypořádal již v napadeném rozhodnutí, na které odkázal. 14. K prvnímu žalobnímu bodu uvedl, že prekluzivní lhůta pro stanovení daně v žalobkynině případě neuběhla. Místní šetření nebylo zastřeným zahájením daňové kontroly, neboť finanční úřad shromážděné podklady nehodnotil ani neprověřoval (neprováděl jimi dokazování). Právě otázka, zda bylo dokumenty dokazováno či ne, je dle judikatury podstatná pro rozlišení zákonného místního šetření a zastřeného zahájení daňové kontroly. Finanční úřad pouze shromáždil podklady a dotázal se žalobkyně na základní charakteristiku její ekonomické činnosti. Do zahájení daňové kontroly žádné další úkony nečinil. Místní šetření se konalo v kanceláři finančního úřadu, protože šlo o vhodné místo pro předání podkladů. Množství podkladů ani délka čtyř měsíců mezi místním šetřením a zahájením daňové kontroly není relevantní. 15. K druhému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že oznámení o ukončení daňové kontroly ani zpráva o ní nemohou být nicotná už proto, že nicotné může být jen rozhodnutí správce daně, nikoliv jiná písemnost. Právě o jinou písemnost v tomto případě jde, neboť ani oznámení, ani zpráva nesplňují definici rozhodnutí dle § 101 odst. 1 daňového řádu. Finanční úřad se k žalobkynině vyjádření k dosavadnímu výsledku kontrolního zjištění nevyjádřil ve zprávě o daňové kontrole proto, že její vyjádření obdržel až poté, co zprávu vyhotovil a odeslal. Následně se vyjádřil samostatnou písemností, kterou žalobkyni zaslal jako přílohu dodatečných platebních výměrů a v níž její námitky podrobně vypořádal. Tento postup nezkrátil žalobkyni na jejích právech, neboť měla možnost proti závěrům finančního úřadu brojit v odvolání proti dodatečným platebním výměrům, což učinila. 16. Za nedůvodný žalovaný považuje též třetí žalob