11 Af 2/2025 – Městský soud v Praze

11 Af 2/2025- 50 - text 11 11 Af 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce Mgr. Marka Zimy ve věci žalobkyně: Silverent, s. r. o., IČ 05959268 sídlem Poděbradská 538/46, 190 00 Praha 9, zastoupená advokátem Mgr. Ing Vítem Křivánkem, sídlem V parku 2316/12, 148 00 Praha 4, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2024, č. j. 34690/24/5300-22441-708656 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále „správce daně“) ze dne 18. 11. 2023, č. j. 8557040/23/2009-52523-111404 (dále též „Rozhodnutí správce daně“, „Prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutím správce daně byla žalobkyni vyměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období duben (dále též „ZO“) 2023, resp. nadměrný odpočet v částce 4 905 Kč. 2. Žalobní body 2. Žalobkyně v prvé řadě namítla, že z rozhodnutí žalovaného plyne, že požadavek na prokázání oprávněnosti daňového odpočtu byl nezákonně smrštěn výhradně na listinné důkazní prostředky. Podle žalobkyně žalovaný připouští, že nárok by mohl být oprávněný, avšak nebyl předložen dostatek listin ze strany žalobkyně. 3. Dále žalobkyně namítla, že závěry žalovaného jsou v rozporu s čl. 192 Směrnice Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006, o společném systému daně z přidané hodnoty. a zásadou neutrality daně. Mělo tak dojít k porušení ustanovení Směrnice, dle něhož se dotčená osoba nesmí v důsledku změny režimu uplatňování DPH ocitnout v postavení, které by jí přinášelo výhody či nevýhody v hospodářské soutěži. Dle žalobkyně daňové orgány neposoudily, zda byla neutralita daně v tomto zachována. Princip neutrality navíc žalovaný vykládá nesprávně, k čemuž žalobkyně odkázala na rozsudky Soudního dvora EU (dále též „SDEU“). 4. Žalobkyně rovněž namítla, že její hlavní činnost developera je „v zásadě“ zdanitelná. Žalobkyni by pak dle jejího názoru nemělo jít k tíži, že si Česká republika k povinné registraci stanovila určitá obratová kritéria a žalobkyně by neměla být znevýhodňována za to, že toto splnila až k určitému okamžiku. Žalobkyně namítá, že dříve registrace k DPH nebyla možná a nebyla by správcem daně provedena. 5. Stejně tak žalobkyně namítla, že provedené důkazy prokazují, že zprostředkovaná služba probíhala také k datu 1. 12. 2022, a nebyla tak před tímto datem spotřebována. K tomu žalobkyně odkázala na obsah zprostředkovatelské smlouvy mezi ní a společností KUZO Partners s.r.o., DIČ: CZ27602974 (dále též „dodavatel“). Mělo jít o komplexní službu, u které je obvyklé, že její zúčtování proběhne až po realizaci všech prodejů. Služba ve své komplexnosti měla být považována za poskytnutou až po splnění všech jejích složek. To má dokazovat i to, že společnost KUZO Partners vykázala jako datum uskutečnění zdanitelného plnění stejné datum jako žalobkyně. 6. Žalobkyně dále namítla, že měla být provedena kontrola u dodavatele či měl být vyslechnut jeho jednatel, resp. že dala žalovanému v odvolacím řízení jasně najevo, že mají být její tvrzení u dodavatele ověřena, přičemž formu tohoto ověření nechala žalobkyně na žalovaném. Žalobkyně je názoru, že je procesní chybou, že žalovaný tímto směrem nevedl z vlastní iniciativy další dokazování. 7. Žalobkyně dále odkázala na e-maily mezi subjekty zainteresovanými v transakcích. Z nich dle žalobkyně plyne, že poskytování služeb trvalo i po dni 1. 12. 2023. Žalobkyně má za to, že žalovaný pochybil, když neprovedl kontrolu u dodavatele, ani s ním aktivně nejednal při zkoumání skutkového stavu věci. 8. Žalobkyně navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, a přiznal jí náhradu nákladů řízení ze strany žalovaného. 3. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení, žalobní námitky a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 10. Poté reagoval na námitku týkající se požadavku doložení listinných důkazů v řízení před daňovými orgány. Žalovaný konstatoval, že po žalobkyni nebylo vyžadováno, aby předkládala výhradně listinné důkazní prostředky. Věta z odůvodnění napadeného rozhodnutí, na níž žalobkyně nejspíše naráží, vyjadřuje pouze tolik, že žalobkyně předkládala listinné důkazní prostředky a tyto její tvrzení neprokazovaly. Významově, a tím méně pak při zohlednění celkového obsahu a kontextu rozhodnutí o odvolání, tato věta dle žalovaného nevyjadřuje, že by ze strany žalobkyně nemohly být předkládány typově i jiné důkazní prostředky. 11. K tvrzením naznačujícím, že nárok možná skutečně byl oprávněný, žalovaný poukázal na to, že daňové řízení není vedeno vyšetřovací zásadou a není tak povinností daňových orgánů sporovat tvrzení daňového subjektu. Žalovaný uvedl, že v tomto případě byla důvodem vyměření daně z rozhodnutí správce daně ta skutečnost, že žalobkynino tvrzení o oprávněnosti odpočtu DPH bylo správcem daně kvalifikovaně zpochybněno a žalobkyně jej v návaznosti na to nebyla schopna prokázat. 12. Stran námitky rozporu závěrů žalovaného s čl. 192 Směrnice a zásadou neutrality daně žalovaný s odkazem na dotčené ustanovení Směrnice uvedl, že v případě žalobkyně nejde o změnu režimu zdanění u stávajícího plátce, ale o změnu postavení žalobkyně od neplátce k plátci. Dále zopakoval, že nárok na odpočet daně by žalobkyni vznikl jedině tehdy, pokud by byl uplatněn z přijatého zdanitelného plnění použitého k ekonomické činnosti ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále též „ZDPH“). 13. Žalovaný zároveň nesouhlasil s tím, že by dezinterpretoval, případně nezohlednil princip neutrality daně. Naopak má za to, že žalobkyně sama zavádějícím způsobem analyzuje judikaturu SDEU, když vytrhává některé závěry z kontextu. Žalovaný má za to, že žalobkynin výklad principu neutrality daně stojí na chybném předpokladu, že přijaté zdanitelné plnění musí být použito k uskutečnění takového plnění, které by typově mohlo být zdanitelným plněním (což vyvozuje z užitého pojmu „v zásadě“), přestože tuzemská i unijní právní úprava vyžaduje, že uskutečněné plnění musí být plněním zdanitelným či plněním uskutečněným plátcem v některém z režimů zdanění. 14. K námitce, že činnost developera je „v zásadě“ činností ekonomickou a zdanitelnou, žalovaný uvedl, že typově se skutečně jedná o ekonomickou činnost podnikající osoby ve smyslu § 5 odst. 3 ZDPH, jejíž výkon je obecně předpokladem toho, aby se osoba povinná k dani mohla stát plátcem DPH. Aby se však jednalo o činnosti zdanitelnou, muselo by se jednat o ekonomickou činnost plátce DPH. Zda se jedná o zdanitelné plnění totiž není určeno primárně podobou tohoto plnění, ale tím, zda jej uskutečňuje plátce. Developerská činnost vykonávaná žalobkyní před tím, než se stala plátcem DPH nebyla v režimu ZDPH, negenerovala žádnou daň na výstupu, a tak se o uskutečňování zdanitelných plnění nejednalo. Žalovaný následně poukázal na možnost dobrovolné registrace plátce DPH, které však žalobkyně nevyužila. 15. Co se týče námitky, že předmětná služba probíhala i po datu 1. 12. 2022, žalovaný uvedl, že mu není znám důkaz, který by prokazoval, že služba zprostředkování prodeje bytů probíhala i po realizaci prodeje bytových jednotek. Z obsahu smlouvy o zprostředkování prodeje nemovitostí ze dne 3. 4. 2019 dovodil, že služba spočívala v obstarání příležitosti k uzavření kupní smlouvy či smlouvy o smlouvě budoucí kupní s koupěchtivou stranou. Služba tak byla poskytnuta v momentě, kdy žalobkyně získala reálnou příležitost uzavřít smlouvu. Jsou-li známa data uzavření kupních smluv k příslušným bytovým jednotkám, je z logiky věci zřejmé, že obstarání příležitosti k jejich uzavření jim muselo předcházet, resp. je vyloučeno, že by obstarání příležitosti k uzavření smlouvy nastalo později než uzavření smlouvy samotné. Všechny bytové jednotky, jichž se týkaly zde řešené služby zprostředkovatele, byly prodány v období před tím, než se žalobkyně stala plátkyní DPH. 16. Žalovaný je názoru, že společnost KUZO Partners evidentně vystavila daňový doklad takového obsahu, který je ve zjevném rozporu s odkazovanými pravidly ZDPH. Daňovým dokladem deklarovaný okamžik uskutečnění zdanitelného plnění není v souladu se zjištěným skutkovým stavem. 17. K námitce, že pochybil, když nevedl dokazování také u zprostředkovatele, uvedl, že mu není známo, že by žalobkyně učinila takový důkazní návrh stran zjišťování skutkového stavu, ve kterém by konkrétně uvedla, kdo či co má jakou okolnost osvědčit. Dodal, že pokud chtěla žalobky