7 As 93/2014 — Nejvyšší správní soud

14 A 27/2024- 76 - text 12 14 A 27/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Martina Bobáka a Jana Ferfeckého ve věci žalobce: proti žalovanému: JUDr. Milan Usnul, soudní exekutor, IČ: 470 97 213 sídlem Bryksova 763/46, 198 00 Praha 9 zastoupený advokátem Mgr. Janem Válkem sídlem Vítkova 427/16, 186 00 Praha 8 Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 427/16, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2024, čj. MSP393/2023ODKASEU/23, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. Žalobce je soudním exekutorem, a tedy vykonává činnost dle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). V záhlaví specifikovaným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) mu žalovaný udělil výtku dle § 7a exekučního řádu za to, že ani po osvobození povinné od placení pohledávek ve smyslu § 414 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (insolvenční zákon), nezastavil exekuci podle § 55 odst. 4 exekučního řádu, přestože disponoval souhlasem oprávněné se zastavením exekuce. V posuzované věci je tak stěžejní otázkou, zda žalovaný mohl udělit žalobci výtku za to, že žalobce sám nezastavil exekuci a věc předložil exekučnímu soudu. 2. Ze správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Usnesením ze dne 16. 9. 2009 Okresní soud v Teplicích pověřil žalobce vedením exekuce na majetek povinné (povinná) k vymožení pohledávky oprávněné právnické osoby (oprávněná). Tuto exekuci žalobce vedl pod sp. zn. 98 EX 02307/10. Usnesením ze dne 26. 8. 2019 pak Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) prohlásil na majetek povinné úpadek a rozhodl o jeho řešení oddlužením. Následně tentýž soud usnesením ze dne 10. 5. 2023 po splnění oddlužení osvobodil povinnou od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky nepřihlásili do insolvenčního řízení, ač tak měli učinit (§ 414 insolvenčního zákona). 4. Žalobce zaslal Okresnímu soudu v Teplicích oznámení ze dne 11. 5. 2023, ve kterém ho obeznámil s tím, že insolvenční soud povinnou osvobodil ve smyslu § 414 insolvenčního zákona. Soud taktéž informoval o tom, že nežádá náhradu nákladů, neboť ty již povinná uhradila. Dále soudu sdělil, že vyčká na jeho další postup a odkázal na pokyn Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. S 573/2019 (pokyn NS). Žalobce se domníval, že jako soudní exekutor nemohl posoudit, zda zde nebyly překážky osvobození ve smyslu § 416 insolvenčního zákona. Okresní soud v Teplicích přípisem ze dne 22. 5. 2023 oznámil žalobci, že po nabytí právní moci usnesení o splnění oddlužení má zaslat oprávněné výzvu k vyjádření, zda souhlasí se zastavením exekuce (postup dle § 55 exekučního řádu). Pokud by oprávněná se zastavením souhlasila, dle něj měl žalobce sám exekuci zastavit. 5. V této věci oprávněná se zastavením exekuce souhlasila. Žalobce v reakci na to sdělením ze dne 5. 6. 2023 oznámil Okresnímu soudu v Teplicích, že nemůže zastavit exekuci, neboť nemůže zkoumat skutečnosti oddlužení jako prioritní důvod zastavení exekuce a v případě osvobození nemůže rozhodovat o nákladech. Dále pak Okresnímu soudu v Teplicích sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Okresní soud v Teplicích tak exekuci sám zastavil usnesením ze dne 22. 6. 2023. 6. K dohledovému podnětu Okresního soudu v Teplicích žalovaný přípisem ze dne 16. 11. 2023 vyzval žalobce, aby se vyjádřil ke svému postupu v exekuci, tj. zejména k tomu, proč ani po schválení oddlužení exekuci sám nezastavil. Žalobce se vyjádřil přípisem ze dne 24. 11. 2023 (první vyjádření). Obhajoval se, že postupoval v souladu s dopisem ministryně spravedlnosti ze dne 14. 1. 2020, čj. MSP-135/2019-ODKA-ORG/3 (dopis ministryně), a odkázal taktéž na judikaturu, která měla potvrzovat správnost jeho postupu. Žalovaný v reakci na to vyzval žalobce k doplnění prvního vyjádření. Žalobce dopisem ze dne 9. 2. 2024 (druhé vyjádření) setrval na svém postoji. Následně žalovaný vydal napadené rozhodnutí, proti němuž se žalobce bránil žalobou. II. Žaloba a další vyjádření Žaloba 7. Žalobce se domnívá, že ve sporném exekučním řízení postupoval správně. K tomu odkázal na dopis, kterým ministryně převzala závěry pokynu NS. Žalobce namítá, že žalovaný se nevypořádal s námitkou, že soudní exekutor nemusí postupovat podle § 55 odst. 4 exekučního řádu, pokud se zastavením exekuce nesouhlasí. Žalobce odkázal na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2019, čj. 25 Co 15/2019-54, dle kterého může soudní exekutor vždy vyslovit nesouhlas se zastavením exekuce a postoupit věc exekučnímu soudu. Nesmí být však nečinný, což žalobce nebyl. Žalovaný se taktéž nevypořádal s námitkou, že soudní exekutor není oprávněn rozhodovat o nákladech exekučního řízení při jeho skončení, proto by měl rozhodnout o zastavení exekuce a taktéž o nákladech exekučního řízení exekuční soud. Žalobce dále odkázal na důvodovou zprávu k zákonu č. 286/2009 Sb., z níž dle něj vyplývá, že o zastavení exekuce po oddlužení má rozhodovat soud. 8. Dle žalobce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaný odkázal na blíže neupřesněnou judikaturu a odbornou literaturu, zmiňuje přitom pouze s. 424 publikace Svoboda, K., Jícha, L., Krejsta, J., Hozman, D., Úšelová, V., Kocinec, J. a kol. Exekuční řád. Komentář. I. vyd., C. H. Beck, Praha, 2012 (komentář Beck). Dle žalobce však obsah této publikace naopak nasvědčuje jeho námitkám. Zdůraznil, že neexistuje nic jako domněnka oddlužení, která by soudním exekutorům dávala povinnost exekuci zastavit podle § 55 odst. 4 exekučního řádu. 9. Pokud by měl exekuci zastavit soudní exekutor na základě § 55 odst. 4 exekučního řádu, jednalo by se o postup v rozporu se zásadou rychlosti, efektivity a hospodárnosti řízení. Musel by totiž zkoumat, jestli nedošlo k naplnění podmínek dle § 416 a § 417 insolvenčního řádu. Soudní exekutor by tedy musel zkoumat, jestli v exekučním řízení nešlo o vymožení pohledávky, která vznikla na základě např. uloženého trestu za úmyslný trestný čin, neboť té se osvobození netýká (§ 416 insolvenčního řádu), či jestli nedošlo k odejmutí osvobození, neboť k tomuto osvobození došlo např. na základě podvodného jednání dlužníka (§ 417 insolvenčního řádu). Soudní exekutor přitom u spisů do roku 2009 nemá k dispozici exekuční tituly. Po roce 2009 soudní exekutor sice disponuje exekučním titulem, ovšem tím je často toliko platební rozkaz či rozsudek pro zmeškání. Soudní exekutor by tak musel žádat o vydání soudního spisu, což by prodlužovalo dobu potřebnou k zastavení exekuce. Exekuční soud, který disponuje soudním spisem, tak může exekuci zastavit daleko rychleji, popřípadě dát soudnímu exekutorovi pokyn, aby v řízení pokračoval. 10. Exekuční soudy nadto musely překlenout mezeru v právu, když za potřebný projev vůle mající za důsledek promlčení pohledávky považují již podání návrhu na osvobození. Lze tak říci, že insolvenční soudy rozhodují o osvobození z úřední povinnosti. K tomu však chybí jak projev vůle dlužníka, tak i zákonné zmocnění. Exekuční soudy vycházejí ryze z účelu zákona a nutnosti překlenout tuto mezeru v právním řádu. Soudní exekutor však dle § 2 exekučního řádu není zmocněn k překlenování právních mezer, tato pravomoc je svěřena pouze soudu. Správnost svého postupu žalobce dokládal 30 různými rozhodnutími, kterými exekuční soudy zastavily exekuce z důvodu splnění oddlužení povinného. Dle žalobce se v těchto řízeních jednalo o totožný procesní postup jako v případě řízení, za které mu žalovaný udělil nynější výtku. Tato výtka je tudíž v rozporu se zavedenou soudní praxí. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Na podporu svých tvrzení uvedl vícero rozsudků správních soudů a citaci z komentářové literatury. Stejné zdroje uvedl i v napadeném rozhodnutí. Napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné z důvodu použití neznámé judikatury. Nesouhlasné stanovisko soudního exekutora se zastavením exekuce není relevantní z hlediska splnění povinnosti exekutora vyplývající z § 55 odst. 4 exekučního řádu. 12. Dle žalovaného správnost postupu žalobce nedokládal dopis ministryně, neboť ten se týkal jiné právní otázky než nyní posuzovaný případ. To samé se týkalo i pokynu NS – ten dopadal toliko na rozhodování exekučního soudu a jeho možnosti zastavit exekuci i bez návrhu v případě oddlužení. Netýkal se rozsahu pravomocí soudního exekutora. Jak potvrdil Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 27. 10. 2022, čj. 9 A 97/2020-39, souhlasí-li oprávněný se zastavením exekuce, soudní exekutor i bez návrhu rozhodne o zastavení exekuce (žalobce v tomto řízení taktéž odkazoval na pokyn NS). Odkaz žalobce na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2023, čj. 5 A 33/2020-48, není při