7 As 16/2024 — Nejvyšší správní soud

14 A 53/2024- 70 - text 12 14 A 53/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Martina Bobáka a Jana Ferfeckého ve věci žalobce: Bc. M. H. bytem X proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 16, 110 00 Praha 1 o žalobách proti rozhodnutím žalované ze dne 30. 9. 2024, čj. 10.01-000406/24-0003, a čj. 10.01-000408/24-0003, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal dvě žaloby proti dvěma rozhodnutím žalované, která v obou případech k žádosti žalobce dle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (zákon o advokacii), neurčila advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby. Soud ověřil, že jak obě rozhodnutí žalované - ze dne 30. 9. 2024, čj. 10.01-000406/24-0003 (rozhodnutí I; řízení vedeno pod sp. zn. 14 A 53/2024), - ze dne 30. 9. 2024, čj. 10.01-000408/24-0003 (rozhodnutí II; řízení původně vedeno pod sp. zn. 14 A 54/2024), tak obě žaloby pojednávají o obdobných otázkách. V podstatném obsahu se tyto věci neodlišují. Jelikož žaloby směřují proti obdobným rozhodnutím žalované, obsahují skutkově i právně podobné otázky, předseda senátu usnesením ze dne 17. 3. 2025 rozhodl o spojení těchto žalob ke společnému projednání. Rozhodnutí I a žaloba proti němu 2. Žádostí ze dne 30. 7. 2024 žalobce požádal žalovanou o určení advokáta k poskytnutí bezplatného zastoupení v řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2024, čj. 35 Cdo 174/2024-199. Žalovaná rozhodnutím I neurčila advokáta pro nesplnění podmínek prokázání příjmových a majetkových poměrů dle § 18c odst. 4 zákona o advokacii a prokázání, že je žalobce osobou, jejíž příjmové a majetkové poměry odůvodňují určení advokáta bezplatně v režimu § 18c odst. 5 zákona o advokacii. Žalovaná dále s odkazem na evidovaný počet žádostí žalobce o určení advokáta shledala, že žalobce je vysoce procesně aktivní osobou, která zjevně nadužívá institut určení advokáta bezplatně. 3. Proti rozhodnutí žalované I se žalobce bránil žalobou, v níž mj. namítl, že - žalovaná nevydala rozhodnutí ve lhůtě přiměřené a včasné ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (správní řád), tedy žalovaná rozhodla až po uplynutí lhůty k podání ústavní stížnosti; - důvod pro nesplnění podmínek § 18c zákona o advokacii žalovaná dovodila z počtu evidovaných žádosti o určení advokáta, nepřihlédla k povaze konkrétního řízení; - od žalobce nelze spravedlivě požadovat, aby zpeněžil spoluvlastnický podíl na nemovitosti pro získání prostředků k uhrazení zastoupení advokátem, neboť by to bylo v rozporu s judikaturou; - žalobce prokázal své příjmové a majetkové poměry doložením příspěvku na bydlení a výpisem z účtu, přesto žalovaná podmínila rozhodnutí předložením nájemní smlouvy k družstevnímu bytu X v Mělníku, čímž porušila požadavek proporcionality; - žalovaná dovodila žalobcovu vlastní vinu na jeho finanční situaci s odkazem na dluhy vzniklé uložením pokut orgány veřejné moci; přehlédla fakt, že žalobce vyjma příspěvku na živobytí a příspěvku na bydlení nemá žádný příjem, kterým by mohl zastoupení zaplatit; - žalovaná bezdůvodně vyžadovala po žalobci, aby doložil existenci svého dluhu vůči I. H., ačkoliv prokázal, že nemá příjem, ze kterého by mohl zastoupení uhradit; - přestože žalobce nezískal práci prostřednictvím příslušného úřadu práce, kde je evidován, žalovaná dovodila, že se vyhýbá dosahování adekvátních příjmů; - rozhodnutí nutilo žalobce k protiprávnímu jednání; - žalovaná neurčila advokáta ani za úplatu, ačkoliv jí v tom nebránily žádné zvláštní okolnosti. Rozhodnutí II a žaloba proti němu 4. Obdobnou žádostí ze dne 31. 7. 2024 žalobce požádal žalovanou o určení advokáta bezplatně k zastoupení před Ústavním soudem v řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2024, čj. 27 Cdo 152/2024-63. Žalovaná žádosti nevyhověla s totožným odůvodněním jako u rozhodnutí I, navíc však z toho důvodu, že jde o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva ve smyslu § 18c odst. 5 věta třetí zákona o advokacii. Tento závěr odůvodnila předpokladem zjevné neúspěšnosti žalobce v řízení před Ústavním soudem. 5. Proti rozhodnutí žalované II se žalobce bránil žalobou, v níž uváděl totožné žalobní body, jako v žalobě proti rozhodnutí I. Nadto spatřoval nezákonnost rozhodnutí II v tom, že žalovaná předjímala obsah rozhodnutí Ústavního soudu ve věci ústavní stížnosti, k jejímuž podání žalobce žádal o určení advokáta. Z rozhodnutí nelze zjistit, z jakého důvodu žalovaná dospěla k závěru o zjevně bezdůvodném uplatňování nebo bránění práva. Rozhodnutí II je založeno na domněnkách o postupu žalobce v řízení před Ústavním soudem a na předpokládaném posouzení ústavní stížnosti. Vyjádření žalované a replika žalobce 6. Žalovaná navrhla, aby soud žaloby zamítl. Mj. uvedla, že rozsudek zdejšího soudu ze dne 19. 7. 2024, čj. 3 A 68/2023-55, jímž argumentoval žalobce, se týkal „zjevně bezdůvodného uplatňování práva“. Žalovaná se domnívá, že účelový postup nemůže podléhat ochraně. 7. Žalobce se v replice z 16. 4. 2025 ohradil proti „doodůvodňování“ napadených rozhodnutí teprve v řízení o žalobě. Požadoval, aby mu žalovaná ukázala, kde přesně ve formuláři je uveden požadavek, aby doložil negativní skutečnosti (příjem ze závislé činnosti) či jakým způsobem měl doložit příjmy ze sociálního zabezpečení. II. Posouzení věci 8. Žaloby jsou včasné, podala je osoba k tomu oprávněná. Soud přezkoumal napadená rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 9. Žaloby nejsou důvodné. 10. U ústního jednání žalobce setrval na žalobních námitkách. Kromě jiného poukazoval na to, že z formulářů žádostí nebylo patrné, že měl dokládat příjmy za posledních 6 měsíců ohledně příjmů z dávek sociálního zabezpečení. Upozornil na rozdíly mezi zněním zákona a vyhlášky č. 120/2018 Sb., jejíž přílohou je formulář žádosti. 11. Žalovaná setrvala na tom, že žaloby jsou nedůvodné. Rozhodnutí I stojí na dvou nezávislých důvodech pro nevyhovění žádosti, zatímco rozhodnutí II až na třech. 12. Soud u jednání vypočetl důkazní návrhy, které žalobce uplatnil v žalobě. Vysvětlil, že formuláře obou žádostí, napadená rozhodnutí a doručenky k nim jsou založeny ve správních spisech, stejně tak jako výpis z účtu žalobce za červen 2024 a potvrzení Úřadu práce. Z obsahu správního spisu soud vychází, zpravidla listinami v něm obsaženými nedokazuje. V návaznosti na toto poučení žalobce nadále netrval na těchto důkazních návrzích. Soud také žalobci vysvětlil, že z úřední činnosti zná vlastní rozhodnutí ve věcech 3 A 68/2024, 17 A 87/2024 a 15 A 113/2024. Neshledal potřebu dokazovat ani jinou tuzemskou judikaturou, a to ani rozhodnutím Nejvyššího soudu, na které žalobce odkazoval. Z judikatury soud buďto s ohledem na její kvaziprecedenční potenciál vychází, nebo se s ní musí vypořádat a vyložit důvody, pro které s dříve vyslovenými závěry nesouhlasí. Soud u jednání k požadavku žalobce přečetl znění § 18c odst. 4 zákona o advokacii a konstatoval z vyhlášky č. 120/2018 Sb., o stanovení formulářů žádosti o určení advokáta a formuláře podnětu k poskytnutí jednorázové právní porady, tedy z předpisů, jejichž otisky žalobce předkládal soudu a které soud také založil do spisu. Žalobce k dotazu předsedy senátu potvrdil, že tento způsob naložení s jím předkládanými listinami ho uspokojil. Do spisu soud vložil i podání žalobce adresované k sp. zn. 11 A 5/2025, na které žalobce odkazoval během přednesu. Konečně soud zamítl návrh na výslech žalované, a to i k těm dílčím námitkám, ohledně nichž žalobce k poučení senátu o předběžném právním názoru setrval na požadavku k provedení tohoto výslechu. Dle soudu bylo na žalované, aby vše podstatné vysvětlila již v písemných vyhotoveních napadených rozhodnutí, popřípadě v přípustných mezích ve vyjádření k žalobě či během ústního přednesu u dnešního jednání. Ani eventuální výslech žalované, jejího statutárního zástupce, případně jakéhokoli jiného jejího zaměstnance by z pohledu, jímž se soud věnuje žalobním důvodům, nemohl přinést skutkové poznatky důležité pro vydání dnešního rozhodnutí. 13. Stěžejními pro posouzení případu jsou ustanovení zákona o advokacii upravující bezplatné určení advokáta. Dle o § 18c odst. 5 zákona o advokacii Komora určí advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně žadateli, jehož příjmové a majetkové poměry to odůvodňují. Komora určí advokáta k poskytnutí právní služby žadateli, který osvědčil splnění zákonných podmínek, bez zbytečného odkladu. Komora žádosti nevyhoví, jestliže jde o zneužití práva nebo jde-li o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva. 14. Dle § 18c odst. 4 záko