14 A 97/2023 – Městský soud v Praze

14 A 97/2023- 175 - text 10 14 A 97/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Martina Bobáka a Jana Ferfeckého v právní věci žalobce: J. K bytem X zastoupený advokátem JUDr. Janem Brožem, Ph.D. sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1 za účasti: 1) Ing. J. B. bytem X 2) Rezidence Na Úbočí s.r.o., IČO: 19566506 sídlem Korunní 1208/74, 101 00 Praha 10 zastoupená advokátem JUDr. Borisem Vacou sídlem Dlouhá 705/16, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 17. 2. 2023, čj. MHMP 207496/2023, takto: I. Rozhodnutí žalovaného z 17. 2. 2023, čj. MHMP 207496/2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Jana Brože, advokáta. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Soud v této věci rozhoduje podruhé, jelikož jeho rozsudek z 14. 11. 2023, čj. 14 A 97/202399 (první rozsudek), zrušil Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudkem z 16. 4. 2025, čj. 2 As 364/2023103. NSS se nezabýval věcnou správností dílčích závěrů prvního rozsudku, jelikož zjistil, že v soudním spisu není založena řádná doručenka k vyrozumění jedné z potenciálních osob zúčastněných na řízení. Konkrétně šlo o původního stavebníka. NSS tedy vrátil věc soudu k odstranění tohoto procesního pochybení. 2. Jak plyne z prvního rozsudku v této věci, na který soud již nyní v podrobnostech odkazuje, jádrem sporu je umístění stavby „Viladům Na Úbočí“ o 1 podzemním podlaží (PP) a 5 nadzemních podlažích (NP), která má nahradit stávající rodinný dům, samostatnou garáž a plotovou opěrnou stěnu, o jejichž odstranění již stavební úřad pravomocně rozhodl dne 17. 2. 2020; vše na pozemcích parc. č. 793/1, 793/2, 793/3, 3767 v k. ú. Libeň (stavební záměr). Rozhodnutím z 4. 5. 2021, čj. MCP8 331658/2020 (územní rozhodnutí), Úřad městské části Praha 8 (stavební úřad) tuto stavbu k žádosti původního stavebníka umístil. 3. K odvolání žalobce (a dalších účastníků původního řízení) pak žalovaný v záhlaví specifikovaným rozhodnutím územní rozhodnutí částečně změnil a ve zbytku potvrdil. Žalovaný uzavřel, že stavební záměr je v souladu s platným územním plánem sídelního útvaru hl. m. Prahy a nařízením č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky stavby v hlavním městě Praze (Pražské stavební předpisy či PSP). Zamyšlená výška stavebního záměru se nevymyká výškové hladině okolní zástavby. Ve zbytku odkázal na doplněné závazné stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování, a to odboru územního plánování Ministerstva pro místní rozvoj (ministerstvo) z 9. 11. 2022, které k žádosti žalovaného přezkoumalo závazné stanovisko orgánu územního plánování Magistrátu hl. m. Prahy. Změnilo ho pouze v části týkající se vymezení pozemků vztahujících se k záměru a ve zbytku ho potvrdilo. 4. Při určování souladu výšky stavebního záměru ministerstvo vycházelo z výšky stavby 18,9 m od úrovně podlahy 1. NP. V uliční části se do hmotového působení promítlo i 1. PP, neboť z uliční části má vystupovat z terénu. Výška atiky záměru od úrovně podlahy 1. PP činí 18,96 m. Tuto výšku ministerstvo ovšem nebralo jako určující s poznámkou, že „nadzemní podlaží záměru jsou v uliční části vůči 1. podzemnímu podlaží ustoupena, proto se výška záměru měřená od úrovně podlahy 1. podzemního podlaží do výšek obvodových linií střech záměru nepromítne“. Takto určená výška dle stanoviska odpovídala požadavkům na stabilizované území, neboť se nijak nevymykala parametrům stávající zástavby. Dle ministerstva se nejednalo o rozsáhlou stavební činnost, ani nebylo možné uvažovat o tom, že by se stavební záměr výrazně odlišoval od objektů stojících v jeho blízkosti svou hmotou či zastavěností pozemku. Ministerstvo zdůraznilo, že výšku či hmotové působení je vždy nutné posuzovat z hlediska širší územní souvislosti území, nikoli pouze s ohledem na nejbližší sousedství. 5. Žalovaný označil za nedůvodné námitky týkající se posouzení výšky stavebního záměru z hlediska PSP. Z PSP vyplývá, že stavební záměr spadá do V. výškové hladiny (12 – 21 m). Jedná se o maximální výšku v dané lokalitě, kterou stavební záměr nepřesahuje. Maximální výška stavby v části s nejnižší úrovní terénu (jižní část uliční stěny) je cca 20,26 m. Dle žalovaného je stavební záměr v souladu s charakterem území (§ 20 PSP), neboť se sice z uliční části jedná o dům působící jako šestipodlažní, ale toto vnímání „odlehčuje“ tím, že podzemní podlaží vhodně ustupuje do svažitého území. Nadto v sousedství jsou obdobně situované stavby. II. Žaloba, vyjádření a procesní vývoj případu 6. Žalobce v žalobě vznesl několik žalobních bodů. K jejich podrobnějšímu shrnutí soud odkazuje na první rozsudek v této věci. Ve zkratce jde o následující výtky: a. procesní vady ve smyslu § 36 odst. 3 zákona č. 500/2002 Sb., správního řádu (správní řád), a změna projektové dokumentace po podání odvolání; b. rozpor napadeného rozhodnutí s územním plánem hl. m. Prahy; stavební záměr neodpovídá výškou a hmotou stávající zástavbě; c. rozpor stavebního záměru s kritérii dle PSP; konkrétněji s § 20 PSP, správní orgány dostatečně nezohlednily, že typická podlažnost v území dosahuje 3 nadzemní podlaží a průměrné procento zastavěnosti plochy pozemku 17,777 %, s charakterem zahradního města; d. svou hmotou celý objekt působí z pohledu z ulice jako šestipodlažní budova, jelikož je umístěn přímo na uliční čáře a jeho podzemní garáže vystupují nad terén. Záměr by měl být posuzován z hlediska celkové kompozice a začlenění do terénu a do zástavby. Zdůvodnění žalovaného je nesmyslné, neboť porovnává budovy ve značné vzdálenosti a o nižší výšce. Záměr nerespektuje charakter území a vnímání objektu z hlediska veřejného prostranství; e. vadné zohlednění výškové regulace budov dle PSP, především nesprávný referenční rámec, tj. budovy v okolí, podle nichž byla přípustnost výšky stavebního záměru hodnocena. Žalovaný nehodnotil tyto budovy dle regulované výšky budov, která se měří od výšky horní římsy, ale podle prvků, které římsu přesahují. To vyvolalo zdání, že referenční budovy mají regulovanou výšku vyšší, než ji skutečně mají. Záměr se má nacházet ve výškové hladině IV. (9 až 16 m), nikoli hladině V (12 až 21 m). Jediná budova, která v rámci daného bloku budov svou regulovanou výškou tuto hodnotu přesahuje (o 0,4 m), je navíc nárožním domem; f. správní orgány nedostatečně řešily pohodu bydlení. 7. Žalovaný ve vyjádření z 2. 8. 2023 zejména odkázal na závazná stanoviska, dále se obecně vyjádřil k pojmům pohoda bydlení a imisnímu zatížení s tím, že každá nová budova s sebou nese určitou zátěž, kterou jsou sousedé povinni snášet v míře přiměřené místním poměrům. 8. Práva osoby zúčastněné uplatnil pouze Ing. B. Vyjádření k věci samé nicméně k datu vydání prvního rozhodnutí neposkytl. 9. Poté soud prvním rozsudkem napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 10. NSS zrušil první rozsudek soudu pro procesní pochybení (rozsudek 2 As 364/2023). 11. Následně soud vyzval strany sporu, nechť se vyjádří ke skutkovému a právnímu stavu po rozsudku 2 As 364/2023, a zároveň obeslal osobu, která v průběhu řízení před soudem vstoupila do práv stavebníka s výzvou k uplatnění práv dle § 34 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), tj. Rezidence na úbočí s.r.o. (nový stavebník). Nový stavebník uplatnil práva dle § 34. Ve vyjádření z 29. 5. 2025 ozřejmil, že souhlasí s tím, jak soud v prvním rozsudku vypořádal procesní námitky, avšak vyhradil se proti závěrům soudu stran rozporu záměru stavby s územním plánem či PSP. 12. Svá vyjádření avizovali jak žalobce, tak Ing. Bartoš, avšak do dne vydání tohoto rozhodnutí je nepředložili. III. Druhé posouzení žaloby 13. Soud v dalším řízení opět přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). O žalobě rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Na tom nic nemění nesouhlas nového stavebníka s tímto postupem. Pro účely nařízení jednání je klíčový jen postoj účastníků, tedy žalobce a žalovaného. Osoba zúčastněná na řízení sice může vyjádřit své preference, avšak tyto nejsou pro postup soudu rozhodující. Osoba zúčastněná na řízení tedy má pouze právo být vyrozuměna o nařízeném jednání a žádat, aby jí při něm bylo uděleno slovo (rozsudek NSS z 26. 9. 2024, čj. 10 Afs 115/2023-49, B.I.B.S.). Soud neignoroval požadavek nového stavebníka, aby ve věci nařídil jednání. Na základě jím předložené argumentace, resp. jím předložených důkazních návrhů ovšem neshledal potřebu toto jednání nařizovat (k vlastní argumentaci stavebníka podrobněji níže). 14. Nyní soud rozhoduje o žalobě podruhé. Nový st