4 As 7/2006 — Nejvyšší správní soud

15 A 111/2024- 52 - text  17 15 A 111/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: JUDr. R. N. bytem XXX t. č. XXX zastoupený advokátkou Mgr. Janou Gavlasovou se sídlem Západní 449, Chýně proti žalované: Česká advokátní komora se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí představenstva České advokátní komory ze dne 9. 9. 2024 č. j. P 24/2024-0017 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná rozhodla, že žalobce, advokát zapsaný v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou pod ev. č. XXX, se vyškrtává ze seznamu advokátů. 2. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobce byl vyškrtnut ze seznamu advokátů podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“) na základě zjištění žalované o pravomocném odsouzení žalobce za zločin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, za což byl žalobci uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti let a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci na osm let. Tato zjištění žalovaná čerpala z rozhodnutí trestních soudů, konkrétně z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 8. 2023 č.j. 2 T 77/2021, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2024 č.j. 7 To 80/2024, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2022 č.j. 73 T 11/2021-6554 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2023 č.j. 5 To 17/2023-6649. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí popsala, jakými skutky žalobce spáchal výše uvedené zločiny a shrnula obsah písemného vyjádření žalobce k věci samé. Poté konstatovala, že není orgánem činným v trestním řízení a nemůže věcně projednávat vinu žalobce. V řízení (o vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů) po skutkové stránce pouze zjišťuje, zda byl advokát pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin a v tomto směru je vázána výroky pravomocných trestních rozsudků, že žalobce v prvém případě zkrátil daň z přidané hodnoty v celkové výši 187.910.329 Kč a ve druhém případě způsobil škodu 32.100.000 Kč, čímž se dopustil dvou zločinů ve smyslu § 14 odst. 3 trestního zákoníku, přičemž za ten závažnější stanoví trestní zákoník trest odnětí svobody od pěti do deseti let. Splnění zákonného předpokladu pro vedení řízení o možném vyškrtnutí žalobce ze seznamu advokátů, jímž je jeho pravomocné odsouzení za úmyslný trestný čin, tak bylo jednoznačně prokázáno. 3. Žalovaná se dále zabývala otázkou, zda je splněna také další podmínka stanovená v zákoně o advokacii pro vyškrtnutí žalobce ze seznamu advokátů, tedy zda jeho trestná činnost ohrožuje důvěru v řádný výkon advokacie. Zvažovala přitom, že ani jednoho ze skutků, za něž byl pravomocně odsouzen, se žalobce nedopustil při výkonu advokacie, od jejich spáchání uplynulo osm a třičtvrtě, resp. deset a půl roku a byly dokonány před vstupem žalobce do advokátního stavu. Žalovaná dospěla k závěru, že pokud někdo způsobí i mimo výkon advokacie úmyslnými trestnými činy škodu na majetku přesahující 200 milionů korun, nepochybně tím ohrožuje důvěru, že bude advokacii vykonávat řádně, tedy jednat čestně a svědomitě, důsledně dodržovat právní a stavovské předpisy a řídit se pouze pokyny klientů, které nebudou s těmito předpisy v rozporu (§ 16 zákona o advokacii). Na advokáty jsou kladeny vyšší právní a etické nároky nejen v rámci jejich profese (§ 17 zákona o advokacii a článek 4 Pravidel profesionální etiky advokátů). Ten, kdo se obrací na advokáta se žádostí o poskytnutí právní služby, důvodně očekává, že tento advokát dodržuje povinnosti uložené mu zákonem a stavovskými předpisy. Pokud advokát tato očekávání nesplňuje, ohrožuje zejména v závažnějších případech důvěru v řádný výkon advokacie. Není přitom nezbytné, aby se advokát dopustil trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie. V případě žalobce je dle názoru žalované podstatné, že zdaleka nešlo o jednorázové jednání, přičemž došlo ke zkrácení daně v řádu mnoha desítek milionů korun a k protiprávnímu převodu majetku v hodnotě desítek milionů korun. Žalovaná vzala v úvahu též dobu, která uplynula od dokonání souzených zločinů. S ohledem na jejich povahu a závažnost, jež našla svůj výraz též ve výši uloženého dlouhého trestu odnětí svobody, má však za to, že i s tímto časovým odstupem jde o trestné činy ohrožující důvěru v řádný výkon advokacie. K návrhu žalobce ohledně možného vyžádání referencí jeho klientů žalovaná podotkla, že podle zákona postačuje, když je důvěra ohrožena. Nemusí být tedy prokázáno, že někdo v důsledku trestné činnosti žalobce ztratil důvěru v řádný výkon advokacie; podstatné je, zda taková situace hrozí, což je dle názoru žalované splněno. Trestná činnost žalobce ohrožuje podle žalované též obecnou důvěru v řádný výkon advokacie všemi advokáty, dobrou pověst a důstojnost celého advokátního stavu, neboť zločiny, za které byl žalobce pravomocně odsouzen, významně ohrožují důvěru veřejnosti k advokátnímu stavu a jsou způsobilé vyvolat ve veřejnosti dojem, že tímto způsobem advokáti běžně postupují. To platí tím spíše, když, jak sám žalobce uvedl, byla jeho trestná činnost medializována a dávána do souvislosti s jeho příslušností k advokátnímu stavu. 4. Žalovaná dále uvedla, že důvěru v řádný výkon advokacie může ohrožovat nejen trestný čin, jehož se pachatel dopustí v době, kdy je advokátem, ale i trestný čin, který spáchal před vstupem do advokacie. Výkon právní praxe advokátního koncipienta, složení advokátní zkoušky a advokátního slibu nejsou jakýmsi předělem, který by z právního či morálního hlediska tvořil tlustou čáru za předchozím konáním advokáta. Pro zvážení, zda trestná činnost advokáta ohrožuje důvěru v řádný výkon advokacie, je významný i jeho život před zápisem do seznamu advokátů. V této souvislosti není bez významu srovnání se situací, kdy žalovaná posuzuje bezúhonnost uchazeče o zápis do seznamu advokátů či advokátních koncipientů dle § 5 odst. 1 písm. d), resp. § 37 odst. 1 písm. c) zákona o advokacii. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2018 č. j. 33 Cdo 3603/2017-267 „(b)ezúhonným může být jen takový uchazeč o zápis do seznamu advokátů, který svým dosavadním občanským a pracovním životem naplňuje předpoklad občanské a morální (mravní) zachovalosti. Za bezúhonného ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d/ zákona č. 85/1996 Sb., lze považovat jen takového uchazeče, u něhož není zpochybněn předpoklad, že bude čestně a svědomitě plnit povinnosti advokáta.“ 5. Žalovaná připustila, že žalobce dosud nebyl kárně postižen. Není ale pravdou, že ve vztahu k žalované vždy plnil své povinnosti, neboť ani o jednom ze dvou pravomocných rozsudků ji neinformoval, ačkoli mu to ukládá § 29 odst. 2 zákona o advokacii. 6. Žalovaná byla vázána rozhodnutími soudů, podle kterých se žalobce obou zločinů dopustil. Posuzovala proto jen podmínky stanovené v § 8 odst. 1 písm. c) zákona o advokacii. Jelikož dospěla k závěru o jejich splnění, rozhodla o vyškrtnutí žalobce ze seznamu advokátů. Vyškrtnutí ze seznamu advokátů je nepochybně citelným zásahem do života advokáta. Znemožňuje však pouze výkon advokacie. Vyškrtnutý advokát může vykonávat jakékoliv jiné neregulované povolání, a to včetně právnických profesí. Rozhodnutí o vyškrtnutí ze seznamu advokátů sice žalobce profesně omezuje, není však překážkou pro jinou výdělečnou činnost. 7. Žalobce v žalobě předně namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože z jeho odůvodnění nelze zjistit, jak se žalovaná vypořádala s námitkami žalobce, že vykonával advokátní praxi šest let bez toho, že by se dopustil kárného provinění, a že v rámci své právní praxe prováděl značné množství úschov, řadově v desítkách milionů korun českých, a nikdy v této souvislosti neporušil žádnou ze zákonných a stavovských povinností. Ostatní námitky byly vypořádány velmi nedostatečně. Stejně nedostatečné, resp. absentující je odůvodnění toho, proč nebyly provedeny žalobcem navržené důkazy, resp. proč byly shledány nadbytečnými. Značnou část odůvodnění napadeného rozhodnutí tvoří přepis výroků o vině ze dvou trestních rozsudků. 8. Dle mínění žalobce jsou v argumentaci žalované zásadní rozpory. Není vysvětleno, jak žalovaná došla k úvaze, že s ohledem na povahu žalobcem spáchaných zločinů a jejich závažnost, jež našla svůj výraz též ve výši uloženého trestu odnětí svobody, se bez ohledu na časový odstup jedná o trestné či