5 As 104/2008 — Nejvyšší správní soud

15 A 4/2025- 73 - text  10 15 A 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: OVEX plus s.r.o., IČO: 277 78 622 se sídlem 28. října 37, Ostrava zastoupená advokátem Mgr. Marcelem Zachvejou, Ph.D., LL.M. se sídlem 28. října 108, Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2024, č. j. MZP/2024/250/1983 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), eventuálně snížení uložené pokuty na částku 40 000 Kč. Napadeným rozhodnutím bylo k odvolání žalobkyně (částečně) změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“) ze dne 12. 6. 2024, č. j. ČIŽP/49/2024/4767 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Ze správního spisu soud zjistil, že na základě kontroly zahájené u žalobkyně 9. 6. 2022 v souvislosti s ověřením způsobu nakládání s odpadem (vzniklým při stavbě nového univerzitního kampusu na Černé louce v Ostravě) v obdobích od 16. 6. 2020 do 16. 11. 2020 a od 20. 9. 2022 do 12. 10. 2022, zahájila ČIŽP se žalobkyní přestupkové řízení, v němž následně vydala prvostupňové rozhodnutí. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupků, jichž se dopustila tím, že: 1. jako oprávněná osoba dle § 4 odst. 1 písm. y) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý zákon o odpadech“) provozující recyklační zařízení k využívání odpadů „Mobilní recyklační zařízení OVEX plus s.r.o.“, IČZ CZT01626 (dále jen „mobilní recyklační zařízení“), k jehož provozu udělil souhlas Krajský úřad Moravskoslezského kraje (dále jen „krajský úřad“) rozhodnutím ze dne 9. 4. 2018, č. j. MSK 24354/2018, ve znění změnových rozhodnutí (dále jen „souhlas“), provozovala mobilní recyklační zařízení v rozporu s podmínkou č. 7 souhlasu. V období od 16. 6. 2020 do 16. 11. 2020 provozovala žalobkyně mobilní recyklační zařízení v areálu bývalého dolu Dukla – lokalita Kašpárkovice, v němž nakládala s odpadem kat. č. 170504 zemina a kamení neuvedené pod číslem 170503 v množství 71 495,86 tun, přičemž písemně neoznámila krajskému úřadu umístění mobilního recyklačního zařízení a nedoložila doklad, z něhož by jednoznačně vyplývalo, že umístění mobilního recyklačního zařízení je v souladu se stavebním zákonem. Uvedeným jednáním žalobkyně porušila povinnost stanovenou v § 14 odst. 1 starého zákona o odpadech, čímž spáchala podle § 66 odst. 3 písm. d) téhož zákona. 2. V době od 16. 6. 2020 do 16. 11. 2020 provozovala mobilní recyklační zařízení v areálu bývalého dolu Dukla – lokalita Kašpárkovice v rozporu se souhlasem schváleným „Provozním řádem mobilního zařízení k využívání odpadů, OVEX plus s. r. o.“, ve znění změnového dodatku, (dále též „provozní řád“), neboť 2.1. pro účely nakládání s odpadem kat. č. 170504 v množství 71 495,86 tun nepoužila schválené mobilní recyklační strojní zařízení ve vlastnictví společnosti MROZEK a.s., IČO 25904612, což je v rozporu s kap. 1.2. provozního řádu; 2.2. přijala odpad kat. č. 170504 v množství 71 495,86 tun a nakládala s ním v mobilním recyklačním zařízení, aniž by řádně provedla přejímku tohoto odpadu předcházející jeho přijetí do mobilního recyklačního zařízení stanovenou v kap. 4.2. ve spojení s kap. 11 provozního řádu. Žalobkyně neověřila, zda odpad kvalitativně splňuje požadavky stanovené přílohou č. 10, tedy tab. č. 10.1 a 10.2 vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 294/2005 Sb.“); 2.3. nakládala s odpadem kat. č. 170504 v množství 68 926,3 tun po jeho úpravě mimo režim daný ve starém zákoně o odpadech, když jej prohlásila za stavební výrobek (recyklát), aniž by v případě 57 159,97 tun ověřila kvalitu upraveného odpadu dle kritérií uvedených v příloze č. 10, tedy v tab. č. 10.1 a č. 10.2 vyhlášky č. 294/2005 Sb. Uvedené nečinila ve stanovených periodických intervalech, tj. při každé expedici, minimálně však po 5 000 tunách zpracovaného odpadu. V případě 11 766,33 tun výsledná kvalita upraveného odpadu nesplňovala požadavky dle přílohy č. 10, tedy tab. č. 10.1 a č. 10.2 vyhlášky č. 294/2005 Sb. Tím došlo k nedodržení provozního řádu v kap. 4.2. ve spojení s kap. 11. Uvedeným jednáním žalobkyně porušila povinnost stanovenou v § 19 odst. 1 písm. c) starého zákona o odpadech, čímž spáchala přestupek podle § 66 odst. 3 písm. d) téhož zákona. 3. V době od 20. 9. 2022 do 12. 10. 2022 provozovala mobilní recyklační zařízení v areálu bývalého dolu Dukla – lokalita Kašpárkovice v rozporu s vydaným povolením, tedy v rozporu se schváleným provozním řádem neboť 3.1. pro účely nakládání (způsobem využití) odpadu kat. č. 170504 v množství 8 834,04 tun nepoužila schválené mobilní recyklační strojní zařízení ve vlastnictví společnosti MROZEK a.s., IČO 25904612, což je v rozporu s kap. 1.2. provozního řádu; 3.2. přijala odpad kat. č. 170504 v množství 8 834,04 tun a nakládala s ním v mobilním recyklačním zařízení, aniž by řádně provedla přejímku tohoto odpadu předcházející jeho přijetí do mobilního recyklačního zařízení stanovenou v kap. 4.2. ve spojení s kap. 11 provozního řádu. Žalobkyně neověřila, zda odpad kvalitativně splňuje požadavky stanovené přílohou č. 10, tzn. tab. č. 10.1 a 10.2 vyhlášky č. 294/2005 Sb. Uvedeným jednáním žalobkyně porušila povinnost stanovenou v § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový zákon o odpadech“), čímž spáchala přestupek podle § 121 odst. 1 písm. o) téhož zákona. 3. Za výše uvedené přestupky byla žalobkyni prvostupňovým rozhodnutím v souladu s § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“) podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější, tedy na přestupek dle § 66 odst. 3 písm. d) starého zákona o odpadech v zákonném rozmezí dle § 66 odst. 8 písm. d) téhož zákona uložena pokuta 320 000 Kč 4. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně podala odvolání. V reakci na něj žalovaný napadeným rozhodnutím první výrok prvostupňového rozhodnutí změnil tak, že z odst. 2 vypustil bod 2.2. a v odst. 3 bod 3.2. s tím, že stávající bod 2.3. se nově označuje jako bod 2.2., a dále snížil uloženou pokutu na 280 000 Kč. Ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 5. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný vysvětlil, že nebylo prokázáno neprovedení řádné přejímky odpadů, pročež přistoupil ke změně prvostupňového rozhodnutí. Žalobkyně přijala do mobilního recyklačního zařízení odpad kat. č. 170504, který v něm následně upravila a deklarovala jej jako recyklát ze stavebního a demoličního odpadu (tedy výrobek z odpadu). Pro převzetí odpadu bylo nutné provést přejímku odpadu, při níž žalobkyně mohla ověřit a ujistit se, zda daný odpad splňuje podmínky provozního řádu, tj. zda může s odpadem v mobilním recyklačním zařízení nakládat. Hledisko komplexního materiálového toku odpadu (na němž se podílely i další samostatně vystupující osoby, u nichž bylo dodržení je zavazujících podmínek rovněž kontrolováno) ČIŽP hodnotila při stanovení výše pokuty jako polehčující okolnost. Celkový kontext však nemohl žalobkyni zbavit odpovědnosti za samostatné plnění jejích povinností. Žalobkyni byl zhruba 2 měsíce před převzetím předmětného odpadu znám konkrétní způsob a podmínky nakládání s odpadem. I přesto se rozhodla daný odpad převzít a tím převzít odpovědnost za nakládání s ním v mobilním recyklačním zařízení. Skutečnost, že s odpadem bylo nakládáno v areálu bývalého dolu Dukla – Složiště Kašpárkovice, byla správně vyhodnocena jako polehčující, avšak bez vlivu na skutkovou podstatu přestupků. ČIŽP se zabývala jednáním žalobkyně, které v konečném důsledku představuje konkrétní porušení provozního řadu, a vycházela ze znalostí skutečných vlastností odpadu kat. č. 170504, u kterého jsou známy koncentrace škodlivin v sušině a ve vodném výluhu. Určitá míra pochybnosti o výsledném produktu vyvstala v okamžiku neověření jeho kvality, čímž bylo podmíněno konečné využití odpadu. Došlo ke změně způsobu nakládání s odpadem a nebyly ověřeny vlastnosti odpadu, který byl součástí výplňového materiálu. Lze dovodit určitou pochybnost o konečných vlastnostech odpadu, přičemž ČIŽP již neměla možnost tyto vlastnosti ověřit. 6. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že jí vytýkaná jednání nejsou společensky škodlivá. Jde o ohrožovací přestupky, jejich následkem je pouze o