6 As 3/2024 — Nejvyšší správní soud

15 A 64/2025- 80 - text 9 15 A 64/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: BigBoard Praha, a.s., IČO: 242 26 491 se sídlem Na Strži 63, Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 12, Praha 1 za účasti: Ředitelství silnic a dálnic s.p. se sídlem Čerčanská 12, Praha 4 zastoupený advokátem Mgr. Jiřím Hnátem se sídlem Na Pankráci 30a, Praha 4 o žalobě ze dne 9. 6. 2025 na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobkyně v žalobě požadovala vyslovení nezákonnosti zásahu provedeného vůči ní ze strany žalovaného prostřednictvím Ředitelství silnic a dálnic s. p. (dále jen „osoba zúčastněná na řízení“) dne 5. 5. 2025, spočívajícího v odstranění reklamního zařízení žalobkyně z pozemku parc. č. 111/10 v katastrálním území Klíčany; GPS souřadnice 50.2028744N, 14.4381217E (dále jen „Reklamní zařízení“). 2. V žalobě uvedla, že Reklamní zařízení bylo v době jeho zřízení umístěno (na základě rozhodnutí Obecního úřadu Odolena Voda, stavební úřad, ze dne 3. 6. 1997, č. j. 1646.1/97-Sú) mimo silniční ochranné pásmo, jelikož se nacházelo v souvisle zastavěném území ve smyslu § 30 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do dne 30. 6. 2011. Tudíž nebylo třeba povolení silničního správního úřadu. K odstranění Reklamního zařízení došlo bez řádného vyrozumění vlastníků pozemku, na němž bylo Reklamní zařízení umístěno, a tedy bez vědomí jejich, žalobkyně i příslušného stavebního úřadu. Osoba zúčastněná na řízení ve své dokumentaci uvedla, že k odstranění Reklamního zařízení došlo dne 9. 5. 2025, avšak ve skutečnosti tomu tak bylo již dne 5. 5. 2025. 3. Žalobkyně argumentovala, že Reklamní zařízení je stavbou pro reklamu ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), a jako takové jej s ohledem na § 247 odst. 1 téhož bylo možné odstranit pouze na základě povolení odstranění stavby, což bylo žalobkyni potvrzeno ze strany několika stavebních úřadů. V tomto smyslu úpravu v zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) nelze považovat za lex specialis. Na aplikaci stavebního zákona (i s ohledem na § 32 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích) je třeba trvat, jelikož jedině tak lze zajistit dostatečnou a ucelenou ochranu oprávněných zájmů všech dotčených osob (včetně vlastnického práva žalobkyně). Zákon o pozemních komunikacích neobsahuje komplexní právní úpravu. Přistoupil-li by k odstranění Reklamního zařízení vlastník, byl by povinen se řídit podle § 247 stavebního zákona a obstarat si povolení stavebního úřadu, podobně je tomu podle § 253 odst. 2 stavebního zákona i v případě rozhodnutí soudu o odstranění stavby. Je na místě, aby stavební úřad stanovil konkrétní podmínky odstranění stavby i v nyní posuzovaném případě. Vyloučení aplikace stavebního zákona jako celku nelze dovodit ani z § 31 odst. 9 zákona o pozemních komunikacích. 4. K samotnému odstranění Reklamního zařízení došlo v podobě jeho faktické likvidace (odříznutí spodního dílu stojiny od základové patky namísto odmontování, zlámání a rozřezání příčných nosníků ukotvujících reklamní plochy na hlavní podélný nosník a zmačkání a zohýbání obou reklamních ploch), což je v rozporu s postupem podle § 31 odst. 10 a 11 zákona o pozemních komunikacích. Došlo k nevratnému poškození Reklamního zařízení znemožňujícímu jeho budoucí využití a k zásahu do vlastnického práva žalobkyně. Tomu bylo možné předejít stanovením postupu a provedení bouracích prací ze strany stavebního úřadu. 5. Konečně měla žalobkyně za to, že tvrzený zásah je přičitatelný žalovanému, který o odstranění Reklamního zařízení rozhodl a nařídil jeho provedení. Pokud by však soud byl jiného názoru, s odkazem na ustálenou judikaturu jej žalobkyně požádala, aby ji na tuto skutečnost upozornil s poučením, že nezmění-li označení žalovaného a žalobní petit, vystavuje se nebezpečí zamítnutí žaloby. II. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný soudu navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě, že se necítí být ve vztahu k podané žalobě pasivně legitimován, jelikož z pozice silničního správního úřadu nese odpovědnost pouze za dodržení postupu podle § 31 zákona o pozemních komunikacích ohledně vydání výzvy k odstranění reklamního zařízení a poskytnutí součinnosti (k čemuž došlo výzvou žalovaného ze dne 9. 3. 2024, č. j. MD-5911/2024-940/3 (dále jen „Výzva“), nikoli za faktické odstranění Reklamního zařízení, které je plně v gesci ŘSD. Měla tedy být podána žaloba podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů proti osobě zúčastněné na řízení. Vzhledem k tomuto právnímu názoru se žalovaný k žalobě dále vyjádřil pouze z pozice silničního správního úřadu. 7. Skutečnost, že zřízení Reklamního zařízení podléhá rovněž povolení podle stavebního zákona, žalovaný nerozporoval, avšak na uvedené nemohl s ohledem na § 31 odst. 10 zákona o pozemních komunikacích brát zřetel. S ohledem na judikaturu správních soudů bylo Reklamní zařízení minimálně ode dne 1. 7. 2011 provozováno v silničním ochranném pásmu dálnice D8 v rozporu s § 31 zákona o pozemních komunikacích. Z obdržených fotografií se žalovanému jeví způsob odstraňování Reklamního zařízení jako velmi šetrný a odborně provedený s co nejmenším rizikem pro chráněné veřejné zájmy. 8. S ohledem zejména na § 31 odst. 10 a 12 zákona o pozemních komunikacích vnímá žalovaný odstraňování reklamních zařízení jako cyklický proces celistvě upravený zvláštním právním předpisem, který plně reflektuje jemu svěřenou ochranu veřejného zájmu (zejména bezpečnosti provozu) i ochranu vnějších zainteresovaných subjektů. Jedná se o odstranění zdroje ohrožení, nikoli o odstranění stavby podle stavebního zákona. Je procesně neekonomické, aby stavební úřad duplikoval proces silničního správního úřadu, když důsledek i zájmy chráněné oběma úřady jsou téměř totožné. Odstranění reklamního zařízení podle zákona o pozemních komunikacích je mimořádným opatřením, které nesnese odkladu, a proto jej lze nadřadit nad stavební zákon. Úvahy žalobkyně jsou spekulativní; podstatná je skutečnost, že Reklamní zařízení bylo bez povolení podle zákona o pozemních komunikacích provozováno minimálně od 1. 7. 2011, žalobkyně je ve věci provozování reklamních zařízení profesionálem a měla dostatečně dlouhou dobu na odstranění Reklamního zařízení ve své režii. V dané souvislosti žalovaný odkázal na otevřený dopis náměstka pro řízení sekce Ministerstva dopravy a citoval z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2025, č. j. 11 A 25/2025-48. 9. Pojmy „odstranění“ a „likvidace“ nejsou v § 31 odst. 10 a 11 zákona o pozemních komunikacích detailněji specifikovány. Výklad žalobkyně, že prvním z nich se rozumí rozebrání a druhým z nich rozřezání, zohýbání, zmačkání a zlámání, je zcela subjektivní a ničím nepodložený. Žalovaný má za to, že „odstraněním“ se obecně rozumí jakákoli činnost v souladu s ochranou veřejných zájmů spočívajících zejména v ochraně bezpečnosti provozu a života a zdraví osob. „Likvidace“ musí probíhat v souladu se zákonem č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o pozemních komunikacích dané pojmy blíže nedefinuje, a proto je nutné se v případě faktické realizace odstranění a likvidace řídit dalšími právními předpisy dle specifické povahy věci a se zřetelem na ochranu konkrétních veřejných zájmů. Závěrem žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2019, č. j. 4 As 357/2018-37 a nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 21/17. III. Replika žalobkyně 10. Žalobkyně vyjádřila v replice nesouhlas s tvrzením žalovaného o nedostatku jeho pasivní legitimace. Zásah ze strany osoby zúčastněné na řízení je mu přičitatelný, neboť ta není oprávněna na základě vlastního rozhodnutí sama přistoupit k odstranění reklamního zařízení a může tak učinit výhradně na základě výzvy žalovaného. Osoba zúčastněná na řízení tedy v daném procesu nevystupuje jako správní orgán. Nezákonný zásah v podobě odstranění Reklamního zařízení tedy musí být přičitatelný žalovanému, což potvrdil také Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 22. 5. 2025, č. j. 11 A 25/2025-48. 11. Dále žalobkyně uvedla, že z § 31 odst. 10 zákona o pozemních komunikacích nelze dovozovat vyloučení dalších postupů stanovených stavebním zákonem, zejména jeho ustanovením § 247, podle něhož je stavební úřad povinen stanovit konkrétní podmínky provádění odstraňovacích prací. Žalovaný sice měl pravomoc výzvu vydat, ale před prováděním odstraňovacích prací na ni muselo navázat řízení o odstranění stavby. Stave