15 Ad 14/2024 – Městský soud v Praze

15 Ad 14/2024- 26 - text  6 15 Ad 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: A. S. bytem XXX proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 13. 6. 2024, č. j. MZDR 37004/2023-3/PRO takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž ministr zdravotnictví zamítl rozklad žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 23. 10. 2023, č. j. MZDR 33760/2022-16/PRO (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím ministerstvo zamítlo žádost žalobkyně o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávní sterilizaci podle zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o odškodnění protiprávních sterilizací“). 2. Z obsahu správního spisu vyplývají následující skutečnosti. Žalobkyně v žádosti vylíčila, že sterilizace jí byla provedena v Nemocnici X dne 6. 8. 1982, když rodila své druhé dítě císařským řezem (také její první dítě se narodilo tímto způsobem). Lékař se jí těsně před zákrokem zeptal, zda souhlasí, aby jí byly po porodu přerušeny vejcovody, protože třetí těhotenství by pro ni mohlo být nebezpečné. Během bezprostřední přípravy k operačnímu výkonu, kdy už byla pod vlivem anestezie, žalobkyně předložený souhlas podepsala. Kdyby ale byla při smyslech, nikdy by tak neučinila. Následně s ní o provedeném zákroku nikdo nemluvil. Po cestě z porodnice vše vylíčila manželovi. Poté se jí už nikdy nepodařilo otěhotnět, byť se o to s manželem snažili. Tato skutečnost poznamenala jejich manželství a v roce 2004 se rozvedli. K tomu žalobkyně doložila písemné prohlášení jejího bývalého manžela. Její zdravotnická dokumentace již byla skartována, což žalobkyně doložila sdělením Nemocnice X. 3. Žalovaný v lednu 2023 žádost žalobkyně zamítl se stručným odůvodněním, že bez zdravotnické dokumentace není možné jednorázovou peněžitou částku přiznat. Ministr však na základě rozkladu žalobkyně toto zamítavé rozhodnutí v dubnu 2023 zrušil a uložil žalovanému náležitě poučit žalobkyni o možnosti doplnit důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovaný následně výzvou ze dne 8. 10. 2023 žalobkyni nejprve obecně poučil, jakými důkazy lze podepřít tvrzení o nezákonné sterilizaci, a dále ji vyzval k uvedení „dalších konkrétních návrhů (důkazů)…, které prokazují provedení sterilizace, okolností, za kterých byla sterilizace provedena, a její provedení v rozporu s právem“. Žalobkyně byla rovněž vyzvána, aby prokázala své tvrzení, že když po podání anestezie usínala, slyšela hlas, který se jí ptal na souhlas s přerušením vejcovodů kvůli nebezpečí, které by jí hrozilo, kdyby potřetí otěhotněla. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala dopisem ze dne 3. 8. 2023, v němž navrhla důkaz svědeckou výpovědí svého bývalého manžela. K ostatním okolnostem uvedla, že neexistuje důkaz, který by je potvrzoval, jen její paměť a svědomí. 4. Následně žalovaný nařídil ústní jednání, k němuž předvolal žalobkyni a jejího bývalého manžela Ing. P. S., který se ale k výslechu nedostavil. Žalobkyně při účastnickém výslechu jednak popsala, že jí byl vyvolán druhý porod, a zopakovala, že byla vyzvána k udělení souhlasu se sterilizací těsně před zákrokem. Na otázku, od kdy věděla, že je sterilizována, uvedla, že si to prakticky nemohla ověřit, ale nikdy již potom nemohla přijít do jiného stavu. 5. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobkyně pro neunesení důkazního břemene. V odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že zdravotnická dokumentace žalobkyně byla skartována, a proto se žalovaný pokusil v součinnost s žalobkyní obstarat jiné důkazy. Je přesvědčen, že výzvou ze dne 8. 10. 2023 dostál své zostřené poučovací povinnosti dle požadavků formulovaných správními soudy. Jediným důkazem, který žalobkyně navrhla, byl výslech jejího exmanžela, který se ale k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil. Jeho písemné prohlášení žalovaný hodnotil jako neprůkazné, protože z něj plyne, že se o zákroku dověděl zprostředkovaně od žalobkyně a zkoumané skutkové okolnosti nevnímal vlastními smysly. Účastnický výslech žalobkyně také nic neprokazuje. Tento výslech nelze zaměňovat se svědeckou výpovědí. Ani v součinnosti se žalobkyní se tak nepodařilo obstarat důkazy, z nichž by plynulo, že žalobkyně byla sterilizována a že tento zákrok proběhl v rozporu s právem. 6. Ministr v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že žalovaný učinil veškeré potřebné kroky ke zjištění skutkového stavu věci. Žalobkyně se v průběhu řízení stran důkazních návrhů omezila toliko na svědeckou výpověď svého exmanžela, případně jeho písemné prohlášení. Ani jeden z těchto důkazních prostředků však dle ministra není způsobilý prokázat, že žalobkyně byla protiprávně sterilizována, protože exmanžel svými smysly nic relevantního pro řízení nevnímal. Z jeho strany by se jednalo pouze o tlumočení tvrzení žalobkyně. Rozkladovou námitku žalobkyně, že jí ministerstvo neoznámilo, že předvolalo i jejího exmanžela, neshledal ministr důvodnou, neboť nebylo povinností žalovaného informovat žalobkyni o předvolání jejího exmanžela. Upozornil na to, že žalobkyně při účastnickém výslechu uvedla, že exmanžel nepřišel k ústnímu jednání, protože se jeho zdravotní stav zhoršil a již nevychází z domu, čili tou dobou již věděla, proč se svědek nedostavil. Žalobkyně nadto jeho nový výslech nenavrhla a ani neuvedla, k jakým skutečnostem má být vyslechnut. Ministr se podivil nad tím, že svědkovi bylo předvolání doručeno fikcí, ačkoli údajně dle žalobkyně nevychází z domu. Dále vysvětlil, že výslech žalobkyně nemůže být svou povahou výslechem svědeckým, protože žalobkyně nemůže být v řízení o vlastní žádosti svědkem. 7. V žalobě žalobkyně namítla, že ji sice žalovaný výzvou ze dne 8. 10. 2023 podrobněji poučil o jejích právech a vyzval ji k navržení a označení důkazů, ona ale nemá k dispozici zdravotnickou dokumentaci, jen své vnímání, paměť a svědomí. Její exmanžel již své písemné svědectví nedoplní, protože v dubnu 2024 zemřel. Žalobkyně namítla, že kdyby bývala věděla, že její exmanžel byl předvolán jako svědek, snažila by se jeho přítomnost aktivně zajistit. Považuje za nehorázné, že jí ministr v napadeném rozhodnutí podsouvá, že o předvolání exmanžela věděla, a ohradila se také vůči té části napadeného rozhodnutí, v níž se ministr pozastavuje nad tím, že jejímu exmanželovi bylo předvolání doručeno fikcí, ač je dle žalobkyně stále doma. Žalobkyně připustila, že nový výslech exmanžela nenavrhla, ale nechtěla obtěžovat a nikdo jí tuto možnost nenabídl. 8. Žalobkyně rovněž namítla, že žalovaný a ministr zamítli její žádost ryze proto, že její sterilizaci nelze bez zdravotnické dokumentace prokázat v dokazování jinými prostředky jí vůbec nepomohli. Poukázala na rozhodovací praxi Městského soudu v Praze, který tento závěr odmítl. Upozornila také na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2024, č. j. 9 As 61/2023-65, podle kterého postačí, předestře-li žadatelka na první pohled plausibilní tvrzení, že v rozhodném období podstoupila sterilizaci v rozporu s právem. Má za to, že žalovaný ani ministr dostatečně nezjistili skutkový stav věci, a prvostupňové i napadené rozhodnutí jsou proto nezákonná. 9. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že na odškodnění za protiprávní sterilizaci vzniká nárok za současného splnění dvou podmínek. První podmínkou je, že žadatelce byla provedena sterilizace, a druhou podmínkou je, že tato sterilizace byla provedena v rozporu s právem. Žalobkyně neprokázala hned první podmínku, tj. samotné provedení zákroku. Dále žalovaný zpochybnil samotný skutkový příběh, jak jej žalobkyně vylíčila, neboť podle něj není možné cokoli podepisovat na operačním sále, protože psací potřeby jsou nesterilní. Toto tvrzení žalobkyně tedy není pravděpodobné. Žalovaný podotkl, že v průběhu řízení vyvinul značné úsilí k zajištění jiných důkazů, opakovaně žalobkyni vyzýval k doložení svých tvrzení a srozumitelně ji poučoval, jak to má udělat. 10. Při rozhodování ve věci samé soud vycházel zejména z této právní úpravy: 11. Podle § 2 zákona o odškodnění protiprávních sterilizací je oprávněnou osobou fyzická osoba, která se podrobila v období od 1. července 1966 do 31. března 2012 ve zdravotnickém zařízení na území, které je součástí území České republiky, sterilizaci v rozporu s právem. 12. Podle § 5 odst. 2 zákona o odškodnění protiprávních sterilizací se na řízení o přiznání nároku použije správní řád, pokud tento zákon nestanoví jinak. 13. Podle § 3 správního řádu nevyplý