16 A 19/2025 – Městský soud v Praze

16 A 19/2025- 18 - text 8 16 A 19/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: E. R., nar., státní příslušnost: Moldavská republika, zastoupeného advokátem Mgr. Tomášem Císařem, sídlem Vyšehradská 415/9, Praha 2, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2025, č. j. CPR-57492-4/ČJ-2024-930310-V235, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, č. j. KRPA-343069-10/ČJ-2024-000022-ZAM ze dne 31. 10. 2024, které bylo potvrzeno a kterým bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 a § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, (dále též „EU“ a „smluvní státy“), v délce 2 roky. Počátek této doby byl stanoven ode dne, kdy žalobce vycestuje z území EU a smluvních států. Doba k vycestování byla stanovena do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. 2. Žalobce namítl nedostatečné zjištění skutkového stavu věci dle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, (dále jen „správní řád“). Porušen byl dle něj dále § 50 odst. 3 téhož zákona, neboť správní orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti ve prospěch i neprospěch účastníka. Dále došlo k porušení § 2 odst. 3 a 4 správního řádu. Žalovaný aproboval vady prvoinstančního rozhodnutí. Rozhodnutí je dle žalobce nepřiměřené, pokud jde o uložené opatření i jeho délky. Poukázal k tomu na to, že se jednalo o excesivní jednání, byť zřejmě v souběhu, jinak zcela bezúhonného a společensky nikterak závadového cizince. Je nutno vážit následky uloženého správního vyhoštění pro život cizince a jeho možnost cestovat po území společenství i do budoucna a volit řešení, které těmto okolnostem odpovídá. Dále byl nedostatečně posouzen dopad rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života. Prvoinstanční orgán sice uvedl hlediska § 174a zákona o pobytu cizinců, avšak nevypořádal se s možnými důsledky rozhodnutí. Rozhodnutí nepokrývá konkrétní situaci žalobce. Rozhodnutí nereflektuje polehčující okolnosti, zejména excesivitu jednání, bezúhonnost a společenskou nezávadnost žalobce a jeho spolupráci se správním orgánem. Tyto skutečnosti nebyly zohledněny ani v úvaze o délce vyhoštění. Konstatování zázemí na území domovského státu není dostatečný důvod pro odmítnutí nepřiměřenosti rozhodnutí o správním vyhoštění. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 4. Ze správního spisu soud zjistil tyto skutečnosti. 5. Dle úředního záznamu ze dne 31. 10. 2024 byla provedena pobytová kontrola, při které bylo zjištěno, že žalobce u sebe měl cestovní doklad, ve kterém měl poslední vstupní razítko do schengenského prostoru ze dne 26. 6. 2020. Nepředložil zároveň žádné oprávnění, které by mu umožňovalo na území ČR vykonávat pracovní činnost. V době kontroly byl žalobce oblečen v pracovním oděvu, který nesl intenzivní stopy práce na staveništi. Součástí tohoto popisu je rovněž fotodokumentace zachycující žalobce ve zmíněném pracovním oděvu. 6. Dle kopie žalobcova cestovního dokladu vstoupil naposled na území schengenského prostoru dne 27. 6. 2020. 7. Při výslechu žalobce sdělil, že je zdráv. Na území EU a smluvních států naposledy přicestoval dne 26. 6. 2020 (do Rumunska), poté dne 27. 6. 2020 vstoupil do ČR, a to na základě svého biometrického dokladu. Přicestoval kvůli práci, nechtěl zde zůstat trvale, pouze vydělat nějaké peníze a vrátit se do vlasti za rodinou. Pracoval pouze v ČR. O možnosti dané práce na stavbě se doslechl od kamaráda v Moldávii. Začal tam pracovat dne 1. 10. 2024. Pracovní dobu měl dohodnutou od pondělí do neděle, 8 – 18 hodin. Vykonával pomocné zednické práce na základě pokynu pana Samuela, který po něm práci také zkontroloval. Název společnosti, pro kterou pracoval, nezná. Nepodepisoval žádné dokumenty k dané práci. Pracoval jako dělník a vykonával pomocné práce. Kdyby nebyl chycen, pracoval by tam dále, chtěl tam pracovat, dokud by tam byla práce. Výplatu měl dostat v hotovosti, ještě ji neobdržel. Pracovní oblečení je jeho vlastní, materiál a nářadí bylo na stavbě. Myslel si, že zde normálně může pracovat. Bydlí v Praze 5 v panelovém bytě. Není tam nahlášen a pošta mu tam nechodí. Bydlí tam se svou přítelkyní, která je ukrajinské státní příslušnosti, znají se pouze pár měsíců. Je svobodný a bezdětný. V Moldavsku bydlí v rodinném domě, bydlí tam sám. Rodiče má v Rusku a sourozence nemá. V ČR nemá žádné příbuzné. Nemá zde žádnou osobu, vůči které by jeho vycestování bylo nepřiměřené, má zde sice přítelkyni, ale pokud by chtěla, může za ním přijet. Společnou domácnost s občanem EU nesdílí. O udělení mezinárodní ochrany nežádal. Nemá zde žádný majetek, v Moldávii má rodinný dům. Trestnou činnost nepáchal. Zdravotní pojištění sjednáno nemá. Chce vycestovat dobrovolně, nic mu v tom nebrání, je zde pouze z důvodu práce. Má prostředky na pobyt i na vycestování. Má se kam vrátit, pojede domů do Moldávie. 8. Rozhodnutím Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 31. 10. 2024, č. j. KRPA-343069-10/ČJ-2024-000022-ZAM, bylo žalobci uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU a smluvních států v délce dva roky. Počátek této doby byl stanoven ode dne, kdy žalobce vycestuje z území EU a smluvních států. Doba k vycestování byla stanovena do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. 9. Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 10. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [(§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)], při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 11. Soud při svém rozhodování vyšel z uvedených právních předpisů: 12. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 13. Dle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1 téhož zákona policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států až na 3 roky, je-li cizinec na území zaměstnán bez platného oprávnění k pobytu nebo povolení k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání, na území provozuje dani podléhající výdělečnou činnost bez oprávnění podle zvláštního právního předpisu nebo bez povolení k zaměstnání cizince zaměstnal nebo takové zaměstnání cizinci zprostředkoval. 14. Dle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. 15. Dle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. 16. Dle § 179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců vycestování cizince není možné v případě důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu tam hrozilo skutečné nebezpečí. 17. K obecným námitkám ohledně porušení jednotlivých ustanovení právních předpisů soud uvádí, že tyto důvodné neshledal. Správními orgány byl a