16 A 24/2025 – Městský soud v Praze

16 A 24/2025- 17 - text 7 16 A 24/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: V. P. T., nar., státní příslušnost: Vietnamská socialistická republika, zastoupen advokátem Mgr. Štěpánem Svátkem, sídlem Na Pankráci 1618/30, Praha 4, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2025, č. j. CPR-17078-2/ČJ-2025-930310-V241, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, ze dne 3. 5. 2025, č. j. KRPA-141710-17/ČJ-2025-000022-SV, které bylo potvrzeno a kterým bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, (dále též „smluvní státy“) v délce jednoho roku. Počátek této doby byl stanoven od okamžiku, kdy žalobce vycestuje z území členských států Evropské unie a smluvních států. Současně podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla žalobci stanovena doba k vycestování do 20 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. 2. Žalobce namítl nepřiměřenost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný se dle něj nedostatečně vypořádal s jeho právní a skutkovou argumentací. Nepřiměřenost rozhodnutí je dle žalobce dána z důvodu, že při kontrole předložil pobytovou kartu Maďarska, která byla v době kontroly formálně platná. Žalobce neměl žádné povědomí o tom, že by tato karta byla v mezidobí zneplatněna. Měla mu být udělena pokuta za nelegální pobyt ve správním řízení a s ohledem na nedostatek subjektivní stránky následně uloženo rozhodnutí o povinnosti opustit území ve smyslu § 50a zákona o pobytu cizinců. Délka zákazu pobytu 12 měsíců je podle žalobce nepřiměřená a v rozporu se zásadou dle § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, (dále jen „správní řád“), a dále s rozhodovací praxí žalovaného. Délka správního vyhoštění nekoresponduje s mírou porušení zákona o pobytu cizinců, kdy, jak uvedl v protokolu o výslechu, přičemž to nebylo vyvráceno, přicestoval do ČR legálně v době platnosti maďarského povolení. V době jeho platnosti mohl v ČR pobývat až 90 dní ze 180. Subjektivní povědomí o tom, že karta nebyla platná, neměl. Současně je žalobce názoru, že byl zkrácen na právu dle § 36 odst. 3 správního řádu, kdy v podstatě zanedlouho po zahájení správního řízení byl seznámen s podklady, lhůta nebyla lhůtou dostatečnou tak, aby se mohl se všemi dokumenty seznámit a k těmto se kvalifikovaně vyjádřit. Žalovaný tuto odvolací námitku odmítl, nicméně dle žalobce měl správní orgán zohlednit, že se jedná o osobu právně neznalou a měla mu být umožněna možnost kvalifikované rady a kvalifikovaného vyjádření k podkladům, ideálně osobou s právním vzděláním. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 4. Ze správního spisu soud zjistil tyto skutečnosti. 5. Dle úředního záznamu ze dne 1. 5. 2025 bylo v rámci prováděné pobytové kontroly žalobce lustrací a z cestovního dokladu zjištěno, že maďarské pobytové oprávnění žalobce s platností do 2. 7. 2025 je v evidencích SIS II vedeno jako věc hledaná. Záznam byl vložen Maďarskem dne 22. 4. 2025. Žádné jiné platné pobytové oprávnění nebylo předloženo. 6. K dotazu bylo maďarskou stranou dne 1. 5. 2025 odpovězeno, že vydané povolení k pobytu bylo zrušeno ke dni 12. 2. 2025 z důvodu ukončení pracovního poměru a s tím, že žalobce již nemá žádné platné pobytové oprávnění v Maďarsku. 7. Při výslechu žalobce sdělil, že naposledy přicestoval do schengenského prostoru dne 16. 9. 2023, kdy cestoval letecky z Vietnamu do Maďarska za účelem práce. V Maďarsku měl povolení k pobytu za tímto účelem. Pobýval tam a pracoval. Jelikož tam ale později práce nebyla, odjel v prosinci 2024 za prací do ČR, kde pobýval nepřetržitě do 1. 5. 2025, kdy byl zajištěn policií. V současné době má nový vietnamský doklad, který se ale nachází v jeho pražském bydlišti, byl vydán v dubnu 2025, původní doklad ztratil. Když cestoval v prosinci 2024 do ČR, bylo to oprávněně z titulu Maďarského oprávnění. Do Vietnamu nevycestoval, neboť chce vydělávat peníze. O prodloužení pobytu v Maďarsku nežádal a nežádal ani o udělení pobytového oprávnění v jiném státě. O tom, že jeho maďarské pobytové oprávnění bylo ukončeno ke dni 12. 2. 2025 z důvodu ukončení pracovního poměru, nevěděl. Do ČR přijel za účelem vydělat peníze. Bydlí v Praze, přesnou adresu ale nezná, bydlí různě se svými krajany, za nájem platí asi 5 000 Kč. Neměl v úmyslu vycestovat do domovského státu. Je si vědom svého protiprávního jednání a příslušných důsledků. Je ženatý a má tři děti. V domovském státě má manželku, tři děti, rodiče a sourozence. Vycestuje do Vietnamu za svou rodinou, nyní ví, že toto bude muset učinit. V ČR ani ve Vietnamu nic nevlastní. Nemá zde vazby. Nemá cestovní pojištění. Nemá peníze na další pobyt a vycestování, musí si je vydělat. Pracoval zde v SAPĚ. Adresu pobytu nehlásil, je nekontaktní, nemá označenou schránku ani zvonek. Ve Vietnamu má celou rodinu, u které bydlel, v ČR nikoho nemá. V EU se nenachází žádná osoba, vůči které by bylo vycestování žalobce nepřiměřené. V ČR nepáchal žádnou trestnou činnost. Ve Vietnamu mu nic nehrozí, je to pro něj bezpečná země. Může tam bydlet u rodiny, vycestuje. 8. Součástí správního spisu je dále závazné stanovisko MV ČR ze dne 2. 5. 2025, ev. č. ZS58542, se závěrem, že vycestování žalobce je možné. 9. Rozhodnutím Krajského ředitelství Policie hl. m. Prahy ze dne 3. 5. 2025 bylo žalobci uloženo správní vyhoštění se zákazem vstupu na 1 rok. 10. Napadeným rozhodnutím bylo toto rozhodnutí potvrzeno. 11. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [(§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)], při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 12. Soud při svém rozhodování vyšel z uvedených právních předpisů: 13. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 14. Žalobcem namítanou nepřiměřenost ani nepřezkoumatelnost rozhodnutí soud neshledal. Správními orgány bylo srozumitelným a přezkoumatelným způsobem zdůvodněno, z jakého důvodu dospěly k závěru o tom, že žalobce naplnil skutkovou podstatu pro uložení správního vyhoštění, přičemž taktéž délka správního vyhoštění byla přezkoumatelně a dostatečně odůvodněna. 15. Co se týče samotného uložení správního vyhoštění, konstatoval správní orgán I. st. ve svém rozhodnutí, že žalobce naplnil skutkovou podstatu pro správní vyhoštění tím, že od 13. 2. 2025 do pobytové kontroly provedené dne 1 5. 2025 pobýval na území neoprávněně, neboť dne 12. 2. 2025 bylo ukončeno jeho pobytové oprávnění v Maďarsku, jak vyplynulo z vyžádané odpovědi poskytnuté maďarskou stranou. Dále bylo zmíněno, že žalobce přicestoval na území schengenského prostoru dne 16. 9. 2023, a to za účelem práce. Od prosince 2024 pobýval v ČR, a to až do pobytové kontroly. Jiné pobytové řízení ve věci žalobce neprobíhalo. 16. Žalovaný tyto závěry potvrdil a doplnil, že pokud žalobce neplnil účel povolení k pobytu vydaného Maďarskem, musel logicky očekávat jeho zrušení. Neznalost zákona žalobce neomlouvá, kdy se naopak vlastní vinou uvedl do své nynější pobytové situace. Žalovaný rovněž dodal, že žalobce na území ČR přicestoval již v prosinci 2024, tehdy však, až do 12. 2. 2025, tj. do zrušení pobytového oprávnění uděleného Maďarskem, se jednalo o oprávněný pobyt, a to právě z titulu tohoto oprávnění, k tomu žalovaný poukázal na Nařízení Evropského společenství (ES) č. 2018/1806. Od 13. 2. 2025 pak započal pobyt neoprávněný. 17. Soud k tomu uvádí, že s ohledem na uvedené je zřejmé, že žalobce naplnil skutkovou podstatu pro uložení správního vyhoštění, pro překvalifikování řízení na řízení o uložení povinnosti opustit území zde nebyl důvod. 18. Namítá-li