16 Ad 38/2024 – Městský soud v Praze

16 Ad 38/2024- 88 - text 13 16 Ad 38/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobkyně: J. H., bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 1292/25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 9. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované č. j. X ze dne 2. 5. 2024, které bylo potvrzeno a kterým bylo rozhodnuto o tom, že se žalobkyni od 12. 6. 2024 odnímá invalidní důchod. 2. V žalobě poukázala na dosavadní vývoj posuzování invalidity v jejím případě, kdy jí byl důchod přiznán v roce 2014 a v roce 2024 odejmut. Žalobkyně má za to, že v průběhu času došlo u jejího zdravotního postižení k jeho progresi, přidružila se zároveň další onemocnění. Přesto bylo posudkovým lékařem hodnoceno, že míra poklesu je nově 10 % na místo původních 35 %. Po podání námitek byla hodnota navýšena na 25 %. Zhodnocení posudkovými lékaři žalobkyně považuje za nekvalitní a tendenční. U jejího onemocnění se objevují značné výkyvy. Hybnost a citlivost jsou kolísající, stejně tak problémy s psychikou, třesem, viděním, soustředěním, pamětí a únavou. Jsou období, kdy nemoc graduje, objevují se ataky. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Sdělila, že bylo vycházeno z posudku z námitkového řízení ze dne 27. 8. 2024. Dále poukázala na závěry posudku Posudkové komise MPSV v Praze ze dne 10. 6. 2025, který nechal vyhotovit soud v nynějším řízení, přičemž k tomuto posudku žalovaná uvedla, že je považuje za přesvědčivý a úplný. 4. Žalobkyně soudu k uvedenému posudku PK MPSV v Praze ze dne 10. 6. 2025 zaslala následující vyjádření. Sdělila, že se závěry posudku nesouhlasí. Posudek byl dle ní vypracován na základě nepřesného zhodnocení jejího zdravotního stavu, nebere v potaz jednotlivá zdravotní omezení. Procentní součty dle žalobkyně sice souhlasí dle vyhlášky, nicméně subjektivní potíže se dle ní sčítají, což vyhláška neumožňuje. Žalobkyně má za to, že je nezaměstnatelná. Posudek se zaměřil na pohybová omezení, ale nebral v potaz dlouhodobé neurologické postižení vidění, únavový syndrom, únik moči v důsledku roztroušené sklerózy. To, že bylo opomenuto právě například zhoršení vidění, značí dle žalobkyně celkové zlehčení závažnosti postižení, přitom právě toto je z hlediska výkonu práce zásadní věc. Zhoršení vidění bylo přitom uvedeno ve věch předchozích posudcích o invaliditě (2014 – 2024). Dle žalobkyně bylo toto v posudku PK MPSV podhodnoceno. Žalobkyně dále uvedla, že nesouhlasí se závěrem komise, že jí neměla být ke dni 26. 8. 2014 invalidita přiznána. Dle žalobkyně je podstatné, že ji jako invalidní posoudila celá řada odborných posudkových lékařů v jednotlivých posudcích od roku 2014. Jediná věta v nynějším posudku, že invalidita neměla být uznána, je dle žalobkyně zcela nedostatečné odůvodnění takto závažného závěru. Dále žalobkyně uvedla, že spatřuje pochybení také v posudku z námitkového řízení. Lékař konkrétně v posudku uvedl, že subjektivně udávané obtíže jako bolest a vnímání únavy či vyčerpanosti, nejsou posudkovým kritériem uznání invalidity. Žalobkyně k tomu poukázala na stupnici EDSS, kdy uvedla, že tato představuje škálu používanou k měření neurologického postižení u pacientů s roztroušenou sklerózou a kvalifikuje postižení v sedmi funkčních systémech (zrak, motorika, kmenové a mozečkové funkce, sfinktery, senzitivní obtíže, kognitivní funkce a únava). Není tedy pravdou, že únavu nelze hodnotit. Fakt, že posudky nejsou důvěryhodné a objektivní, je dále dle žalobkyně dán tím, že posudkem z března 2024 byla míra poklesu pracovní schopnosti snížena z 35 na 10 %, v námitkovém řízení pak byla navýšena na 25 %. Z hlediska progrese a vývoje onemocnění má žalobkyně za to, že původní hodnocení, kdy byla shledána invalidní v prvním stupni, bylo správné. Nyní došlo odnětím důchodu k radikální změně situace žalobkyně. Důchod slouží jako kompenzace pro lidi, kteří jsou nějakým způsobem omezeni v pracovní schopnosti, přičemž žalobkyni sloužil jako jakási pojistka, nyní se cítí být v nejistotě. Žalobkyně by chtěla navrátit hodnocení jako invalidity prvního stupně. 5. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 6. Dle posudku o invaliditě ze dne 3. 10. 2014 žalobkyně byla shledána invalidní v prvním stupni. Jako rozhodné zdravotní postižení z hlediska invalidity bylo shledáno zdravotní postižení dle kapitoly VI, položky 6b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), míra poklesu pracovní schopnosti byla konstatována 35 %. 7. Následně byl zdravotní stav žalobkyně přezkoumáván v letech 2015, 2016 a 2020 s totožným posudkovým hodnocením. 8. V posudku ze dne 11. 3. 2024 bylo uvedeno, že rozhodné zdravotní postižení žalobkyně spadá pod kapitolu VI, položku 6a) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, míra poklesu pracovní schopnosti byla uvedena 10 %, zánik invalidity byl konstatován ke dni posouzení, tj. 11. 3. 2024. 9. Na podkladě tohoto posudkového závěru žalovaná žalobkyni invalidní důchod odňala, s tím žalobkyně nesouhlasila. 10. V námitkovém řízení byl dne 27. 8. 2024 vypracován posudek se závěrem, že rozhodné zdravotní postižení žalobkyně spadá pod kapitolu VI, položku 6b) přílohu k vyhlášce o posuzování invalidity, míra poklesu pracovní schopnosti byla shledána 25 %. Zánik invalidity byl potvrzen. 11. Napadeným rozhodnutím žalovaná potvrdila původní rozhodnutí o odejmutí invalidního důchodu žalobkyni. 12. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. 13. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, (dále též „ZDP“) pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. 14. Podle § 39 odst. 2 ZDP jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 15. Podle § 39 odst. 3 ZDP pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. 16. Podle § 39 odst. 4 ZDP při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. 17. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. 18. Za účelem posouzení zdravotního stavu žalobkyně si soud vyžádal u Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze odborný lékařský posudek. Posudková komise v posudku ze dne 10. 6. 2025 shledala, že žalobkyně k datu vydání napadeného ro