16 Az 1/2025 – Městský soud v Praze

16 Az 1/2025- 25 - text 8 16 Az 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobce: B. H., nar. dne X., st. přísl. Republika Uzbekistán bytem X. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2024, č. j. OAM-456/ZA-ZA11-ZA17-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) neudělil. 2. Navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. V úvodu své žaloby nejprve stručně shrnul dosavadní průběh řízení. Uvedl, že v minulosti mu již byla v ČR udělena doplňková ochrana, a to v roce 2010 a posléze v roce 2015, v obou případech z důvodu možného postihu neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do Uzbekistánu. Důvodem žádosti je trestní řízení kvůli obchodování s lidmi, vedené ve vlasti proti žalobci. Dále uvedl, že v zemi původu již 16 let nebyl, byl by proto považován za vlastizrádce. Žalovaný však tvrzení v žádosti zredukoval pouze na obavu z vyšetřování nelegální práce v ČR a odmítl jej jako azylově nerelevantní. Ve vztahu k situaci neúspěšných žadatelů žalovaný uvedl, že situace se změnila a původní důvod udělení mezinárodní ochrany odpadl. Takové hodnocení je však rozporné. Žalovaný tvrdí, že navrátilcům v zemi původu nic nehrozí, ale v další větě uvádí, že v případě dlouhodobého pobytu v zahraničí mu může být odebráno občanství. Nelze tak mít za to, že tu není sankce. Potenciálně jde přitom o velmi silný zásah do osobnostních práv. Není jisté, že by nebyl své státní příslušnosti zbaven, stejně tak není zaručeno, že případně nabyde tento status zpět. Žalovaný své závěry podporuje pouze vlastními zprávami o zemi původu a tváří se, že Uzbekistán je normálně fungující země. V domovském státě přitom panuje neutěšená lidskoprávní situace, která v kombinaci s hrozbou odebrání státního občanství odůvodňuje udělení doplňkové ochrany. Závěrem namítl porušení § 3, § 50 odst. 2 a 3, § 52 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“). 3. V žalobě v poznámkách pod čarou navrhl k důkazu následující informace o zemi původu z internetových zdrojů: Zpráva Ministerstva zahraničí Spojených států Amerických – Country Reports on Human Rights Practices: Uzbekistan, ze dne 22. 4. 2024, Zpráva organizace Human Rights Watch – World Report 2024 – Uzbekistan: Events of 2023, z blíže nespecifikovaného dne, a Zpráva organizace Amnesty International – Uzbekistan: Report on the Human Rights Situation (covering 2023), ze dne 24. 4. 2024. 4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Nesouhlasil s ní, při rozhodování vzal v úvahu skutečnosti, které žalobce uvedl a shromáždil k nim adekvátní a aktuální informace o situaci v Uzbekistánu. Skutkový stav zjistil dostatečně. Žalobci nesvědčí důvod pro udělení azylu, ve vlasti nevyvíjel politickou aktivitu, za niž by byl pronásledován, ani z tohoto nemá odůvodněný strach. V minulosti byla žalobci udělena doplňková ochrana, žalovanému je z úřední činnosti známo, že takový postup byl dříve u občanů Uzbekistánu obvyklý z důvodu přísné imigrační politiky tohoto státu. Situace se nicméně od té doby změnila a navrátilcům v jejich vlasti nic nehrozí. Pokud je Uzbek mimo vlast delší dobu, hrozí mu odebrání občanství, což je však po návratu jen administrativní překážka a lze jej získat zpět. Navrátilcům nejsou ukládány žádná omezení nebo sankce. Závěrem uvedl, že své rozhodnutí považuje za zákonné, přezkoumatelné, vycházející z dostatečně zjištěného skutkového stavu a respektující ustálenou judikaturu. 5. Z obsahu správního spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé: 6. Žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu dne 3. 4. 2024. V poskytnutí údajů k žádosti dne 8. 4. 2024 sdělil, že je státním příslušníkem Uzbekistánu, národnosti X., domluví se X. a X., X. Narodil se v X. Na tomto místě, na adrese X., též ve vlasti naposledy bydlel. Je X., ale X. Politické přesvědčení nemá, o politiku se nezajímá, členem žádné strany nikdy nebyl. Je svobodný, má tu X., která je zatím vdaná, ale příští měsíc se bude rozvádět. S touto bývalou X., X., má dvě nezletilé děti. Jako otec je zapsán pouze u X., v době porodu X. nebyl v ČR, nicméně si chce zápis do rodného listu zařídit, X. podala žádost o alimenty. O tom, že je X. v Cizineckém informačním systému (CIS) veden pod podobným, ale odlišným jménem, nevěděl. Z Uzbekistánu vycestoval v roce 2008, měl pracovní vízum, cestoval letadlem z X. před X. do X., od té doby je stále v tuzemsku. Cestovní doklad nemá, před delší dobou jej ztratil, na policii to hlásil v roce 2010. O mezinárodní ochranu žádal v letech 2010 a 2015 taktéž v ČR. X. V tuzemsku byl též odsouzen k vyhoštění, které nerespektoval, dostal trest odnětí svobody půl roku, kdy tu byl nelegálně, asi v roce 2014. Po upozornění, že byl podle opisu z rejstříku trestů odsouzen za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky, dodal, že mu „sebrali řidičák“, bylo to na silvestra. V Uzbekistánu nebyl trestně stíhán ani odsouzen. O mezinárodní ochranu žádá, jelikož na něj bylo podáno trestní oznámení za spáchání trestného činu obchodování s lidmi. Byl upomenut, že v předchozí otázce uvedl, že není v domovském státě trestně stíhán, své vyjádření korigoval tak, že jeho X. dostala „papír“, v němž má být uvedeno, že bylo zahájeno trestní stíhání proti němu za uvedený trestný čin, hrozí mu trest od jednoho roku do pěti let. Dozvěděl se o tom před měsícem a půl od svého známého X. Příjmení tohoto muže nezná. 7. Pohovor k žádosti byl se žalobcem proveden téhož dne. V něm uvedl, že ve vlasti má X. a X., X. je v X., další X. v X. S dětmi v Česku už nebydlí, dříve s nimi domácnost sdílel, naposledy před třemi lety. Naposledy s nimi byl v kontaktu na Silvestra, koupil jim dárky. X. chodí do školky, X. do školy, tu viděl naposledy před dvěma týdny, pouze na pár minut, když šla ze školy. Na silvestra s nimi byl celý den. S X. konflikt nemá, děti mu vidět nezakazuje. Jeho potomci jsou zdraví, X. chodí do školky kousek od domu X., X. do školy u X., naproti X., vzadu je X. Snaží se o ně postarat, pomáhá, jak může. Nepočítá, kolik na děti platí, kupuje, co potřebují a co X. řekne, peníze jí nedává. O výživné jej tato žena prý žaluje, jelikož poslechla svou X., myslí si to, on zatím od soudu nic nedostal. X. vyhověla své X. a vdala se za X., ten utekl a nyní požádala o rozvod, když byla vdaná, nežili spolu. Teď se prý snaží usmířit, stále mu volá, naznačuje, že chce s žalobcem být. Ohledně situace v domovském státě uvedl, že si všichni myslí, že se situace zlepšila, i když tomu tak není. Kdyby se vrátil, byl by zadržen ještě na letišti, z toho důvodu, že šestnáct let nebyl doma, byl by považován za vlastizrádce. Navíc teď byl obviněn z obchodování s lidmi, hrozí mu rok až pět let za mřížemi. V tom „papíře“ je paragraf, X. jej má doma, ukázala mu ho při videohovoru na Telegramu, mohla by jej poslat. Bylo to před pár týdny, než přijel sem. Jeho kamaráda X. se při letu z Taškentu do Prahy bezpečnostní orgány dotazovaly, kde se žalobce nachází. Tohoto muže zná z Prahy, tyto složky vědí všechno, kde je, s kým se stýká, mají tu agenty, kteří sdělují informace domů. Na příjmení kamaráda se neptal, vědět jej nepotřebuje, v bytě jich například bydlí pět a ani u jednoho přízvisko nezná. X. se doma ptali na podobné otázky. Bylo to po X. odletu, řekla mu to zhruba před dvěma týdny, přišli za ní domů, sdělili jí, že trestní oznámení podali „kluci“, kteří v ČR pracovali, poté se vrátili domů. Protože jim jejich zaměstnavatel nezaplatil, podali trestní oznámení. V pracovní skupině byl žalobce starší, pracovali v X. ve skladu, nebyla jim předána výplata. Pořád jim slibovali, že peníze dostanou další týden. „Kluci“ si mysleli, že je oklamal žalobce, „hodili“ to na něj. Pracoval s jedním Čechem z Prahy, jmenoval se X. Tento muž jej poprosil, aby našel další lidi, nejdříve jim všem platil, posléze s tím přestal. Jeho spolupracovníci volali nejprve X., posléze jemu. Žalobce nic neskrýval, i jej tento člověk oklamal. Mysleli si, že je s ním žalobce domluvený. Dva nebo tři jsou nyní v X., zbytek doma, občas mu ještě volají, peníze jim X. stále dluží. X. mu neřekla, kdy papír dostala, jen to, že je orgány domovského státu hledán. Adresátem dopisu byl žalobce. Až bude dopis mít, přinese jej, má asi tři stránky. X. jej pošle přes známého, který pojede zhruba za měsíc do X. Chce počkat ohledně výživného, rád by se i vrátil domů, viděl X., pak by dal „stopazyl“. Soud o výživné má být v blízké době. O mezinárodní ochranu žádá až nyní, jelikož čekal na potvrzení o ubytování. Ve vlasti nikdy žádný jiný problém neměl. Doloží originál dopisu od p