16 Az 7/2025 – Městský soud v Praze

16 Az 7/2025- 27 - text 12 16 Az 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobce: V. E., nar. st. přísl. Ruská federace bytem zastoupen Mgr. Denisou Šmídovou, advokátkou sídlem Dominikánské náměstí 187/5, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2025, č. j. OAM-1683/ZA-ZA11-P11-2023, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 27. 1. 2025, č. j. OAM-1683/ZA-ZA11-P11-2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto, že se mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon po azylu“) neuděluje. 2. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem a byl jím zkrácen na svých právech. Svou žádost odůvodnil obavou z povolání do armády, jelikož dosud nevykonal základní vojenskou službu. Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil především tím, že žalobce zatím žádné problémy v domovské zemi nepociťoval, politicky se nijak neprojevoval a nesouhlas s invazí na Ukrajinu nevyjadřoval, a dále že mobilizace se obávat nemusí, jelikož byla ukončena a nasazení branců ve válce nehrozí. Tento závěr se dle žaloby zakládá na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a určité bagatelizaci situace v zemi původu. Žalovaný sice v reakci na judikaturní vývoj shromáždil určité podklady, ty jsou nicméně i nadále nedostatečné. Závěr o nemožnosti nasazení branců na Ukrajině je přinejmenším předčasný. Informace žalovaný čerpal především ze zprávy Finské informační služby, jež se věnuje zejména mobilizaci a jen okrajově situaci branců, a dále prohlášení ruských představitelů (včetně prezidenta Putina), což žalobce pokládá s ohledem na jeho pověst za „poněkud nestandardní“. Podklady tak neobstojí, pokud má být s jejich pomocí zkoumáno, zda by mohl být ve válce nasazen. Z veřejně dostupných zdrojů je známo, že v Rusku probíhá tzv. skrytá mobilizace, na brance je činěn nátlak, aby se bojových operací účastnili. Byly zaznamenány případy, kdy byly dokonce falšovány podpisy profesionálních smluv s armádou, aniž by to dotyční vojáci základní služby tušili. Dále uvedl, že žalovaný jeho situaci bagatelizoval, a zjevně k jeho žádosti přistupoval a priori jako k účelové. Není zřejmé, jak dospěl k závěru, že žalobce s akcemi Ruska na Ukrajině souhlasí, pokud se dotazování na pohovoru tímto směrem vůbec nezaměřovalo. Mohl se například legitimně obávat následků ze strany vládnoucího režimu, pokud by se takto projevil, což je obecně známý jev např. i ze socialistického Československa. Konečně se žalobce vyjádřil i k „nevčasnosti“ podání žádosti o mezinárodní ochranu, která má odůvodnit závěr o její účelovosti. Toto právo měl jistě uplatnit co nejdříve, nicméně geopolitická situace není neměnná a k rozhodujícímu obratu může dojít až při pobytu v zahraničí, kdy hrozba vážné újmy vznikne až tehdy. V tomto případě zásadní změna nepochybně přišla s invazí Ruska na Ukrajinu, která se v době, kdy žalobce Rusko ve svých 18 letech opouštěl, nekonala. Závěr tak nemá oporu ve skutkovém stavu. 3. K žalobě přiložil jako důkaz celkem šest snímků obrazovky ze dnů 16. 10. 2024, 17. 10. 2024 a 6. 12. 2024. Na nich je vyobrazeno několik příspěvků účtu @mobilizationnews na sociální síti Telegram, jejichž obsahem je vždy nadpis článku, odkaz na něj a krátký perex. Název a úvod textu jsou vždy zároveň přeloženy do češtiny. Konkrétně jde o články „19letý odvedenec z Tatarstánu Arťom Antonov byl zastřelen na polygonu ‚Iljinskij‘ 60. motostřelecké brigády po odmítnutí jet do Kurské oblasti“, „Oficír mohl podepsat smlouvu za odvedence z Čeljabinské oblasti“, a „Za odvedence nadále uzavírají smlouvy bez jejich vědomí“. 4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Popřel oprávněnost námitek, rozhodnutí nepovažuje za vadné, nesprávné či nezákonné. Odkázal na obsah správního spisu. Tvrzeným důvodem žádosti je obava z odvodu do armády a do války na Ukrajině, hlavně se však snažil legalizovat si pobyt poté, co mu byl zrušen pobyt za účelem studia, a nepodařilo se mu získat zaměstnaneckou kartu. Má za to, že žalobce v domovské zemi nečelil pronásledování, opustil ji řádně, vracel se tam opakovaně za rodinou, naposledy v roce 2022, a to bez jakýchkoliv problémů. Žádost o mezinárodní ochranu pokládá za účelovou, podanou až po čtyřech letech od vstupu na území ČR. Nemá ani za to, že by mu hrozila vážná újma, základní vojenskou službu neabsolvoval, byla mu odložena, dosud mu nebylo zasláno předvolání k jejímu výkonu ani není známo, že by jej příslušné orgány doma hledaly. Se všemi námitkami se již vypořádal v rámci odůvodnění rozhodnutí. 5. Z obsahu správního spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé: 6. Žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu dne 8. 12. 2023. Ve spise se dále nachází fotokopie stránek jeho cestovního pasu č. X, platného od 18. 4. 2019 do 18. 4. 2029, vydaného orgány Ruské federace. Z nich plyne, že žalobci bylo několikrát vystaveno vízum typu D za účelem studia. Poslední pobytové oprávnění, č. X, platné od 21. 12. 2021 do 25. 2. 2022, mu bylo zrušeno, což plyne z toho, že je na vízovém štítku otištěno úřední razítko s textem „zrušeno/revoked“. 7. V poskytnutí údajů k žádosti dne 13. 12. 2023 sdělil, že je národnosti ruské, ateista, dorozumí se rusky. Uvedl, že je svobodný a bezdětný. Jeho zdravotní stav je bez omezení. Politické přesvědčení nemá. Narodil se ve Vladivostoku v Rusku. Ve vlasti naposledy bydlel v Moskvě, X, domácnost sdílel s rodiči, nicméně registrován k pobytu na této adrese nebyl. Z domovské země vycestoval naposledy před válkou v roce 2022. Do ČR poprvé přijel v roce 2019, naposledy v roce 2023 z Ázerbájdžánu, odkud se dne 15. 11. 2023 vracel ze setkání s rodiči, tuzemsko od té doby neopustil. O mezinárodní ochranu žádá, jelikož jej čeká předvolání do armády, což nechce. Pokud nenastoupí, bude považován za zběha, což je trestný čin. 8. Při pohovoru konaném dne 13. 12. 2023 uvedl, že z Ruska vycestoval kvůli studiu na univerzitě. Během pobytu v ČR se do domovské země krátce vrátil čtyřikrát nebo pětkrát, a to kvůli návštěvě rodičů. První rok studoval na jazykové škole, poté pokračoval na České zemědělské univerzitě. Po roce odešel, povolení k pobytu si prodlužoval na základě jazykových kurzů. V roce 2023 si chtěl vyřídit pracovní vízum a pracovat. O pobyt přišel, jelikož chtěl změnit jeho účel. Od srpna 2023 tu pobýval na výjezdní příkaz. Po návratu si bude muset vyřídit ruský doklad, což se dělá přes ministerstvo vnitra. Budou se ptát, kde pobýval v zahraničí a co tam dělal. Poté mu vezmou cestovní pas a dají mu předvolání k základní vojenské službě. Tam bude asi půl roku, poté se zřejmě ocitne ve válce, kde bude ohrožen jeho život. Byl uznán bojeschopným, ve vlasti absolvoval zdravotnickou prohlídku, byl dokonce jeden z nejlepších. Vojenský výcvik neabsolvoval, jen ve škole brannou přípravu. Zažádal o odklad výcviku kvůli studiím v ČR, další není možný, po půlročním výcviku by šel do armády. Nemá informace, že by mu bylo zasláno předvolání, ale existuje nové opatření, kdy mu může být tento dokument doručen i do rukou, někde na úřadě nebo poště. Ví to ze zpráv a z internetu. Není mu známo, že by jej hledala vojenská správa, teta z Vladivostoku, kde měl trvalý pobyt, nic neříkala, v Moskvě registrován nebyl. Po návratu do vlasti by se do dvou měsíců musel přihlásit na vojenské správě, už nemá žádný odkladný důvod. Potíže při pobytu v Rusku, při vyřízení dokladů a opuštění domovské země, případně s orgány tohoto státu neměl. Trestně stíhán nebyl, to by se ani nemohl dostat do zahraničí. Když byl ještě na střední škole a Alexej Navalnyj začínal svou politickou aktivitu, byl na pár setkáních. Šlo demonstrace proti korupci a za svobodné volby, konaly se přibližně v roce 2018 ve Vladivostoku. Účastnil se asi dvou nebo tří protestů, matka se bála a prosila ho, aby tam nechodil. Potíže v souvislosti s účastí na těchto mítincích neměl. Obdobných protestů se účastnil v roce 2020 a 2021 i při pobytu v ČR. O mezinárodní ochranu žádá v souvislosti se zrušením pobytu, nemyslel si, že k tomu dojde, „jedna chyba a čtyři roky v háji“. V Rusku má matku, otce, sestru a babičku. S rodiči se viděl v srpnu (pozn. soudu 2023) v Ázerbájdžánu, jelikož se bál vrátit do domovské země. V kontaktu s rodinou je pravidelně, jejich situace doma je celkem normální, ale matka o něj má obavy. Kdyby se měl do vlasti vrátit, asi by se snažil schovat, případně Rusko opustit. Nejradši by zůstal v ČR, má tu kontakty a sociální vazby. Měl v plánu odjet do Kazachstánu a vyřídit si tam české pracovní vízum, ale nemá ruský obča