17 A 3/2025 – Městský soud v Praze

17 A 3/2025- 46 - text  9 17 A 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobkyně: Z. Š. bytem XXX proti žalované: Česká advokátní komora se sídlem Praha 1, Národní 118/16 o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 4. 11. 2024, č. j. 10.04-00076/24-0002, a č. j. 10.04-00077/24-0002 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení dvou rozhodnutí České advokátní komory ze dne 4. 11. 2024, č. j. 10.04-000076/24-0002, a č. j. 10.04-000077/24-0002, jimiž jí nebyl určen advokát k poskytnutí právní služby za úplatu podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném od 1. 1. 2024. Žalobkyně v žádostech ze dne 2. října 2024 požadovala určení advokáta pro podání ústavních stížností proti rozhodnutím Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu. 2. Důvodem neurčení advokáta byl závěr žalované, podle kterého žalobkyně neprokázala, že by jí alespoň dva oslovení advokáti odmítli poskytnout požadovanou právní službu, jak vyžaduje zákon, a podala žádosti o určení advokáta těsně před uplynutím lhůty pro podání ústavní stížnosti, čímž znemožnila efektivní poskytnutí právní služby. II. Obsah žaloby 3. V podané žalobě žalobkyně předně namítala, že ve výroku napadených rozhodnutí není uvedeno, v jaké věci se advokát neurčuje. Z uvedeného důvodu považovala žalobkyně napadená rozhodnutí za nepřezkoumatelná. 4. Dále měla žalobkyně za to, že je výrok napadeného rozhodnutí vnitřně rozporný, neboť žalovaná nezaujala v napadeném rozhodnutí žádné stanovisko s ohledem na novelu zákona o advokacii učiněnou ode dne 1. 1. 2024 (dále jen „novela“) a potvrdila tak, že si je vědoma, že ve výroku neurčila advokáta za úplatu a současně odkázala na § 18c zákona o advokacii, který se týká bezplatné právní služby. Dle žalobkyně zákon o advokacii ani po novele nepočítá s určením advokáta za úplatu. V konečném důsledku tak měla žalobkyně napadené rozhodnutí za nicotné. K tomu žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21. 5. Dle přesvědčení žalobkyně si žalovaná nastavila podmínky pro určení advokáta za úplatu bez výslovné zákonné úpravy, neboť zákon o advokacii ve znění novely žádné podmínky pro určení advokáta za úplatu nevyjádřil. To však nelze. Napadené rozhodnutí je tak z důvodu neexistence zákonného podkladu nicotné. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, č. j. 6 A 76/2001-96. Žalobkyně rovněž nesouhlasila s rozsudkem zdejšího soudu ze dne 23. 1. 2025, č. j. 15 A 57/2024-53. 6. Žalobkyně tvrdila, že jí nemůže být na újmu závěr žalované uvedený v napadeném rozhodnutí, neboť žalovaná neuvedla, že tento závěr je po novele v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21. Žalovaná ignorovala skutečnost, že zdejší soud v rozsudcích ze dne 22. 8. 2024, č. j. 10 A 41/2024-47, a ze dne 30. 9. 2024, č. j. 14 A 43/2024-51, nevyřešil otázku, zda se novela měla či neměla projevit ve vztahu k bodu 54 nálezu Ústavního soudu v § 18 odst. 2 zákona o advokacii za účelem vytvoření právního rámce i pro „majetné“ žadatele, respektive nezvážila předložení věci k posouzení této otázky Ústavnímu soudu. 7. K argumentaci žalované ve spojení s (ne)včasností žádosti žalobkyně dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii žalobkyně tvrdila, že nemá oporu v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2023, č. j. 9 As 122/2022-36 (viz bod 14). 8. Závěrem žalobkyně konstatuje, že by zdejší soud měl věc předložit Ústavnímu soudu k posouzení ústavnosti právní úpravy. III. Vyjádření žalované k podané žalobě a související vyjádření 9. Žalovaná, Česká advokátní komora, ve svém vyjádření k žalobě ze dne 5. května 2025 navrhla její zamítnutí jako nedůvodné. Uvedla, že žalobkyně se na ni dlouhodobě a opakovaně obrací s žádostmi o určení advokáta, přičemž v obou nyní posuzovaných případech žádala o určení advokáta k podání ústavních stížností proti rozhodnutím Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu. Žalovaná rozhodla o nevyhovění žádostem žalobkyně dne 4. listopadu 2024, a to z důvodu nesplnění zákonných podmínek dle § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 zákona o advokacii. 10. Konkrétně žalovaná uvedla, že žalobkyně: a) neprokázala, že by jí alespoň dva oslovení advokáti odmítli poskytnout požadovanou právní službu, jak vyžaduje zákon, b) podala žádosti o určení advokáta těsně před uplynutím lhůty pro podání ústavní stížnosti, čímž znemožnila efektivní poskytnutí právní služby. 11. Žalovaná dále poukázala na to, že žalobkyně si ústavní stížnosti podala sama, bez právního zastoupení, a obě byly Ústavním soudem odmítnuty. Vzhledem k tomu považuje žalobu za akademickou, neboť předmět právní služby, pro který bylo určení advokáta požadováno, již odpadl. 12. Ve vztahu k právní úpravě žalovaná uvedla, že od 1. 1. 2024 je účinná novela zákona o advokacii, která výslovně upravuje institut určení advokáta za úplatu. V této souvislosti odkázala na § 23 odst. 5 zákona o advokacii, podle něhož klient hradí odměnu určenému advokátovi, a na § 18c odst. 3, který stanoví povinnost doložit neúspěšné oslovení dvou advokátů. Žalovaná tvrdí, že žalobkyně tyto podmínky nesplnila. 13. Závěrem žalovaná uvedla, že její rozhodnutí odpovídá aktuální právní úpravě a že obdobné žaloby žalobkyně již byly Městským soudem v Praze opakovaně zamítnuty. IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 14. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 15. K nařízenému ústnímu jednání se účastníci řízení po předchozí omluvě (a rovněž ani veřejnost) nedostavili, soud tak v souladu s § 49 odst. 3 s. ř. s. projednal věc v jejich nepřítomnosti a rozsudek vyhlásil vyvěšením zkráceného písemného vyhotovení bez odůvodnění na úřední desce soudu (§ 49 odst. 12 s. ř. s.). 16. Dále soud zdůrazňuje, že napadená rozhodnutí žalovaná založila na dvou důvodech, pro které nebyl žalobkyni k její žádosti určen advokát (viz výše). Skutečnost, že žalovaná neurčila žalobkyni advokáta ze dvou odlišných důvodů, způsobuje, že soud by byl oprávněn zrušit napadené rozhodnutí pouze a jenom v případě, kdyby v rámci soudního přezkumu neobstál žádný z důvodů, pro který žalovaná žalobkyni advokáta neurčila. Obstojí-li během soudního přezkumu alespoň jeden z důvodů, kterým žalovaná zdůvodnila napadená rozhodnutí, není soud oprávněn napadené rozhodnutí zrušit. 17. Před vlastním vypořádáním žalobních námitek se však soud musel zabývat namítanou nepřezkoumatelností napadených rozhodnutí. 18. V logice soudního přezkumu by se měl soud nejprve zabývat také namítanou nicotností a nepřezkoumatelností napadených rozhodnutí. S ohledem na to, že posouzení této námitky závisí na vyřešení meritorních otázek, na tomto místě toliko podotýká, že žádnou z takových vad neshledal, napadená rozhodnutí nejsou nicotná, jsou založena na řádném zákonném podkladě a vydal je k tomu příslušný správní orgán. 19. Žalobkyně považuje napadená rozhodnutí za nepřezkoumatelné proto, že ve výroku není uvedeno, v jaké konkrétní věci se advokát neurčuje. Dále namítá, že výrok napadených rozhodnutí je vnitřně rozporný. Těmto námitkám soud nepřisvědčil. 20. Podle ustálené judikatury zakládá vnitřní rozpornost výroku nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro jeho nesrozumitelnost. Za nesrozumitelné lze považovat pouze takové rozhodnutí, z jehož výroku nelze vůbec zjistit, jak správní orgán o věci rozhodl, či kdy nelze seznat co je výrok a co odůvodnění, případně též rozhodnutí, z něhož není patrné, které osoby jsou jeho adresátem, nebo rozhodnutí s nevhodnou formulací výroku, která má za následek, že rozhodnutí nikoho nezavazuje (srov. rozsudek NSS ze 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/200378, č. 133/2004 Sb. NSS). 21. Žádnou z těchto vad napadená rozhodnutí netrpí. Výrok rozhodnutí je totiž neoddělitelnou součástí celého napadeného rozhodnutí, a je proto nutné jeho obsah hodnotit v kontextu celého rozhodnutí. Proto postačí, pokud žalovaná v úvodní pasáži odůvodnění napadených rozhodnutí jednoznačně konkretizovala věc, ve které žalobkyni advokáta neurčila. Jednalo se o žádost žalobkyně - ze dne 2. 10. 2024, kterou žalobkyně požádala o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu k zastoupení v řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2024, č. j. 22 Cdo 1515/2024-565, a - ze dne 2. 10. 2024 kterou žalobkyně požádala o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu k zastoupení v řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2024, č. j. 8 A