5 As 29/2009 — Nejvyšší správní soud

17 A 32/2025- 63 - text  7 17 A 32/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: proti žalovanému: TargetWORK s.r.o., IČO 08373761 se sídlem Bezová 1658/1, Praha 4 zastoupený advokátkou Mgr. Kateřinou Nesrstovou se sídlem Lešetín II 7147/0, Zlín Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2025, č. j. MV-3709-2/OBP-2025, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 6. 1. 2025, č. j. MV-3709-2/OBP-2025, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 15 269,40 Kč, a to do rukou jeho zástupkyně Mgr. Kateřiny Nesrstové, advokátky. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo ve sporu z veřejnoprávní smlouvy dle § 141 správního řádu mezi žalobcem (navrhovatel) a Zlínským krajem (odpůrce) rozhodnuto tak, že se žalobci vůči Zlínskému kraji nepřiznává nárok na úhradu paušální náhrady nákladů na ubytování dle § 6e zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů, v celkové výši 532 700 Kč s příslušenstvím. Soud podotýká, že původně se žalobce se svým nárokem vůči Zlínskému kraji obrátil na Okresní soud ve Zlíně s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Okresní soud ve Zlíně dospěl k závěru, že věc nespadá do pravomoci civilních soudů, řízení proto zastavil a věc postoupil žalovanému. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že dne 22. 12. 2022 uzavřel se Zlínským krajem 4 smlouvy týkající se zajištění ubytovacích kapacit pro osoby přicházející z Ukrajiny za účelem získání dočasné ochrany, které budou pro dané ubytovací zařízení přiřazeny v HUMPO (systém státního humanitárního ubytování). Žalobce měl za to, že ze spisu žalovaného je zřejmé, že za trvání smluvního vztahu mu vznikl nárok na úhradu částky 532 700 Kč, k jejímuž zaplacení Zlínský kraj opakovaně bezúspěšně vyzýval. Žalobce k tomu rozepsal obsah jednotlivých smluv a faktur, včetně relevantního období a počtu osob, a poukázal na předžalobní výzvy. 3. Žalobce se ohradil proti tvrzení Zlínského kraje, že po ubytovaných osobách vedených v HUMPO požadoval jakékoli platby či platby přijímal, čímž měl porušit § 6b zákona č. 65/2022 Sb. Tímto obviněním žalobce a jeho jednatele se zabývala též Policie ČR, která v žádném jednání žalobce či jeho jednatele neshledala trestný čin, řešen nebyl ani žádný přestupek. Zlínský kraj tvrdil, že došlo k pozastavení plateb do doby, než věc prošetří Policie ČR. Dle informací žalobce bylo šetření dávno skončeno, Zlínský kraj přesto žalobci nic neuhradil. Z napadeného rozhodnutí přitom dle žalobce vyplývá, že mu byl nárok na finanční plnění odňat, byť Zlínský kraj hovoří pouze o pozastavení. 4. Žalobce očekával, že poté, co byla věc žalovanému postoupena civilním soudem, jej žalovaný vyrozumí o zahájeném sporném řízení, informuje ho o úřední osobě, která řízení povede, předvolá jej k ústnímu jednání či mu alespoň umožní doplnit svá písemná tvrzení před tím, než žalovaný vydá své rozhodnutí, a to zvláště za situace, kdy proti rozhodnutí žalovaného není přípustný řádný opravný prostředek. Nic z toho se nestalo. Ve sporném řízení musí být jeho účastníkům umožněno předkládat a doplňovat svá vyjádření a navrhovat důkazy, přičemž správní orgán by měl řádně vést dokazování. Žalobce podotkl, že by žádal o ústní jednání, pokud by věděl, že bylo zahájeno sporné řízení. 5. Žalobce dále poukázal na zjevnou nedostatečnost odůvodnění napadeného rozhodnutí. Není patrné, jaké důkazy žalovaný provedl a jaké z nich dovodil závěry. Žalovaný se vůbec nezabýval návrhem žalobce adresovaným Okresnímu soudu ve Zlíně. Žalovaný pouze shrnul, že provedl listinné důkazy, které jsou součástí spisového materiálu, aniž by je jakkoli specifikoval. 6. Žalobce akcentoval, že byl připraven navrhovat svědky ohledně toho, že mu žádná z ubytovaných osob vedených v HUMPO nic nehradila, k čemuž uvedl seznam 25 svědků. Žalobce doposud nezjistil, od koho a jaké konkrétní informace měla Policie ČR získat. Stejně tak žalobce nezjistil, kdo je osoba údajně blízká žalobci, která měla hovořit za ubytované osoby na adrese X, jež popřela, že by za ubytování platila. Žádná žalobci blízká osoba na dané adrese nebydlela, dle žalobce je označení neupřesněné osoby za blízkou žalobci účelové, aby se tím znevěrohodnilo její sdělení. 7. Žalobce upozornil, že má dlouhodobé spory s pracovnicí KACPU (Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině), resp. s osobou, která se žalobci představuje jako pracovnice KACPU, G. B. Tato osoba se snaží žalobci systematicky škodit, žalobce si na ni stěžoval žalovanému, který žalobci sdělil, že taková osoba pro něj nepracuje. Tato osoba obchází zaměstnance žalobce a ponouká je k tomu, aby pro žalobce nepracovali s tím, že brzy zkrachuje. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Uvedl, že vycházel ze spisového materiálu postoupeného Okresním soudem ve Zlíně a že provedl listinné důkazy, které byly jeho obsahem. Následně dospěl k závěru, že pokud Zlínský kraj na základě vlastní kontrolní činnosti ve smyslu § 6f odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. a informací získaných od Policie ČR došel k závěru, že u žalobce existuje důvodné podezření z nedodržování podmínek poskytování ubytování dle zákona č. 65/2022 Sb., bylo pozastavení proplácení úhrady paušální náhrady nákladů na ubytování plně v souladu se zákonnou úpravou. Posouzení žaloby soudem 9. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. 10. Po posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 11. Soud rozhodl bez jednání, neboť napadené rozhodnutí je zatíženo vadou řízení dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., mimoto účastníci řízení na výzvu soudu dle § 51 odst. 1 nereagovali. 12. Podle § 36 odst. 3 věta první správního řádu nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. 13. Podle § 141 odst. 4 správního řádu ve sporném řízení vychází správní orgán z důkazů, které byly účastníky navrženy. Pokud navržené důkazy nepostačují ke zjištění stavu věci, může správní orgán provést i důkazy jiné. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází správní orgán při zjišťování stavu věci z důkazů, které byly provedeny. Správní orgán může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. 14. Podle § 141 odst. 6 správního řádu ve sporném řízení může správní orgán vyslechnout účastníka, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. Ustanovení o výslechu svědka platí obdobně. 15. Soud úvodem podotýká, že pokud žalovaný vycházel z toho, že řízení již v dostatečné formě proběhlo před civilním soudem, pak je tato úvaha mylná. Civilní soudní řízení a správní (sporné) řízení se opírají o odlišné procesní předpisy, nelze tudíž vycházet z toho, že po postoupení věci soudem správnímu orgánu může správní orgán bez dalšího převzít stav řízení. Správní orgán „přebírá“ pouze to, že řízení bylo zahájeno, a to dnem podání návrhu u civilního soudu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 89/97). To samozřejmě neznamená, že správní orgán nemůže z podkladů obsažených v postoupeném soudním spisu vycházet, soudní spis se stává součástí správního spisu. Správní orgán má však povinnosti vyplývající ze správního řádu a ty musí být dodrženy. Soud k tomu poznamenává, že se žalovaného dotazoval, zda soudu předložil úplný správní spis, přičemž žalovaný sdělil, že obsahem jeho správního spisu je pouze spis Okresního soudu ve Zlíně a napadené rozhodnutí. 16. Soud konstatuje, že žalovaný nedodržel § 36 odst. 3 věta první správního řádu, tedy nedal žalobci možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Dikce § 141 správního řádu přitom nestanoví, že by ve sporném řízení byla vyloučena aplikace § 36 odst. 3 věta první správního řádu, a nestanoví ani, že by vydání rozhodnutí ve sporném řízení mohlo být prvním úkonem v řízení. Na právě uvedeném nic nemění ani okolnost, že ve sporném řízení ohledně důkazů převládá dle § 141 odst. 4 správního řádu zásada projednací (správní orgán však může provést i účastníky nenavržené důkazy), ani to, že žalobce mohl mít k dispozici veškeré podklady, z nichž žalovaný vycházel (spis Okresního soudu ve Zlíně obsahuje podání žalobce a Zlínského kraje, které bylo žalobci soudem zasíláno). 17. Podstato