17 A 81/2025 – Městský soud v Praze

17 A 81/2025- 39 - text [OBRÁZEK] 17 A 81/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobkyně: Z. Š. bytem X proti žalované: Česká advokátní komora se sídlem Národní 118/16, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 29. 4. 2025, č. j. 10.04-000030/25-0002 a č. j. 10.04-000031/25-0002, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vyslovení nicotnosti v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto tak, že se žalobkyni neurčuje advokát k poskytnutí právní služby za úplatu dle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. V případě rozhodnutí č. j. 10.04-000030/25-0002 (dále jen „první napadené rozhodnutí“) se jednalo o řízení před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 3 As 22/2025 o kasační stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 23. 1. 2025, č. j. 15 A 57/2024-53. V případě rozhodnutí č. j. 10.04-000031/25-0002 (dále jen „druhé napadené rozhodnutí“) se jednalo o řízení před Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 1073/25 o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2025, č. j. 2 As 249/2024-27. 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že jsou napadená rozhodnutí vnitřně rozporná. Žalovaná v nich na jednu stranu zmiňuje, že jde o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu, na druhou stranu odkazuje na § 18c zákona o advokacii, který se dle žalobkyně týká bezplatné právní služby. Žalobkyně označila napadená rozhodnutí za nicotná, přičemž odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21. 3. Dle přesvědčení žalobkyně si žalovaná nastavila podmínky pro určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu bez výslovné zákonné úpravy, neboť zákon o advokacii ve znění novely účinné od 1. 1. 2024 žádné podmínky pro určení advokáta za úplatu nevyjádřil. Žalobkyně citovala rozsudek zdejšího soudu ze dne 21. 10. 2024, č. j. 18 A 17/2024-42, jenž v obdobné věci aproboval závěry žalované, s čímž nesouhlasila. Ukládat povinnosti na základě neexistující právní úpravy je dle žalobkyně protiústavní a činí to napadená rozhodnutí nicotnými. 4. Žalobkyně vyjádřila pochybnosti o tom, zda formulář Žádost o právní službu za úplatu pro fyzickou osobu (§ 18c odst. 4 věta druhá zákona o advokacii) má či nemá oporu v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 44/21, neboť obsahuje položku, zda bylo žádáno o ustanovení zástupce soudem. Totéž platí i pro vyhlášku č. 120/2018 Sb., o stanovení formulářů žádosti o určení advokáta a formuláře podnětu k poskytnutí jednorázové právní porady, ve znění pozdějších předpisů. Je též otázkou, zda se novela účinná od 1. 1. 2024 měla či neměla projevit ve vztahu k bodu 54 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 44/21 v § 18 odst. 2 zákona o advokacii za účelem vytvoření právního rámce i pro majetné žadatele. 5. Dle žalobkyně nebyla novelou účinnou od 1. 1. 2024 odstraněna mezera v zákoně, v žádném odstavci § 18c zákona o advokacii totiž není uvedeno slovní spojení „za úplatu“. Dikce § 18c odst. 4 a § 23 odst. 5 zákona o advokacii vedle sebe dle žalobkyně neobstojí, protože druhé zmiňované ustanovení obsahuje slovní spojení „za úplatu“. 6. S ohledem na výše uvedené pak žalovaná nesprávně aplikovala § 18c odst. 3 zákona o advokacii vyžadující, aby žadatel v žádosti uvedl jména dvou oslovených advokátů, kteří mu odmítli poskytnout požadovanou právní službu. 7. K argumentaci žalované ve spojení s (ne)včasností žádosti žalobkyně dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii žalobkyně tvrdila, že nemá oporu v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2023, č. j. 9 As 122/2022-36 (viz bod 14). 8. Závěrem žalobkyně konstatuje, že by zdejší soud měl věc předložit Ústavnímu soudu k posouzení ústavnosti právní úpravy. Vyjádření žalované 9. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že řízení sp. zn. 3 As 22/2025 již skončilo usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2025, č. j. 3As 22/2025-28, o odmítnutí podané kasační stížnosti. Rovněž řízení sp. zn. I. ÚS 1073/25 již skončilo usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2025, sp. zn. I. ÚS 1073/25, o odmítnutí podané ústavní stížnosti. V obou případech tak odpadl předmět řízení žalobkyní poptávané právní služby. Pokud by soud nyní žalobě vyhověl, žalovaná by řízení o žádostech zastavila. Z výše citovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu přitom vyplývá, že podání žalobkyně mají obstrukční charakter a pouze vyvolávají zbytečné soudní spory. 10. Žalovaná akcentovala, že žalobkyně výslovně ve své žádosti zmínila, že jména dvou advokátů, kteří ji v této věci měli odmítnout poskytnutí právní služby, neuvádí, protože to zákon neukládá. To však odporuje § 23 odst. 5 ve spojení s § 18c odst. 3 zákona o advokacii. Žalovaná ze své iniciativy (zákon jí to neukládá) žalobkyni již dříve poučovala o tom, jak má řádně podat žádost. Znění § 18c odst. 2 zákona o advokacii přitom nebylo novelou účinnou od 1. 1. 2024 a předtím ani Ústavním soudem nijak dotčeno. 11. Co se týče včasnosti žádosti, v prvním napadeném rozhodnutí se jednalo o to, že žalobkyně ve své žádosti nevyplnila údaj o tom, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí správního soudu, které hodlala napadnout kasační stížností. Nestačí proto zjistit (jinak, bez součinnosti žalobkyně), kdy bylo zahájeno řízení o kasační stížnosti podané žalobkyní bez řádného právního zastoupení, ale kdy jí bylo rozhodnutí správního soudu doručeno. Včasnost své žádosti o určení advokáta musí prokazovat žadatelka. U druhého napadeného rozhodnutí nebyla včasná proto, že byla podána 4 dny před koncem lhůty pro podání ústavní stížnosti. Jednání před soudem 12. K nařízenému ústnímu jednání dne 10. 11. 2025 se účastníci po předchozí omluvě (a rovněž ani veřejnost) nedostavili, soud tak v souladu s § 49 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), projednal věc v jejich nepřítomnosti a rozsudek vyhlásil vyvěšením zkráceného písemného vyhotovení bez odůvodnění na úřední desce soudu (§ 49 odst. 12 s. ř. s.). Posouzení žaloby soudem 13. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). 14. Po posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 15. Podle § 18 odst. 2 zákona o advokacii ten, kdo nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů a ani si nemůže zajistit poskytnutí právních služeb jinak (dále jen "žadatel"), má právo, aby mu Komora na základě jeho včasné žádosti určila advokáta k poskytnutí a) právní porady podle § 18a nebo b) právní služby podle § 18c. 16. Podle § 18c odst. 3 zákona o advokacii nejde-li o poskytnutí právní služby na náklady státu podle § 23 odst. 3, je žadatel povinen v žádosti podle odstavce 2 [o určení advokáta k poskytnutí právní služby] doložit, že se neúspěšně pokusil zajistit si poskytnutí právní služby prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů. 17. Podle § 18c odst. 4 zákona o advokacii k žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně musí žadatel přiložit doklady o výši příjmu žadatele a společně s ním posuzovaných osob za období 6 kalendářních měsíců předcházejících podání žádosti, jakož i doklady o jeho majetkových poměrech. Podrobnosti náležitostí žádosti a způsob prokazování příjmových a majetkových poměrů žadatele v případě žádosti o poskytnutí právní služby bezplatně, jakož i rozsah údajů, které je žadatel povinen Komoře sdělit, stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou. 18. Podle § 23 odst. 3 zákona o advokacii byl-li advokát určen podle § 18c k poskytnutí právní služby bezplatně a spočívá-li právní služba v zastoupení v řízení před orgány veřejné správy a v řízení před Ústavním soudem, hradí jeho odměnu stát podle právního předpisu upravujícího mimosmluvní odměnu, není-li stanoveno jinak. V ostatních věcech má advokát určený podle § 18c k poskytnutí právní služby bezplatně pouze nárok na poskytnutí náhrady podle stavovského předpisu. Ustanovení § 22 odst. 1 části věty za středníkem se nepoužije. 19. Podle § 23 odst. 5 zákona o advokacii byl-li advokát určen podle § 18c k poskytnutí právní služby za úplatu, hradí jeho odměnu klient podle právního předpisu upravujícího mimosmluvní odměnu, nedohodne-li se advokát s klientem jinak. 20. V logice soudního přezkumu by se měl soud nejprve zabývat namítanou nicotností a nepřezkoumatelností (vnitřní rozporností) napadených rozhodnutí. S ohledem na to, že posouzení této námitky závisí na vyřešení meritorních otázek, na tomto místě toliko podotýká, že žádnou z takových vad neshledal, napadená rozhodnutí nejsou nicotná, jsou založena na řádném zákonném podkladě, vydal je k tomu příslušný správní orgán a nejsou vnitřně rozporná. 21. Soud zdůrazňuje, že napadená rozhod