2 As 37/2006 — Nejvyšší správní soud

17 Ad 8/2025- 51 - text  9 17 Ad 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobkyně: proti žalovanému: Mgr. H. Ř. bytem X zastoupena Odborovým svazem státních orgánů a organizací, IČO: 00469351 se sídlem Praha 1, Senovážné náměstí 978/23 Nejvyšší státní tajemník se sídlem Praha 1, Jindřišská 34 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2025, č. j. MV-33005-8/SR-2025, takto: I. Rozhodnutí Nejvyššího státního tajemníka ze dne 15. 5. 2025, č. j. MV-33005-8/SR-2025, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 3 000 Kč, a to do rukou jejího zástupce Odborového svazu státních orgánů a organizací. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítnuto její odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí státního tajemníka v Úřadu vlády České republiky ze dne 7. 1. 2025, č. j. 526-2025-UVCR. Uvedeným rozhodnutím byla žalobkyně prvním výrokem podle § 62 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „zákon o státní službě“), ode dne doručení tohoto rozhodnutí zařazena mimo výkon služby. Druhým výrokem byl žalobkyni podle § 62 odst. 2 zákona o státní službě ode dne doručení tohoto rozhodnutí určen plat ve výši 80 % jejího měsíčního platu, tj. 35 432 Kč. II. Obsah žaloby 2. V prvním žalobním bodě žalobkyně namítala, že úvaha žalovaného, podle které správní spis neobsahuje důkaz o účelovém zacílení organizační změny vůči žalobkyni, neboť zrušení jejího místa proběhlo v rámci širší reorganizace na Úřadu vlády, neobstojí. Tvrdila, že skutečnost, že se organizační změna dotkla i jiných služebních míst, nezbavuje služební orgán odpovědnosti za individuální posouzení účelovosti zásahu vůči ní. Tvrdila, že žalovaný vůbec nereflektoval žádosti žalobkyně o doplnění dalších důkazů, které po nahlédnutí do spisu požadovala ve „Vyjádření Mgr. Římské po nahlédnutí do spisu ze dne ze dne 27. 3. 2025“, i když bylo zřejmé, že tyto dokumenty souvisely se správním řízením. 3. Dle žalobkyně žalovaný pominul obsahové hodnocení okolností, které by mohly nasvědčovat jejímu systematickému znevýhodňování, a to včetně časové souslednosti organizačních zásahů vůči ní. Tvrdila, že se žalovaný věcně nezabýval obsahem jejích sdělení a možným charakterem závažného porušení právních předpisů, a především nevzal v úvahu preventivní a ochrannou funkci zákona č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů (dále jen „zákon o ochraně oznamovatelů“), zejména zákaz odvetných opatření (viz § 4 tohoto zákona). 4. Konečně žalobkyně poukázala na to, že závěry napadeného rozhodnutí jsou v rozporu s předchozím rozhodnutím žalovaného, podle kterého nedošlo k dostatečnému prošetření, zda se nejedná o pronásledování oznamovatele. Tvrdila, že k avizovanému prošetření nedošlo, Etická komise Úřadu vlády ČR toto odmítla šetřit. Služební orgán na předané oznámení nereagoval. 5. V druhém žalobním bodě žalobkyně namítala, že systemizace pro rok 2025, která byla schválena usnesením vlády ze dne 27. 11. 2024, č. 862, (dále jen „systemizace“) nesledovala zákonný účel, neboť jejím účelem bylo umožnit skončení jejího služebního poměru. Systemizace je tak nezákonná. Uvedené žalobkyně dovozovala z následujících skutečností: (1) žalobkyně byla opakovaně cílem šikanózního chování, včetně opakovaných pokusů o ukončení jejího služebního poměru, (2) systemizaci začal služební úřad připravovat nejpozději v měsíci listopadu 2024, tedy 3 měsíce poté, co jí služební orgán na toto místo zařadil, (3) ke zrušení služebního místa žalobkyně nebyly žádné věcné ani agendové důvody, (4) ve velmi krátké časové souslednosti vypsal služební orgán výběrové řízení na obsazení shodného služebního místa. 6. Vypořádání obdobné námitky v napadeném rozhodnutí považovala žalobkyně za formalistické. Dle žalobkyně žalovaný rezignoval na povinnost přezkoumat zákonnost a konkrétní dopady organizační změny na její služební poměr, včetně možného porušení zásad rovného zacházení a ochrany před diskriminací. 7. Účelovost zrušení svého služebního místa žalobkyně dovozovala i ze skutečnosti, že služebním úřadem tvrzená „racionalizace“ činností v rámci Oddělení analýz, finančního řízení a koordinace výzkumu, vývoje a inovací vyústila v zaměstnání několika zaměstnanců na dohody o pracích mimo pracovní poměr k zajištění aktualizace Analýzy stavu VaVaI. Uvedenou skutečnost služební orgán odmítl doložit s odůvodněním, že se to nijak netýká přezkumu napadeného rozhodnutí. Tato skutečnost dle žalobkyně dokládá, že k řádnému zajištění fungování daného oddělení vede pouze posílení personálních stavů, nikoliv rušení systemizovaných služebních míst. 8. Ve třetím žalobním bodě měla žalobkyně za to, že zrušení jejího služebního místa bylo odvetným opatřením namířeným proti ní. Služební orgán sledoval cíl skončení služebního poměru se žalobkyní v návaznosti na to, že se zákonným způsobem domáhala svých práv, a to za přispění a právní pomoci Odborového svazu státních orgánů a organizací, kterého je žalobkyně členkou. Služební orgán při přípravě systemizace nebyl veden žádnými důvody souvisejícími se zajištěním plnění svých úkolů a zvolil takový postup, který ji nedůvodně, nepřiměřeně a protiprávně zkrátil na jejích právech. Došlo tak k porušení povinností služebního orgánu (viz § 2 odst. 2 až 4 správního řádu). 9. Ve čtvrtém žalobním bodě žalobkyně tvrdila, že služební orgán porušil svou povinnost zjistit před rozhodnutím o zařazení mimo výkon služby, zda existuje vhodné služební místo, když s hledáním započal opožděně až 16. 12. 2024, tedy tři týdny před vydáním prvostupňového rozhodnutí. Ze spisu vyplývá, že služební orgán k datům 16. 12. 2024, 31. 12. 2024 a 6. 1. 2025 prověřoval volná služební místa v rámci Úřadu vlády ČR, přičemž dospěl k závěru, že žádné z nich není pro žalobkyni vhodné. Mezi zvažovanými místy byla např. místa v oblasti interního auditu (ID 30025773, 30111350), personalistiky (ID 30025724), mzdového účetnictví (ID 30025348) či protidrogové politiky (ID 30095973), která však dle služebního orgánu neodpovídala odbornému profilu žalobkyně nebo již byla zatížena vyhlášeným výběrovým řízením či obsazena. Místa v oboru služby Výzkum, vývoj a inovace ani Regionální rozvoj, odpovídající kvalifikaci žalobkyně, nebyla dle služebního orgánu k dispozici. Výběr byl navíc zužován požadavky na platovou třídu a specifické kvalifikace. Žalobkyně měla za to, že některá z těchto míst mohla být vhodná, což služební orgán bez bližšího zhodnocení odmítl. Žalobkyně tak měla za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, čímž došlo k porušení § 3 správního řádu. 10. Dle žalobkyně liknavý a formální přístup služebního orgánu zavdává důvodné pochybnosti o řádném postupu a svědčí o snaze formálně dostát zákonným požadavkům než o skutečné vůli žalobkyni v rámci státní služby dále zaměstnat. Tento přístup přitom nebyl ojedinělý, ale v případě žalobkyně se opakoval, jak dokládá i výrok kolegyně Mgr. H., který jí byl sdělen: „Už nikdo neví, jak se jí zbavit.“. Žalobkyně byla dlouholetou a zkušenou úřednicí s doloženou praxí, pochvalami a opakovanými odměnami za kvalitně vykonanou práci. Služební orgán tak měl vynaložit veškeré úsilí, aby pro ni zajistil adekvátní pokračování ve státní službě. To se však nestalo, čímž došlo k porušení zásady dobré správy a ke zpochybnění zákonnosti celého rozhodnutí. 11. V pátém žalobním bodě žalobkyně namítala, že žalovaný postupoval v rozporu s § 62 odst. 3 zákona o státní službě a v rozporu s principy dobré správy dle § 4 odst. 3 a § 6 správního řádu. Tvrdila, že žalovaný po dobu několika měsíců (prosinec až květen) nevyvinul žádnou prokazatelnou aktivitu, která by směřovala k nalezení jiného vhodného služebního místa pro žalobkyni. Žalobkyně sama musela opakovaně iniciovat komunikaci, aktivně se dožadovat přehledu volných míst a žádat o převedení. Přesto jí nebyly ze strany žalovaného sděleny žádné konkrétní důvody, proč nemohla být převedena na místa, která si na základě svých zkušeností a kvalifikace sama vyhodnotila jako vhodná (viz ID 30025773, ID 30111350, ID 30025772). Žádná objektivní ani písemná zdůvodnění odmítnutí těchto míst jí nebyla nikdy předložena. 12. Konečně namítala, že rozhodnutí služebních orgánů byla vydána za účinnosti novely zákona o státní službě provedené zákonem č. 448/2024 Sb., která s účinností od 1. 1. 2025 zásadně zkrátila dobu zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů podle § 74 odst. 1 písm. g) zákona o státní službě z původních šesti měsíců na tři. V návaznosti na tuto změnu došlo rovněž ke snížení odbytného. Tvrdila, že navzdory této nové právní úpravě nedošlo k žádné odpovídající zm