17 Af 6/2025 – Městský soud v Praze

17 Af 6/2025- 43 - text 8 17 Af 6/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobkyně: proti žalovanému: Elegant partner s.r.o., IČO: 08178631 sídlem Na Jarově 2425/4, Praha 3 zastoupena daňovým poradcem Rambousek a partner a.s., IČO 64829391 sídlem Křišťanova 4, Praha 3 Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2025, č. j. 477/25/5300-21442-809464, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně brojí proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 17. 1. 2025, č. j. 477/25/5300-21442-809464, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti dodatečným platebním výměrům ze dne 8. 2. 2024 na daň z přidané hodnoty (DPH) za zdaňovací období září až prosinec 2020, které vydal Finanční úřad pro hlavní město Prahu. Předmětem sporu je, zda byly u žalobkyně v předmětných zdaňovacích obdobích splněny hmotněprávní podmínky pro vznik práva na odpočet DPH. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné z důvodu porušení několika základních zásad správního řízení a daňového práva. 3. Předně žalobkyně tvrdí, že v průběhu řízení došlo k nepřípustné změně právní kvalifikace skutkového stavu. Zatímco po dobu více než tří let správce daně vedl řízení s cílem prokázat její vědomé zapojení do daňového podvodu, v závěrečné fázi řízení došlo k náhlé změně právního názoru, kdy bylo rozhodnuto, že žalobkyně neprokázala přijetí zdanitelného plnění, a důkazní břemeno bylo přeneseno na ni. Tato změna podle žalobkyně porušuje zásadu legitimního očekávání a předvídatelnosti správních aktů. 4. Dále žalobkyně namítá, že délka daňové kontroly, která přesáhla tři roky, je v rozporu se zásadou rychlosti řízení dle § 7 odst. 1 daňového řádu. Uvádí, že správce daně po většinu této doby zkoumal skutkové okolnosti, které nakonec nebyly podkladem pro doměření daně, čímž došlo k neúčelnému prodlužování řízení. 5. Žalobkyně rovněž brojí proti způsobu, jakým bylo přeneseno důkazní břemeno. Tvrdí, že výzva k prokázání skutečností neobsahovala jasné poučení o změně právního názoru a že z jejího obsahu nebylo zřejmé, že důkazní břemeno již neleží na správci daně. Z těchto důvodů požádala žalovaného o vyjasnění postupu svým podáním ze dne 4.11.2024. Žalovaný nejenomže na toto podání neodpověděl a situaci neobjasnil, ale na základě toho konstatoval, že žalobkyně vznesením tohoto dotazu neunesla důkazní břemeno. V důsledku toho neměla žalobkyně možnost se na tuto změnu adekvátně připravit a reagovat. Žalovaný vůči ní tudíž postupoval překvapivě, což neodpovídá závěrům Nejvyššího správního soudu vyřčeným v rozsudku ze dne 27. 9. 2017, č. j. 1 Afs 102/2016-34. 6. Další žalobní námitky směřují proti způsobu hodnocení důkazů. Žalobkyně uvádí, že předložila daňové doklady, smlouvy, objednávky, předávací protokoly a doklady o platbách, které podle jejího názoru dostatečně prokazují skutečné přijetí zdanitelného plnění. Správní orgán však tyto důkazy zpochybnil na základě formálních nedostatků, aniž by prokázal, že plnění nebylo skutečně poskytnuto. 7. V závěru žalobkyně tvrdí, že byla postupem správního orgánu zkrácena na svých subjektivních právech, zejména na právu na spravedlivý proces a na právu na předvídatelný a konzistentní postup správních orgánů. Navrhuje proto, aby soud napadené rozhodnutí zrušil v plném rozsahu a žalovanému uložil povinnost nahradit náklady řízení. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 8. Žalovaný se ve svém vyjádření neztotožnil se závěry žalobkyně. K námitce nadměrné délky daňové kontroly uvádí, že kontrola trvala od 1. 3. 2021 do 8. 2. 2024, tedy méně než tři roky a nikoliv více než tři roky, jak tvrdí žalobkyně. Tuto dobu považuje za přiměřenou vzhledem ke složitosti případu a dodává, že žalobkyně měla možnost podat podnět proti nečinnosti dle § 38 daňového řádu, čehož však nevyužila. 9. K námitce změny právního názoru a přenesení důkazního břemene žalovaný konstatuje, že změna právní kvalifikace v odvolacím řízení je přípustná a byla řádně žalobkyni oznámena prostřednictvím výzvy a následného seznámení se závěry odvolacího orgánu před vydáním rozhodnutí. Žalovaný tvrdí, že důkazní břemeno bylo rozloženo v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2024, č. j. 9 Afs 2/2024-39, a že žalobkyně byla vyzvána k prokázání skutečností, které nebyly dostatečně doloženy. Výzva byla podle žalovaného srozumitelná a její účel byl zřejmý. Dle žalovaného je změna právní kvalifikace u odvolacího orgánu i v neprospěch odvolatele možná dle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2009, č .j. 8 Afs 15/2007-75, Sb. NSS 1865/2009, popř. dále dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2024, č. j. 5 Afs 204/2023-62, či rozsudku zdejšího soudu ze dne 22. 7. 2022, č. j. 6 Af 21/2020-64. Žalovaný dále nereagoval na další podání žalobkyně, jímž se domáhala dalšího upřesnění výzvy k součinnosti, z důvodu blížícího se konce prekluzivní lhůty, přičemž podání žalobkyně bylo dle žalovaného vedeno s úmyslem procesní obstrukce. 10. K námitce, že žalobkyně unesla důkazní břemeno, žalovaný uvádí, že žalobkyně neprokázala přijetí zdanitelného plnění ani jeho rozsah, a to zejména s ohledem na pochybnosti o věrohodnosti předložených dokladů, hotovostních platbách v řádu milionů korun, absenci materiálně-technického zázemí dodavatelů a jejich sídlech na virtuálních adresách. Žalovaný rovněž zpochybňuje věrohodnost smluv a dalších dokumentů, které považuje za formálně nedostatečné. 11. Závěrem žalovaný konstatuje, že napadené rozhodnutí netrpí žádnými vadami, které by odůvodňovaly jeho zrušení, a navrhuje, aby soud žalobu zamítl a žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení. IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 12. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 13. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Veškeré podklady a listiny, z nichž soud vycházel a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Zároveň nebylo navrženo provedení důkazních prostředků, které by nebyly součástí správního spisu předloženého žalovaným. 14. Žaloba není důvodná. 15. Námitka žalobkyně ohledně nepřiměřené délky daňové kontroly není důvodná. Daňová kontrola sice trvala téměř 3 roky, ovšem žalobkyně neuvádí, jak by tato délka sama o sobě mohla zapříčinit nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobkyně se v průběhu kontroly ostatně sama nepokoušela jí tvrzenou nečinnost správce daně odstranit. Rovněž nelze presumovat, že délka daňové kontroly byla nepřiměřená, protože kupř. z opakovaných předvolání svědka Ing. M. Ř. (prokurista společností PUNCTO BUSINESS s.r.o. a KARUBOS s.r.o.) k výpovědi ze dne 21. 3. 2022, č. j. 2140534/22/2005-61563-111494, a ze dne 20. 4. 2022, č. j. 3503528/22/2005-61563-109280 vyplývá, že správci daně nebyla od zapojených osob poskytována plná součinnost, což mohlo mít za následek také delší dobu administrace daňové kontroly. Samotná délka proto v této věci nebyla s to založit nezákonnost napadeného rozhodnutí, resp. mu předcházejících dodatečných platebních výměrů. 16. Žalobkyně dále považuje postup správce daně za překvapivý, když po rozsáhlejší dobu vedení daňové kontroly vycházel ze splnění hmotněprávních podmínek pro daňový odpočet a pokoušel se prokázat vědomou či nevědomou účast žalobkyně na daňovém podvodu, ovšem v odvolacím řízení toto právní hodnocení žalovaný opustil a vyhodnotil, že nedošlo k naplnění hmotněprávních podmínek pro odpočet z důvodu neprokázání uplatňovaných plnění. Žalobkyně v tomto spatřuje zkrácení o možnost efektivní procesní obrany, protože s uvedenou eventualitou nepočítala, a ze strany žalovaného jí nebylo dostatečně objasněno, jaké informace od ní chce doložit. 17. Námitka není důvodná. Žalobkyni lze přisvědčit v tom, že v odvolacím řízení došlo ke změně v právním hodnocení věci. To ovšem nelze považovat za překvapivé. Dle správního spisu byla žalobkyně vyzvána k prokázání konkrétního rozsahu a předmětu plnění poskytnutého jejími dodavateli již výzvou k prokázání skutečností ze dne 4. 4. 2022, č. j. 2904328/22/2005-61563-109280 (ve vztahu ke společnostem PUNCTO BUSINESS s.r.o., KARUBOS s.r.o., VID Praha s.r.o., a MONSELYK s.r.o.). Analogicky pak správc