9 As 338/2018 — Nejvyšší správní soud

18 A 34/2025- 130 - text 11 18 A 34/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobce: T. H., narozen X t. č. pobytem X proti žalované: Vězeňská služba České republiky - Vazební věznice Praha Ruzyně sídlem Staré náměstí 3, 161 02 Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí ředitele Vazební věznice Praha Ruzyně z 30. 5. 2025, o nařízení realizace návštěv s dělící přepážkou, a proti rozhodnutí 1. zástupce ředitele Vazební věznice Praha Ruzyně z 10. 7. 2025, č. j. VS-113130-7/ČJ-2025-800132 takto: I. Řízení se v části, v níž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí ředitele Vazební věznice Praha Ruzyně z 30. 5. 2025, o nařízení realizace návštěv s dělící přepážkou, zastavuje. II. Rozhodnutí 1. zástupce ředitele Vazební věznice Praha Ruzyně z 10. 7. 2025, č. j. VS-113130-7/ČJ-2025-800132, se ruší a věc se žalované vrací k dalšímu řízení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 1. Dne 6. 6. 2025 byla zdejšímu soudu doručena blíže neoznačená žaloba z 3. 6. 2025, kterou žalobce zaměřil vůči organizační složce státu v podobě Vazební věznice Praha - Ruzyně. K této žalobě připojil dále podrobněji odůvodněné podání, nadepsané rovněž jako žaloba a adresované Městskému státnímu zastupitelství v Praze, na něž rovněž odkázal. K žalobě připojil i návrh na nařízení předběžného opatření, který je rovněž blíže specifikován v druhém podání. 2. Usnesením z 10. 6. 2025, č. j. 18 A 34/2025 - 8, soud vyzval žalobce k odstranění vad žaloby, především k tomu, aby řádně specifikoval konkrétní úkon či postup správního orgánu, v němž vnímá dotčení svých veřejných subjektivních práv. V tomto usnesení soud též popsal, že z obsahu původní žaloby seznal, že žalobce žalovanému vytýká, že nebyl převeden na vnitřní střežené pracoviště, že mu byl uložen zákaz řádných návštěv a že celá věc souvisí se zjištěním či pochybením v šatně odsouzených na vnějším pracovišti K. na ulici L., Praha X, kde tam pracujícím odsouzeným nebyl zajištěn osobní chráněný (uzamykatelný) prostor. Proto nelze vůči žalobci vyvozovat trestní či kázeňské důsledky. Z druhého podání pak vyplývá, že žaloba patrně směřovala proti vedení řízení o kázeňském přestupku, vycházejícího z toho, že žalobce byl dne 5. 5. 2025 po návratu z vnějšího nestřeženého pracoviště K. pozitivně testován na přítomnost návykové látky. Žalobce uvádí, že žádnou látku vědomě neužil, musela mu být podsunuta v jídle či nápoji (užití drogy nedává v jeho případě logiku); poté došlo k pozastavení pracovní aktivity a zahájení kázeňského řízení s návrhem na kázeňské potrestání. Žalobce dodává, že dříve pracoval na vnitřním pracovišti a žádal, aby nebyl přeřazován z důvodu možného poškození ze strany jiných odsouzených, k čemuž nejspíše došlo. Žalovaný měl přitom zajistit uzamykatelnou skřínku na potraviny, nápoje a věci osobní potřeby, resp. oddělenou uzavřenou šatnu. V druhém podání se žalobce domáhal nařízení předběžného opatření, jímž by soud žalované uložil zařadit žalobce na původní pracoviště nebo na jiné vnitřně střežené pracoviště a aby jí zakázal uložit žalobci kázeňský trest. Soud žalobce upozornil, že ač ve svých podáních nadnesl řadu otázek, jediný konkrétnější postup, vůči kterému žaloba jednoznačně směřovala, bylo vedení řízení o kázeňském přestupku, proti němuž se ovšem soudně nelze bránit žádným ze žalobních typů, ani cestou zásahové žaloby. 3. Podáním doručeným 19. 6. 2025 žalobce specifikoval, že se v důsledku poučení soudu již nedomáhá zastavení kázeňského řízení, brojí však - cestou žaloby podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.) - proti rozhodnutí ředitele žalovaného o vyřazení žalobce z pracoviště (žalobce chtěl být zařazen na vnitřní střežené pracoviště, aby mohl prostřednictvím výdělku hradit výživné pro svou dceru a splatit své dluhy) a proti omezení řádných návštěv. Přiloženým podáním požádal žalobce též o osvobození od soudního poplatku pro nemajetnost. 4. Soud se posléze obrátil ještě na žalovanou. Ta ve svém podání, doručeném soudu 9. 7. 2025, uvedla, že dne 5. 5. 2025 bylo v rámci kontrolní činnosti po návratu z pracoviště s volným pohybem u společnosti K. provedeno orientační toxikologické vyšetření moči žalobce, při kterém byla ve vzorku zjištěna přítomnost látky metamfetamin. Vzorek byl odeslán ještě k toxikologickému vyšetření (konfirmaci), dle něhož byla v moči žalobce potvrzena přítomnost látky metamfetamin a metabolit. Na základě uvedeného zjištění bylo se žalobcem zahájeno kázeňské řízení a dne 4. 7. 2025 mu byl uložen nepodmíněný kázeňský trest celodenní umístění do uzavřeného oddílu na 20 dnů. Proti rozhodnutí podal žalobce včasnou stížnost, ve které zpochybňuje obsah rozhodnutí. O stížnosti dosud nebylo rozhodnuto. 5. Žalovaná dále mj. doplnila, že z důvodu pozitivity na návykovou látku (bezpečnostní důvody) a v souladu s § 19 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (zákon o výkonu trestu), pak dne 9. 5. 2025 schválil ředitel vazební věznice návrh zástupce vedoucího oddělení výkonu trestu vazební věznice na realizaci návštěv s dělící přepážkou (do doby výsledku konfirmace vzorku) a posléze dne 30. 5. 2025 ředitel vazební věznice schválil návrh zástupce vedoucího oddělení výkonu trestu vazební věznice na realizaci návštěv s dělící přepážkou na dobu 6 měsíců. 6. Dále žalobce podáním z 7. 7. 2025 mj. upozornil na vydání rozhodnutí v kázeňském řízení, požádal o ustanovení zástupce, připomněl návrh na nařízení předběžného opatření zařazujícího žalobce do placeného pracovního režimu a dále navrhl i předběžné opatření ve věci nařízení „návštěv za sklem“. Podáním z 14. 7. 2025 pak doplnil (rozšířil) svou žalobu o návrh na zrušení rozhodnutí ve věci uložení kázeňského trestu. 7. K dosavadnímu vývoji řízení soud v podrobnostech odkazuje na usnesení z 21. 7. 2025, č. j. 18 A 34/2025 - 46, kterým žalobu zčásti odmítl (otázka vyřazení z pracoviště, neboť nejde o rozhodnutí, ale potenciálně nezákonný zásah, u kterého ovšem žalobce nevyčerpal prostředky ochrany cestou podnětu státnímu zastupitelství), odmítl s tím související návrh na nařízení předběžného opatření a připustil rozšíření žaloby o žalobu proti rozhodnutí ve věci kázeňského trestu. Ve zmíněném usnesení soud zároveň dovodil, že úkon spočívající v nařízení realizace návštěv s dělící přepážkou (slovy žalobce „za sklem“) podle § 19 odst. 6 zákona o výkonu trestu je rozhodnutím správního orgánu dle § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť splňuje jak formální, tak materiální kritéria. Zákon postup ředitele věznice označuje za rozhodování, formulář označuje úkon ředitele věznice jako rozhodnutí; soud přihlédl též k usnesení rozšířeného senátu NSS z 10. 7. 2018, č. j. 9 As 79/2016 - 41, č. 3779/2018 Sb. NSS, ve věci „Výtka státnímu zástupci“, v němž rozšířenému senátu „postačoval“ jen zcela minimální formální standard, stejně jako obecnému východisku v pochybnostech upřednostnit možnost užití základního žalobního typu, tj. žaloby proti rozhodnutí. Uzavřel, že se jedná o rozhodnutí dle § 65 odst. 1 s. ř. s. Pokud jde o materiální aspekt rozhodnutí, ač dané opatření nepovede k vyloučení, snížení frekvence či délky návštěv (mohou probíhat tak často, jako dosud), realizací návštěv s přepážkou (slovy žalobce „za sklem“) je omezena plnohodnotná podoba návštěvy – žalobce přichází o možnost bezprostředního fyzického kontaktu; podoba komunikace je do určité míry odosobněna. Nelze proto mít za to, že by žalobce nemohlo zkracovat na jeho právech. 8. Usnesením z 6. 8. 2025, č. j. 18 A 34/2025 - 64, soud dále rozhodl o zbývajícím návrhu na nařízení předběžného opatření týkající se návštěv „za sklem“, jenž vyhodnotil jako návrh na přiznání odkladného účinku, a zamítl jej; žalobce současně osvobodil od soudních poplatků a neustanovil mu zástupce. 9. Později bylo soudu doručeno podání z 3. 8. 2025, ve kterém žalobce upozornil, že byl přemístěn do jiné věznice, což spojil právě se svou obranou proti dřívějšímu postupu žalované. Soudu dále předložil podklady k zařazení na pracovišti K. (zejména Popis pracovní činnosti I), kdy nebyl poučen, že strava na pracovišti (na rozdíl od ostatních pracovišť) nebude zajišťována věznicí, jinak by se zařazením nesouhlasil (to zjistil až na pracovišti; totéž platí i pro uzamykatelnou šatnu). Stěží pak může žalovaná po odsouzených požadovat dodržování povinností, pokud je sama nedodržuje. 10. V podání z 6. 8. 2025 žalobce zejména poukázal na § 44 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody (řád výkonu trestu), upozornil na nedostatky poučení odsouzených (příslušníci žalované na jeho pozdější ústní výtky již nereagovali), absenci jakékoliv dohlížející osoby žalované na pracovišti a pravidelných porad. Zopakoval, že za dobu výkonu trestu nepožil žádnou zakázanou látku, zatímco na pracovišti K. pracují odsouzení i civilní zaměstnanci užívající drogy. O to důl