5 Azs 270/2016 — Nejvyšší správní soud

18 A 5/2025- 72 - text 13 18 A 5/2025 [OBRÁZEK]XČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Martina Bobáka a Jana Ferfeckého ve věci žalobkyně: Mgr. K. V. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D. sídlem Slavíkova 1568/23, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1 za účasti: 1) PROREALM, s.r.o., IČO 48109240 sídlem Dolnocholupická 233/21, 143 00 Praha 12 zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Hartmannem sídlem Sokolovská 5/49, 186 00 Praha 8 2) Ing. V. P. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 15. 1. 2025, čj. MHMP 4923/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. K žádosti osoby zúčastněné na řízení 1 (stavebník) Úřad městské části Praha 12 (stavební úřad) rozhodnutím z 29. 7. 2024, čj. P12 33068/2024 OVY (prvostupňové rozhodnutí), umístil stavbu „Revitalizace výrobního areálu - novostavba víceúčelového objektu s bydlením a výstavními prostorami, X“ (stavba). Konkrétně se jednalo o stavbu víceúčelového objektu o dvou sekcích, severní sekcí je sekce bytová (14 bytových jednotek), jižní sekcí je sekce galerijní s výstavními prostorami. Dále je součástí záměru stavba krytého parkingu, zpevněné plochy, vsakovacího zařízení a dvou geotermálních vrtů pro tepelné čerpadlo země/voda. To vše na pozemku parc. č. X v k. ú. X. Stavební úřad o umístění stavby rozhodoval podruhé, neboť jeho rozhodnutí z 28. 11. 2022 žalovaný zrušil rozhodnutím z 24. 1. 2024 (první rozhodnutí) a věc mu vrátil k novému projednání. 2. Žalobkyně vlastní rodinný dům č. p. X a pozemky parc. č. XA a parc. č. XB v k. ú. X. Tyto pozemky se nacházejí poblíž pozemku, na kterém stavební úřad umístil stavbu. Proti prvostupňovému rozhodnutí se odvolala (stejně jako pět dalších osob). V záhlaví označeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) žalovaný potvrdil prvostupňové rozhodnutí a odvolání zamítl. II. Žaloba a vyjádření 3. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně žalobu. Dle ní stavba nerespektuje požadavky na umisťování staveb s ohledem na výškovou regulaci dle nařízení hl. m. Prahy č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, Pražské stavební předpisy (PSP). V lokalitě převládají stavby, jejichž výška odůvodňuje stanovit výškovou hladinu I (0–6 m). Žalobkyně odkázala na Územně analytické podklady hl. m. Prahy, z nichž vyplývá, že stavebník plánuje záměr v území s výškovou hladinou I. Výšková hladina se neurčuje dle nejvyšších staveb v území, ale podle charakteristické a převažující zástavby, kterou v tomto případě tvoří historická zástavba Čechovy čtvrti. Tuto výškovou hladinu stavba svou výškou překračuje. Žalovaný nadto chybně určil dvě výškové hladiny (I & II). Toto není možné. Určit lze jen jednu hladinu (a dle žalobkyně se jednalo o výškovou hladinu I). 4. Stavba neodpovídá charakteru území a parametrům jeho stávající zástavby, čímž porušuje § 20 odst. 1 PSP. Žalobkyně zdůraznila, že území tvoří převážně nízké rodinné domy o 1 či 2 nadzemních podlažích (NP), které určují charakter území. Bytový dům se 3 NP a 14 bytovými jednotkami tento charakter nerespektuje. Výška, objem a kapacita stavby, stejně jako její urbanistické ztvárnění, neodpovídají okolní zástavbě. Na místě stávajícího přízemního domu má vzniknout výrazně vyšší a objemnější objekt, který se vymyká místnímu urbanismu. Žalovaný chybně stanovil regulovanou výšku stavby, neboť za hlavní římsu stavby považoval římsu nad 2. NP. Dle žalobkyně má stavba regulovanou výšku cca 10,7 m, neboť hlavní římsa „galerijní“ části stavby leží nad 3. NP. V tomto smyslu neobstojí odkaz žalovaného na § 27 odst. 2 PSP, který umožňuje nad maximální regulovanou výšku vystavět mimo jiné podkrovní podlaží. 5. Žalobkyně zpochybnila i umístění parkovacích stání v klidném vnitrobloku, který sousedí se zahradami okolních rodinných domů. Pohyb a stání automobilů v daném prostoru je nežádoucí, neboť narušuje kompozici zástavby tvořené rodinnými domy se zahradami. Žalobkyně upozornila, že uliční prostor je rušný, zatímco vnitrobloky slouží k odpočinku obyvatel. Dle ní je nezbytné zachovat jejich klidný charakter a nezatahovat do nich automobilovou dopravu. Stavba zhorší životní podmínky a naruší pohodu bydlení nad přiměřenou míru, což je v rozporu s § 20 odst. 1 PSP. Stavba nerespektuje zájmy vlastníků sousedních pozemků a staveb [§ 76 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)]. 6. Žalovaný ve vyjádření z 12. 3. 2025 navrhl, aby soud zamítl žalobu. Pokud výškové hladiny neurčuje územní nebo regulační plán, tak se stanoví na základě § 26 PSP. Podstatná je právě regulovaná výška, nikoliv počet podlaží, jak tvrdí žalobkyně. Soulad stavebního záměru s územním plánem přezkoumal orgán územního plánování. III. Posouzení žaloby 7. Žaloba je včasná, podala ji osoba k tomu oprávněná. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 8. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. Sám pak neshledal potřebu provádět dokazování nad rámec správního spisu, jímž se dokazování neprovádí. Žalobkyně nenavrhla k důkazu nic, co by již nebylo založeno ve správním spisu. 9. Žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť a) stavební úřad uvedl, že záměr respektuje a rozvíjí hodnoty uceleného architektonického souboru, či že respektuje přírodní hodnoty městské krajiny. Přitom nespecifikoval, co konkrétně tyto termíny znamenají s ohledem na posuzovaný případ, navíc si protiřečí, neboť jinde uvedl, že na daném místě se vyskytuje nesourodá zástavba s velkou rozmanitostí; b) žalovaný nepřezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu jejích odvolacích námitek. 10. Žalobkyně má pravdu, že stavební úřad nevěnoval dostatečnou pozornost dílčím aspektům odůvodnění svého rozhodnutí [bod 9 písm. a) shora]. Použil neurčité právní pojmy, které ovšem nijak nevyložil. Ze s. 9 prvostupňového rozhodnutí nebylo zřejmé, proč se domníval, že stavba respektuje hodnoty uceleného architektonického souboru či přírodní hodnoty městské krajiny. Potud soud souhlasí s žalobkyní. Nelze ovšem přehlédnout, že tyto izolované závěry, které nemají odraz ani ve zbytku prvostupňového rozhodnutí, žalovaný nepřevzal. Soud zdůrazňuje, že žalovaný vystavěl napadené rozhodnutí na tom, že stávající zástavba je heterogenní a že dle něj se nejedná o komponovaný urbanistický celek (např. s. 6 a 8 napadeného rozhodnutí). 11. K tomu soud zdůrazňuje, že správní řízení ovládá zásada jednotnosti řízení. To znamená, že řízení představuje jeden celek až do vydání rozhodnutí a pojímá se dohromady (ve svém komplexu). Jako jeden celek jsou vnímána též rozhodnutí vydaná v jednotlivých fázích řízení [rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) z 15. 3. 2017, čj. 5 Azs 270/2016-39]. V zásadě tedy není vyloučeno, aby odvolací správní orgán napravil vady řízení před správním orgánem prvního stupně. Jak vyplývá z ustálené judikatury NSS (usnesení rozšířeného senátu z 12. 10. 2004, čj. 5 Afs 16/2003-56, č. 534/2005 Sb. NSS, ROMIKA INDUSTRIES, a rozsudky z 28. 12. 2007, čj. 4 As 48/2007-80, či z 29. 11. 2012, čj. 4 Ads 97/2012-66, ZIMBO CZECHIA, bod 41), případné nedostatky odůvodnění prvostupňového rozhodnutí může napravit druhostupňové rozhodnutí, jelikož rozhodnutí správních orgánů prvního a druhého stupně tvoří jeden celek. To platí tím spíše, pokud odvolací orgán vychází ze stejného spisu, resp. stejných skutkových zjištění jako správní orgán prvního stupně (rozsudek NSS ze dne 10. 5. 2017, čj. 7 Azs 86/201733, bod 21). 12. Z napadeného rozhodnutí jako celku zřetelně vyplývají jasně ohraničené úvahy žalovaného zejména stran dílčích aspektů stavby, které žalobkyně zpochybnila v žalobě (například určení výškové hladiny okolní zástavby či určení výšky vlastní stavby). Ve světle pečlivě vysvětlených závěrů žalovaného pak soud nepřikládal význam výše zmíněné nesrovnalostem prvostupňového rozhodnutí. Na tom nic nemění, že tyto dílčí závěry žalovaný výslovně nepopíral. 13. Pro úplnost soud upozorňuje, že zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, pokud pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí vůbec meritorně přezkoumat. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost zpravidla pro účastníky řízení neznamená žádný přínos. Výsledkem je naopak pravidelně prodloužení a prodražení celého řízení. K otázce nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů je vždy nutné přistupovat krajně zdrženlivě (usnesení rozšířeného senátu NSS z