19 A 16/2025 – Městský soud v Praze

19 A 16/2025- 32 - text 16 19 A 16/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: M. M., narozený dne X bytem X státní příslušnost Ukrajina zastoupený advokátem Mgr. Petrem Dvořákem sídlem Vyšehradská 9, 128 00 Praha 2 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 3. 2025, č. j. MV-7541-7/SO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 13. 3. 2025, č. j. MV-7541-7/SO-2025. Napadeným rozhodnutím žalovaná rozhodla o odvolání žalobce podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), tak, že potvrdila výrok I rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 4. 11. 2024, č. j. OAM-21430-23/ZM-2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a zrušila výrok II. tohoto rozhodnutí. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty zamítl (I.) podle § 44a odst. 11 ve spojení s ust. § 46e odst. 1 a dále v návaznosti na § 37 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť účastník řízení nepředložil ve stanovené lhůtě doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti, (II.) podle § 44a odst. 11 téhož zákona, neboť cizinec nesplňuje podmínku uvedenou v § 42g odst. 2 písm. a) citovaného zákona. II. Žalobní body 2. V řízení byla zvlášť závažným způsobem porušena ustanovení o řízení před správním orgánem, tato pochybení jsou takové intenzity, že způsobují nezákonnost napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Správní orgán nevycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, rozhodnutí není řádně odůvodněno, zejména ve vztahu k přiměřenosti napadeného rozhodnutí, správní orgán nedbal oprávněných zájmů žalobce, přijaté řešení neodpovídá okolnostem případu. Žalovaná nevypořádala odvolací námitky, zejména otázku přiměřenosti rozhodnutí. 3. V prvním stupni byla žádost žalobce zamítnuta ze dvou důvodů. Žalobce nepředložil veškeré náležitosti žádosti, respektive se správnímu orgánu nepodařilo ověřit v žádosti uvedené údaje, a nesplnil tak zákonné podmínky pro prodloužení povolení. Druhý důvod pro zamítnutí žádosti byl způsoben špatnou pracovní smlouvou a pochybením zaměstnavatele. Když to žalobce zjistil, zaměstnavatele vyměnil. Tuto vadu pak správní orgán uznal jako odstraněnou a tento důvod zrušil. V platnosti zůstal důvod, že žalobce doložil cestovní doklad toliko v prosté kopii. Žalobce byl vyzván k odstranění vad žádosti, tedy předložení originálu cestovního dokladu, výzva mu byla doručena fikcí, přičemž po marném uplynutí lhůty k uložení byla zásilka vrácena správnímu orgánu zpět. Cestovní pas žalobce doložil také v odvolacím řízení, a to v originále, ale na to už správní orgán nereflektoval s odkazem na koncentraci řízení. 4. Žalobce si je vědom koncentrace řízení, je mu známo, že doručení fikcí, je doručení řádné, je pouze na správním orgánu, jak má být naloženo se zásilkou doručenou fikcí (vhození do schránky x vrácení zpět). Je nutné pohlížet na věc v širších souvislostech, vyjít ze základních zásad činnosti správních orgánů, úkolů správního orgánu v rámci cizineckých řízení a vůbec významu doložení pasu jako takového. Žalobce poukázal na skutečnost, že originál cestovního pasu doložil v rámci odvolacího řízení, když teprve z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně se dozvěděl, že v této skutečnosti je shledávána vada. Žalovaná však uzavřela, že žalobce měl dostatek času k doložení náležitostí v rámci řízení před správním orgánem prvého stupně a k novým důkazům nepřihlédl. Z doložených dokladů je zjevné, že účastník řízení splňuje veškeré podmínky pro prodloužení povolení k pobytu. Navíc účastník řízení tvrdí s odkazem na výše uvedené, že mu nebylo umožněno doložit předmětné doklady dříve. Dle ust. § 82 odst. 4 správního řádu platí, že k novým skutečnostem a návrhům na provedení nových důkazů se přihlédne v průběhu odvolacího řízení jen tehdy, pokud je účastník řízení nemohl uplatnit dříve. Účastník sám doklady doložit reálně nemohl, a tudíž je nutno připustit jejich doložení v rámci odvolacího řízení. Postup správních orgánů byl výsledkem přepjatého formalismu, neodpovídá požadavkům na výkon dobré správy a zamítnutí žádosti je nepřiměřeným opatřením, a to zejména ve vztahu k soukromému životu žalobce. Splnění zákonných podmínek pro kladné posouzení žádosti účastníka řízení je zjevné a vydání kladného rozhodnutí o žádosti, i kdyby se tak mělo stát až v odvolacím řízení, nic nebránilo. 5. Cestovní pas osvědčuje fakticky pouze identitu cizince a správní orgán z něho ověřuje, zda cizinec tráví na území ČR dostatek času. To vše bylo možné zjistit i předložené kopie, navíc správní orgán je schopen tyto údaje ověřit i jinak, v odvolacím řízení byl předložen i originál. Žalobce poukázal na zásadu materiální pravdy a nutnost hledat spravedlivé řešení, což by mělo být hlavní náplní činnosti správních orgánů. Při aplikaci těchto zásad je správním orgánům uloženo odhlédnout od formalistického přístupu a v co možná nevyšší možné míře se zaměřit na nalézání správných řešení. I kdybychom připustili, že žalobcem doložené doklady jsou nepřípustnými novotami, měl správní orgán dostatek podkladů pro to, aby dospěl k závěru, že účastník řízení splňuje zákonné podmínky pro vydání povolení k pobytu. K možnosti a správnosti takového přístupu, oproti přístupu, který slepě trvá na doslovném znění zákona, je třeba odkázat na fakt, že Ústavní soud ve své konstantní judikatuře již mnohokrát konstatoval, že netoleruje orgánům veřejné moci a především obecným soudům formalistický postup za použití sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti. Zdůraznil přitom, že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku, povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96, nález sp. zn. 19/98). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze opomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ve kterém jsou vždy přítomny i principy uznávané demokratickými právními státy. Ústavní soud považuje za samozřejmé a určující pro nalézání práva, že vždy je nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na zjištěných skutkových okolnostech. Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být - jako v dané věci - značně komplikované a netypické; to však nevyvazuje orgány veřejné správy či obecné soudy z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení, jakkoliv se to může jevit složité. Ve věci přepjatého formalismu již rozhodoval taktéž Nejvyšší správní soud, v usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, uvedl, že přepjatý formalismus při posuzování náležitostí žaloby ve správním soudnictví – a stejně tak i jakýchkoliv jiných procesních úkonů účastníků řízení – naprosto neodpovídá principu materiálního právního státu, ale ani samotnému poslání soudnictví. Primárním účelem soudní ochrany obecně je poskytování ochrany subjektivním právům, a pokud jde o správní soudnictví zvláště, potom subjektivním právům veřejným; tato ochrana musí být skutečná a spravedlivá. Soudy jsou nezávislé a nestranné státní orgány, které usilují o nalezení spravedlnosti rozhodováním v konkrétních věcech a které nemohou odmítnout zabývat se určitou věcí ze zcela formálních či spíše formalistických důvodů, ale pouze z takových příčin, které poskytování soudní ochrany skutečně vylučují; jiný přístup by byl stěží ústavně-konformní a znamenal by odepření spravedlnosti. Právo na spravedlivý proces je jedním ze základních práv, které má každý vůči státu, a které mu garantuje nejen Listina základních práv a svobod, ale též Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Meze práva na spravedlivý proces stanoví jednotlivé procesní řády (např. náležitosti žaloby, lhůta pro její podání, procesní podmínky), při jejichž výkladu je v souladu s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod nezbytné šetřit jejich podstaty a smyslu a nezneužívat je k jiným účelům, než pro které byla stanovena. 6. Žalobce je přesvědčen, že v jeho případě by