19 A 28/2025 – Městský soud v Praze

19 A 28/2025- 20 - text 8 19 A 28/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou v právní věci žalobce: F. I., narozený dne X státní příslušnost Republika Uzbekistán zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Císařem sídlem Vyšehradská 415/9, 128 00 Praha 2 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2025, č. j. CPR-17820-3/ČJ-2025-930310-V243, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2025, č. j. CPR-17820-3/ČJ-2025-930310-V243 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí ze dne 23. 4. 2025, č. j. KRPA-103835-21/ČJ-2025-000022-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vydané Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3, 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění a stanovena doba zákazu pobytu dva roky, zároveň byla stanovena doba k vycestování z území do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí dle ust. § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. II. Žalobní body 2. Žalobce namítal, že správním orgánem nebyl náležitě zjištěn skutečný stav věci, a to bez důvodných pochybností, jak je vyžadováno ust. § 3 správního řádu, který představuje základní vodítko pro postup správních orgánů při nalézání spravedlivého řešení v každém konkrétním případě. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, k tomuto navíc přistupuje povinnost správního orgánu zjistit všechny rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu je povinnosti ukládána, v souladu s ust. § 50 odst. 3 správního řádu. Správní orgán důkladně zjistil všechny okolnosti svědčící v neprospěch vyhoštěného účastníka řízení, ale opomněl zjišťovat i skutečnosti v jeho prospěch. V této souvislosti došlo i k porušení ust. § 2 odst. 3 a 4 správního řádu, správní orgán nedbal, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem řešeného případu a byly šetřeny oprávněné zájmy žalobce. Žalovaný pochybil, když aproboval vady rozhodnutí prvoinstančního, čímž zatížil své rozhodnutí stejnými vadami. 3. Není pravdivé, že délka zákazu pobytu se nijak nevymyká opatřením obdobným, žalovaný musí ze své aplikační praxe vědět, že v obdobných věcech je ukládán pouze jeden rok, pokud nevyvstane určitá negativní skutečnost opodstatňující delší zákaz vstupu. V tomto případě žádná taková skutečnost neexistuje a napadené rozhodnutí vybočuje z opatřeních skutkově shodných. 4. Žalobce je předně přesvědčen o nepřiměřenosti napadeného rozhodnutí. Jak samotná forma uloženého opatření, tak délka správního vyhoštění byla vyměřena nepřiměřeně a neadekvátně okolnostem případu a odporuje základním zásadám, především pokud jde o zásady proporcionality a právní jistoty, mělo být postupováno dle § 50a zákona o pobytu cizinců. 5. Žalobce především poukazuje na fakt, že se jednalo o excesivní jednání, jinak zcela bezúhonného a společensky nikterak závadového cizince. S ohledem na nikterak zásadní délku nelegálního pobytu je uložení správního vyhoštění na dobu 2 let v tomto ohledu nepřiměřeným zásahem. Je nutno vážit následky, které má uložené správní vyhoštění pro život cizince a jeho možnost cestovat po území společenství i do budoucna, a volit řešení, které těmto okolnostem odpovídá nejlépe a při co možná nejmenší míře zásahu do práv postižené osoby. Správní orgán měl umožnit žalobci dobrovolné opuštění území České republiky (dále jen „ČR“). V tomto ohledu je nutno vnímat zásadní stigma, které ulpívá na cizinci postiženém správním vyhoštěním, a problémy, které mu způsobí do budoucího života. 6. Správní orgán též nedostatečně posoudil přiměřenost rozhodnutí o správním vyhoštění, pokud jde o zásah do soukromého života žalobce. Prvoinstanční orgán ve svém rozhodnutí sice uvedl hlediska nastíněná ust. § 174a zákona o pobytu cizinců, ale prakticky se s možnými důsledky rozhodnutí pro budoucí život žalobce nevypořádal. Rozhodnutí nepokrývá konkrétní situaci a jen paušálně prochází jednotlivé regulativy, nezohledňuje dostatečně specifika případu. Napadené rozhodnutí zejména nereflektuje polehčující okolnosti, excesivnost jednání, bezúhonnost a společenskou nezávadovost jednání účastníka a jeho spolupráci se správním orgánem. Správní orgán tyto skutečnosti nezohledňuje ani v úvaze o délce vyhoštění. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné s ohledem na nedostatek důvodů, o které se opírá, nebyl řádně zjišťován skutkový stav, bylo pouze konstatováno zázemí na území domovského státu, což však není dostatečný důvod pro odmítnutí nepřiměřenosti rozhodnutí o správním vyhoštění. Není pravdou, že správní orgán neměl data k posouzení přiměřenosti rozhodnutí, kdy mu byl znám základní výčet skutečností, které měl zohlednit. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se podrobně vyjádřil k celé věci a přezkoumatelným způsobem uvedl důvody, pro které bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Uzavřel, že napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem, ve svém postupu neshledal pochybení a navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 8. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti: 9. Podle úředního záznamu žalobce byl kontrolován policií jako řidič motorového vozidla, přitom vzniklo podezření, že na území ČR pobývá neoprávněně. 10. Účastník do protokolu o výslechu dne 30. 3. 2025 uvedl, že přicestoval dne 10. 11. 2023 s platným uzbeckým pasem a litevským povolením k pobytu, a to na návštěvu kamarádů, od té doby nevycestoval. Bydlí v bytě v Praze 4 s dalšími cizinci, pobyt nikde nehlásil. Nepracuje, živí ho kamarádi. V ČR nic nemá a nemá žádné významnější vazby, ve vlasti má rodiče a sourozence, s nimiž je v kontaktu, může se k nim vrátit do rodinného domu. Je zdravý, nemá pojištění. Ve vlasti mu nic nehrozí, je to bezpečná země. Je svobodný a bezdětný. 11. Prvostupňové rozhodnutí vychází ze zjištění, že cizinec pobýval na území ČR nejméně dne 30. 3. 2025 bez cestovního dokladu, ač k tomu nebyl oprávněn; a pobýval na území ČR v období od 8. 2. 2024 do 30. 3. 2025 bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. 12. Žalobce podal blanketní odvolání, ve kterém uvedl, že odvolání doplní ve lhůtě 14 dnů. Správní orgán I. stupně cizince vyzval k odstranění nedostatků podání odvolání, odvolání nebylo ani po výzvě odůvodněno. 13. Žalovaný prvostupňové rozhodnutí přezkoumal, shledal, že bylo vydáno na základě správných skutkových zjištění, která byla podložena dostatečnými podklady. Vytýkané protiprávní jednání cizince bylo vymezeno zákonným způsobem a bylo správně definováno jako naplňující skutkovou podstatu dle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3, 4 citovaného zákona. 14. Ze skutečností zjištěných v rámci správního řízení vyplývá, že cizinec pobýval na území ČR nejméně dne 30. 3. 2025 bez cestovního dokladu. Ačkoliv již dne 10. 7. 2024 nahlásil ztrátu cestovního dokladu, nepodnikl do dne 30. 3. 2025 žádné kroky k opatření nového cestovního dokladu. Ze správního spisu dále vyplývá, že cizinec pobýval na území ČR v období od 8. 2. 2024 do 30. 3. 2025 bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn, neboť dne 10. 11. 2023 přicestoval letecky na území ČR na základě platného litevského povolení k pobytu, na základě kterého byl oprávněn k pobytu na území ČR v délce 90 dnů od vstupu v rámci 180 denního období. Neoprávněným pobytem se cizinec dopustil porušení povinnosti stanovené ustanovením § 103 písm. n) zákona o pobytu cizinců, podle kterého je cizinec povinen pobývat na území ČR pouze s platným cestovním dokladem a oprávněním k pobytu, pokud tento zákon nestanoví jinak. V daném případě byly naplněny podmínky pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3, 4 zákona o pobytu cizinců a současně bylo dostatečným způsobem zjištěno, že nejsou dány důvody pro aplikaci ustanovení § 119a odst. 2 téhož zákona. Doba, po kterou cizinci v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, byla stanovena v zákonném rozmezí, v přiměřené výši a způsob rozhodnutí koresponduje s rozhodovací praxí aplikovanou v obdobných případech. Pro hodnocení př