19 A 40/2025 – Městský soud v Praze

19 A 40/2025- 18 - text 8 19 A 40/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: M. T., narozený dne X státní příslušnost Republika Kazachstán zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2025, č. j. CPR-22514-2/ČJ-2025-930310-V230, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2025, č. j. CPR-22514-2/ČJ-2025-930310-V230 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí ze dne 1. 7. 2025, č. j. KRPA-206599-15/ČJ-2025-000022-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vydané Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění a stanovena doba jeden rok, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie (dále jen „EU“), Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, zároveň byla stanovena doba k vycestování z území do 20 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí dle ust. § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. II. Žalobní body 2. Žalobce je viněn z neoprávněného pobytu, a to v období od 1. 2. 2025 do 29. 6. 2025. Napadané rozhodnutí nepřiměřeně přísné, neboť se jedná o historicky první porušení zákona, kterého se na území České republiky (dále jen „ČR“) dopustil, přičemž nad ním vyjádřil adekvátní lítost a přislíbil, že řádně vycestuje do domovského státu. Stran důvodů vzniku neoprávněného pobytu je pak zjevné, že jej k porušení zákonů dohnala zoufalá osobní a finanční situace, přičemž pohnutky žalobce oslabují intenzitu posuzované protiprávnosti. Jeho jednání je třeba vnímat jako natolik ojedinělý exces z jinak řádného způsobu života, že je možné vůči němu působit mírnějším a výchovnějším způsobem, tj. cestou rozhodnutí dle § 50a zákona, potažmo cestou opatření na dobu 6 měsíců. Uložení správního vyhoštění se zákazem pobytu na jede rok je mimořádně přísné a porušující § 174a zákona o pobytu cizinců a § 3 správního řádu. Doba nelegálního pobytu trvala necelých pět měsíců, pročež je asymetrické, aby bylo vůči žalobci působeno zákazem vstupu na území EU v rozsahu 1 roku, a to tím spíše, že s policejním orgánem vzorně spolupracoval při objasnění skutečného stavu věci. Žalobce pochází z poměrně chudého státu, pročež jej ke spáchání posuzované protiprávnosti dovedla tíživá osobní situace, nikoliv neúcta k místnímu právnímu řádu. Účastník je občanem Uzbekistánu, tj. poměrně zaostalé země, která v indexu HDI (Index lidského rozvoje) drží 102. místo, zatímco ČR se umístila na 28. místě. Zmíněný nepoměr mezi životní úrovní zmíněných států je v běžném životě symbolizován tím, že občané Uzbekistánu nejsou schopni uživit své rodiny životem a prací v domovském státě, kde dlouhodobá minimální mzda dosahuje pouze 5 až 10 dolarů, pročež jsou nuceni cestovat za výdělkem do cizích států. Žalobce k nelegální práci dohnala zoufalá osobní situace, přičemž mu již bylo dostatečným trestem, že byl zadržen policejním orgánem, a po určitou dobu omezen na osobní svobodě. V této souvislosti je třeba zmínit, že v důsledku toho, že účastníkův domovský stát vnitřně vystupuje velmi silovým stylem, občané Uzbekistánu mají velký respekt z policejního orgánu jako takového, což platí i ve vztahu k Policii ČR. Právě z tohoto důvodu žalobce s respektem ke správnímu orgánu poskytl plnou součinnost a dosud provedené úkony řízení pro něj byly dostatečným poučením pro to, aby se napříště vyhnul jakýmkoliv protiprávnostem. Žalobce se nachází ve věku, kdy jde předpokládat, že se poučí ze svého dřívějšího pochybení a dále se vyhne jakémukoliv porušování pobytových povinností. Věk žalobce, jeho dřívější bezproblémové chování, součinnost ve vztahu k policejnímu orgánu, doznání či nikterak dramaticky dlouhá doba protiprávního stavu tak nebyla v řízení dostatečně zohledněna, v čemž žalobce spatřuje porušení § 174a zákona. III. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které považoval za podrobné, přezkoumatelné a podložené relevantními podklady. Protiprávní jednání žalobce bylo náležitě zjištěno. Ve svém postupu neshledal žádné pochybení, navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 4. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti: 5. Dne 29. 6. 2025 byla provedena pobytová kontrola v Praze 9, kde byl kontrolován cizinec, který předložil cestovní doklad Kazachstánu, ve kterém bylo otištěno vstupní razítko ze dne 22. 1. 2024. Dále zde měl již neplatné litevské turistické vízum s dobou platnosti od 20. 1. 2024 do 12. 2. 2024, na 9 dní, počet vstupů: 1. 6. Vzhledem k tomu, že cizinec žádným jiným pobytovým či vízovým oprávněním nedisponoval, bylo dne 29. 6. 2025 zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění, pro naplnění skutkové podstaty ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. 7. Cizinec do protokolu o výslechu účastníka uvedl, že do schengenského prostoru, respektive na území ČR, přicestoval letecky dne 22. 1. 2024 na základě víza typu „C“. Získat litevské vízum bylo jednodušší a potřeboval ihned vycestovat z Kazachstánu. Přicestoval cíleně za prací. V ČR má bratra, který je ve stejném pobytovém postavení jako cizinec. Je si plně vědom toho, že nemá pobytové oprávnění. Na území domovského státu se nachází manželka a čtyři děti. V ČR se zdržuje v Praze, ale neví adresu, zdravotní pojištění nemá. Na území ČR nesdílí společnou domácnost s občanem ČR nebo EU a nemá zde žádné příbuzné. Dále pak nemá žádné vazby k ČR, závazky nebo pohledávky. Ohledně nemožnosti ve vycestování z území ČR, cizinec uvedl, že na území domovského státu si půjčil peníze, byl garantem svého známého, ale on je nevrátil, věřitelé chtějí dluh splatit. 8. Prvostupňovým rozhodnutím bylo uloženo podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců správní vyhoštění a stanovena doba zákazu pobytu jeden rok. 9. V odvolání cizinec uvedl, že mu bylo uloženo správní vyhoštění na dobu 1 roku pro podezření z nelegálního pobytu, kterého se měl dopustit v období od 1. 2. 2025 do 29. 6. 2025. Cizinec při svém pobytu překročil možnosti původně uloženého krátkodobého víza vydaného Litvou, avšak doba neoprávněného pobytu byla relativně krátká, kdy právě doba trvání protiprávního stavu je jedním z ukazatelů dle § 174a zákona o pobytu cizinců, který ovlivňuje přiměřenost rozhodnutí. Cizinec nevnímá protiprávní stav v trvání několika týdnů jako natolik intenzivní porušení zákona, a to zvláště s přihlédnutím k dosavadní bezúhonnosti cizince a součinnosti. Doba zákazu pobytu jeden rok je v rozporu s požadavky § 174a zákona o pobytu cizinců. 10. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že cizinec je státním příslušníkem třetí země uvedené v příloze I nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2018/1806 (republika Kazachstán), při překračování vnějších hranic členských států EU je povinen disponovat platným vízem nebo jiným pobytovým oprávněním. V protokolu cizinec uvedl, že na území ČR přicestoval dne 22. 1. 2024, což je i potvrzeno vstupním razítkem v cestovním dokladu. Cizinec vstoupil na základě litevského turistického víza. Cizinec mohl setrvat na území 9 dní což znamená do 31. 1. 2024. Cizinec byl tedy v období od 1. 2. 2024 (vyčerpaných 9 dní) do 29. 6. 2025 (pobytová kontrola) na území neoprávněně, ač k tomu nebyl oprávněn. Stanovená doba, po kterou cizinci v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění nelze umožnit vstup na území členských států EU a smluvních států, i způsob rozhodnutí zcela koresponduje s rozhodovací praxí aplikovanou v obdobných případech, i když jde o dobu spíše mírnou. V rámci správního řízení bylo řádně vyžádáno závazné stanovisko OAMP dle § 120a téhož zákona a byly tedy splněny všechny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění. Jako stěžejní námitku cizinec uvedl, že doba neoprávněného pobytu byla relativně krátká, kdy protiprávní stav trval několik týdnů. Žalovaný k této námitce zdůraznil, že cizinec na území ČR zdržoval bez oprávnění od 1. 2. 2024 do 29. 6. 2025, tedy více než šestnáct měsíců. Doba trvání protiprávního stavu je zásadním kritériem při posuz