19 A 48/2025 – Městský soud v Praze

19 A 48/2025- 19 - text 8 19 A 48/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: I. S., narozený dne X státní příslušnost Republika Uzbekistán zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2025, č. j. CPR-30810-3/ČJ-2025-930310-V241, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2025, č. j. CPR-30810-3/ČJ-2025-930310-V241 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle ust. § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změněno k odvolání žalobce rozhodnutí ze dne 2. 8. 2025, č. j. KRPA-236039-18/ČJ-2025-000022-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vydané Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 4, 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie a smluvních států, a to na dobu dva roky. Žalovaný změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že vypustil skutkovou podstatu podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 9 zákona o pobytu cizinců a dobu zákazu pobytu zkrátil na jeden rok. II. Žalobní body 2. Žalobce uvedl, že rozhodnutí žalovaného významně modifikovalo rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, a to jak v oblasti právní kvalifikace [nově řízení toliko dle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona], i v délce opatření (nově správního vyhoštění na 1 rok), kdy upřesnilo nelegální stav na období od 10. 4. 2025 do 25. 7. 2025. 3. Žalobce má za to, že žalovaný postupoval chybně, neboť jeho nelegální pobyt nemohl vzniknout den po právní moci rozhodnutí o zrušení pobytu, kdy takovýto postup by ani nedával příležitost k vycestování. Pokud bylo Ministerstvo vnitra povinno vydat žalobci výjezdní příkaz z moci úřední a stanovit mu lhůtu k vycestování, mělo tak postupovat bez ohledu na to, zda se žalobce k převzetí víza dostavil či nikoliv, a mělo o tomto učinit poznámku do spisu. Policejní orgán nepostupoval dle § 3 správního řádu a nevedl řízení způsobem vedoucím ke zjištění skutečného stavu věci, pokud nezjistil, zda výjezdní vízum z moci úřední bylo vydáno či nikoliv, přičemž pokud nikoliv, tak se jedná o chybu ministerstva a je vhodné datovat nelegální pobyt až po marném uplynutí 30 dnů po právní moci rozhodnutí o zrušení pobytu. Vznik neoprávněného pobytu není možné datovat jako den následující po právní moci rozhodnutí bez stanovení lhůty k vycestování formou výjezdního příkazu vydaného z moci úřední. Nelegální pobyt by tak měl být datován až od 10. 5. 2025. Při posouzení protiprávnosti jednání od 10. 5. 2025 do 25. 7. 2025 by mohlo být vůči žalobci postupováno mírnějším způsobem, než cestou opatření s délkou zákazu pobytu jeden rok. Žalobce má taktéž za to, že řádné vymezení doby protiprávního stavu je základním předpokladem zákonnosti rozhodnutí o správním vyhoštění, vydaném pro nelegální pobyt, kdy pokud rozhodnutí v této oblasti zaostává, je bez dalšího nepřezkoumatelné. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které považoval za podrobné, přezkoumatelné a podložené relevantními podklady. Protiprávní jednání žalobce bylo náležitě zjištěno. Ve svém postupu neshledal žádné pochybení, navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 5. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti: 6. Dne 25. 7. 2025 během pobytové kontroly provedené Policií ČR u metra Florenc byl kontrolován žalobce, bylo zjištěno, že dne 9. 4. 2025 nabylo právní moci rozhodnutí o zrušení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. 7. Při výslechu dne 25. 7. 2025 cizinec uvedl, že do České republiky (dále jen „ČR“) přicestoval dne 8. 9. 2024, od té doby je zde. Přijel studovat, o zrušení pobytového oprávnění se dozvěděl asi před deseti dny. Nevycestoval, protože zde chtěl dále studovat a chtěl zjistit, co vše bude potřebovat. Nyní žádné povolení k pobytu nemá, je si vědom, že zde bez oprávnění pobývat nemůže. Je svobodný a bezdětný, pracoval zde na brigádách, pracovní povolení nemá. Bydlí v Praze u kamaráda, adresu neví. V Praze si chtěl zjišťovat informace o studiu. Adresu pobytu si nezaregistroval. Nic zde nevlastní, doma bydlí u rodičů. Finanční prostředky k vycestování si může obstarat. Zdravotní pojištění má, je zdravý. Doma má rodiče, sourozence, je s nimi v kontaktu. Nemá žádnou překážku vycestování, pojede za rodinou, nic mu ve vlasti nehrozí. 8. Dne 31. 7. 2025 byl žalobci ustanoven opatrovník, neboť byl neznámého pobytu, dne 2. 8. 2025 se však ke správnímu orgánu dostavil, proto pominuly důvody opatrovnictví. 9. Prvostupňovým rozhodnutím bylo účastníkovi uloženo správní vyhoštění, neboť naplnil důvody uvedené v ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bod 4, 9 zákona o pobytu cizinců, když na území členských států Evropské unie a smluvních států, potažmo na území ČR pobýval ode dne 10. 4. 2025 do dne 25. 7. 2025 bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. 10. V odvolání účastník namítal, že rozhodnutí selhává stran správného vymezení doby protiprávního stavu, kdy ignoruje ustanovení § 50 odst. 1 zákona o pobytu cizinců a datuje počátek doby protiprávního stavu jako den následující po pravomocném ukončení pobytu v rámci řízení o zrušení pobytu, nehledě na předpokládanou dobu určenou k vycestování, tento nedostatek činí rozhodnutí nepřezkoumatelným, neboť se od něj odvíjí posouzení závažnosti protiprávnosti, a to tím spíše, je-li cizinci vyčítán nelegální pobyt v rozsahu třech či dvou měsíců. 11. Žalovaný shrnul, že dne 25. 7. 2025 byla provedena pobytová kontrola v prostorách metra Florenc, kde byl kontrolován i účastník řízení. K prokázání své totožnosti předložil cestovní doklad Uzbekistánu a povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia s dobou platnosti od 8. 10. 2024 do 31. 8. 2025. Následnou lustrací bylo zjištěno, že dne 10. 3. 2025 vydalo Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“), rozhodnutí o zrušení tohoto povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, vedeno pod č. j. OAMP-01143/ZR-2025, rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 4. 2025, účastník se po pravomocném rozhodnutí o zrušení jeho povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia nedostavil pro vystavení výjezdního příkazu, a proto byl ode dne 10. 4. 2025 jeho pobyt na území ČR neoprávněný. Bylo tedy prokazatelně zjištěno, že na území členských států Evropské unie a smluvních států, potažmo na území ČR, účastník pobýval ode dne 10. 4. 2025 do dne 25. 7. 2025 bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. A proto lze jeho pobyt v ČR považovat za pobyt neoprávněný, čímž naplnil skutkovou podstatu ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. 12. K naplnění skutkové podstaty definované ustanovením § 119 odst. 1 písm. b) bodem 9 téhož zákona však dojít na základě zjištěných okolností daného případu nemohlo, šlo zřejmě o písařskou chybu ve výroku prvostupňového rozhodnutí. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, jakož i z celého správního spisu, jasně vyplývá, jakého protiprávního jednání se účastník dopustil, kdy následně bylo zahájeno a vedeno správní řízení dle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. V souvislosti se změnou právní kvalifikace protiprávního jednání účastníka řízení ve výroku napadeného rozhodnutí, zejména vzhledem k přiměřenosti přijatého opatření, musel žalovaný změnit i přísnost přijatého opatření, která je promítnuta do doby, po kterou účastníkovi řízení nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie a smluvních států. Proto žalovaný dobu správního vyhoštění v trvání dvou let vyhodnotit jako nepřiměřeně přísnou. V odvolacím řízení bylo nově stanoveno, že doba, po kterou nelze účastníkovi řízení umožnit vstup na území členských států Evropské unie a smluvních států, se nově stanoví na 1 rok. Důvodem je fakt, že účastníkovi lze vytýkat „pouze“ pobyt na území bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn, pro které lze vydat rozhodnutí o správním vyhoštění v délce do 5 let. Odvolací orgán přísnost přijatého opatření zmírnil na minimum, aby odpovídalo rozhodovací praxi, která je aplikována v obdobných případech. Takto již lze bez důvodných pochybností uzavřít, že přijaté opatření korespondu