19 A 52/2025 – Městský soud v Praze

19 A 52/2025- 37 - text 14 19 A 52/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: V. L. L., narozený dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupený advokátem Mgr. Petrem Škopkem sídlem Dukelských hrdinů 59/II, 269 01 Rakovník proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2025, č. j. MV-108921-6/OAM-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 28. 10. 2025, opravenou podáním ze dne 31. 10. 2025, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2025, č. j. MV-108921-6/OAM-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí ze dne 31. 5. 2025, č. j. CPR-4641-25/ČJ-2025-931200-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vydané Policií České republiky, Ředitelstvím služby cizinecké policie, Přijímací středisko Zastávka (dále jen „správní orgán I. stupně“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 a 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění a stanovena doba tři roky, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie (dále jen „EU“), Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Zároveň byla stanovena doba k vycestování z území do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí dle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců nebo od okamžiku, kdy pozbude postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany a toto rozhodnutí bude pravomocné. II. Žalobní body 2. Žalobce namítal, že právní otázka přiměřenosti dopadu předmětného rozhodnutí do soukromého života nebyla správně posouzena. Ust. § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců obsahuje pouze demonstrativní výčet kritérií. Žalovaný nevzal při svém rozhodování v úvahu další relevantní hlediska v průběhu řízení žalobcem zmiňovaná, resp. obsažené informace ve správním spisu, resp. informace, jež jsou notorietou. Žalovaný tak nepřihlédl ke skutečnosti, že na území České republiky (dále jen „ČR“) žalobce pobývá od roku 2020, přičemž za bezmála pět let musel navázat hlubší vazby a vztahy s lidmi žijícími na území ČR, byť s ohledem na neznalost češtiny především v rámci vietnamské komunity (mj. s žalobcem zmiňovaným V. Ch. T.), ani ke skutečnosti, že po návratu do Vietnamu hrozí žalobci faktické vyloučení ze společnosti. K námitkám žalobce, že pokud se žalobce vrátí do Vietnamu, jeho rodina, příbuzní a okolí na něj budou nahlížet jako na osobu neschopnou rodině ekonomicky pomoci, a tak může dojít k rozpadu jeho vztahů s rodinou a faktickému vyloučení žalobce ze společnosti vedoucímu až k bezdomovectví, žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že tyto námitky jsou ryze spekulativní a vychází z nesprávného uchopení zákona o pobytu cizinců, který nechrání veškerý život účastníka řízení o správním vyhoštění v zemi původu až na důvody taxativně uvedené v ustanovení § 179 zákona o pobytu cizinců, které u žalobce nebyly shledány. Dle žalobce uvedené námitky měly být posouzeny dle ust. 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona, zejm. v rámci kritérií povaha a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, resp. jako kritéria, která nejsou výslovně uvedena v jejich demonstrativním výčtu v ust. 174a odst. 1 daného zákona; ne podle ust. § 179 zákona o pobytu cizinců. 3. Dále má žalobce za to, že výrok napadeného rozhodnutí odporuje ust. § 179 zákona o pobytu cizinců, v rozporu s ust. § 3 správního řádu, resp. § 50 odst. 3 správního řádu, žalovaný náležitě nezjistil skutkový stav a dospěl k nesprávným skutkovým závěrům. 4. Žalovaný konstatoval, že žalobce v protokolu o výslechu pouze zmínil svou jedinou (časově nespecifikovanou) účast na manifestaci proti vlivu zamýšlené stavby továrny na životní prostředí a následnou slovní výhružku ze strany místního úřadu. Přičemž k této události došlo již se značným časovým odstupem přibližně pěti let, ale státními orgány nebyl před opuštěním vlasti v roce 2020 nijak postižen. Byl mu vydán cestovní doklad a vízum, se kterými Vietnam bez problémů opustil. Dle žalovaného uvedené okolnosti nesplňují požadavky pro aplikaci ust. § 179 zákona o pobytu cizinců. 5. Dle žalobce při zjišťování okolností, jež by mohly nasvědčovat důvodným obavám o hrozícím skutečném nebezpečí v případě vrácení do domovského státu ve smyslu ust. § 179 zákona o pobytu cizinců, měl správní orgán I. stupně svými doplňujícími otázkami při výslechu žalobce podrobněji zjistit skutkový stav, mj. včetně časového rámce účasti žalobce na předmětné demonstraci, aby dostál své povinnosti dle ust. § 50 odst. 3 správního řádu. 6. Výrok napadeného rozhodnutí též odporuje ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 a 4 zákona o pobytu cizinců. Dle žalobce žalovaný nesprávně právně posoudil žalovaným zjištěný skutkový stav (v rozporu s ust. § 2 odst. 1 správního řádu). 7. Dle žalobce je uložená doba správního vyhoštění ve výměře tří let, vzhledem k závažnosti protiprávního jednání žalobce a dalším okolnostem případu, neadekvátní. Pokud jde o závažnost protiprávního jednání žalobce, aniž by chtěl bagatelizovat své protiprávní jednání spočívající v nelegálním vstupu na území ČR a nelegálním pobytu na území ČR bez platného cestovního dokladu a bez platného oprávnění k pobytu, je třeba poukázat na skutečnost, že během bezmála pěti let, co v ČR žije, nikdy nebyl stíhán pro trestný čin, ani projednáván pro přestupek. Žalobce se sám rozhodl přihlásit státním úřadům dne 31. 1. 2025, aniž byl zadržen při kontrole totožnosti. III. Vyjádření žalovaného Žalovaný uvedl, že právní zástupce žalobce používá v žalobě argumenty, které již byly v napadeném rozhodnutí vypořádány. Jedná se o stejné námitky, který byly použity v odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění. Námitky ohledně „vazeb“ na území ČR může žalovaný vypořádat odkazem na strany 6 a 7 napadeného rozhodnutí. Žalovaný rovněž zdůraznil, že tyto účelové žalobní námitky jsou v přímém rozporu s tím, co žalobce správnímu orgánu v průběhu správní řízení tvrdil. Žalobce dále opakovaně brojí proti délce správního vyhoštění. Tyto námitky již byly vypořádány (strana 9 a 10 napadeného rozhodnutí). Výtky směrem k nezjištění skutkového stavu ohledně tvrzené účasti na demonstraci nejsou nijak vysvětleny. Z žaloby není zřejmé, co by doplňující otázky do případu přinesly, a jaký vliv by měly na závěry v napadeném rozhodnutí. IV. Obsah správního spisu 8. Ze spisového materiálu vyplývá, že žalobce se dne 31. 1. 2025 dostavil do Přijímacího střediska cizinců Zastávka a písemně požádal o mezinárodní ochranu na území ČR, nepředložil žádný doklad totožnosti ani oprávnění k pobytu. Bylo zjištěno, že na území pobývá bez cestovního dokladu a platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 9. Dne 4. 2. 2025 bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění. Do protokolu o výslechu účastníka správního řízení ze dne 4. 2. 2025 sdělil, že požaduje tlumočníka do jazyka vietnamského, protože českému jazyku nerozumí ani slovem ani písmem. Vypověděl, že je ženatý a má dvě dcery. Manželka a dcery žijí ve Vietnamu v rodinném domě, jehož je majitelem. Ve Vietnamu žijí i jeho rodiče, a to v jiném domě ve stejné obci. Vypověděl, že důvodem opuštění Vietnamu bylo, že nemohl sehnat práci a účastnil se manifestace proti vládě, protože vláda chtěla postavit továrnu v místě, kde by měla špatný vliv na životní prostředí. Obdržel slovní výhružku od místního úřadu, že může být zadržen. Upřesnil, že z Vietnamu vycestoval z důvodu přilepšení a nalezení práce s lepší mzdou. Neměl pravidelné zaměstnání, podnikal, na cestu ze země si musel půjčit peníze, takže má dluhy. Z Vietnamu vycestoval na začátku března roku 2020 letecky z Hanoje do Rumunska, za účelem zaměstnání. Disponoval legálně vydaným cestovním dokladem, ale nepamatuje si, kdy byl tento doklad vydán. Ve Vietnamu si opatřil rumunské pracovní vízum, platnost víza si také nepamatuje. Cestovní doklad ihned po příjezdu do Rumunska odevzdal vietnamskému převaděči, který mu za úplatu zajišťoval cestu a práci. K osobě převaděče doplnil, že kontakty na převaděče si zajistil přes internet ještě na území Vietnamu, ale musel je smazat. Cestovní doklad mu měl být vrácen po ukončení pracovní smlouvy v Rumunsku, k tomu ale nedošlo. V Rumunsku pracoval přibližně 8 měsíců, platnost víza si neprodlužoval. Pracovní smlouvu ukončil dříve, než bylo dohodnuto, z důvodu velmi nízkého platu a také proto, že obdržel z neznámého telefonního čísla výhružnou sms zprávu, že bude zbit. Tuto zprávu doložit nemůže, protože si vyměnil