19 Ad 7/2025 – Městský soud v Praze

19 Ad 7/2025- 32 - text 16 19 Ad 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou v právní věci žalobce: Ing. X. X., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Václavem Burešem, LL.M. sídlem Benediktská 690/7, 110 00 Praha 1 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25/1292, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 1. 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) ze dne 28. 1. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle ust. § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“), změněno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně či „ČSSZ“) ze dne ze dne 7. 7. 2022, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci dle ustanovení § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), a si přihlédnutím k čl. 46 a čl. 6 a 52 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „nařízení č. 883/2004“), od 17. 8. 2020 přiznán invalidní důchod pro invaliditu I. stupně, neboť dle posudku Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 8. 2021 byl žalobce uznán invalidní pro invaliditu I. stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla o 35 %. 2. Žalovaná napadeným rozhodnutím změnila prvostupňové rozhodnutí tak, že byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu II. stupně, od 17. 8. 2020 ve výši 12 161 Kč měsíčně. Dále jsou ve výroku popsány jednotlivé valorizace. II. Žalobní body 3. Žalobce nesouhlasil se závěry žalované ohledně délky jeho pojištění za dobu studia v Bulharsku v době od 15. 9. 1980 do 31. 8. 1984. Žalovaná se v rozporu s požadavkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2024, č. j. 2 Ad 9/2023-78, vůbec nezabývala povahou studia žalobce v Bulharsku a pouze převzala informace poskytnuté bulharským nositelem pojištění. Sám bulharský nositel pojištění se vyjádřil tak, že období studia na středních školách v Bulharsku nepřipadají v úvahu bez zaplaceného pojištění. Tzn. že při jakémkoliv studiu na střední škole v Bulharsku je pojištění pojištěncům hrazeno. 4. Žalobce již dříve prokázal, že v Bulharsku dokončil střední školu a rovněž prokázal, že toto bulharské studium je postaveno na roveň studia v České republice (dále jen „ČR“). Dle názoru žalobce, pokud tedy (dovozeno z výše uvedeného) bylo v období studia placeno pojištění a žalovaná od bulharského nositele pojištění obdržela SED P 5000, na které nebyla tato doba pojištění zohledněna, měla se žalovaná z moci úřední opětovně obrátit na bulharského nositele pojištění, aby tuto skutečnost vysvětlil, resp. aby doby pojištění přehodnotil, podle čl. 5 odst. 2 a 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004 (dále jen „nařízení č. 987/2009“). 5. Žalobce na nesrovnalost v dobách pojištění poukazuje po celou dobu řízení. Zjednat nápravu na straně bulharského nositele pojištění není v jeho možnostech. Nad rámec uvedeného má žalobce za to, že pokud ČSSZ nemá nezbytný doklad o potřebné době pojištění, má možnost posoudit dobu pojištění dle důkazů a tvrzení založených ve spisu podle § 51 odst. 1 správního řádu. Není možné, aby informace od bulharského nositele pojištění byly považovány za jediný podklad k prokázání doby pojištění. Pokud žalobce dokládá další důkazy a důkazní tvrzení, je třeba, aby se nimi žalovaná minimálně zabývala. Žalobci nemůže jít pochybení na straně bulharského nositele pojištění k tíži. 6. Žalobce jako občan ČR nesouhlasí se závěrem o dobách jeho pojištění rovněž proto, že je s jeho osobou zacházeno odlišně, než je zacházeno s jiným občany ČR, kterým je doba studia na střední škole v ČR ve stejné době při výpočtu dob pojištění běžně zohledňována. Tento přístup je diskriminační. Žalobce navíc několik let využívat znalosti ze svých studií ve svém zaměstnání na území ČR, kdy odváděl řádně daně a pojištění jako každý jiný zaměstnaný občan ČR, cítí se být krácen na svých právech. Rozdílný postup vůči jeho osobě, občanovi ČR, je v rozporu s principem rovnosti, který je zakotven v čl. 4 nařízení č. 883/2004, když je k žalobci přistupováno rozdílně než k jiným občanům ČR z důvodu studia střední školy v jiném členském státě. 7. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2012, č. j. 6 Ads 111/2011-87: „Nejvyšší správní soud vyložil v minulosti (rozsudek ze dne 30. 1. 2008, č. j. 6 Ads 23/2007-101), že studium před rokem 1996 má být hodnoceno jako náhradní doba v rozsahu nejvýše 6 let po dosažení věku 18 let, přičemž tato doba nepodléhá placení pojistného. Jde-li o studium v zahraničí, dopadá na věc ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve spojení s § 11 písm. a) cit. zákona, ve znění účinném k 31. 12. 1995, jež stanoví, že českým občanům se hodnotí doba studia v zahraničí, pokud nevyplývá něco jiného z mezinárodních smluv.“ 8. Textace napadeného rozhodnutí ohledně studií žalobce v Bulharsku je pro žalobce zcela nesrozumitelná a rovněž nepřezkoumatelná, když konečný závěr o tom, že tyto roky studia žalovaná nezapočítává, není opřen o žádná ustanovení zákona, judikaturu soudů nebo např. unijní pravidla. Žalovaná pouze převzala SED P 5000, aplikovala údaje v něm obsažené na žalobcův případ bez bližšího vysvětlení. Jediné, co ČSSZ odůvodňuje (a opírá o konkrétní čl. nařízení č. 883/2004), je skutečnost, že žalobci bude vyplácena dávka ze státu, kde mu vznikl vyšší nárok. 9. Žalobce má tedy za to, že žalovaná nedostála závazku, který jí uložil Městský soud v Praze. Absence řádného odůvodnění části napadeného rozhodnutí, které se týká dob pojištění žalobce v Bulharsku, pak nelze považovat za dílčí nedostatek odůvodnění. Závěr o dobách pojištění žalobce je navíc zcela v rozporu s legitimním očekáváním žalobce, který po celou dobu řízení vychází ze skutečnosti, že doba studií je v ČR uznávána jako doba pojištění. 10. Žalobce podáním ze dne 27. 5. 2025 předložil soudu osvědčení o uznání rovnocennosti zahraničního dokladu o dosažení vzdělání v ČR ze dne 26. 6. 2023 s tím, že nedopatřením nebylo založeno do správního spisu. III. Vyjádření žalované 11. Žalobce nesouhlasí se závěry ohledně délky jeho pojištění za dobu studia v Bulharsku v době od 15. 9. 1980 do 31. 8. 1984. Vyčítá žalované, že se nezabývala jeho studiem v Bulharsku a pouze převzala informace poskytnuté bulharským nositelem pojištění. 12. Žalovaná po obdržení listin týkajících se studia žalobce od 15. 9. 1980 do 31. 8. 1984 tyto předala bulharskému nositeli pojištění s požadavkem o zaslání potvrzení o důchodovém pojištění žalobce v Bulharsku na formuláři SED P 500 BG s tím, že pokud dobu studia nelze hodnotit, aby sdělil důvod. Bulharský nositel pojištění potvrdil žalobci dobu pojištění v Bulharsku od 29. 9. 1984 do 4. 9. 1986 a na dotaz žalované ohledně studia žalobce v Bulharsku odpověděl, že v Bulharsku nejsou doby středoškolského vzdělávání započítány do doby pojištění. 13. Ve spisu ani v nárokových podkladech není rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o tom, že by studium žalobce v Bulharsku bylo pro účely důchodového pojištění postaveno na roveň studia na středních školách v ČR. Navrhla žalobu zamítnout. IV. Obsah správního spisu 14. Žalobce podal dne 2. 6. 2020 žádost o invalidní důchod. 15. Žalobci byl prvostupňovým rozhodnutím ze dne 7. 7. 2022 přiznán ode dne 17. 8. 2020 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění s přihlédnutím k čl. 46 a čl. 6 a 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 883/2004, kdy invalidní důchod činil 9 176 Kč měsíčně, tato částka je dále valorizována celkem na 10 893 Kč, přitom základní výměra důchodu v plné výši činí 3 900 Kč měsíčně. 16. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky ze dne 12. 8. 2022, ve kterých mj. uvedl, že žalovaná nesprávně stanovila celkovou dobu pojištění, protože se spokojila s potvrzeními a doklady předloženými žalobcem při sepsání žádosti o invalidní důchod, správní orgán opomněl požádat orgán sociálního zabezpečení v zemi původu o zaslání formuláře E205. 17. Žalovaná následně dne 2. 12. 2022 kontaktovala bulharskou stranu s požadavkem na doplnění informací, tato potvrdila dobu pojištění v Bulharsku v období od 29. 9. 1984 do 4. 9.