19 Az 10/2025 – Městský soud v Praze

19 Az 10/2025- 32 - text 16 19 Az 10/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou v právní věci žalobce V. D., narozený dne X. státní příslušnost Ruská federace zastoupený advokátkou JUDr. Irenou Strakovou sídlem Karlovo náměstí 18, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2025, č. j. OAM-529/ZA-ZA11-P10-2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2025, č. j. OAM-529/ZA-ZA11-P10-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10 140 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2025, č. j. OAM-529/ZA-ZA11-P10-2024, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobci mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje. II. Žalobní body 2. Žalobce byl zkrácen na svých právech, napadené rozhodnutí není v souladu se zákony České republiky (dále jen „ČR“) a byla porušena ustanovení § 2 odst. 4, § 3 a § 50 odst. 2 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“), § 12 písm. b) a § 14a zákona o azylu a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). 3. Žalobce má reálné obavy z narukování do armády i za předpokladu, že ještě neobdržel povolávací rozkaz k výkonu základní vojenské služby. Je přesvědčen, že se stane živým štítem v první linii. Jakékoli násilí páchané na druhých se mu příčí. V souvislosti s obavami z narukování do armády odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2021, č. j. 5 Azs 19/2020-45, který se týká branné povinnosti. Žalobce též odkázal na čl. 9 odst. 2 písm. e) směrnice 2011/95/EU o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (dále jen „kvalifikační směrnice“), a upozornil na vylučující klauzuli v čl. 12 odst. 2 kvalifikační směrnice. Opatřené podklady k otázce obav z povolání do armády a následné účasti v bojích na Ukrajině jsou nedostatečné a nedostatečné je i celkové hodnocení žalovaného. Žalobce dále odkázal na čl. 2 a 3 Úmluvy a zásadu non-refoulement. Žalobce odkázal na definici pronásledování podle § 2 odst. 4 zákona o azylu a čl. 9 odst. 1 kvalifikační směrnice. Odkázal také na judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se prospektivního rozhodování (rozsudky ze dne 31. 1. 2008, č. j. 4 Azs 47/2007-60, a ze dne 9. 6. 2008, č. j. 5 Azs 18/2008-83). Upozornil také na standard přiměřené pravděpodobnosti budoucího pronásledování (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006-82, a ze dne 13. 8. 2010, č. j. 4 Azs 11/2010-112). Podle čl. 4 odst. 4 kvalifikační směrnice je předchozí pronásledování žadatele závažným ukazatelem odůvodněnosti obav, je proto třeba zkoumat žalobcem uvedené incidenty z minulosti. 4. Žalovaný považoval žalobcovo jednání za zjevně účelové, žalobce se však snaží vyhnout nástupu do armády z důvodu přesvědčení o přímé či nepřímé účasti na mezinárodních válečných zločinech, zločinech proti lidskosti, jiných vážných nepolitických činech nebo činech, které jsou v rozporu se zásadami a cíli OSN (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2021, č. j. 5 Azs 19/2020-45). Žádost o udělení mezinárodní ochrany vždy sleduje nějaký účel, žalobce má obavy o život a obavy z diskriminace v ruské armádě v důsledku homosexuální orientace. 5. Žalobce nesouhlasil s posouzením obav spojených s homosexuální orientací jako nedůvodných. Žalobce se sice jakýchkoliv projevů v Rusku vyhýbal, nicméně to bylo jen kvůli nezletilosti a ochraně rodiny. V ČR svou orientaci neskrývá a LGBT+ podporuje. Novelizovaný zákon z prosince roku 2022 zakazuje propagaci homosexuality mezi všemi osobami bez ohledu na věk. Jeho obava spojená s homosexuální orientací v případě návratu do Ruska je tedy zcela reálná. 6. Dále žalobce tvrdil, že označení třetí země za bezpečnou zemi původu není absolutní zárukou bezpečnosti státních příslušníků dané země. 7. Je též otázkou, zda nejsou osoby po dlouhodobém pobytu v zahraničí ohroženy, neboť ČR je zařazena na seznam nepřátelských zemí. 8. Dále žalobce namítl, že se politická a bezpečnostní situace v Rusku stále mění, a proto nelze opatřené podklady považovat za aktuální. V té souvislosti odkázal na blíže nespecifikovaný článek ze dne 31. 3. 2025, z něhož se má podávat, že má být během jarních odvodů od 1. 4. do 15. 7. 2025 povoláno k výkonu základní vojenské služby 160 000 mužů. Jde o největší odvod za posledních 14 let. 9. Dále žalobce citoval rozsudek zdejšího soudu ze dne 10. 10. 2024, č. j. 19 Az 7/2024-50, jehož závěry jsou podle názoru žalobce přiléhavé na zde projednávaný případ. Také uvádí část z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2008, č. j. 9 Afs 59/2007-56, týkající se závaznosti právního názoru vysloveného ve zrušujícím rozsudku tohoto soudu. 10. Žalovaný postupoval nezákonně, když důvody soukromého života žalobce neuznává. Žalobce odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2024, č. j. 7 Azs 186/2022-48, a rozsudky téhož soudu ze dne 8. 6. 2011, č. j. 2 Azs 8/2011-55, ze dne 25. 1. 2013, č. j. 5 Azs 7/2012-28, ze dne 18. 6. 2021, č. j. 5 Azs 162/2020-47, a ze dne 25. 2. 2022, č. j. 5 Azs 82/2020-64, které se vztahují k § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. Žalovaný nedostatečně posoudil ohrožení jeho soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy v souvislosti s jeho rodinnými a sociálními vazbami na území ČR. Navrhl napadené rozhodnutí zrušit. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Žalobce nemá politické přesvědčení, v Rusku se doposud významně politicky neangažoval a nečelil žádným potížím ze strany ruských státních orgánů. Svou účast na festivalu Pride v ČR ani účast na demonstraci proti běloruskému režimu v Rusku nedoložil. Účast na demonstraci proti běloruskému režimu neměla očividně žádný dopad do dalšího života žalobce. Žalobce opětovně do Ruska cestoval, pobýval tam a úspěšně vyřizoval odklad nástupu k výkonu základní vojenské služby. Žalobce ve výpovědích deklaroval, že ve vlasti neměl problémy z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. V otázce obav z homosexuální orientace žalovaný odkázal na své závěry z napadeného rozhodnutí (strany 4 až 6). Žalovaný se domnívá, že žádost o mezinárodní ochranu žalobce je zjevně účelová. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu roky po příchodu, do Ruska bez problémů cestoval a opouštěl je z důvodu studia, nikoliv z důvodů azylově relevantních. Obavy z návratu do Ruska, které žalobce spojuje s možností povolání do armády a účasti ve válce na Ukrajině, jsou podle názoru žalovaného účelově uvedenou záminkou. V souvislosti s povoláním k výkonu základní vojenské služby v ruské armádě žalovaný odkázal na zprávy o zemi původu. Vzhledem k faktu, že ruské úřady uznaly žalobci odklad základní vojenské služby a žalobci do dnešního dne nepřišlo předvolání k jejímu výkonu, nemůže být ve vlasti sankcionován a jeho obavy z výkonu jsou předčasné. Nakonec možnost ukládaných sankcí není zásadní, když nejčastěji ukládanou sankcí je pokuta. Žalovaný dostatečně posoudil možnost vyslání žalobce do války na Ukrajině. Žalovanému není zřejmé, z jakého důvodu si své údajné obavy z nástupu do armády neuvědomil dříve. Navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 12. Žalobce podal dne 15. 4. 2024 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dne 18. 4. 2024 poskytl údaje k podané žádosti, uvedl, že je ruské národnosti, X. a X. Je bez X. a X. Žil s X. v bytě, X. v X. stále žijí v X. Dne X. opustil vlast. Od příchodu do ČR byl ve vlasti asi třikrát navštívit X. Poprvé tomu bylo v X. nebo X. roku X., podruhé asi na jaře roku X. a naposledy v X. roku X. Návštěvy trvaly vždy asi dva týdny a cestoval letecky tam i zpět. V ČR měl X. vízum. V jiném státě EU nepobýval. Během pobytu v ČR navštívil jako turista X. Víza měl udělená jen česká. Žalobce je zdravý a nikdy nebyl trestně stíhaný. Žádost o mezinárodní ochranu podal, protože se bojí, že se dostane do války a že bude diskriminován z důvodu homosexuální orientace. 13. Téhož dne žalovaný s žalobcem provedl pohovor, v němž žalobce uvedl, že do ČR vycestoval, když mu bylo X. let, za účelem studia. Nejdříve studoval X. Poté nastoupil na X. v Praze, kde studium nedokončil. Následně jeden rok studoval X., ale studia zanechal. Od roku X. studoval X., kde studium úspěšně v X. roku X. dokončil. Od příjezdu do X. roku X. měl udělený pobyt za účelem st