19 Az 16/2025 – Městský soud v Praze

19 Az 16/2025- 21 - text 6 19 Az 16/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou v právní věci žalobce S. A., narozený dne X státní příslušnost Republika Uzbekistán zastoupený advokátem JUDr. Petrem Novotným sídlem Archangelská 1568/1, 100 00 Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2025, č. j. OAM-550/ZA-ZA15-ZA01-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl o zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) z důvodu nepřípustnosti podle ust. § 10a odst. 1 písm. e) téhož zákona. II. Žalobní body 2. Žalobce uvedl, že se obává návratu do Uzbekistánu, který není demokratickým státem, jde naopak o tvrdou diktaturu. Nelze vyloučit, že by mu tam hrozilo uvěznění, mučení nebo jiné ponižující zacházení. V současné době v zemi původu panuje katastrofální ekonomická situace, množí se případy vražd a není tam bezpečno kvůli válce na sousední Ukrajině. Má za to, že žalovaný postupoval v rozporu se zákonem. Podle žalobcova názoru jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, případně doplňkové ochrany podle § 14a téhož zákona. 3. Dále má za to, že žalovaný porušil § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu nezbytném s ohledem na konkrétní okolnosti případu, a § 50 odst. 2 správního řádu, když si neopatřil dostatečné podklady pro své rozhodnutí. Je přesvědčen, že ve své vlasti by byl ohrožen na životě. S přihlédnutím k politickému vývoji není v Uzbekistánu bezpečno pro civilní obyvatelstvo a nelze jej považovat za bezpečnou zemi původu. Navrhl, aby bylo rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalovanému k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný shrnul dosavadní průběh řízení. Zdůraznil, že žalobce svou opakovanou žádost odůvodnil shodně jako tu první. Takový postup mu měl doporučit jeho právní zástupce. Žaloba samotná je pak k případu zcela nepřiléhavá. Ve své praxi se žalovaný setkává se stejným absurdním textem bez jakékoliv snahy o konkretizaci ve vztahu k jednotlivým případům. Uvedenou tezi, že má v zemi původu panovat katastrofální ekonomická situace, množí se případy vražd a není tam bezpečno pro civilní obyvatelstvo, předkládá žalobce ve své věci již popáté. Pasáže z vyjádření ve správním řízení jsou nyní pouze opakovány v žalobě. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba jako nedůvodná v plném rozsahu zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 5. Žalobce podal opakovanou žádost o mezinárodní ochranu dne 14. 5. 2025. Údaje k této žádosti poskytl dne 19. 5. 2025. Uvedl, že se narodil v oblasti B. v Uzbekistánu, je státním příslušníkem Republiky Uzbekistán, národnosti uzbecké. Mluví uzbecky a rusky. Vyznává islám. Jeho zdravotní stav je bez omezení. Politické přesvědčení nemá, nezajímá ho to. Je ženatý, manželka žije ve vlasti s jeho třemi nezletilými dětmi. V domovské zemi naposledy bydlel s rodiči, mladším bratrem a jeho a svou rodinou. Ze země původu vycestoval v květnu 2022 letecky, od té doby je v tuzemsku nepřetržitě. Předtím pobýval v Polsku, žádal tam o zaměstnaneckou kartu, ale byl tam jen jeden den, žádost nebyla úspěšná. V roce 2022 mu bylo vydáno sezónní vízum do ČR. O mezinárodní ochranu žádá podruhé, protože sem chce přivézt rodinu. Je to „v procesu“, žádají si v domovské zemi o vízum, právník mu doporučil požádat o azyl, aby si mohl zlegalizovat pobyt. Výslovně uvedl, že stejné důvody uvedl i během prvního řízení. 6. Žalovaný mezi podklady pro rozhodnutí zahrnul i své rozhodnutí ze dne 4. 4. 2024, č. j. OAM-157/ZA-ZA11-ZA21-2024, jímž byla první žádost žalobce o mezinárodní ochranu podaná dne 2. 2. 2024 zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Žalobce jako motiv uvedl, že se v České republice (dále jen „ČR“) chce usídlit, koupit si dům a přestěhovat sem rodinu. Při pohovoru rozvedl, že do ČR přijel za prací, kontrolou byl zjištěn jeho nelegální pobyt, byl mu dán výjezdní příkaz, proto požádal o udělení mezinárodní ochrany. Ve vlasti by nesehnal dobrou práci, jsou tam nízké platy, nemohl by si tam koupit dům či byt. Jeho dcera má nemocné srdce a nemá peníze na její operaci. Jakékoliv politické problémy ve vlasti neměl. Žalovaný tyto důvody posoudil jako čistě ekonomické. 7. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl zdejší soud rozsudkem ze dne 18. 10. 2024, č. j. 4 Az 12/2024-28, kasační stížnost pak byla odmítnuta usnesením ze dne 19. 3. 2025, č. j. 6 Azs 263/2024-29. 8. Za účelem posouzení žádosti žalobce si žalovaný opatřil i písemné materiály obsahující informace o zemi původu. Z Informace MZV ČR – Uzbekistán – Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí, č. j. 108366-6/2025-MZV/LPTP, ze dne 8. 4. 2025, plyne, že údaje obsažené v Informaci MZV ČR – Uzbekistán – Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí, č. j. 131903-6/2024-MZV/LPTP, ze dne 17. 1. 2024, jsou stále aktuální. Z druhé jmenované zprávy o zemi původu poté vychází, že situace po návratu se významně liší podle toho, jestli jde o člověka režimu „nepohodlného“, nebo o osobu, která o mezinárodní ochranu požádala čistě z ekonomických důvodů. Prvně jmenovaným se může stát, navzdory platným zákonům, „doslova cokoliv“. V případě druhé kategorie nedisponuje zastoupení ČR v Uzbekistánu informacemi, že by tyto osoby byly vystaveny zvláštním postihům. 9. Dne 30. 5. 2025 se mělo konat seznámení s podklady, k němuž byl právní zástupce žalobce předvolán dne 19. 5. 2025. Dne 27. 5. 2025 doručil právní zástupce žalovanému vyjádření, podle kterého v Uzbekistánu panuje diktátorský režim a nelze vyloučit, že v případě návratu by žalobci hrozilo uvěznění, mučení či nelidské a ponižující zacházení. Bezpečné vycestování do vlasti je nemožné. Žalobce se do domovské země vrátit nemůže, je přesvědčen, že splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. V Uzbekistánu jsou nízké platy, rodina žije v domě žalobcova bratra. Do ČR by chtěli přesídlit a žít tu. Poukázal na fakt, že překážky vycestování i nadále trvají. K seznámení s podklady se nicméně ani právní zástupce, ani žalobce nedostavili. 10. Následně žalovaný vydal dne 4. 6. 2025 napadené rozhodnutí. Žalovaný v rozhodnutí uvedl, že jde o druhou žádost v pořadí, byly tedy posouzeny a porovnány důvody uvedené v obou řízeních. Žalobce opětovně hovořil o přání přivézt do Česka svou rodinu. Uvedl tak motivy totožné s motivy uvedenými v předchozích řízeních. Nic navíc nesvědčí o tom, že by v zemi původu došlo k takovým změnám, že by žalobci hrozilo pronásledování podle § 12 zákona o azylu nebo vážná újma podle § 14a téhož zákona. Návrat do země původu a reintegrace nepředstavuje zvláštní problém. Nejsou proto splněny podmínky, aby ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu mohla být opakovaná žádost posouzena meritorně. V takovém případě se podle § 10a odst. 2 zákona o azylu naplnění důvodů pro udělení mezinárodní ochrany nezkoumá. Žalovaný proto řízení zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu ve spojení s § 10a odst. 1 písm. e) téhož předpisu pro nepřípustnost žádosti. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 11. Městský soud v Praze o věci samé rozhodl bez jednání dle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jelikož žalobce se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil a žalovaný souhlasil s rozhodnutím ve věci bez jednání. 12. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“) a § 32 odst. 9 zákona o azylu. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 13. Podle § 10a odst. 1 zákona o azylu „[ž]ádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, (…) e) podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.“ 14. Podle § 10a odst. 2 zákona o azylu „[j]e-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu