1 As 132/2011 — Nejvyšší správní soud

2 A 2/2025- 35 - text 10 2 A 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci žalobkyně: X, nar. X státní příslušnost X t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová zastoupená Mgr. Tomášem Verčimákem, advokátem sídlem Dřevná 382/2, 128 00 Praha 2 proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2025, č. j. KRPA-22364-9/ČJ-2025-000022-ZZC takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2025, č. j. KRPA-22364-9/ČJ-2025-000022-ZZC se zrušuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10.140,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, Mgr. Tomáše Verčimáka, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkumu a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2025, č. j. KRPA-22364-9/ČJ-2025-000022-ZZC (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), o zajištění žalobkyně za účelem vycestování. Doba zajištění žalobkyně byla podle § 124b odst. 4 zákona o pobytu cizinců stanovena na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, přičemž tato nepřezkoumatelnost spočívá v nesrozumitelnosti a v nedostatku důvodů rozhodnutí. 3. Žalobkyně považovala napadené rozhodnutí za vnitřně rozporné, neboť jeho odůvodnění obsahuje protichůdné, vzájemně se vylučující úvahy. Žalovaný rovněž uváděl skutkové okolnosti nesouvisející s případem žalobkyně, což mimo jiné svědčí o nepečlivém přístupu žalovaného. Nesrozumitelné byly pro žalobkyni rovněž důvody stanovení doby zajištění na 30 dnů, mezi které žalovaný zařadil nutnost zabezpečení letenky, policejní eskorty a komunikaci s domovským státem, ačkoliv má žalobkyně uhrazenou a zaplacenou letenku na den 26. 1. 2025 a také platný cestovní doklad. Napadené rozhodnutí je v rozporu se smyslem institutu zajištění, neboť v jeho důsledku žalobkyně vycestuje z území ČR později, než sama zamýšlela. 4. K nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů žalobkyně namítla, že se žalovaný nevypořádal s jejím formálním podáním – návrhem na vydání výjezdního příkazu a tranzitního víza – který zaslala žalovanému do datové schránky dne 16. 1. 2025. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný ignoroval doložené elektronické letenky společnosti Air France, které tvořily přílohu tohoto podání a které žalovaný v napadeném rozhodnutí označoval jako „tvrzený“ a „nedoložený“ doklad. Opomenutí klíčového důkazu (potvrzení o platných a uhrazených letenkách přes Paříž do X), kterým prokazovala vážný zájem vycestovat z území dne 26. 1. 2025, považovala žalobkyně za hrubou nedbalost nebo úmysl žalovaného. Žalobkyně rovněž namítala, že odůvodnění nepřijetí finanční záruky ve výši 100.000,- Kč, kterou nabídl za žalobkyni složit její právní zástupce, je rovněž liché a nedostatečné. Pokud nabídnutá částka nepostačuje, měl žalovaný zmínit alespoň přibližnou částku, kterou by považoval za přijatelnou, nikoliv však nabídku paušálně negovat. Žalobkyně vytýkala žalovanému, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl, z jakých podkladů při svém rozhodování vycházel a proč. Také z toho důvodu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. 5. Žalobkyně namítala, že žalovaný nedostál své povinnosti náležitě zjistit skutkový stav věci ve smyslu § 50 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Žalobkyně nebyla seznámena s výsledkem předchozího správního řízení o povinnosti opustit území, neboť její tehdejší právní zástupce dostal infarkt, což je nepřímo potvrzeno skutečností, že proti prvostupňovému rozhodnutí o povinnosti opustit území podle § 50a zákona o pobytu cizinců podal v létě roku 2023 pouze blanketní odvolání, které ani na výzvu nedoplnil, a v říjnu roku 2023 byl vyškrtnut ze seznamu advokátů. Žalovaný uváděl předchozí řízení a pobytovou historii žalobkyně jako příklad jejího neupřímného postoje. Žalobkyně vyjádřila nesouhlas s interpretací těchto okolností tak, že žalobkyně schválně či úmyslně zneužívá faktické trpění její osoby na území ČR v důsledku různých řízení správních orgánů. Při hodnocení případu žalobkyně žalovaný ignoroval indicie, okolnosti, tvrzení a důkazy předkládané žalobkyní či jejím právním zástupcem a napadené rozhodnutí založil na svých domněnkách či toliko na základě faktu, že se žalobkyně znovu ocitla v neregulérním postavení. 6. Žalobkyně měla za to, že napadené rozhodnutí je zcela zřejmým, snad až absurdním, porušením záměru zákonodárce, resp. zásady nezatěžování dotčených osob, efektivnosti správního řízení a úkonů správních orgánů. V důsledku napadeného rozhodnutí jsou je zatížen veřejný rozpočet a kapacita dalších dotčených osob a orgánů, a to zcela zbytečně. Jako novou skutečnost žalobkyně doložila závaznou nabídku finanční záruky ve výši 300.000,- Kč, kterou se snaží doložit nefalšovaný záměr vycestovat z území ČR dne 26. 1. 2025. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 7. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že shledal naplnění kumulativních podmínek ustanovení § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. První podmínka byla naplněna tím, když navzdory pravomocnému rozhodnutí o povinnosti opustit území žalobkyně nevycestovala, což bylo zjištěno, když se dostavila k žalovanému. Po zhodnocení dosavadního chování žalobkyně dospěl žalovaný k závěru, že v jejím případě existuje důvodná obava, že se opět nepodrobí uloženému opatření. V daném případě nepostačuje uložení některého ze zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců, čímž je splněna druhá podmínka pro zajištění žalobkyně. V podrobnostech žalovaný odkázal na stranu 6-8 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Aplikace zvláštních opatření je vázána na předpoklad, že cizince bude se státními orgány spolupracovat a že se nebude vyhýbat výkonu správního vyhoštění. Žalobkyně sice doložila prostřednictvím datové schránky doklad o zakoupení letenky na 26. 1. 2025, ale žalovaný přímo jej měl k dispozici až den následující. Navíc doložené letenky nezaručují, že by žalobkyně území skutečně opustila, neboť se nejedná o přímý let do domovského státu žalobkyně (tranzit přes schengenský prostor). Skutečnost, že si žalobkyně obstarala letenku nezhojí její prokázaný nelegální pobyt na území ČR. Žalobkyně se tento stav nesnažila legalizovat, nezajímala se o výsledek řízení a stav podaného odvolání proti rozhodnutí č. j. KRPA-83167-42/ČJ-2022-000022-50. Její tvrzení, že o svém nelegálním pobytu nevěděla, nelze akceptovat. Pochybení vzniklá při přepisu napadeného rozhodnutí podle názoru žalovaného nemají vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Nad rámec žalovaný uvedl, že žalobkyně dne 17. 1. 2025 požádala o pomoc s dobrovolným návratem do země původu. Dne 22. 1. 2025 obdržel žalovaný od Ministerstva vnitra ČR informaci k dobrovolnému návratu žalobkyně do země původu, ve které je jednoznačně uvedeno, že z důvodu vývozu zvířete do X požádá žalobkyně o stornování letenky na 26. 1. 2025. Další letenka jí bude zajištěna v režimu dobrovolného návratu, a to v nejbližším možném termínu. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 8. Žalobkyně k vyjádření žalovaného podala dne 24. 1. 2025 repliku, v níž argumentovala shodně jako v podané žalobě. IV. Obsah správního spisu 9. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 10. Rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 3. 2023, č. j. KRPA-83167-42/ČJ-2022-000022-50, byla žalobkyni podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců uložena povinnost opustit území ve lhůtě do 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání, které bylo zamítnuto rozhodnutím Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 11. 7. 2023, č. j. CPR-17858-2/ČJ-2023-930310-V223, které nabylo právní moci téhož dne, přičemž lhůta k vycestování byla nově stanovena do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, tedy do 10. 8. 2023. 11. Dne 16. 1. 2025 se žalobkyně se svým právním zástupcem dostavila k žalovanému, aby řešila svou pobytovou situaci. Kontrolou cestovního dokladu bylo zjištěno, že žalobkyně nemá žádné platné vízum. Lustrací v dostupných evidencích nebylo zjištěno žádné platné pobytové oprávnění. Proto vzniklo podezření, že žalobkyně se na území ČR nachází nelegálně. S žalobkyní byl za přítomnosti tlumočníka z jazyka X a právního zástupce sepsán protokol o podání vysvětlení v čase od 15:36 do 17:45 hodin. Žalobkyně uvedla, že si nebyla vědoma, že jí bylo vydáno rozhodnutí o povinnosti opustit území, neboť její tehdejší právní zástupce prodělal infarkt, následně byl hospitalizován