3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

2 A 21/2024- 37 - text 11 2 A 21/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci žalobkyně: X, nar. X státní příslušnost X bytem X zastoupená Mgr. et. Mgr. Markem Čechovským, Ph.D. advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 4. 2024, č. j. MV-48805-4/SO-2024 takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 24. 4. 2024, č. j. MV-48805-4/SO-2024, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12.228,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. et Mgr. Marka Čechovského, Ph.D. advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 24. 4. 2024, č. j. MV-48805-4/SO-2024 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 31. 10. 2023, čj. OAM-123440-20/MC-2022 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla podle § 87p odst. 4 ve spojení s § 87p odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobkyně o prodloužení pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie, neboť žalobkyně přestala splňovat podmínky uvedené v § 15a zákona o pobytu cizinců, což je důvodem pro ukončení přechodného pobytu na území podle § 87f odst. 1 téhož zákona. Podle § 87f odst. 5 zákona o pobytu cizinců byla žalobkyni stanovena lhůta 60 dnů od právní moci rozhodnutí k vycestování z území České republiky. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobkyně namítala nesprávné posouzení otázky, zda ji lze považovat za rodinného příslušníka občana EU podle § 15a zákona o pobytu cizinců. Žalované a správnímu orgánu I. stupně vytýkala v tomto ohledu formalistický přístup bez bližšího zohlednění všech skutkových okolností, které navíc nebyly náležitě zjištěny. Rovněž namítala rozpor napadeného rozhodnutí se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „pobytová směrnice“). 3. Z hlediska posouzení nejlepšího zájmu nezletilého dítěte považuje žalobkyně napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Žalovaná v rozporu s čl. 3 Úmluvy o právech dítěte a v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu nesprávně dovodila, že nebyla povinna se zabývat zájmem nezletilého vnuka žalobkyně. 4. Žalobkyně se dovolávala přímého účinku čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a doplnila, že povinnost zabývat se dopady rozhodnutí o pobytovém oprávnění do soukromého a rodinného života žadatele a jeho rodinných příslušníků vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu. Žalobkyně současně namítala rozpor napadeného rozhodnutí s § 2 odst. 1 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 5. K žalobním bodům uvedeným výše pak žalobkyně namítala, že správním orgánem I. stupně nebyl dostatečným způsobem zjištěn skutkový stav, neboť bez odůvodnění nebyly vyslyšeny důkazní návrhy žalobkyně, nebyly provedeny navrhované výslechy, ani nebyly zjišťovány bližší okolnosti života nezletilého vnuka žalobkyně, ačkoliv se přinejmenším z hlediska posouzení nejlepšího zájmu dítěte měl správní orgán I. stupně těmito okolnostmi zabývat a podrobněji je zjistit. Žalobkyně tak namítala rozpor napadeného rozhodnutí s § 3 správního řádu. III. Vyjádření žalované k žalobě 6. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že trvá na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí. Žalobní námitky považuje za nedůvodné a odmítá je. V podrobnostech odkázala na obsah napadeného rozhodnutí, odůvodnění v části III. napadeného rozhodnutí, kde se jako odvolací správní orgán k uvedeným námitkám dostatečně podrobně vyjádřila. Dále odkázala na spisový materiál. Závěrem navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Obsah správního spisu 7. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 8. Žalobkyně podala dne 10. 5. 2022 u správního orgánu I. stupně žádost o prodloužení platnosti pobytové karty rodinného příslušníka občana EU, která jí byla vydána podle § 87b odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců, a to jako rodinné příslušnici občanů EU, kterými byli dcera žalobkyně, X a vnuk žalobkyně Y – oba občané ČR. Žalobkyně k žádosti doložila mimo jiné lékařskou zprávu ze dne 21. 9. 2022, ze které plyne, že je od 9. 5. 2020 v péči zdravotnického zařízení, kde je sledována již od roku 2019, po infarktu myokardu dochází na pravidelné roční kontroly. Z lékařské zprávy MUDr. J. K., CSc. se podává, že žalobkyně vzhledem ke své diagnóze potřebuje pomoc další osoby se správou domácnosti, zajištění nákupu potravin a ostatních základních potřeb a v případě nouze i zajištění zdravotní pomoci. Ze zprávy o pobytové kontrole ze dne 28. 7. 2022 bylo zjištěno, že na hlášené adrese pobytu žalobkyně X bydlí žalobkyně pouze se svým vnukem. Dcera žalobkyně v současnosti žije ve Z. Vnukovi žalobkyně, se kterým na území ČR žije, byl diagnostikován Aspergerův syndrom vyžadující klid, pevnou rutinu a trvalé soužití s dospělou osobou. Dne 14. 9. 2022 prvostupňový orgán vyzval žalobkyni k předložení dokladů, které by prokázaly, že je rodinným příslušníkem občana EU. Žalobkyně správnímu orgánu I. stupně doložila kopii pasu nezletilého vnuka, kopii pasu dcery, lékařskou zprávu o diagnose nezletilého vnuka, lékařskou zprávu o současné situaci nezletilého vnuka, potvrzení o studiu nezletilého vnuka, nájemní smlouvu a exekuční příkaz na placení výživného. Navrhla provést výslechy – svůj a její dcery. 9. Dne 31. 10. 2023 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, jímž žádost žalobkyně zamítl a platnost průkazu o povolení k pobytu neprodloužil. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí odvolání. 10. Žalobkyně považovala prvostupňové rozhodnutí za nepřiměřené a nepřezkoumatelné, vytýkala správnímu orgánu I. stupně nedostatečné hodnocení dopadů prvostupňového rozhodnutí do soukromého a rodinného života a rovněž, že nebyl přezkoumán nejlepší zájem nezletilého vnuka žalobkyně. Nedošlo k posouzení možnosti aplikace § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně dále měla za to, že splňuje podmínky § 15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. 11. Dne 24. 4. 2024 vydala žalovaná napadené rozhodnutí, kterým odvolání žalobkyně zamítla a potvrdila prvostupňové rozhodnutí správního orgánu I. stupně. 12. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí se žalovaná ztotožnila s právním posouzením věci prvostupňovým orgánem. Podmínkou prodloužení platnosti průkazu o povolení k pobytu vydaného rodinnému příslušníkovi občana EU je především skutečnost, že žalobkyně nepřestala splňovat podmínky uvedené v § 15a zákona o pobytu cizinců a lze ji tak nadále považovat za rodinného příslušníka občana EU ve smyslu uvedeného ustanovení. Další podmínkou je, že pobývá na území společně s občanem EU. Žalobkyně žije v ČR pouze se svým vnukem. Dcera žalobkyně žije v Z. Žalobkyně neprokázala závislost na péči či výživě. Nebylo prokázáno, že by splňovala definici rodinného příslušníka občana EU/ČR, ani podle ustanovení § 15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, ani podle jiného ustanovení (§ 15a odst. 3). Žalobkyně v otázce prokázání skutečnosti, že je rodinným příslušníkem občana EU neunesla důkazní břemeno. 13. K otázce přiměřenosti napadeného rozhodnutí uvedla žalovaná, že nikdo jiný není závislý na pobytovém statusu žalobkyně, nikoho jiného neprodloužení doby platnosti pobytové karty neovlivní, vnuk je státním občanem ČR stejně jako jeho matka. S odkazem na ustanovení § 87f odst. 5 zákona o pobytu cizinců žalovaná poukázala na oprávnění žalobkyně podat ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozhodnutí na území žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo žádost o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 68 zákona o pobytu cizinců. K posuzování nejlepšího zájmu dítěte žalovaná uvedla, že toto není na místě, neboť se nejedná o řízení vnuka žalobkyně a o nejlepší zájem dítěte by se především měli starat jeho rodiče. V. Právní posouzení věci soudem 14. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právní stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podán