2 A 29/2025 – Městský soud v Praze

2 A 29/2025- 46 - text 11 č. j. 2 A 29/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce: X, narX státní příslušnost X bytem X zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 za účasti: o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 6. 2025, č. j. MV-84078-4/SO-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 6. 6. 2025, č. j. MV-84078-4/SO-2025 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 31. 3. 2025, čj. OAM-4496-11/PP-2025 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo podle § 169r odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zastaveno správní řízení o opakované žádosti žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 87b zákona o pobytu cizinců. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce namítal, že řízení o jeho v pořadí třetí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu nebylo možné zastavit podle § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, a to s ohledem na utajovanou povahu podkladů, na specifika správního řízení, v němž se na základě utajovaných podkladů rozhoduje, na existenci právního nároku na vydání povolení k přechodnému pobytu a na vliv plynutí času na závěr o aktuálnosti ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Postup žalované byl nesprávný a nezákonný. 3. Žalobcovy předchozí žádosti byly zamítnuty na základě utajovaných podkladů, které byly ve smyslu § 17 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) uchovávány odděleně mimo správní spis a vyloučeny z nahlížení. Ačkoliv správní orgány rozhodovaly o žalobcově nároku ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, žalobce neměl v žádném z řízení možnost seznámit se s obsahem utajovaných podkladů v žádném rozsahu a v žádné podobě. Žalobce si není vědom obsahu utajovaných podkladů. Žalobce nebyl nikdy v ČR pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu, nebylo proti němu vedeno ani zahájeno trestní stíhání. S ohledem na utajovanou povaha podkladů a vlastní neznalost skutečností vedoucích k negativním rozhodnutím nemohl žalobce uvést nové skutečnosti vedoucí k odlišnému posouzení jeho třetí žádosti, což mu však nelze vyčítat. Je-li omezen princip kontradiktornosti, jsou na správní orgány, které mají svou aktivitou vyvážit nerovné postavení účastníka, kladeny zvýšené požadavky. 4. Žalobce zdůraznil, že na vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU existuje právní nárok, který plyne ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „pobytová směrnice“). Správní orgány a následně ani soudy nikdy nezpochybnily, že je žalobce rodinným příslušníkem občana EU. Pouze ve smyslu článku 27 odst. 2 pobytové směrnice shledaly, že žalobcovo osobní chování představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Proto nelze žalobci vyčítat neuvedení nových skutečností k jeho rodinným vazbám, které byly již v přecházejících řízeních nesporné a zakládaly žalobci právní nárok na vydání povolení k přechodnému pobytu. 5. Žalobce dále namítal, že plynutí času má vliv na posouzení aktuálnosti ohrožení některého ze zájmů společnosti žalobcem. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2023, č. j. 10 Azs 12/2023-67, se aktuálnost ohrožení veřejného pořádku posuzuje podle aktuálnosti utajovaných podkladů. V žalobcově případě byla přitom jeho druhá žádost zamítnuta rozhodnutím ze dne 27. 5. 2024, tj. ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí (dne 31. 3. 2025) téměř před rokem. Záznam do spisu, jímž byla deklarována existence utajované informace, byl učiněn dne 4. 4. 2024. Žalobce je proto přesvědčen, že ke dni rozhodování o jeho třetí žádosti uplynula natolik dlouhá doba, že utajované informace již nemohly splňovat požadavek na jejich aktuálnost, tudíž bylo povinností správních orgánů projednat žalobcovu žádost meritorně. 6. Žalovaná podle žalobce dále pochybila, když k námitce žalobce neposuzovala přiměřenost dopadů zastavení řízení do žalobcova soukromého a rodinného života a do téhož práva žalobcovy družky. Žalovaná také měla posoudit nejlepší zájem žalobcovy nezletilé dcery. V tomto ohledu nelze přejímat závěry učiněné v rámci jiného řízení, které navíc od sebe dělí dlouhá doba, za kterou si žalobce se svou dcerou a se svou družkou prohloubil blízké osobní vazby a citová pouta. Napadené rozhodnutí se bezprostředně týká žalobcovy nezletilé dcery, jejích práv a zájmů. Odloučení od svého otce by pro nezletilou žalobcovu dceru znamenalo nenahraditelnou újmu. Správní orgány měly definovat nejlepší zájem žalobcovy nezletilé dcery a poměřit s protichůdným zájmem. 7. Žalobce považoval napadené rozhodnutí rovněž za nepřezkoumatelné, neboť žalovaná nevypořádala žalobcovy odvolací námitky týkající se jeho soukromého a rodinného života. III. Vyjádření žalované k žalobě 8. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobním námitkám odkázala na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2024, č. j. 6 Azs 250/2024-57, podle nějž: „Rovněž k námitce absence skutečného, dostatečně závažného a aktuálního ohrožení některého ze základních zájmů společnosti lze odkázat na závěry obsažené v dřívějším rozsudku č. j. 7 Azs 289/202249 (bod 20) vydaném ve věci stěžovatele, kde Nejvyšší správní soud uvedl, že z utajovaných skutečností vyplývá k jeho osobě dlouhodobé (nikoli jednorázové či nahodilé) jednání a udržování kontaktů s osobami z kriminálního prostředí. Lze doplnit, že stěžovatel se s těmito osobami nejenom dlouhodobě stýká, ale ve prospěch těchto osob rovněž jedná, což žalovaný stěžovateli v obecné rovině sdělil již v průběhu správního řízení. Je tedy zjevné, že důvodem neudělení přechodného pobytu nebyl pouhý kontakt s těmito osobami, či dokonce pouhé porušení povinností plynoucích ze zákona o pobytu cizinců, jak se pokouší argumentovat stěžovatel.“ Dále žalovaná uvedla, že žalobce ve vztahu ke své nezletilé dceři a k paní X neuvedl žádné nové skutečnosti, které by nebyly předmětem předchozího řízení. Žalovaná dále uvedla, že nebyla povinna posuzovat přiměřenost podle § 174a zákona o pobytu cizinců, neboť napadené rozhodnutí je toliko rozhodnutím procesním. Žalovaná neprováděla v tomto řízení žádné dokazování. Pouze zrekapitulovala řízení o žalobcových předchozích žádostech. Žalovaná dále opět citovala shora uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu, podle nějž: „Městský soud při posuzování přiměřenosti zásahu do soukromého rodinného života stěžovatele a jeho rodinných příslušníků (včetně zohlednění nejlepšího zájmu dítěte) vycházel v souladu s výše citovanou judikaturou z toho, že zájem dítěte nemá vždy absolutní přednost před chráněným veřejným zájmem (zde zájmem státu na ochraně bezpečnosti a veřejného pořádku). Není tedy pravda, že by poměření bylo provedeno pouze paušálně a že by nebyla hledána spravedlivá rovnováha mezi právem na rodinný život a zájmem dítěte na straně jedné a veřejným zájmem na straně druhé. Zájem státu na ochraně bezpečnosti a předcházení kriminality v daném případě převážil nad právem na nerušený rodinný život i nad zájmem dítěte. Stěžovatelova dcera může na území nadále pobývat v péči matky, stěžovatel ji může finančně podporovat ze země původu. Nic také nebrání tomu, aby dcera a družka navštěvovaly stěžovatele v zemi původu, stejně jako stěžovatel může k jejich návštěvám na území využívat krátkodobého vízového pobytu.“ Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 9. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 10. Dne 19. 3. 2025 podal žalobce v pořadí již třetí žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu podle § 87b zákona o pobytu cizinců. Žalobce ve své žádosti uvedl, že se považuje za rodinného příslušníka své nezletilé dcery, X, nar. X, která je občankou ČR. Dále se považuje za rodinného příslušníka paní X, která je jeho partnerkou a občankou ČR. Žalobce k žádosti doložil rodný list své dcery, prohlášení paní X, a to vše doplnil řadou společných fotografií s oběma uvedenými občankami ČR z různých časových okamžiků a různých míst. Výpisem z Centrálního registru obyvatel pak bylo ověřeno, že paní X je svobodná a adresa místa jejího trvalého pobytu se shoduje s místem hlášeného pobytu žalobce. Žalobce dále ke své žádosti