2 A 38/2025 – Městský soud v Praze

2 A 38/2025- 16 - text 8 č. j. 2 A 38/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce: X, nar. X státní příslušnost X t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty zastoupený Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s. sídlem Poděbradská 173/5, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2025, č. j. KRPA-115992-61/ČJ-2025-000022-ZSV takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkumu a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2025, č. j. KRPA-115992-61/ČJ-2025-000022-ZSV (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl podle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), o prodloužení doby zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění stanovené rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 4. 2025, č. j. KRPA-115992-12/ČJ-2025-000022-ZSV, a prodloužené rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 7. 2025, č. j. KRPA-115992-50/ČJ-2024-000022-ZSV, o 60 dnů. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce v podané žalobě namítal porušení § 2 odst. 1, § 3, § 50 odst. 2, 3, 4, § 52, § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), § 123odst. 1 ve spojení s § 124 odst. 1, § 126 písm. a) a § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. K nevyužití zvláštního opatření v podobě zdržování se na adrese místa pobytu pro účely pobytové kontroly žalobce mimo jiné uvedl, že žalovanému již v rámci žádosti o propuštění a předchozích žalob proti zajištění doložil, že má zajištěné ubytování na adrese X. Žalovaný se však touto skutečností v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval. Naopak v naprostém nesouladu s reálným stavem věci uvedl, že „na území ČR bydlí u své přítelkyně na adrese X. Jedná se o pronajatý byt jeho přítelkyně, cizinec adresu pobytu nikde nehlásil, nedisponuje nájemní smlouvou a nemá označen zvonek či poštovní schránku.“ Žalobce se na uvedené adrese zdržovat může, není rozhodující, že nemá nájemní smlouvu, když mu pobyt potvrdila vlastnice nemovitosti jiným dokladem, ani poznámka o neoznačeném zvonku či poštovní schránce. Žalobce nesouhlasil ani s obavami žalovaného, že by nerespektoval rozhodnutí o správním vyhoštění nebo by se mu vyhýbal či se skrýval. Žalobce tedy namítal, že v jeho případě je odůvodněna aplikace některého ze zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b odst. 1 písm. a) nebo c) zákona o pobytu cizinců. Žalobce zdůraznil, že zajištění cizince za účelem správního vyhoštění je prostředkem tzv. ultima ratio, jehož využití by měla předcházet důkladná úvaha o jeho nezbytnosti a přiměřenosti a rovněž nemožnosti aplikovat namísto něj alternativní opatření. Odůvodnění žalovaného týkající se nepoužití mírnějších opatření se opírá výlučně o předchozí žalobcův nelegální pobyt. To odporuje judikatuře Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 9. 2. 2017, č. j. 5 Azs 294/2016-18, nebo ze dne 31. 7. 2025, č. j. 5 Azs 129/2025-22). III. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, na základě jakých ustanovení zákona o pobytu cizinců postupoval. Vyjádřil se k realizovatelnosti správního vyhoštění žalobce a zkonstatoval, že neexistují dlouhodobé překážky, které by znemožňovaly žalobce vyhostit. K důvodům neuložení mírnějších opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců odkázal na str. 5-7 napadeného rozhodnutí. Po zhodnocení dosavadního chování žalobce a jeho pobytové historie dospěl žalovaný k závěru, že v případě žalobce existuje reálná obava, že zmaří správní vyhoštění. Proto považoval zvláštní opatření za neúčelná. Žalovaný se vyjádřil rovněž k délce prodloužení doby zajištění, kterou nepovažoval za nepřiměřenou a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se touto otázkou zabýval. Žalovaný závěrem navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 4. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 5. Dne 9. 4. 2025 byl žalobce kontrolován policejní hlídkou a bylo objasněno, že na území pobýval na základě dlouhodobého pobytu s platností od 21. 5. 2009 do 18. 4. 2011, přičemž jeho žádost o nový pobyt ze dne 16. 4. 2014 byla zamítnuta. V masážním salónu, kde byl kontrolován, byl nalezen jeho cestovní pas s platností do 21. 1. 2021, jenž neobsahoval žádné vízum ani vstupní a výstupní razítko. Následně byl žalobce zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. 6. Dne 9. 4. 2025 bylo s žalobcem zahájeno řízení o správním vyhoštění z důvodu pobytu na území bez platného cestovního dokladu a oprávnění k pobytu. 7. V rámci výslechu ze dne 9. 4. 2025, z něhož byl vyhotoven protokol, č. j.: KRPA-115992-8/ČJ-2025-000022-ZSV, žalobce mimo jiné uvedl, že tlumočníka nežádá, neboť česky rozumí slovem i písmem. Do schengenského prostoru přiletěl dne 1. 8. 2007 a po celou dobu pobýval výhradně v ČR. Platnost cestovního dokladu skončila v roce 2021, žalobce si chtěl dát vystavit nový, ale pracovníci ambasády ho nedohledali v evidencích. Je si vědom svého neoprávněného pobytu na území, adresu pobytu nikde nehlásil, nemá označen zvonek, ani schránku. Bydlí asi dva roky s přítelkyní ruské národnosti, svatbu ani děti neplánují, v budoucnu by chtěli žít v Mexiku. Rodiče žalobce žijí v X, sestra cestuje mezi X a A., bratr pobývá v U., udržují spolu pravidelný kontakt. Je svobodný, bezdětný, pracuje jako masér, pracovním povolením nedisponuje. V České republice nemá žádné příbuzné ani nikoho, komu by ukončení pobytu zasáhlo do soukromého či rodinného života. Nic tu nevlastní, nemá zde žádné závazky ani pohledávky. Ve vycestování do země původu, kterou pokládá za bezpečnou, mu nic nebrání. Aktuálně nedisponuje žádnou hotovostí ke složení finanční záruky. Závěrem žalobce sdělil, že v rámci řízení nepožadoval účast tlumočníka, jelikož rozumí jazyku, v němž je vedeno správní řízení, slovem i písmem, současně nežádal žádných změn ani doplnění. Protokol bez jakýchkoliv výhrad podepsal. 8. Dne 9. 4. 2025 vydal žalovaný rozhodnutí č. j. KRPA-115992-12/ČJ-2025-000022-ZSV, kterým byl žalobce zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění žalobce byla podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. 9. Dne 4. 7. 2025 vydal žalovaný rozhodnutí č. j. KRPA-115992-48/ČJ-2025-000022-ZSV, které nabylo právní moci dne 1. 8. 2025, jímž žalobci uložil správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodů 3 a 4 zákona o pobytu cizinců, a to na 4 roky. Téhož dne vydal žalovaný rozhodnutí č. j. KRPA-115992-50/ČJ-2024-000022-ZSV, jímž žalobcovo zajištění za účelem správního vyhoštění prodloužil o 30 dnů. 10. Žalobou napadeným rozhodnutím byla doba zajištění žalobce prodloužena o 60 dnů. Důvodem druhého prodloužení doby trvání žalobcova zajištění byla nutnost zajistit žalobci v koordinaci s Velvyslanectvím X ve Vídni náhradní cestovní doklad. Platnost již vydaného náhradního cestovního dokladu totiž skončila dřív, než bylo pravomocně rozhodnuto o správním vyhoštění žalobce. Poté bude potřeba pro zajistit letenky a ubytování i pro členy eskorty a povolení k tranzitu. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že v současnosti existuje pravomocné a vykonatelné rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce, a existuje rovněž reálný předpoklad, že k realizaci správního vyhoštění žalobce dojde v nově stanovené době trvání zajištění. Žalovaný v napadeném rozhodnutí opětovně posoudil možnost uložení zvláštních opatření za účelem vycestování cizince z území dle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců a dospěl k závěru, že k nim nelze přistoupit. Doba, o kterou se prodlužuje trvání zajištění žalobce byla stanovena s ohledem na předpokládanou složitost přípravy výkonu správního vyhoštění žalobce. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 11. Městský soud v Praze o věci samé rozhodl bez jednání dle ustanovení § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, jelikož účastníci řízení v zákonné pětidenní lhůtě po podání žaloby nenavrhli projednání věci při ústním jednání a soud nepovažuje nařízení ústního jednání za nezbytné. 12. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu žalobcem uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že ža