2 Ad 34/2024- 35 - text
6 č. j. 2 Ad 34/2024
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci
žalobkyně: X
bytem X
zastoupená Mgr. Markem Čermákem, advokátem
sídlem Vrchlického 634, 252 63 Roztoky
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 9. 2024, č. j. X
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 6. 9. 2024, č. j. X (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty její námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 7. 2024, č. j. X (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl žalobkyni od 6. 8. 2024 odňat invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu (dále též „IPZS“) ze dne 9. 5. 2024 již žalobkyně není invalidní. Dle uvedeného posudku poklesla žalobkyni z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost pouze o 5 %.
2. V rámci řízení o námitkách bylo posudkem o invaliditě vypracovaným lékařem IPZS dne 2. 9. 2024 zjištěno, že žalobkyně není od 7. 5. 2024 invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nejde již o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 uvedeného zákona. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla žalobkyni pracovní schopnost pouze o 30 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“) s mírou poklesu pracovní schopnosti 30 %. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že se v rámci přezkumu rozhodnutí zabývala všemi námitkami žalobkyně, přičemž zdravotní stav posoudila komplexně nad jejich rozsah. Žalobkynin zdravotní stav byl v rámci námitkového řízení přezkoumán, přičemž invaliditě neodpovídá. Při předcházejících řízení byla míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně opakovaně nadhodnocena. Jelikož po přezkoumání celkového zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně pouze o 30 % a nejsou tak splněny podmínky pro invaliditu podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, byly námitky žalobkyně shledány jako nedůvodné.
3. Žalobkyně v podané žalobě vyjádřila nesouhlas s odnětím invalidního důchodu. Žalobkyně považovala napadené i prvostupňové rozhodnutí za nesprávné. Uvádí-li se v napadeném rozhodnutí, že pracovní schopnost je omezena v rozsahu 30–40 %, zdá se závěr žalované ohledně poklesu pracovní schopnosti o 20 % jako zcela lichý. Žalobkyně dále namítala, že lékařské zprávy, které jsou součástí správního spisu, zcela jasně a přesvědčivě dokládají omezení pracovní schopnosti žalobkyně v hranici překračující 35 %. Žalobkyně namítala, že při posuzování jejího zdravotního stavu nebylo přihlédnuto k § 3 a k § 5 vyhlášky o posuzování invalidity. Žalobkyni není zřejmé, jakým způsobem žalovaná dospěla k závěru, že u ní došlo k poklesu pracovní schopnosti pouze o 20 %. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je způsoben více zdravotními příčinami. Z napadeného rozhodnutí je však patrné, že žalobkyni je připisována toliko jedna zdravotní příčina, což však nereflektuje její skutečný zdravotní stav. Žalobkyně navrhovala provedení kontrolní lékařské prohlídky. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, bez přihlédnutí k § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity a byl porušen § 39 zákona o důchodovém pojištění, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) jakož i prováděcí vyhlášky.
4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě zrekapitulovala dosavadní průběh řízení, zopakovala hlavní body odůvodnění napadeného rozhodnutí a v podrobnostech na ně odkázala. S ohledem na namítanou nesprávnost posouzení zdravotního stavu rovněž navrhla nové posouzení zdravotního stavu žalobkyně Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a zamítnutí žaloby.
5. Soud o posouzení zdravotního stavu žalobkyně požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze (dále též jen „Posudková komise“). Z posudku této komise ze dne 10. 3. 2025 soud zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Posudková komise uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobkyně jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl vertebrogenní algický syndrom při recidivě výhřezu meziobratlové ploténky L4/5 (2017), se stavem po operaci výhřezu meziobratlové ploténky L4/5 (2004). Procentní míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně byla Posudkovou komisí hodnocena podle kapitoly XIII, odd. E, položky 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a činila 20 %. Pro uplatnění § 3 uvedené vyhlášky nebyl shledán posudkově-medicínský důvod. Posudková komise hodnotila odlišně od lékařů IPZS v prvostupňovém i v námitkovém řízení. Posudková komise uvedla, že druh zdravotního postižení žalobkyně nehodnotila podle položky 1c), neboť u ní nebylo zjištěno závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu. Jednalo se o lehké funkční postižení, které svými projevy převážně korelovalo se skutečnostmi uvedenými v položce 1b). Datum zániku invalidity určila Posudková komise lékařským nálezem ze dne 27. 3. 2024.
6. K jednání u Městského soudu v Praze dne 24. 7. 2025 se žalobkyně ani její právní zástupce bez omluvy nedostavili, soud proto dle § 49 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) ve věci jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
7. Zástupkyně žalované navrhla zamítnutí žaloby.
8. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
9. Ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu III. stupně.
10. Podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění zjistí-li se, že nárok na důchod nebo na jeho výplatu zanikl, důchod se odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen.
11. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění, posuzuje podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudek uvedené posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz, podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se komise vypořáda