2 Azs 76/2015 — Nejvyšší správní soud

2 Az 3/2025- 39 - text 8 č. j. 2 Az 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobkyně: X, nar. X státní příslušnost X naposledy v ČR bytem X t. č. Vazební věznice X X zastoupena Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem, sídlem Varšavská 714/38, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2024, č. j. OAM-70/LE-BE01-K18-R3-2018 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2024, č. j. OAM-70/LE-BE01-K18-R3-2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. j) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o azylu“) zastavil. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobkyně v žalobě nejprve stručně shrnula dosavadní průběh řízení. V rámci již třetího projednání věci byl podle ní žalovaný více než rok nečinný, následně zkonstatoval, že žalobkyně nemá aktualizovanou adresu. Poté vydal napadené rozhodnutí. V něm uvedl, že 3. 12. 2024 proběhla na místě jejího bydliště pobytová kontrola, sousedé policii sdělili, že se žalobkyně se svým přítelem již před několika měsíci odstěhovala jinam a od té doby se neukázala. Karavan prý nesl známky neobyvatelnosti. Na základě toho došel žalovaný k závěru, že je namístě řízení zastavit. 3. Namítla, že došlo k porušení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“), jelikož jí nebyla dána možnost se vyjádřit k podkladům napadeného rozhodnutí. Dále uvedla, že pouhé tvrzení fyzické osoby, která navíc nebyla vyslechnuta v souladu se správním řádem a ani poučena o právních následcích nepravdivé výpovědi podle § 55 odst. 5 téhož zákona nepostačuje k tomu, aby bylo jediným podkladem pro vydání rozhodnutí. Odůvodnění je dále rozporné i v tom, že policie konstatovala neobyvatelnost karavanu (tedy možnost jej obývat, nikoliv stav kdy obýván není, což je neobývanost); to má být v rozporu s tím, jak vyznívá policejní zpráva, tedy že v karavanu přinejmenším v minulosti bydlet musela, a tedy obyvatelný být musí. Z ryze formálního hlediska není naplněna hypotéza § 25 písm. j) zákona o azylu, neboť nové místo pobytu oznámila a uvedené ustanovení nijak nedefinuje, jak aktuální má tato adresa být. Napadené rozhodnutí ani netvrdí, že by žalobkyně se žalovaným věcně nespolupracovala (což vzhledem k jeho nečinnosti nebylo možné), takže rozhodnutí jde i proti smyslu zákona. 4. Závěrem pak žalobkyně odkázala na důvodovou zprávu k zákonu č. 173/2023 Sb., kterým bylo změněno i ustanovení § 25 písm. j) zákona o azylu, a na čl. 28 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice). Z těchto dokumentů a ustanovení podle ní plyne, že smyslem § 25 písm. j) zákona o azylu je pokrýt případy tzv. konkludentního zpětvzetí žádosti. V jejím případě k nedostatečnému poskytování součinnosti nedošlo. Žalobkyně má existenční potíže s bydlením, které jsou tíživější v zimních měsících, a žalovaný toho využil, aby mohl žádosti o mezinárodní ochranu nevyhovět, i když mu zdejší soud již dvakrát uložil, aby se v řízení zabýval i nejlepším zájmem nezletilých dětí. 5. Ze všech uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný ve svém vyjádření zrekapituloval průběh dosavadního řízení. Informoval, že pobyt žalobkyně na území České republiky není znám, a to nejen žalovanému, ale též nepochybně právnímu zástupci žalobkyně, který ji v podáních označuje pouze jménem, příjmením a chybně uvedeným datem narození, nikoli však aktuální adresou. Má za to, že tato okolnost brání soudu pokračovat v řízení ve smyslu § 33 písm. b) zákona o azylu a jsou tak naplněny podmínky pro zastavení řízení. Poukázal na to, že zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), sice vyžaduje identifikaci žalobkyně pouze v nezbytném rozsahu, je však zřejmé, že není-li znám pobyt jeho klientky ani právnímu zástupci, nemůže ani soud posoudit, zda je místně příslušný k projednání žaloby. Navrhl, aby soud řízení zastavil podle § 47 písm. c) s.ř.s. ve spojení s § 33 písm. b) zákona o azylu. 7. Před tím, než soud přistoupil k věcnému projednání žaloby, zabýval se k návrhu žalovaného tím, zda jsou v daném případě splněny podmínky pro zastavení řízení podle § 33 písm. b) zákona o azylu. Ve vztahu k aplikaci § 33 písm. b) zákona o azylu existuje ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“). Poukázat lze např. na rozsudek ze dne 25. 10. 2018, č.j. 4 Azs 169/2018-31, podle nějž je třeba, „aby soudy při zjišťování pobytu žadatele vyvinuly patřičné úsilí, tedy aby jejich postup nebyl ryze formální.“ V rozsudku ze dne 26. 5. 2005, č. j. 7 Azs 271/2004-58, soud shledal, že „[r]ozhodnou skutečností pro aplikaci § 33 zákona o azylu a pro zastavení řízení však není neznalost místa pobytu stěžovatele, ale nemožnost zjištění místa pobytu žadatele o udělení azylu, která předpokládá vyvinutí určitého intenzivního úsilí ke zjištění místa pobytu, jež ovšem nepřineslo žádoucí, resp. vůbec žádný výsledek.“ Soud aktuální místo pobytu z evidenční karty žadatelky o mezinárodní ochranu nezjistil, poslední hlášenou adresou žalobkyně je Legerova 1034/4, 120 00 Praha 2. V poznámce je uvedeno, že ubytování zde mělo být žalobkyni poskytnuto do 30. 4. 2024. Právní zástupce žalobkyně Mgr. Pavel Čižinský byl opakovaně vyzýván ke sdělení místa pobytu žalobkyně, a to výzvami a urgencemi ze dne 4. 2. 2025, 27. 2. 2025, 14. 3. 2025 a 26. 3. 2025, ani k jedné z výzev však místo pobytu žalobkyně soudu nesdělil. Z výpisu z Centrální evidence vězněných osob ze dne 25. 4. 2025 a z jeho aktualizace ze dne 3. 9. 2025 a ze dne 13. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně se od 10. 4. 2025 nachází ve výkonu vazby ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác. S ohledem na uvedené soud neshledal splnění podmínek pro zastavení řízení podle § 47 písm. c) s.ř.s. ve spojení s § 33 písm. b) zákona o azylu. IV. Obsah správního spisu 8. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 9. Rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 10. 2019, č.j. OAM-70/LE-BE01-K02-2018 nebyla žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu udělena. Toto rozhodnutí bylo ke kasační stížnosti žalobkyně zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2021, č. j. 13 Az 60/20219-35 a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu rozhodnutí. 10. Rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 11. 2021, č.j. OAM-70/LE-BE01-K01-R2-2018 nebyla žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu udělena. Toto rozhodnutí bylo ke kasační stížnosti žalobkyně zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2023, č.j. 20 Az 72/2021-46 a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. 11. Žalovaný následně dne 9. 10. 2024 požádal Policii České republiky, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, Odbor cizinecké policie, o prověření místa pobytu žalobkyně s tím, že prověrka se má zaměřit na faktický pobyt na adrese X, ohlášené v evidenci Azyl III a v Cizineckém informačním systému (CIS). Tato žádost je ve správním spise založena na č.l. 445. Obeslaný správní orgán na ni reagoval sdělením ze dne 18. 10. 2024, č.j. KRPA-319865-2/ČJ-2024-000026-2, ze kterého vyplývá, že hlídka oddělení pobytových agend provedla dne 15. 10. 2024 v 17.00 hodin pobytovou kontrolu na uvedené adrese podle § 164 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Zjistila, že žádný ze zvonků není označen jménem žalobkyně nebo ubytovatele, na ostatní zvonky (označené jen číslem) nikdo nereagoval. Další pobytová kontrola proběhla dne 16. 10. 2024 od 19.15 hodin, na zvonky opět nikdo neodpovídal. Na místě náhodně vytěžený nájemník hlídce sdělil, že takovou osobu nezná a v domě ji nikdy neviděl. V přízemí domu se nacházejí poštovní schránky s především X jmény, nicméně na žádné z nich nebylo uvedeno jméno žalobkyně, stejně tak žádný z bytů není takto označen. Poslední kontrola byla provedena dne 17. 10. 2024 v 17.00 hodin. Ani další nájemníci žalobkyni podle jména neznali a podle fotografie z CIS ji taktéž nikdo nepoznal. 12. Ve spise je dále založen opis z evidence rejstříku trestů žalobkyně. Z něj plyne, že žalobkyně byla v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 141/2018 shledána vinnou trestným činem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) odst. 3 písm. b) zákona č.