1 As 132/2011 — Nejvyšší správní soud

20 A 43/2025- 33 - text 10 pokračování 20 A 43/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. ve věci žalobce: P. X. P., nar. dne X státní příslušností X t. č. v X zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 9. 2025, č. j. KRPA-281066-11/ČJ-2025- 000022-ZZC takto: I. Rozhodnutí Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 5. 9. 2025, č. j. KRPA-281066-11/ČJ-2025-000022-ZZC, se zrušuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 269, 40 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců Mgr. Petra Václavka, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž byl žalobce podle ust. § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z.p.c.“), zajištěn za účelem správního vyhoštění na dobu 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě namítal, že jej žalovaná zajistila i přesto, že prokázal úmysl vycestovat do země původu, a to zejména zakoupenou letenkou na 9. 9. 2025, kterou žalované rovněž předložil. 3. Jako záruku rovněž nabídl složení finanční záruky ve výši 20.000 Kč s tím, že také možné, aby finanční záruku za něj složil jeho otec, kdy pouze nevěděl, v jaké výši by byl schopen ji nabídnout. Sám nabídl částku ve výši 20.000 Kč, neboť nevěděl, jaká výše je pro žalovanou akceptovatelná, což žalovaná nijak do vydání napadeného rozhodnutí nesignalizovala ani se žalobce v tomto směru nedoptávala. 4. Žalovaná rovněž nevzala v potaz konkrétní místo ve vlastnictví jeho sestry, kde se žalobce hodlal do svého vycestování zdržovat. Nemá pak podle žalobce oporu ve správním spise domněnka žalované, že by se na sdělené adrese nemusel zdržovat, aby se vyhnul správnímu orgánu, když ví, že pobývá na území České republiky v rozporu s návratovým rozhodnutím. 5. Žalobce žalované dále vytkl, že si nesplnila svoji úřední povinnost ověřit a zjistit bližší informace k tvrzením žalobce, pokud je shledala nedostatečnými. Zdůraznil přitom, že se k žalované dostavil sám dobrovolně s letenkou a z jeho podání vysvětlení vyplývá, že chce území České republiky opustit, protože jinak by si nekupoval letenku a nepřišel by dobrovolně na cizineckou policii. Dále doplnil, že je kromě neoprávněného pobytu v důsledku rozhodnutí o jeho povinnosti opustit území jinak bezúhonný a nedopustil se jiného protiprávního jednání. 6. Žalobce také namítal, že zcela konkrétně deklaroval a prokázal, že vycestuje a kdy vycestuje, a tudíž žalovaná dospěla k nesprávnému právní závěru, že jsou splněny podmínky pro zajištění žalobce za účelem jeho vycestování. Odkazem na ustanovení § 123b odst. 2 z.p.c. rovněž zdůraznil mimořádnou povahu zajištění, které by mělo být užíváno zdrženlivě a pouze v případech, kdy nepostačuje uložení mírnějšího opatření. 7. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl zrušit napadené rozhodnutí. III. Vyjádření žalované a replika žalobce 8. Žalovaná měla za to, že v napadeném rozhodnutí jasně a konkrétně uvedla skutečnosti, které ji vedly k vydání napadeného rozhodnutí. Žalobce měl podle návratového záznamu v SIS povinnost vycestovat z území České republiky do 18. 1. 2025, což neučinil a pobýval do dne 5. 9. 2025 na území České republiky v rozporu se zákonem. 9. Dále uvedla s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2016, č.j. 10 Azs 39/2016-21, že není rozhodné, zda žalobce jednal v rozporu s rozhodnutím vědomě či nevědomě. 10. K důvodům nevyužití mírnějších opatření včetně možnosti složení finanční záruky žalovaná odkázala na str. 4 až 6 napadeného rozhodnutí, kde jasně vyjádřila, z jakých důvodů uložení mírnějších opatření považuje nejen za nemožné, ale rovněž za neúčelné. 11. Závěrem žalovaná doplnila, že dne 23. 9. 2025 došlo k realizace správního vyhoštění žalobce (sic!) z území, a navrhla zamítnutí žaloby. 12. Na vyjádření žalované reagoval žalobce ještě replikou, ve které se ohradil proti informaci žalované, že mělo dojít k realizaci správního vyhoštění žalobce, když žalobci byla v minulosti uložena toliko povinnost opustit území a nikoli správní vyhoštění. Dále pak stručně zrekapituloval žalobní argumentaci. IV. Obsah správního spisu 13. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovanou vyplynuly následující podstatné skutečnosti. 14. Rozhodnutím žalované ze dne 23. 5. 2024, č. j. KRPA-170394-9/ČJ-2024-000022-50, byla žalobci podle § 50a odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců uložena povinnost opustit území ve lhůtě do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí si žalobce podal odvolání, které bylo zamítnuto rozhodnutím Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 18. 12. 2024, č. j. CPR-36134-3/ČJ-2024-930310-V235, které nabylo právní moci dne 19.12.2024, přičemž lhůta k vycestování byla stanovena do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, tedy do 18. 1. 2025. 15. Dne 5. 9. 2025 se žalobce dostavil k žalovanému, aby řešil svou pobytovou situaci. Kontrolou cestovního dokladu bylo zjištěno, že žalobce nemá žádné platné vízum. Lustrací v dostupných evidencích nebylo zjištěno žádné platné pobytové oprávnění. Proto byl žalobce podle ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb. zajištěn. S žalobcem byl dne 5. 9. 2025 za přítomnosti tlumočníka z jazyka X a právního zástupce sepsán protokol o podání vysvětlení v čase od 13:10 do 13:50 hodin. Žalobce uvedl, že si nebyl vědom svého neoprávněného pobytu, když měl za to, že na území České republiky pobývá oprávněně s ohledem na podání žaloby proti rozhodnutí o povinnosti opustit území. Žalobce rovněž uvedl, že nebyl řádně informován ze strany svého zástupce. K žalované se žalobce dostavil, s tím, aby dostal výjezdní příkaz a že chce vycestovat, načež by se zase vrátil. V České republice pobývala od 19. 9. 2022. Je svobodný, bezdětný a v zemi původu má zázemí. Má peníze na pobyt a letenku k vycestování si již zakoupil. Po poučení o možnosti uložit zvláštní opatření za účelem vycestování podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců žalobkyně na dotaz žalované uvedl, že má v Praze bydlení na adrese X. Bydlí zde v domě své sestry, kde nic neplatí, a přebírá si zde poštu. Mohl by složit 20 000 Kč jako finanční záruku, případně by tuto záruku mohl složit jeho otec s tím, že ale nevěděl, v jaké výši. Dále uvedl, že v ČR má rodiče a sourozence. Není mu známa žádná překážka vycestování kromě studia, které by chtěl dokončit. Žalobce chce dobrovolně vycestovat, zakoupil si letenky, nehrozí mu ve vlasti žádné nebezpečí. 16. Dne 5. 9. 2025 bylo následně vydáno napadené rozhodnutí o zajištění žalobce za účelem vycestování podle § 124b odst. 1 písm. c) z.c.p., tedy z důvodu, že uplynula lhůta k dobrovolnému opuštění území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace uvedená v záznamu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1860 ze dne 28. listopadu 2018 o využívání Schengenského informačního systému při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (dále též „Nařízení SIS“). V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce od 19. 1. 2025 pobývá na území neoprávněně, což odůvodňuje vydání napadeného rozhodnutí. Z podaného vysvětlení nabyla žalovaná dojmu, že se žalobce dostavil a letenky zakoupil jen účelově, avšak ve skutečnosti vycestovat nehodlá. Vůči žalobci již byla aplikována návratová politika, přičemž rozhodnutí o povinnosti opustit území nerespektoval, aktivně se nezajímal o stav řízení, neřešil svůj pobyt, neučinil ani jeden krok vedoucí k tomu, aby sám vycestoval, a svévolně se pohyboval po území Evropské unie a smluvních států. Žalovaná dále uvedla, že žalobce sice předložil zakoupenou letenku, což žalované nezaručovalo, že neudělal storno a opětovně nevycestuje. Zvláštní opatření za účelem vycestování by v případě žalobce byla neúčinná. Žalované byla známa adresa, na které se žalobce zdržuje a přebírá si tam písemnosti, avšak vzhledem k povaze řízení o zajištění není schopna údaje o pobytu žalobce ověřit. K finanční záruce žalovaná uvedla, že žalobce nabídl pouze nedostatečnou částku ve výši 20 000 Kč a k možnosti jejího složení ze strany otce uvedla, že žalobce nevěděl, v jaké výši. Vyšla proto z toho, že do doby zajištění žalobce nebyla žalované nabídnuta žádná finanční záruka v odpovídající výši s ohledem na náklady zajištění záležitostí spojených s vycestováním (například náklady za zprostředkování eskorty tří policistů, obstarání letenk