9 As 66/2009 — Nejvyšší správní soud

20 A 61/2024- 34 - text 9 pokračování 20 A 61/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. ve věci žalobce: T. D. H., nar. X, státní příslušností X t.č. v X proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie, sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. prosince 2024, č.j. KRPA-269755-33/ČJ-2024-000022-ZZC, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou došlou Městskému soudu v Praze dne 27. 12. 2024, se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 18. prosince 2024, č.j. KRPA-269755-33/ČJ-2024-000022-ZZC (dále též jen „napadené rozhodnutí“), jímž byl žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b), c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěn za účelem správního vyhoštění na dobu 30 dnů ode dne vydání napadeného rozhodnutí. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce v podané žalobě namítal předně, že žalovaný nedostatečně odůvodnil upřednostnění zajištění před jeho alternativami. Uvedl, že žalovaný přistoupil k jeho zajištění pouze na základě nelegálního vstupu a pobytu na území České republiky a nezjistil přitom řádně stav věci včetně skutečností svědčících ve prospěch žalobce a následně případ neposoudil v celé jeho šíři. Podle žalobce jsou dále jednostranné a nedostačující úvahy žalovaného ohledně možnosti uložení alternativ, k nimž se žalovaný vyjádřil stroze tak, že paušálně odcitoval jednotlivá zákonná ustanovení a konstatoval nemožnost jejich uplatnění, aniž by podle žalobce bylo zřejmé, jaké (pokud vůbec nějaké) úvahy k tomu žalovaného vedly. Konkrétně se pak neztotožnil s vyjádřením žalovaného, že by žalobce neplnil povinnost oznámit následující pracovní den policii změnu místa pobytu a ve stanovené době se na něm zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly. Namítal k tomu, že v průběhu řízení předkládal doklad o zajištění ubytování, a že si je zcela vědom své povinnosti oznamovat změnu adresy a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat. Proto nesouhlasil s tvrzením žalovaného, který již předem vylučuje možnost, že by se žalobce na místě svého pobytu zdržoval. 3. Dále žalobce namítal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí stanovil nepřiměřeně dlouhou délku zajištění, která neumožňuje dostatečný soudní přezkum v rozumných intervalech. Odkázal přitom zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2019, č.j. 6 Azs 170/2019, z něhož obsáhle citoval. Podle žalobce rovněž nebylo ze strany žalovaného konkrétně uvedeno, jaké dílčí kroky bude třeba učinit během stanovené doby zajištění v trvání 30 dní a především, jaká je časová náročnost těchto kroků. Žalovaná podle žalobce jen paušálně uvedl výčet jednotlivých kroků, aniž by je však doplnil konkrétním časovým odhadem nebo konkretizací daného procesu s ohledem na případ žalobce. 4. Podle žalobce také napadené rozhodnutí vykazuje známky zmatečnosti a nedostatečného individuálního posouzení. K tomu pak dále uvedl, že žalovaný nezohlednil skutečnost, že žalobce během celého řízení poskytoval žalovanému součinnost a v dobré víře s ním spolupracoval. III. Vyjádření žalované 5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě předně uvedla, že výstižně shrnula podstatné skutečnosti skutkového stavu a uvedla, které listinné důkazní prostředky správní orgán opravňují vydat žalobou napadané rozhodnutí. K důvodům neuložení mírnějších opatření se vyjádřila na straně 5 – 6 napadeného rozhodnutí. Zákon o pobytu cizinců v ustanovení § 123b odst. 3 stanoví, že policie zkoumá, zda uložením zvláštního opatření neohrozí výkon správního vyhoštění. Volba mírnějších opatření, než je zajištění cizince, je vázána na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při realizaci tohoto opatření a že neexistuje důvodná obava, že se nebude vyhýbat případnému výkonu správního vyhoštění. Pokud zde existují skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec bude případný výkon správního vyhoštění mařit, nelze dle § 123b odst. 3 zákona o pobytu cizinců přistoupit ke zvláštnímu opatření za účelem vycestování cizince. Jinými slovy, pokud správní orgán shledá důvodnou obavu, že se cizinec bude vyhýbat případnému výkonu správního vyhoštění, což bude nejčastěji vyplývat z dosavadního chování cizince, přistoupí přímo k jeho zajištění, aniž by nejprve užil zvláštní opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců. Po zhodnocení dosavadního chování žalobce a s ohledem na jeho pobytovou historii, dospěla žalovaná k závěru, že v případě žalobce existuje důvodná obava, která se i z jeho pobytové historie a chování potvrdila, když svou situaci nijak neřešil, a i na dále na území České republiky pobýval. Žalobce si sám svým přístupem a nerespektováním právních předpisů zapříčinil stav nedůvěryhodnosti, a to až do té míry, kdy žalovanému správnímu orgánu nezbylo nic jiného než možnost uložení zvláštního opatření vyloučit a přímo přistoupit k zajištění žalobce, a to z důvodu dosažení samotného cíle správního vyhoštění, kterým je ukončení nežádoucího neoprávněného pobytu žalobce. Aplikace zvláštních opatření je vázána na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat a taktéž v případě, že neexistuje důvodná obava, že by se případnému výkonu správního vyhoštění cizinec vyhýbal (objektivní složka). V souladu s ustanovením § 123b odst. 3 zákona o pobytu cizinců je absence důvodné obavy nezbytným předpokladem pro uložení zvláštního opatření. U žalobce pak podle žalované absentovala především objektivní složka možnosti uložit zvláštní opatření, kdy uložení opatření bylo v podstatě vyloučeno. Žalovaná dále též uvedla, že jasně vyjádřila, z jakých důvodů uložení mírnějších opatření považuje nejen za „nemožné“ (subjektivní složka), ale rovněž za „neúčelné“ (objektivní složka). 6. Ke stanovené době zajištění žalovaná uvedla, že tato byla stanovena s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění přihlédla k době, která je nutná k zabezpečení přepravních dokladů, kdy Ředitelství služby cizinecké policie jako příslušný orgán podle ustanovení § 163 odst. 1 písm. i) zákona č. 326/1999 Sb. obstarává letenku nebo vyjednává průvoz cizince přes jiné státy Evropské unie, kdy je nutné zajistit policejní eskortu přes dotčený stát, a komunikuje s domovským státem cizince o vzetí zpět, přičemž doba k zajištění těchto náležitostí se pohybuje kolem 30-ti kalendářních dnů. Žalovaná je proto přesvědčena, že doba trvání zajištění stanovená na 30 dnů je přiměřená a pro bližší odůvodnění odkázala na str. 6 – 7 napadeného rozhodnutí. 7. Závěrem žalovaná shrnula, že účelem institutu správního vyhoštění je ukončit nežádoucí pobyt cizince na území členských států Evropské unie. Další odklad vyhoštění v průběhu účinků správního vyhoštění by byl v rozporu s vysloveným zájmem státu, aby se dotčený cizinec již na tomto území nezdržoval. Za této situace při naplnění skutkové podstaty ustanovení § 124 odst. 1 písm. b) a ustanovení § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců je podle žalované bez významných okolností v podstatě vyloučeno aplikovat zvláštní opatření za účelem vycestování, neboť by nevedlo k naplnění stanoveného účelu. 8. Proto žalovaná s ohledem na shora uvedené navrhla zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 9. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovanou ohledně napadeného rozhodnutí vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti. 10. Dne 23. 8. 2024 byl žalobce kontrolován policejní hlídkou, které předložil cestovní doklad č. X vydaný X bez vyznačeného vstupního razítka a polské povolení k pobytu č. X s dobou platnosti od 18. 7. 2021 do 17. 7. 2026, u něhož hlídka policie pojala podezření, že se jedná o padělek. Lustrací v dostupných evidencích Policie České republiky ani v cestovním dokladu žalobce nebylo nalezeno jiné vízum či oprávnění umožňující žalobci legálně pobývat. Žalobce byl proto podle ust. § 76 odst. 1 trestního řádu zadržen pro přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle ust. § 348 odst. 1 trestního zákoníku. 11. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, ze dne 21. května 2021, č.j. KRPU-78651-43/ČJ-2021-040022-SV-ZZC, bylo žalobci uloženo správní vyhoštění s dobou, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie na dobu tří roků. Tímto rozhodnutím mu byla rovněž stanovena doba k vycestování z území členských států Evropské unie do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí nebo do 30 dnů ode dne pravomocného ukončení řízení ve věci mezinárodní ochrany, pokud toto rozhodnutí bude pravomocné, pokud nebude realizován výkon správního vyhoštění. 12. Trestním příkazem X sp. zn. X ze dne X, který téhož dne nabyl právní moci, byl žalobce