20 Ad 20/2024 – Městský soud v Praze

20 Ad 20/2024- 43 - text 8 pokračování 20 Ad 20/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. ve věci žalobkyně: M. K., nar. X bytem X zastoupena Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M, advokátem se sídlem Rumunská 1720/12, 120 00 Praha 2 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25/1292, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 5. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 5. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí ”), jímž bylo podle ust. § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“), a § 90 odst. 1 písm. c) první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změněno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 11. 2023, č.j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že se žalobkyni podle ustanovení § 41 odst. 3 a § 56 odst. 1 písm. c), e) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“) od 14. 12. 2023 snižuje výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně činí 9 834 Kč. Podle nařízení vlády č. 286/2023 Sb. činí od 1. 1. 2024 výše invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně 10 194 Kč měsíčně. 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. e) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. snížil žalobkyni výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně činí 7 902 Kč. II. Podstatný obsah žaloby 3. Žalobkyně předně zrekapitulovala průběh řízení před žalovanou. 4. Poté žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nesprávné, neboť bylo založeno na posudku, v němž byla nesprávně stanovena míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně, ačkoli v mezidobí došlo spíše ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně. 5. Podle žalobkyně se odůvodnění napadeného rozhodnutí míjí s obsahem správního spisu a skutkovým stavem, když v něm žalovaná za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s největším dopadem na pokles pracovní schopnosti označila X po komplexní léčbě X. Žalobkyně přitom žádnou takovou léčbu nikdy neabsolvovala a příčina jejích zdravotních obtíží je zcela odlišná. Tento chybný závěr podle žalobkyně sám o sobě zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. 6. Žalobkyně také namítala, že z napadeného rozhodnutí nelze dovodit, na základě čeho žalovaná dospěla k závěru o zlepšení zdravotního stavu žalobkyně oproti době v letech 2017-2025, kdy jí byla opakovaně přiznávána invalidita třetího stupně. 7. Podle žalobkyně posudkový lékař žalované rovněž nepřihlédl ve svém posudku k dalším komorbiditám, kterými žalobkyně rovněž trpí, a neupravil adekvátně tomu míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. 8. Závěrem žalobkyně shrnula, že žalovaná nesprávně posoudila její zdravotní stav, který se od posledního posuzování naopak zhoršil, pročež nelze uzavřít, že by se míra poklesu pracovní schopnosti snížila. Žalovaná ani posudkový lékař neprovedli přímé osobní vyšetření žalobce, ale vyšli z předložené lékařské dokumentace, přičemž z rozsáhlé lékařské dokumentace doložené žalobkyní k podaným námitkám učinili zcela chybný závěr o zlepšení zdravotního stavu žalobkyně, ačkoli tato dokumentace indikuje závěr opačný. 9. Žalobkyně měla tedy za to, že napadeným rozhodnutím byla zkrácena na svých právech, pročež navrhla, aby je soud zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 10. Žalovaná ve svém vyjádření zrekapitulovala námitky žalobkyně a podrobně shrnula průběh správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, a platnou právní úpravu. 11. K žalobním námitkám pak uvedla, že neshledala proběhlé řízení za nesprávné, posudkové řízení za neobjektivní, nebylo zjištěno žádné pochybení při vyhotovení podkladového posudku. Rozhodnutí o námitkách je dostatečně odůvodněno, jsou uvedeny a konkretizovány všechny lékařské zprávy, včetně nových doložených zpráv k řízení o námitkách, z nichž ČSSZ vycházela, jakož i posudková rozvaha, zdravotní dokumentace byla pro posouzení a vyhotovení posudku zcela dostačující, závěr posudku vycházející z objektivně zjištěného zdravotního stavu byl převzat do odůvodnění rozhodnutí o námitkách, posouzení proběhlo dle platné vyhlášky o invaliditě a v souladu se zákonem č. 155/1995 Sb. Zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech, protože byly objektivizovány všechny skutečnosti, týkající se zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků, významné pro posudkový závěr. 12. Vzhledem k nesouhlasu žalobkyně s posouzením jejího zdravotního stavu navrhla žalovaná, aby soud požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též jako „posudková komise“) o vydání posudku, kterým posoudí zdravotní stav, pracovní schopnosti a stupeň invalidity žalobkyně podle platné právní úpravy. 13. Za současného stavu nelze podle žalované žalobě vyhovět, a proto navrhla její zamítnutí jako nedůvodné. IV. Obsah správního spisu 14. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné z hlediska předmětu řízení. 15. Dne 10. 10. 2023 žalovaná prostřednictvím posuzujícího lékaře posoudila zdravotní stav žalobkyně. Podle jeho posudku ze dne míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činila 40 % a žalobkyně je tudíž invalidní pro invaliditu prvního stupně. Nato žalovaná vydala prvostupňové rozhodnutí, kterým snížila žalobkyni výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně 16. Proti tomuto rozhodnutí si žalobkyně podala námitky. 17. V posudku o invaliditě v námitkovém řízení ze dne 27. 3. 2024, č. j. LPS/2024/67-NR-UST_CSSZ, vypracovaném Institutem posuzování zdravotního stavu žalované dospěla posuzující lékařka MUDr. D. H. k závěru, že se u žalobkyně jedná o pokles pracovní schopnosti o 50 %. Posuzující lékařka shledala, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti jsou bolesti X coby zdravotní postižení podle kapitoly XV – Funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích, oddíl A – Postižení hlavy, krku, těla, položky 2c – těžké funkční poruchy po úrazech orofaciální oblasti přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, které odpovídá míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 50 - 70 %. Posudková lékařka přitom konkrétní míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně stanovila na 50 % s tím, že závažnost zdravotního postižení žalobkyně neodpovídá horní hranici stanoveného procentního rozpětí. Datum změny stupně invalidity žalobkyně pak stanovila od 10. 10. 2023. 18. Na základě posudku o invaliditě v rámci námitkového řízení pak žalovaná vydala napadené rozhodnutí, ve kterém se opřela o závěry a odůvodnění shora uvedeného posudku pro účely námitkového řízení a rozhodla tak, jak je uvedeno v bodě 1. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 19. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“)], a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodoval přitom po projednání věci, ke kterému nařídil jednání s ohledem na potřebu provést důkaz přinejmenším posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. 20. Městský soud v Praze při posouzení dané věci vycházel zejména z následujících ustanovení právních předpisů. 21. Podle ust. § 38 zákona č. 155/1995 Sb. pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu. 22. Ustanovení § 39 zákona č. 155/1995 Sb. upravuje 3 stupně invalidity z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně. V případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu III. stupně. 23. Z výše uvedené právní úpravy vyplývá, že pojištěnec ve věku žalobk