20 Ad 22/2024 – Městský soud v Praze

20 Ad 22/2024- 28 - text 9 20 Ad 22/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., ve věci žalobce: I. A. V., narozený dne X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 6. 2024, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 6. 2024, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 12. 6. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tím byly podle ustanovení § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“) a ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuty jeho námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 28. 3. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná podle ustanovení § 31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) přiznala žalobci starobní důchod od 29. 2. 2024 ve výši X Kč s tím, že výplata starobního důchodu přiznaného od 29. 2. 2024 nenáleží. II. Podstatný obsah žaloby 3. Žalobce v podané žalobě konstatoval, že dne 29. 2. 2024 požádal o starobní důchod, i když mu nárok na nekrácený důchod vznikne až X. Jeho žádost byla vyvolána obavou z možné ztráty pracovního místa. Zdůraznil, že hlavním účelem podaných námitek bylo, aby mu byl důchod přiznán až od 26. 11. 2025. V námitkách napadal též skutečnost, že nebyla zohledněna doba od 16. 10. 1995 do 8. 12. 1995. Předpokládal, že ještě před vydáním rozhodnutí mu žalovaná sdělí, jak šetření dopadlo, aby se k tomu v průběhu správního řízení mohl vyjádřit. 4. Dále žalobce zdůraznil, že z jeho podání ze dne 9. 5. 2024 bylo patrné, že chtěl změnit datum přiznání starobního důchodu. Pokud přitom takový postup nebyl možný, měl o tom být poučen. Úřední osobě totiž muselo být zřejmé, k čemu jeho podání směřovalo, a to bez ohledu na skutečnost, že žádost o přiznání důchodu ke dni 26. 11. 2025 byla předčasná. Poukázal na případ své známé, kterou úřední osoba upozorňovala na to, jakým způsobem eventuálně dále postupovat. V jeho případě však k ničemu takovému nedošlo. Jeho věc přitom bylo možné řešit vzetím původní žádosti zpět a podáním nové žádosti. 5. Žalobce měl také za to, že s ním bude žalovaná před vydáním rozhodnutí komunikovat. Odkázal přitom na ustanovení § 4 odst. 2 správního řádu. Za nepochopitelnou označil skutečnost, že do správního spisu mu bylo umožněno nahlédnout až po vydání napadaného rozhodnutí. Podotkl také, že mu stačilo sdělit, že změna data přiznání není v dané fázi řízení možná, a on by žádost vzal zpět. 6. Taktéž žalobce uvedl, že by chtěl vzít žádost z 29. 2. 2024 zpět, což není v případě pravomocně skončené věci možné. Nesmí mu být přitom na újmu, že má vysokoškolské vzdělání. I taková osoba má nárok na přiměřené poučení zvláště tehdy, když úřední osobě muselo být jasné, že vede řízení ke své škodě. Zmíněná známá osoba byla taktéž správně poučena, aby nepostupovala v řízení ke své škodě. Každá žádající osoba by podle něj měla být poučena, že v daném případě není možné v rámci námitkového řízení měnit termín dne, od kterého bude přiznán starobní důchod. Závěrem podané žaloby proto navrhl zdejšímu soudu, aby zrušil napadené rozhodnutí. III. Vyjádření žalované 7. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě zrekapitulovala obsah podané žaloby a zmínila také některé skutečnosti vyplývající ze správního spisu. Následně uvedla, že žalobce uplatnil žádost o starobní důchod před dosažením důchodového věku zcela v souladu s ustanovením § 82 odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Pro řízení o přiznání dávky důchodového pojištění platí striktně zásada dispozitivity a účastník řízení má možnost svobodně se rozhodnout, zda žádost o dávku uplatní či nikoliv. Rovněž je na něm, jakou konkrétní dávku požaduje a od kdy. Obsahem žádosti žalobce byl tedy vymezen předmět řízení a jedině v tomto rámci se mohla pohybovat. Podotkla, že uvedené zákonné limity respektovala a v rámci námitkového řízení rozhodla o věci, o níž správní řízení bylo od počátku vedeno. 8. Dále žalovaná k námitce týkající se nezohlednění doby pojištění od 16. 10. 1995 do 8. 12. 1995 poznamenala, že v řízení ve věcech důchodového pojištění se nepoužije ustanovení správního řádu o vyjádření účastníků k podkladům rozhodnutí. Poukázala rovněž na ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění týkající se situací, které nastaly po nabytí právní moci rozhodnutí o přiznání důchodu nebo úpravě jeho výše. 9. Taktéž žalovaná odkázala na ustanovení § 82 odst. 4 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, podle kterého lze podat žádost nejdříve 4 měsíce přede dnem, od kterého občan žádá dávku důchodového pojištění přiznat. Zdůraznila, že žalobce svou žádost nevzal zpět. V rámci uplatněných námitek se domáhal toliko přerušení řízení do doby, než budou k dispozici doklady prokazující dobu pojištění. Nezbylo jí tedy než rozhodnout v rámci uplatněných námitek. Nemůže předjímat vůli pojištěnce. Žalovaná také zmínila, že všichni účastníci řízení mají možnost nahlížet do spisu a žalobce tohoto svého práva až dne 2. 7. 2024. 10. Posléze žalovaná zopakovala, že určení data, od kterého požaduje přiznání dávky, je pouze na žadateli. Žalobce tedy od ní nemohl očekávat, že bude předem znát jeho záměr změnit toto datum nebo jej snad k takové změně nabádat. Poukázala na ustanovení § 86 odst. 4 písm. a) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení s tím, že jeho užití závisí pouze a jen na vůli účastníka. Že jej žalobce řádně nevyužil jí nelze klást k tíži. Jestliže tedy žalobce projevil vůli, aby mu byla dávka přiznána od určitého data, byla povinna ji respektovat. Dodala, že je na účastníku samotném, zda se na ni obrátí s dotazem ohledně určení data přiznání dávky a do jaké míry si svá práva ohlídá. 11. Žalovaná tedy uzavřela, že postupovala správně a navrhla zdejšímu soudu, aby podanou žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 12. Ze správního spisu zjistil zdejší soud následující podstatné skutečnosti. 13. Ve správním spisu je kromě dalších podkladů založen formulář žádosti žalobce o starobní důchod. Jako druh důchodu je v něm uveden starobní důchod před dosažením důchodového věku. Jako datum uplatnění nároku, sepsání žádosti i přiznání je uvedeno 29. 2. 2024. Rovněž žalobce uvedl, že žádá o přiznání důchodu bez výplaty a že výdělečná činnost trvá. Součástí formuláře je mimo jiné i prohlášení žalobce, že byl poučen o trvalém krácení požadovaného důchodu a také o tom, že do dosažení důchodového věku při výkonu výdělečné činnosti v rozsahu zakládajícím účast na důchodovém pojištění výplata starobního důchodu přiznaného podle § 31 zákona o důchodovém pojištění nenáleží. 14. Součástí správního spisu byly i doklady týkající se dob pojištění a vyměřovacích základů. Mimo jiné se jednalo o evidenční list důchodového zabezpečení vydaný Českou zemědělskou univerzitou z 10. 12. 1998. Z něj se podává nepřetržitá doba zaměstnání žalobce od 1. 4. 1995 do 31. 3. 1998. Za rok 1995 je v něm uvedeno 275 započtených dnů, náhradní doba 59 dnů a hrubý výdělek 53 729 Kč. Dále bylo založeno také potvrzení vydané Střední odbornou školou stavební a zahradnickou Praha 9, Učňovská 1, ze dne 10. 8. 2015, která potvrdila, že žalobce byl v této škole zaměstnán od 16. 10. 1995 do 8. 12. 1995. 15. Žalovaná rozhodla o žádosti žalobce prvostupňovým rozhodnutím, jímž mu podle ustanovení § 31 zákona o důchodovém pojištění starobní důchod přiznala. V jeho odůvodnění mimo jiné uvedla, že pokud byl žalobce pojištěn – zaměstnán i v dobách, které nejsou uvedeny na osobním listě důchodového pojištění, je třeba, aby jí zaslal příslušné doklady k novému posouzení. Dodala, že o době zaměstnání a vyměřovacím základu za období od 16. 10. 1995 do 8. 12. 1995 bude rozhodnuto dodatečně po ukončení šetření. Součástí tohoto rozhodnutí byl i osobní list důchodového pojištění žalobce, v němž byla zaznamenána i doba od 1. 4. 1995 do 31. 12. 1995, jako druh doby bylo uvedeno zaměstnání a jako vyměřovací základ byla uvedena částka 53 729 Kč. 16. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v rámci podání ze dne 26. 4. 2024 námitky. V nich namítal, že žalovaná neměla rozhodovat ve věci samé. Navrhl, aby do doby, než budou k dispozici podklady o době zaměstnání a vyměřovacím základu za období od 16. 10. 1995 do 8. 12. 1995, bylo řízení přerušeno. Prvostupňové rozhodnutí mu totiž neumožňuje podat řádně námitky proti případně jinak přiznané výši starobního důchodu. Rozhodnuto