3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

20 Az 14/2024- 24 - text 9 20 Az 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., v právní věci žalobkyně: X. X., narozená dne X státní příslušnost X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2024, č. j. OAM-441/LE-BE01-P09-PD1-2019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný rozhodl o její žádosti o prodloužení doplňkové ochrany tak, že podle § 53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), se doplňková ochrana prodlužuje o dobu 12 měsíců, a to v části jeho výroku týkající se stanovené doby prodloužení doplňkové ochrany. II. Žaloba a její podstatný obsah 2. Žalobkyni bylo napadeným rozhodnutím vyhověno, nicméně žalovaný jí prodloužil doplňkovou ochranu pouze o 12 měsíců, proto žalobou napadla pouze část výroku napadeného rozhodnutí ohledně doby prodloužení doplňkové ochrany. Podle jejího názoru je přitom možné přezkoumat pouze tuto část výroku napadeného rozhodnutí, protože v opačném případě by zde byl prostor pro libovůli žalovaného. Odkázala v tomto směru rovněž na nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1642/21. 3. Žalobkyně v podané žalobě předně uvedla, že žalovaný porušil § 2 odst. 1, § 3, § 50 odst. 2, 3 a 4 a § 52 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“), a § 53 a odst. 4 zákona o azylu. 4. Dále žalobkyně tvrdila, že neexistuje důvodné nebezpečí, že by mohla závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ho již narušuje. Její trestná činnost se ve všech třech případech týkala nelegálního pobytu, respektive prokázání se bulharskými doklady. Soudy v minulosti dovodily, že pobyt bez oprávnění sám o sobě nepředstavuje narušení veřejného pořádku. Žalobkyně k tomu odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2020, č. j. 57 A 1/2020-22, body 24 až 28, ve kterém je shrnuta judikatura Nejvyššího správního soudu týkající se nelegálního pobytu a nebezpečí pro veřejný pořádek ve vztahu k § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu. 5. Napadené rozhodnutí je pak podle mínění žalobkyně v rozporu s touto judikaturou a je rovněž nepřezkoumatelné, protože žalovaný pouze vyjmenoval, jaké tresty byly žalobkyni v minulosti uloženy, a následně ihned konstatoval, že se jedná o narušení veřejného pořádku. Nezdůvodnil, proč by jednání žalobkyně, které je staršího data, mělo skutečně, aktuálně a dostatečně závažně ohrožovat některý ze základních zájmů společnosti. 6. Žalobkyně také namítla, že jednání, které jí žalovaný vytknul, je neaktuální. Žalobkyně má od roku 2019 na území České republiky legální pobyt, který si opakovaně a řádně prodlužuje. Poslední soudní rozhodnutí je z doby před 10 lety. Žalobkyně nenarušuje veřejný pořádek a rovněž riziko, že jej ohrozí do budoucna, je spekulativní, protože minimálně příštích 12 měsíců bude její pobyt legální s možností žádat o jeho prodloužení. Ke konci letošního roku při splnění dalších podmínek bude rovněž oprávněna požádat o status dlouhodobě pobývajícího rezidenta v EU podle § 53d zákona o azylu. 7. Žalobkyně pochází z X a ruská vojenská agrese vůči Ukrajině začala v roce 2014 právě v Luhanské a Doněcké oblasti, proto měla objektivní důvody, pro které se nechtěla vracet do země původu, a v tomto ohledu odkázala na předchozí řízení o mezinárodní ochraně. 8. Závěrem žalobkyně navrhla zdejšímu soudu, aby napadené rozhodnutí zrušil v části výroku rozhodnutí „o dobu 12 měsíců“ a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 15. 7. 2024 shrnul obsah žalobkyní podané žaloby, kterou označil za účelovou, a sdělil, že se žalobkyně na území České republiky opakovaně dopustila trestné činnosti. X jí rozsudkem ze dne X, sp.zn. X, uložil trest vyhoštění z území České republiky na 4 roky, X jí rozsudkem ze dne X, sp. zn. X, uložil trest vyhoštění z území České republiky na 36 měsíců a opět X jí rozsudkem ze dne X, sp. zn. X, uložil trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců podmíněně odloženým na zkušební dobou v trvání 3 let (do 2. 12. 2017) a zároveň trest vyhoštění z území České republiky. 10. Páchání trestné činnosti je podle žalovaného skutečností, kterou lze bezesporu považovat za narušení veřejného pořádku, zejména když se jí žalobkyně dopouštěla opakovaně. Žalobkyní citovaná judikatura není přiléhavá pro její případ, protože se nejedná pouze o pobyt bez platného oprávnění či o správní vyhoštění. 11. Na závěr žalovaný navrhl zdejšímu soudu, aby podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Obsah správního spisu 12. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 13. Žalobkyně podala dne 4. 10. 2019 žádost o udělení mezinárodní ochrany a následně byla žalovaným vyzvána k poskytnutí údajů k této žádosti. Podle těchto údajů ze dne 15. 10. 2019 je státní příslušnicí X, X národnosti a je X. Dorozumí se ukrajinsky, rusky a česky. Nemá žádné politické přesvědčení. Ve vlasti naposledy žila ve městě X. Na přelomu let 1999 a 2000 přicestovala přes Kyjev a Minsk do Prahy. Dříve ve státech EU nepobývala. Před půl rokem požádala o mezinárodní ochranu prostřednictvím právničky sídlící na Václavském náměstí, jejíž jméno nezná. Neví, jaký je její zdravotní stav, nikdy nenavštívila lékaře, byla pouze vyšetřena v místním zařízení. Má jen X. Požádala o mezinárodní ochranu, protože všude na Ukrajině je válka a následky po Černobylu. Má strach se vrátit, lidé se tam mají špatně. 14. Dne 19. 11. 2019 byl s žalobkyní proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, v jehož rámci uvedla, že přicestovala na přelomu let 1999 a 2000 na platný cestovní pas a platné roční pracovní vízum. Nebyla přihlášena na policii, neuměla česky a nevěděla, kam se obrátit. Celou dobu v ČR pracovala nelegálně jako brigádnice. Nevyřídila si nový cestovní doklad, protože měla strach z policie. Prokazovala se falešným dokladem, ale domnívala se, že je pravý. Zaplatila za něj 100 000 Kč na Václavském náměstí. Bojí se o život, protože X. Jsou to mafiáni, mají svou kancelář a pracují dál na stejném místě. Žalobkyně si na tento doklad hradila zdravotní a sociální pojištění. Policie jí doklad vzala, ale neví proč. Po opakovaných vyhoštěních nevycestovala z ČR, protože na Ukrajině nikoho nemá, rodiče jí zemřeli. Požádala o mezinárodní ochranu až po zajištění, bála se, protože neměla doklady. Důvodem žádosti je snaha získat platné doklady, legální práci, získání azylu a důchodu. Se státními a bezpečnostními orgány v ČR nikdy neměla problémy. Potíže neměla ani na Ukrajině, nikdy nikomu neublížila a nic neukradla, je poctivý člověk. 15. Žalovaný vydal dne 5. 12. 2019 rozhodnutí, č. j. OAM-441/LE-BE01-VL11-2019, kterým zamítl žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 16 odst. 2 zákona o azylu jako zjevně nedůvodnou, protože Ukrajina byla v té době řazena mezi bezpečné země původu. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 4. 2020, č. j. 52 Az 39/2019-36, toto rozhodnutí zrušil, protože nebylo zřejmé, zda se poslední bydliště žalobkyně na Ukrajině nacházelo ve X oblasti na západu země, nebo v X oblasti. 16. Dne 5. 8. 2020 byl s žalobkyní proveden druhý pohovor k žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobkyně potvrdila, že dosud uváděla pravdivé informace. Narodila se ve X oblasti, poslední čtyři roky ve vlasti žila v X. Do X se nechce vrátit, dějí se tam příšerné věci, i tenkrát to tam bylo moc nebezpečné. Na ulici mohlo dojít ke střelbě nebo ke znásilnění. Tyto informace má, protože tam žila. Všichni její známí už odjeli. Žalobkyně nemá žádné doklady, někdo jí je ukradl. Měla pracovní vízum. Na policii se neobrátila. Zaplatila 100 000 Kč za falešný pas, který jí policie zabavila. Byla vyhoštěna, ale policie byla hodná, mohla zůstat. Řekla jim, že je ve špatné situaci a má strach. Na Ukrajině je bída. Bojí se tam vrátit, nikoho tam nemá. Ve X oblasti jsou následky Černobylu, měla bolesti hlavy, její manžel před více než 20 lety kvůli Černobylu zemřel. Zemřelo hodně lidí, nemůže to být náhoda, byl zdravý, a poté zemřel. Do svého původního bydliště ve X oblasti se vrátit nemůže, má strach. Na ulici se může stát cokoli a není tam práce. Na otázku, zda jí v návratu na Ukrajinu brání objektivní překážky, odpověděla, že když říká, že tam nechce, tak to překážka je. I když bude její žádost zamítnuta, tak tu zůstane. Nechce se na Ukrajinu vrátit ani na krátkou dobu za účelem vyřízení pobytu, má strach, bojí se o svůj život, protože odjela z Ukrajiny a mluví o tamních špatných podmínkách, za což může být uvězněna. V České republice měla pouze pracovní vízum, nikdy nepodávala žádost podle zákona o pobytu cizinců. 17. Následně žalovaný vydal dne 27.