20 Az 18/2025 – Městský soud v Praze

20 Az 18/2025- 28 - text 9 20 Az 18/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. v právní věci žalobce X. X., narozený dne X státní příslušnost X bytem v ČR: X zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2025, č. j. OAM-290/ZA-ZA11-ZA03-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu rozhodnuto tak, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) se neuděluje. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce ve své žalobě nejprve stručně shrnul průběh správního řízení. Uvedl, že těžiště jeho obav souvisí s pronásledováním ze strany věřitele, odůvodněné jednak strachem z těchto osob, jednak jeho špatnou ekonomickou situací. Je mu známo, že věřitel disponuje kontakty u státních orgánů země původu, a nemůže se tak na ně obrátit a dovolávat se jejich ochrany. Žalobci podle jeho tvrzení hrozí nebezpečí vážné újmy na zdraví ze strany věřitele při návratu do vlasti. Žalobce namítá, že žalovaný nepostupoval podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“) a nevedl řízení ke zjištění skutečného stavu věci, neboť se tímto zabýval pouze obecně bez důrazu na individuální situaci žalobce. Žalobce je toho názoru, že příslušný správní orgán jednak odmítl přispět svou aktivní činností ke zjištění skutkového stavu věci, a také nerespektoval obecné pravidlo, kdy v pochybnostech, při nemožnosti ověřit tvrzení účastníka, se rozhodne v jeho prospěch. To vedlo k bagatelizaci tvrzení žalobce v řízení před správním orgánem. V souvislosti s vyhodnocováním tvrzení žalovaným odkazuje na metodickou Příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků vydanou OSN v roce 1992. Dle žalobce tak došlo k neposkytnutí doplňkové ochrany žalobci i přes to, že je toto neposkytnutí v rozporu se skutečným stavem věci. 3. Dle názoru žalobce je zjevné, že jím uváděné skutečnosti svědčí pro důvodnost přiznání azylu, přičemž poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 2 Azs 423/2004-81. V tomto rozhodnutí NSS judikoval, že smyslem institutu azylu a zákona o azylu není pouze ochrana systematických či celoživotních disidentů, ale také všech jednotlivců, kteří jsou ve své zemi původu ohrožováni pro uplatňování svých politických práv. Žalobce toto ohrožení spatřuje v nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení či trestání. Dle rozhodnutí NSS č. j. 2 Azs 71/2006-82 je zde povinnost nevystavit žadatele o azyl mučení, nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestání, pokud hrozí reálné nebezpečí, že bude takovému jednání vystaven. Dle žalobce nelze vyloučit existenci tohoto nebezpečí po návratu do vlasti, byť nikoliv ze strany státní moci, ale ze strany soukromé osoby. 4. Dále uvádí, že žalovaný vycházel při svém rozhodování z irelevantních podkladů, což však dále ve své žalobě nerozvádí. 5. Žalobce je toho názoru, že jím napadené rozhodnutí nemá, vzhledem k výše popsaným důvodům, povahu řádného, přesvědčivého a přezkoumatelného rozhodnutí. Vydáním tohoto rozhodnutí bylo, dle žalobce, zasaženo do práva na spravedlivý proces. 6. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě zrekapituloval skutkový stav věci a vyjádřil se k žalobní argumentaci. S žalobou nesouhlasí, protože nedokládá namítaná porušení zákona. 8. Žalovaný uvádí, že zohlednil žalobcem uvedené skutečnosti a k těmto shromáždil relevantní a aktuální informace k situaci v zemi původu žalobce. Rozsah zjišťování skutkového stavu dle žalovaného odpovídá předpokladům pro vydání rozhodnutí a je patřičně odůvodněno. 9. Žalovaný neshledal důvody k udělení mezinárodní ochrany dle ustanovení § 12 písm. a), § 12 písm. b), § 13 ani § 14 zákona o azylu. Žalobci dle žalovaného nesvědčily ani důvody pro udělení doplňkové ochrany § 14a a § 14b zákona o azylu. V podrobnostech žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a správní spis. 10. Co se obav žalobce z jednání věřitele týče, dle žalovaného se jedná o hrozbu ze strany soukromých osob. Žalovaný k tomuto podotýká, že se žalobce neobrátil s žádostí o pomoc na příslušné moldavské instituce. V této souvislosti žalovaný odkazuje na rozhodnutí NSS ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 7/2004-37, a ze dne 5. 11. 2020, č.j. 9 Azs 193/2020-42, ve kterých NSS uvedl, že pouhá nedůvěra stěžovatelů ve státní instituce v zemi původu nezakládá důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Pokud by však státní orgány země původu nebyly schopné či ochotné žalobci odpovídajícím způsobem pomoci, jednalo by se o azylově relevantní skutečnost, jak plyne z rozhodnutí NSS ze dne 13. 9.2004, sp.zn. 4 Azs 185/2004. 11. Žalovaný dále upozorňuje, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodněprávní ochrany až ve chvíli, kdy došlo k zamítnutí jeho odvolání proti jemu uloženému správnímu vyhoštění. Žalovaný v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí NSS ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 2 Azs 423/2004 a ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. 2 Azs 137/2005, ze kterého plyne, že k podání žádosti o azyl by mělo dojít bezprostředně po vstupu do ČR, pokud v tom žadateli nebrání závažné okolnosti. To však žalobce neučinil a žádné takové závažné okolnosti neuvedl. 12. Žalovaný dále uvádí, že mu žalobce několikrát zopakoval, že si zde chce vydělat dlužnou částku a následně se vrátit do země původu. Žalovaný však upozorňuje na rozhodnutí NSS ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 7 Azs 187/2004, ve kterém NSS judikoval, že azylové řízení nebylo konstruováno jako prostředek k legalizaci pobytu na území ČR či jako prostředek k získání pracovního povolení. Dle žalovaného měl žalobce svou situaci řešit jinou, vhodnější, cestou, nikoliv prostřednictvím institutu azylu. 13. Závěrem žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 14. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 15. Žalobce podal dne 12. 3. 2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany (dále jen „žádost“). Při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu dne 17. 3. 2025 sdělil, že se narodil v obci X v X, je X státním příslušníkem, národnosti X, dohovoří se česky, rumunsky a rusky. Vyznává X, politické přesvědčení nemá, členem žádné strany taktéž není. Je svobodný a bezdětný. Jeho zdravotní stav je bez omezení. Ve vlasti naposledy bydlel ve obci X, číslo popisné ani ulici si nepamatuje. Minivanem přicestoval do ČR 21. 10. 2022. Již v roce 2020 či 2021 pobýval jeden měsíc v Polsku, poté strávil pár měsíců v ČR a následně žil jeden měsíc na Slovensku. Nikdy však neměl vízum či povolení k pobytu. Má čistý trestní rejstřík, nikdy neměl problémy se zákonem, ani ve vlasti, ani v Česku. O mezinárodní ochranu žádá, jelikož musel podstoupit dvě operace poté, co utrpěl X a vzal si za tím účelem půjčku od soukromé osoby. Půjčil si 7 000 eur. Do ČR poté přicestoval s mafiány, kteří mu v ČR zajistili zaměstnání. Dluh však stále rostl a nemohl jej splatit. 16. V rámci pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 17. 3. 2025 žalobce uvedl, že v ČR pracoval jako tesař na stavbě. Do ČR přicestoval za účelem výdělku, aby splatil své dluhy. V Moldavsku by vydělal maximálně 300 eur měsíčně, zde je výdělek podstatně vyšší. Počítal s pomocí rodičů, jeho otec však onemocněl. Půjčku si vzal v roce 2022. Zbývá mu splatit asi 10 000 eur. Pokud by se vrátil, dluh by nikdy nesplatil. Navíc ho kontaktovala neznámá osoba spjatá s věřitelem. Byla agresivní, vyhrožovala mu, že mu zláme nohy, pokud se vrátí. Poprvé byl takto kontaktován krátce po operaci, následně kontaktovali i otce žalobce. K poslednímu kontaktu došlo zhruba před rokem a půl, od té doby splácí. Žalobce má v úmyslu svou půjčku splatit. Na policii se neobrátil, neboť mu věřitel řekl, že tam nemá chodit a jen by tím ztrácel čas. Věřitel má kontakty na místní úřady. Na dotaz žalované, proč žádá o mezinárodní ochranu až teď, když přicestoval již v říjnu 2022 odpověděl, že chtěl vydělat peníze na splacení dluhu a vrátit se zpět do Moldavska, což se ale nestalo, neboť jej zadržela cizinecká policie a bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštěním. O mezinárodní ochranu tedy žádá, aby tu mohl zůstat, dokud nevydělá zbytek peněz nutných ke splacení svého dluhu. 17. Do správního spisu byla jako podklad založena zpráva o zemi původu Moldavsko – Základní přehled o zemi ze dne 7. května 2025 a Moldavsko – Situace moldavských občanů vracejících se do země po dlouhodobém pobytu v za