21 A 25/2025 – Městský soud v Praze

21 A 25/2025- 18 - text  8 21 A 25/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. bytem X. zastoupený advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P.O. Box 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 6. 2025, č. j.: CPR-14398-3/ČJ-2025-930310-V240, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 6. 2025, č. j.: CPR-14398-5/ČJ-2025-930310-V240 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 11. 6. 2025, č. j.: CPR-14398-3/ČJ-2025-930310-V240, jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“), zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, ze dne 24. 3. 2025, č. j.: KRPA-390516-23/ČJ-2024-000022-SV, kterým bylo žalobci podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z.p.c.“), uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce dvou let; dále bylo ve výroku prvoinstančního rozhodnutí konstatováno, že nebyly shledány důvody znemožňující žalobcovo vycestování, a lhůta k vycestování byla stanovena do 15 dnů od právní moci rozhodnutí. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě namítal, že mu správní orgány nesprávně uložily vyhoštění podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 z.p.c. Podle praxe se uvedené ustanovení týká případů, kdy cizinci opakovaně porušují z.p.c., přičemž zákonodárce v něm neuvedl, že se vztahuje k celé cizincově pobytové historii. Správní orgány rozšířily zákonodárcův záměr v žalobcův neprospěch. Kladly žalobci k tíži více než X. staré odsouzení, které není relevantní. Rozhodnutí trestních soudů a obecné hodnocení Vězeňskou službou nejsou součástí správního spisu. Žalobce se dostavil k prvostupňovému orgánu X. po konci výjezdního příkazu vydaného OAMP, nikoli výjezdního příkazu uloženého cizineckou policií na základě předchozího správního vyhoštění či povinnosti opustit území. Jednalo se proto o první porušení z.p.c. Správní orgány dále bagatelizovaly žalobcův vztah k nezletilým dětem. Přičetly mu k tíži, že není zapsán v jejich rodných listech, a nezjistily, jak často žalobce navštěvovala jeho družka s dětmi ve věznicích. Děti jsou ve věku, kdy mohou vyjádřit svůj názor, a měly být vyslechnuty, případně měl OSPOD zpracovat stanovisko. Vzhledem k faktickému vztahu žalobce k dětem je správní vyhoštění nepřiměřené. Nelegální pobyt trval pouze X. Žalobce posílal z věznice na děti výživné. Správní orgány rodinné vazby posuzovaly v kontextu s žalobcovou trestní minulostí, ačkoli se předchozí odsouzení mají zohledňovat až při ukládání správního vyhoštění podle ust. § 119 odst. 1 písm. a) bodu 2 z.p.c. Žalovaná neposoudila přiměřenost délky správního vyhoštění vzhledem k době nelegálního pobytu, který trval X. Žalobce žije v ČR X., vytvořil si stabilní zázemí, má družku a X. děti, které ke svému dospívání potřebují otce. Nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života je neurčitým právním pojmem, nikoli správním uvážením (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015, č. j.: 3 Azs 240/2014-37, a ze dne 28. 2. 2017, č. j.: 5 As 102/2013-34). Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože nebyla posouzena všechna hlediska přiměřenosti dopadů správního vyhoštění. 3. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření žalované 4. Žalovaná odkázala na napadené i prvostupňové rozhodnutí a shromážděný spisový materiál. Odvolání i přes výzvu prvostupňového orgánu zůstalo v blanketní podobě. Otázka přiměřenosti dopadu napadeného rozhodnutí na žalobcův soukromý a rodinný život byla dostatečně vypořádána; ve svém postupu neshledala pochybení a má za to, že jednala v souladu s platnou právní úpravou. Žalobu navrhla žalovaná zamítnout. IV. Obsah správního spisu 5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že se dne X. žalobce dobrovolně dostavil na policii, aby vyřešil svůj neoprávněný pobyt. Trvalý pobyt mu byl ke dni X. pravomocně ukončen a následně byl pro trestný čin odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Po propuštění mu OAMP vydal výjezdní příkaz s platností od X. (úřední záznam ze dne 18. 12. 2024, č. j.: KRPA-390516-1/ČJ-2024-000022). 6. U dětí, u nichž tvrdí, že je jejich otcem, není žalobce zaznamenán (rodné listy dětí, výpisy z databáze CIS ze dne 18. 12. 2024). 7. Podle opisu z Evidence rejstříku trestů fyzických osob byl žalobce odsouzen Městským soudem v Praze rozsudkem ze dne 18. 4. 2019, 4 T 7/2018, který nabyl dne 18. 11. 2019 právní moci, pro trestné činy podle § 283 odst. 1, § 283 odst. 2 písm. a), § 283 odst. 1, § 283 odst. 3 písm. c) a § 283 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku k odnětí svobody nepodmíněně na X. 8. Dne 18. 12. 2024 bylo s žalobcem zahájeno řízení o správním vyhoštění z důvodu pobývání na území bez platného oprávnění k pobytu, coby okolnosti zakládající opakované porušování právního předpisu dle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 z.p.c. (oznámení o zahájení správního řízení, č. j.: KRPA-390516-6/ČJ-2024-000022-SV). 9. V rámci svého výslechu dne 18. 12. 2024, z něhož byl vyhotoven protokol, č. j.: KRPA-390516-7/ČJ-2024-000022-SV, žalobce mj. uvedl, že má s družkou X., všechny s trvalým pobytem v ČR. Bydlí společně, děti živí družka. Od roku X. byl ve vězení po dobu X. kvůli X., dříve mu byla X., protože měl X. Děti a družka ho navštěvovaly. Ve vězení mu automaticky odečítali peníze z platu, neví, jestli peníze dostaly děti. S družkou společně X. Naposledy přicestoval do schengenského prostoru v roce X. na základě povolení k trvalému pobytu. Nevycestoval v souladu s výjezdním příkazem OAMP platným od X. kvůli rodině, bydlí v ČR od dětství. Musí se X. Svou situaci vyřešil tím, že se dostavil na policii. X. je pro něj bezpečná země. Není mu známa žádná překážka ve vycestování do země původu. 10. Součástí správního spisu je dále rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2023, č. j.: 14 A 32/2023-44, kterým byla zamítnuta žalobcova žaloba proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu ze dne 15. 6. 2020, č. j.: OAM-985-20/ZR-2020. Dále bylo do správního spisu zařazeno obecné hodnocení Vězeňské služby České republiky, X., Oddělení výkonu trestu ze dne 6. 1. 2025. 11. Podle svědeckého výslechu žalobcovy družky, z něhož byl vyhotoven protokol dne 17. 1. 2025, č. j.: KRPA-390516-17/ČJ-2025-000022-SV, je nájemní smlouva na byt psaná na ni a nájemné platí sama. Chod domácnosti obstarává pouze ona. V bytě bydlí s X., dětmi a po propuštění z výkonu trestu také s žalobcem. Seznámili se asi před X. a žili spolu od roku X. do jeho nástupu do výkonu trestu, po jeho propuštění spolu opět bydlí. V budoucnu by chtěli uzavřít sňatek. Mají X. děti. Žalobce X., o víkendu s nimi chodí ven a X. Není na něm závislá, musela se o děti postarat sama, když byl ve vězení. Posílal jí z vězení výživné ve výši 2 až 3 tisíce Kč měsíčně. V případě nutnosti jeho vycestování by zůstala v ČR s dětmi. Společně s dětmi navštěvovala žalobce během výkonu trestu asi jednou měsíčně. 12. Rozhodnutím prvostupňového orgánu ze dne 24. 3. 2025, č. j.: KRPA-390516-23/ČJ-2024-000022-SV, bylo žalobci podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 z.p.c. uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce dvou let; dále bylo ve výroku rozhodnutí konstatováno, že se na žalobce nevztahují důvody znemožňující vycestování ve smyslu ust. § 179 z.p.c. 13. Proti rozhodnutí prvostupňového orgánu podal žalobce blanketní odvolání, jež ani dodatečně neodůvodnil. 14. Následně vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí ze dne 11. 6. 2025. Jelikož bylo v záhlaví uvedeno chybné datum vyhotovení napadeného rozhodnutí, žalovaná vadu napravila opravným usnesením ze dne 13. 6. 2025, č. j.: CPR-14398-5/ČJ-2025-930310-V240. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 15. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ust. § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 16. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tímto postupem vyslovili souhlas účastníci ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. 17. Podle ust. §