1 As 93/2011 — Nejvyšší správní soud

21 A 4/2025- 36 - text  7 21 A 4/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. t. č. X. zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Císařem sídlem Vyšehradská 415/9, 128 00 Praha 2 proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 1. 2025, č. j.: KRPA-27973-11/ČJ-2025-000022-ZZC takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 22. 1. 2025, č. j.: KRPA-27973-11/ČJ-2025-000022-ZZC, jímž byl podle ust. § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z.p.c.“), zajištěn za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění žalobce byla podle ust. § 124 odst. 3 z.p.c. stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě namítal, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí není vysvětleno, proč by žalobce z území nevycestoval v době jemu stanovené. Žalovaná pominula, že se žalobce X. Žalobcovo zajištění je opatřením zcela neúčelným a nadbytečným, nelze mít obavu z toho, že by měl žalobce ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Žalovaná se v napadeném rozhodnutí nezabývá možností užití mírnějších institutů, resp. existují důvodné pochybnosti, že žalobci nebyly řádně vysvětleny. Rozhodnutí o zajištění jako mimořádný institut zasahující do práva zaručeného čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod musí podle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 26. 4. 2012, č. j. 4 As 16/2012-30, obsahovat posouzení všech okolností, pro něž nelze použít mírnější instituty. Žalovanou prezentovaná aplikace ust. § 124 odst. 1 z.p.c. je nezákonná, neboť ignoruje interpretaci hlavy XI. z.p.c., Listinu základních práv a svobod a relevantní judikaturu NSS. Rozhodující správní orgán ve věci zajišťování cizince musí uvést, proč je v daném případě zajištění opatřením nezbytným pro dosažení účelu správního řízení a proč nelze tohoto účelu dosáhnout jinak, což v napadeném rozhodnutí absentuje. Žalobce zmínil rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 28. 4. 2011 ve věci C-61/11 PPU, který závazně stanovuje postup při maření výkonu úředního rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalovaná dále nerespektovala základní zásady správního řízení v ust. § 2 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“). Závěrem žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 3. Žalovaná uvedla, že žalobce naplnil skutkovou podstatu v ust. § 124 odst. 1 písm. c) z.p.c., neboť nerespektoval rozhodnutí o správním vyhoštění a dobu k vycestování. V napadeném rozhodnutí poukázala na konkrétní okolnosti případu a definovala skutkové jednání nasvědčující závěru, že uložení zvláštního opatření za účelem vycestování by bylo nedostatečné pro realizaci správního vyhoštění. K důvodům, proč nebylo možné použít mírnější opatření, se žalovaná vyjádřila na s. 5 až 8 napadeného rozhodnutí. Vzhledem k důvodné obavě zmaření výkonu správního vyhoštění nebyla žalovaná nucena uložit mírnější prostředky ve formě zvláštních opatření. Dne 22. 1. 2025 žalobce odmítl vypovídat a neuvedl žádné rodinné vazby, žalovaná proto při hodnocení dopadu do rodinného a soukromého života žalobce vycházela z údajů v rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobu navrhla žalovaná zamítnout. IV. Obsah správního spisu 4. Ze správního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím žalované ze dne 30. 1. 2023, č. j.: KRPA-131377-69/ČJ-2018-000022, bylo žalobci podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 z.p.c., ust. § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1 z.p.c. a ust. § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 z.p.c. uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce tří let; dále bylo ve výroku rozhodnutí konstatováno, že podle ust. § 179 z.p.c. nebyly shledány důvody znemožňující žalobcovo vycestování a jeho vycestování je možné. Doba vycestování z území Evropské unie byla stanovena v délce třiceti dnů ode dne právní moci rozhodnutí; podané odvolání bylo zamítnuto rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 23. 5. 2023, č. j.: CPR-15569-2/ČJ-2023-930310-V230, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2023, č. j. 4 A 13/2023-30, byla zamítnuta i následná žaloba. 5. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 1. 2016, sp. zn.: 38 T 135/2015, byl žalobce odsouzen mj. k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 10 let. 6. Dne 22. 1. 2025 byl žalobce kontrolován policejní hlídkou a bylo zjištěno, že nemá žádné doklady opravňující ho k pobytu na území (úřední záznam ze dne 22. 1. 2025, č. j.: KRPA-27973-1/ČJ-2025-000022). 7. V rámci podání vysvětlení dne 22. 1. 2025, z nějž byl vyhotoven protokol, č. j.: KRPA-27973-10/ČJ-2025-000022-ZZC, žalobce využil svého práva nevypovídat. Neodpověděl na položené otázky, pouze sdělil, že je kontaktní v domě svého kamaráda. 8. Dne 22. 1. 2025 vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí, podle jehož odůvodnění nelze od žalobce očekávat jeho dobrovolné vycestování. Žalobce totiž prokazatelně nevycestoval z území a je zařazen do evidence nežádoucích osob. Na s. 5 až 8 napadeného rozhodnutí se žalovaná zabývala nemožností uložení zvláštních opatření v ust. § 123b z.p.c., neboť by byla zjevně neúčelná. Lhůta trvání zajištění byla stanovena na 90 dnů při zohlednění předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Samotný vztah s osobou oprávněně žijící na území ještě automaticky neznamená nepřiměřený zásah do rodinných a soukromých poměrů žalobce. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 9. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu žalobcem uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž přihlížel i k případným nezákonnostem nad rámec žalobních bodů v souladu se závěry rozsudku velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. 11. 2022 ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Soud ve věci konal jednání dne 24. 2. 2025. Žalobcův zástupce odkázal na žalobu a uvedl, že nebyla řádně zdůvodněna nutnost užití zajištění ani nemožnost aplikovat zvláštní opatření, i dle judikatury je zajištění institut mimořádný. Zástupce žalované odkázal na zaslané vyjádření a sdělil, že uložení mírnějších opatření bylo zvažováno, následně bylo řádně vysvětleno, proč nebudou aplikována, žalobci byl navíc uložen i trest vyhoštění. Žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit, žalovaná navrhla žalobu zamítnout. 11. Podle ust. § 124 odst. 1 písm. c) z.p.c. policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění. 12. Podle ust. § 124 odst. 3 z.p.c. policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem správního vyhoštění je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné. 13. Podle ust. čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné. 14. Nejprve se soud vyjádří ke stavu, který zde byl v době rozhodování žalované. K uvedenému dni by napadené rozhodnutí obstálo. 15. Soud především uvádí, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné a dostatečně odůvodněné. Podle konstantní judikatury NSS platí: „Z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje